Medveďovce
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380069/bmid_medvedovce-wkm-380069.jpg
4
2251
2251
Medvědín / Medveďovce série
1. díl >
Štyridsiatnik Peter Andersson sa po skončení profesionálnej hokejovej kariéry v Kanade vracia do rodných Medveďoviec, malého mesta s veľkými snami, kde je len zima, tma a nezamestnanosť. Má v úmysle postaviť na nohy svoj materský klub, zložený z miestnych juniorov. Spolu s ním prichádza jeho manželka Mira, zmietajúca sa medzi túžbou po kariére úspešnej advokátky a pokojným životom manželky a matky v mestečku uprostred lesov, kde líšky dávajú dobrú noc. A napokon ich dve deti, dvanásťročný hokejový center Leo a o tri roky staršia Maya, ktorá miluje gitaru a nenávidí hokej. Mestečko bojuje o prežitie a budúce úspechy hokejového tímu mu majú prinavrátiť hrdosť a zašlú slávu. Na HC Medveďovce tak padá obrovské bremeno zodpovednosti. Aký význam má jeden jediný zápas pre upadajúce mestečko? V Medveďovciach obrovský, ten úplne najväčší. Preverí silu priateľstva a odhalí všeličo dovtedy skrývané a zatajované. Okrem iného aj to, čo sme schopní vykonať v záujme úspechu a ako ďaleko vieme zájsť, keď chránime svoje deti.... celý text
Přidat komentář
Skvěle zpracovaná kniha, výborně rozebrány mezilidské vztahy, zejména na úrovni dítě-rodič. K tomu všemu příjemně plynulý děj.. nemám co vytknout, doporučuji všem k přečtení.
Nemám slov ...
Zbožňuju dynamické dějové pochody, které autor chrlí jeden za druhým ...
... a těch lidských povah ... akce a reakce ...
Páni! Tahle kniha právem patří mezi nejlepší knihy, které jsem kdy četla. Bravurně vystavěný příběh, autor jde do hloubky, postavy se vyvíjí s každou kapitolou.
Jdu na druhý díl...
Mám ráda hokej i Fredrika Backmana, přesto se pro mě tato kniha nestala srdeční záležitostí, jako tomu bylo třeba v případě Muže jménem Ove. Kniha mě zaujala, měla atmosféru a dokázala jsem se i vžít do života lidí z hokejového městečka. Do dvou třetin knihy to bylo v pořádku, ale v poslední třetině už jsem měla občas silný pocit, že autor moc "tlačí na pilu." V každém případě Medvědín určitě stojí za přečtení.
Opravdu dobře napsaná a silná kniha. Nemohla jsem se odtrhnout, i když kolikrát mi při čtení bylo opravdu smutno. Pár postav mi tak přirostlo k srdci, že na ně ještě dlouho budu vzpomínat. Měla jsem strach, jak příběh skončí, ale nebyla jsem zklamaná. Autor opravdu píše jedinečně, těším se na pokračování, ale až za nějakou dobu.
Tohle byla pro mě trefa, pocházím z malého (kdysi házenkářského) městečka. V příběhu poznávám spoustu (mnou prožitých) věcí. Příběh je pestrý, lidský.
Poslouchala jsem audio. Úžasný přednes p. Pavla Soukupa. Doporučuji.
Medvědín – chudá část velkého lesa, jehož poslední nadějí je juniorský hokejový klub.
,,Tohle místo má nevysvětlitelnou schopnost dostat se vám pod kůži. Na jedné straně je tu spousta špatných věcí a pak je tu pár těch skvělých, které dovedou prozářit všechen ten marast. Hlavně lidi. Neústupní jako les, tvrdí jako led.“
Román nejen o hokeji a nejen pro hokejové fanoušky. Román pro všechny, kdo si cení přátelství, které je někdy komplikované, někdy jednoduché.
,,Objevit talent v maličkém klubu je jako spatřit kvetoucí třešeň ve zmrzlé zahradě.“
A právě tohle nám dovolil Fredrik Backman – mistr psychologické zápletky a moudrých slov. Jedinou větou dokáže přesně zacílit na vaši srdeční čakru. Jedinou větou vás donutí naslouchat nejen vašemu srdci. A jedinou větou dokáže zvyšovat napětí tohoto příběhu.
Poslouchána audiokniha – vynikající román – vynikající interpretace Pavla Soukupa.
P.S: V životě se nám dostává pár okamžiků, neměli bychom je promarnit. A proto čtěte.
P.P.S: Možná objevíte kvetoucí třešeň ve své zmrzlé zahradě… :-)
Klub na prvním místě. Vždycky. Za všech okolností.
Velice silný a emotivní příběh, který mě vzal za srdce. Příběh o lásce, o přátelství, o rodičovství, o pokrytectví, o hodnotách. A o rozhodnutí, na čí stranu se postavit, když tím správným rozhodnutím můžete všechno ztratit. Ještě dlouho budu mít tuhle knihu v myšlenkách. Doporučuji!
Audiokniha skvěle načtená Pavlem Soukupem.
Je to příběh, který jsem již někde viděl, četl....je to takové klišé o strastech dospívání, mládežnickém sportovním klubu, vztazích, zákeřnostech a odvaze mladých v konfrontaci se světem dospělých, a je to výborné. Je to skvělá sonda do duší sportovců a dospívajících lidí, zároveň nastavení zrcadla nám, kteří bychom měli " mít rozum," jen jsme někde cestou poztráceli odvahu a ideály. Svěží, ostrá střela pod víko.
Pokud čekáte vtipnou knihu, u které se zasmějete, budete zklamáni. Kromě pár přiblblých vtípků z hokejové šatny je to příběh velmi vážný.
Z mého pohledu není až tak o hokeji, prostředí je lehce zaměnitelné. Spíše je o vášni, přátelství, ale hlavně o loajalitě i v jejích negativních důsledcích, pokrytectví, lidské malosti, odvaze a svědomí. Je to kniha plná silných myšlenek, nutící k zamyšlení. Ale takový už je Backman. Vydržte začátek, určitě to stojí za to.
Za rozpačitý start a trochu patetický závěr dávám jen 4 hvězdičky, ale i tak je to skvělá kniha.
"Když je dost lidí dostatečně zticha, stačí hrstka hlasů, aby to vypadalo, že křičí všichni."
"Velká tajemství z nás činí malé lidi."
"Rvát se není těžké. Je jen těžké odhadnout, kdy přesně začít."
"Takové kamarády, jaké máte v patnácti, pak už nenajdete nikdy."
Prvních pár desítek stran jsem vyloženě protrpěla (hokejem jsem naprosto nepolíbená, dokonce bych i řekla, že k němu mám vypěstovaný odpor), ale držela jsem se rady přítele, že mám brát zmínky o hokeji jako metaforu a pak už půjde o úplně jiné věci. Měl pravdu, děj se poté rozjel a já se od knížky nemohla odtrhnout. Sice jsem trochu zklamaná koncem, ale to už je jen taková maličkost.
O hokeji nevím vůbec nic, a právě proto jsem sáhla po této knize. Bylo to dobré čtení, nejen že mě autor seznámil se spoustou věcí kolem hokeje, ale donutil mne i přemýšlet o mezilidských vztazích, etice, zodpovědnosti za to, co děláme, ale i neděláme, o přátelství, fanoušcích, sponzorech atd. atd.
A pak, že hokej je "jenom" hra...
Dost dobrý. Nejdřív se sice tváří nudně a že to bude jen o hokeji, ale pak to získá šťávu a je z toho nakonec skvělé čtení
Autor má potřebu se opakovat, opakovat a opakovat. Ale opakovaná strategie se snadno okouká a co zafungovalo jednou, může být později otravné. Například si myslím, že by kniha mohla získat ocenění největší počet předzvěstí - „Později bude litovat, že to neudělala … Zpětně si bude tisíckrát přát, aby dceru bývala donutila zůstat doma … Dětství končí dnes v noci …Kdyby věděla, že jen o pár hodin později vyjde z domu jako někdo úplně jiný, vzala by nohy na ramena … Nikdy si v životě nepřestane přát, aby tam bývala nešla…“
Stejně tak začátky kapitol „Lidi dovede bolet leccos … Adrenalin dokáže podivuhodné věci … Slova jsou maličkosti … V dospělosti prožíváme dny, kdy máme pocit, že meleme z posledního …“ mi zpočátku přišly zajímavé, ale pak jsem už jen protáčela oči v sloup.
A pak to hraní na city… Z vlastní zkušenosti vím, „že není nic drobnějšího, než vaše dítě v nemocniční posteli“, ale proč se snažit ze všeho vyždímat tolik emocí?
A aby bylo jasno: nemám ráda manipulaci a tenhle pocit, že si s námi autor hraje a příliš tlačí na pilu mě od poloviny knihy neopouštěl.
Musím říct, že prvních 150 stránek mě moc nebavilo a přemýšlela jsem, že knihu odložím. Pak se kniha rozjela, dočetla jsem ji za dva večery a hned se vrhla na pokračování.
Velmi smutná ( svou určitou bezvýchodností z určitých situací), při tom aktuání. Do děje mě úplně nevtáhla, ale je zajímavá psychologickým vykreslením důvodů chování a rozhodování lidí žijících v téměř uzavřené lokalitě.
Krásný zážitek!!! Nejsem sportovní fanoušek, ale to vůbec nevadí, přestože kniha nás uvádí do prostředí hokejového městečka se svéráznými obyvateli. Mistrovská psychologie postav, smysl pro detail a překvapení. Od poloviny jedním dechem.
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění Švédsko mezilidské vztahy lední hokej severská literatura společenské romány zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Přemýšlel jsem, jestli mám vyzkoušet tuto knihu, poněvadž hlavním tématem knihy je hokej. Od mládí jsem se nezajímal o žádný sport, nebavil mne fotbal ani hokej, měl jsem rád akorát stolní tenis, který jsem občas hrál ve školní družině, anebo když jsme byli na dovolené. Ale to bylo jen pro zábavu. Řekl jsem si, že dám knize šanci a uvidím, jak mne bude bavit. Příběh je vyprávěný pozvolna, seznamujeme se s mladými lidmi, kteří hrají s nadšením hokej, s jejich trenéry a také s dalšími obyvateli města Medvědín. Zpočátku mi trvalo, než jsem se dokázal začíst, ale postupně jsem do příběhu pronikl, a když v příběhu nastal určitý zlom, tak mne to ještě více vtáhlo do děje. Je to román o vztazích mezi rodiči a dětmi, vztazích mezi trenéry a hráči, vztazích mezi kamarády, vidíme pohled na hraní hokeje mezi jednotlivými trenéry, zdůrazňována je týmová práce. Trochu jsem se obával, že se v knize bude vyskytovat hodně popisů hokejových utkání, ale nebylo jich mnoho, což jsem přivítal. V knize se vyskytuje závažné téma. Knihu hodnotím na 100 %. Časem bych chtěl vyzkoušet druhý díl z této série a to knihu MY PROTI VÁM.
Vzpomínám si, že asi v 5. ročníku základní školy přišli jednoho dne trenéři hokeje do vyučování a ptali se nás, jestli by někdo z nás neměl zájem začít hrát hokej. V duchu jsem si říkal, jestli se někdo přihlásí. Myslel jsem si, že to některé kluky může zaujmout a přihlásí se, ale nikdo neměl o tento sport zájem. Vzpomínám si, že nám trenéři říkali, že tréningy začínají brzo ráno, a to asi odradilo kluky. Sám bych se nikdy nepřihlásil, poněvadž mne sport nebavil, ale možná, kdyby se někdo přihlásil z kluků, tak bych možná nalezl odvahu a přihlásil se, alespoň bych to mohl vyzkoušet. Po letech je to těžké hodnotit, ale vybavuje se mi, že když trenéři o tom povídali, tak jsem si představoval, jaké by to bylo, kdybych třeba hrál a rodiče by se na mě přišli podívat. Byly to jen takové myšlenky, které postupně s odchodem trenérů vyprchaly.
Kniha má pěknou obálku.