Medveďovce
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511126/bmid_medvedovce-PsC-511126.jpg
4
2257
2257
Medvědín / Medveďovce série
1. díl >
Štyridsiatnik Peter Andersson sa po skončení profesionálnej hokejovej kariéry v Kanade vracia do rodných Medveďoviec, malého mesta s veľkými snami, kde je len zima, tma a nezamestnanosť. Má v úmysle postaviť na nohy svoj materský klub, zložený z miestnych juniorov. Spolu s ním prichádza jeho manželka Mira, zmietajúca sa medzi túžbou po kariére úspešnej advokátky a pokojným životom manželky a matky v mestečku uprostred lesov, kde líšky dávajú dobrú noc. A napokon ich dve deti, dvanásťročný hokejový center Leo a o tri roky staršia Maya, ktorá miluje gitaru a nenávidí hokej.Mestečko bojuje o prežitie a budúce úspechy hokejového tímu mu majú prinavrátiť hrdosť a zašlú slávu. Na HC Medveďovce tak padá obrovské bremeno zodpovednosti.Aký význam má jeden jediný zápas pre upadajúce mestečko? V Medveďovciach obrovský, ten úplne najväčší. Preverí silu priateľstva a odhalí všeličo dovtedy skrývané a zatajované. Okrem iného aj to, čo sme schopní vykonať v záujme úspechu a ako ďaleko vieme zájsť, keď chránime svoje deti.... celý text
Přidat komentář
Backman v čisté podobě. Malé městečko s hokejovou tradicí, plné lidskosti z celého jejího spektra. V určitém momentu mi bylo až fyzicky zle z malosti a zbabělosti některých obyvatel, naštěstí v Medvědíně nežijí jen oni. Doporučuji...
Ke knize jsem přistupoval s tím, že o ní nevím absolutně nic, jen, že je to dílo z hokejového prostředí. A jak jsem byl mile překvapen, že se v této knize s nenápadnou obálkou skrývá takový poklad. Jakmile se člověk srovná s množstvím postav a pochopí, kdo je kdo, tak už jen to je prásk-prásk-prásk. Od knihy jsem se nemohl odtrhnout, s každou další stránkou ve mě napětí rostlo a já jí za víkend přelouskal. Určitě jedna z nejlepších knih, které jsem letos četl a možná i jedna z nejlepších, které jsem vůbec kdy četl.
Knihu jsem si podruhé přečetl, když už vyšel, a snad brzy vyjde i v češtině, třetí díl, a přijde mi pořád stejně skvělá, jako na první přečtení. To, jakým způsobem Backman dokáže kombinovat úhly pohledu jednotlivých postav, jak dokáže komplexně vykreslovat jejich charaktery jen pomocí několika málo vět a přesně najít tu správnou hranici mezi pointou a omáčkou. Úchvatné, moc se těším na třetí díl.
(SPOILER) Další skvělá knížka z pera Frederika Backmana. Čekala jsem odpočinkové téma, ale toho jsem se rozhodně nedočkala. Místo toho jsem se pohroužila do velmi empaticky popisované problémy dospívajících, řešení viny a trestu u znásilnění i následky, se kterými se pak (nejen) oběť musí potýkat.
Za mě je tato kniha fakt odpad, omlouvám se, ale takovou nudu už jsem dlouho nečetla. Do půlky knihy jen tlachy o hokeji a jím zfanatizovaném městečku. Od druhé půlky jedna zápletka trochu postavená na hlavu.... Uff další knihu tohoto typu už néééé
Posloucháno jako audiokniha.
Na konci každého roku se ohlížím za přečtenými knihami oněch uplynulých dvanácti měsíců a následně vybírám maximálně deset nejlepších. Někdy je jich opravdu deset a ještě bych přihodila, někdy méně, ale doposud byla v mém výběru vždy alespoň jedna kniha od pana Backmana. Letos to je tedy o fous (pomalu se blížíme ke konci listopadu), ale mám takový dojem, že jednu příčku onoho žebříčku zaplní právě “MEDVĚDÍN”.
Ze začátku jsem, pravda, měla trochu potíže zařadit si všechny postavy, přišlo mi, že se jich spousta jmenuje dost podobně, ale po krátkém čase jsem se chytla a na vlně spokojenosti a zaujetí poslouchala až do konce.
Druhá polovina knihy pro mě byla extrémně dechberoucí; na hlavní zápletku knihy je pohlíženo z pohledu tolika postav a je opravdu zajímavé vžívat se do nich jako čtenář.
A jak už jsem u autora zvyklá, opět byly v příběhu popsány situace takovým stylem, že jsem se smála i plakala zároveň. Zkrátka a dobře další perla z pera mého švédského oblíbence.
Medvědín jsem brala do ruky s tím, že od té knihy čekám hodně, ale zároveň vlastně moc nevím co přesně.
Ono je to taková sbírka mnoha emocí a mikropříběhů. Stránkami jsem letěla, občas se smíchem, jindy s pláčem, hlavně jsem potřebovala vědět, jak to bude dál. Medvědín není jen o hokeji a úspěchu, ale je i o rodině, přátelství, laskavosti, moci a o tom, jak lidé mají tendenci vidět jen to, co vidět chtějí. Jde zatím o jednu z nejlepších knih, co jsem letos četla. A moc se těším na pokračování!
Zaujal ma motív ako hokejového fanúšika aj rodiča mladého hokejistu. Príbeh bol aj nebol o hokeji, autor perfektne vystihol typy ľudských charakterov, ktoré môžeme stretnúť každý deň, zažiť dilemu, ako sa rozhodnúť, či je to správne, morálne akceptovateľné... určite odporúčam...
Tak bohato vykreslené charaktery toľkých postáv, tak nenásilne rozprávaný silný príbeh, tak ťažko udržať vlastné emócie na uzde… ďalšia pre mňa nezabudnuteľná záležitosť.
Silný příběh, k zamyšlení. K velkému zamyšlení. Co je správné? Co není? Co udělat nebo říct, když víte, že pravdou můžete zničit všechno? Doporučuji.
"Buď jste vítězové nebo ti ostatní."
Každá autorova kniha mě doposud zasáhla. I emotivní příběh z hokejového prostředí mě naprosto pohltil.
Hokej je středobod života v Medvědíně. Ale tato kniha není jen o lásce k hokeji, o snaze výtězit, být nejlepší, o vášni a rivalitě, ale hlavně o obětech a snech, mezilidských vztazích, morálních hodnotách a nekonečné rodičovské lásce.
Fredrik Backman v této knize otevřel vážné téma a skvěle zpracoval různorodé charaktery a chování jednotlivých postav.
Nelze nepodlehnout perfektně vykreslené atmosféře a hloubce myšlenek, jak je pro pana Backmana přirozeně samozřejmé.
"... jen sem tam nějaký ten hezký okamžik... Jenže co víc je sakra život?"
Další krásná kniha. Jestli si někdo myslí, že je celá o hokeji, tak pro mě ne. Podstata je tým a sounáležitost v něm. Zapadlé městečko Medvědín žije hokejem a blížícím se utkáním, které je pro všechny "životně důležité", pro hráče, trenéry, rodiče, kamarády, fandy, prostě pro všechny obyvatele,
Backman je "pan spisovatel" lidskosti. Dovede do detailu rozpitvat své postavy v dobrém i zlém. A tady je těch postav opravdu hodně. Když jsem si nějakou postavu oblíbila, tak jsem zjistila, že je tu vždy nějaké "ale".
Líbil se mi výrok "Velký tajemnství z nás dělají malý lidi." Jak prostá, ale výstižná ukázka nejenom v soukromém životě, ale hlavně v týmu. Podlehnout nebo jít sám za sebe. Těžké rozhodování, jestli chcete zůstatat s elitou. Mám být pro ostatní charakter nebo podrazák.
Nádherné kamarádství Mayi a Any, která svou přítelkyni podrží v těžké chvíli......... Další můj favorit je Benji, o jeho dalším životě bych se chtěla dovědě více.
Knihu nelze jinak, než doporučit k přečtení.
Hľadala som niečo podobné Prázdnému místu od J.K. Rowlingovej a našla toto tu.
Mestečko Medvědín, zapadákov, kde líšky dávajú dobrú noc (teda pardon medvede:)), má jednu spoločnú vášeň. Miestny hokejový klub. A túto sezónu má juniorský tím šancu získať titul. V celom Medvědíne to vrie. Prípadný úspech by priniesol upadajúcemu mestečku vytúžený ekonomický rozvoj. Na mladých hráčov je vyvíjaný enormný tlak.
Čo však nastane, keď hviezdny hráč spácha neodpustiteľný čin? Čo všetko sú ľudia schopní obetovať pre víťazstvo?
Backman píše skvelo. Je výborný pozorovateľ a dokáže veľmi autenticky popísať charakteristiku jednotlivých postáv. Knižku som prečítala jedným dychom.
Až na ten koniec... neviem. Mala som pocit, že autor tu už príliš tlačí na pílu a snaží sa záver umelo vyšperkovať.
Pokračovanie príbehu si však rozhodne nedám ujsť.
„A co chceme, Ramono? Co nám sport může dát? Investujeme do něj celý život a v co můžeme doufat v úplně nejlepším případě?
V pár okamžiků… pár vítězství, pár chvil, kdy se cítíme větší, než jsme, pár příležitostí, kdy si můžeme namlouvat, že jsme… nesmrtelní. Ale to je lež. Není to pravda.“
Po téhle větě se mezi nimi rozhostí ticho. Až když Peter Ramoně přisune po barovém pultu prázdný hrnek a zvedne se k odchodu, dopije vdova sklenici a zaskřehotá:
„Jediný, co nám sport dává, jsou okamžiky. Ale co je asi tak život jinýho, Petere, je snad víc než jen okamžiky?“
Nejlepší psycholožka ve městě.
"Nenávist dovede být hluboce stimulující. Svět je rázem pochopitelnější a méně děsivý, když s někým sdílíme přátele i nepřátele, je to my proti nim, v dobrém i ve zlém. Nejjednodušší způsob, jak sjednotit skupinu, není pomocí lásky, protože ta je komplikovaná a klade požadavky. Nenávist je jednoduchá.
Při konfliktu si tedy ze všeho jako první vybereme stranu, protože je to jednodušší než mít celou dobu na paměti dva pohledy na věc. Za druhé najdeme fakta, která potvrzují, co si chceme myslet, aby všechno bylo hezčí a život plynul vpřed jako obvykle. A za třetí odlidštíme nepřítele. Na to existuje spousta postupů, ale nejjednodušší je připravit ho o jméno.
... Přesvědčit ostatní, že někoho nemají vnímat jako člověka, jde hrozně rychle. A když je dost lidí dostatečně zticha, stačí hrstka hlasů, aby to vypadalo, že křičí všichni."
Po zralé úvaze jsem přeci jenom odebrala jednu hvězdičku. Fredrikovi se nedaří ty závěry, alespoň z mého pohledu. Ta kniha je úchvatná a já už jsem dlouho u ničeho takhle nechrochtala blahem. Čekala jsem něco po vzoru Oveho, ale ocitla jsem se uprostřed fiktivního města, procházela se jeho uličkami, mrazivým lesem i uličkou na tribuně hokejové haly a všechny obyvatele, všechny hráče, jsem zřetelně viděla. Nechala jsem se překvapit vážností tématu, všemi drobnými detaily v životé každé postavy, které toho tolik vypovídají o životě, snech, rodičovství a k tomu se bavila humornými hláškami, které nevyznívají křečovitě, ale mají šťávu.
Jen poslední třetina na mě byla příliš doslovná, příliš dotažená a také jsem náhle tápala, o čem tedy ten hokejový patriostismus byl, když náhle nebylo nutné být Medvědem z Medvědína. Ale to bych prozradila moc.
Fredrik Backman si touto knihou vydobyl pozici mého oblíbeného autora. Už si dělám zálusk na další jeho knihy a s překvapením jsem zjistila, že sám Medvědín má pokračování. Tak to asi u hokeje ještě chvíli zůstanu.
Sice nejsu hokejový fanda, ale knížka se čte dobře. Dříve zde byl komentář, že se kniha podobá Rowlingové Prázdnému místu, s čímž souhlasím. Nevím, kolikrát se v knize objevilo sloveso "stydět se" v různých formách, ale už jsem začínala obracet oči v sloup. Nicméně "pro výzvu cokoli" :-))
Velmi originální kniha, kde mě v úvodu autor zahltil charakteristikami mnoha osob, což je odvážné. Díky tomu, a také zvláštnímu stylu psaní, jsem se poprvé v životě ocitla na tribuně a pečlivě sledovala, co se odehrává na ledu, prožívala vše s obyvateli Medvědína, jako bych tam byla. Kniha přinesla mnoho otázek k zamyšlení.
"Komu je hodně dáno, od toho se hodně očekává".
Jsem ráda, že jsem objevila nového autora a těším se na další setkání.
Naprosto skvělá kniha. Přečtěte si ji!
“Nic víc po tobě tenhle sport nechce. Jen všechno, co máš.”
“Je to jenom hra. Umí jenom změnit život.”
Z hokeje znam max. par jmen a ze jsme vyhrali v Naganu. Pokud jste na tom podobne, i tak vas Medvedin muze bavit, protoze hokej je kulisa. To podstatne se deje v lidech a kolem nich. Bavil me autoruv britky humor i zpusob, jakym sdeloval HáPéčka (hluboke pravdy, se kterymi muzete nebo nemusite souhlasit, ale jemu je to jedno, on je proste rekne). Postavy rozhodne nejsou cernobile a ja si je doslova zamilovala.
Co me trosku vytacelo, je predznamenavani nejake udalosti, ktera se ma stat. Od prvnich stranek to mate nekde vzadu v hlave a jak dej plyne, autor pripomina, ze k tomuhle dojde. A ctenar si lame hlavu, jak to dopadne. Chtela jsem napsat, ze si autor se ctenarem hraje "dovedně" nebo "nenápadně", ale nenapadne to fakt neni. Takze me na tomhle zpusobu psani vytacelo nejvic to, ze me autor naprosto vedome a okate napina - a ze to na me funguje. :-D
Dobrá kniha musí mít dobrý začátek a dobrý konec. Pokud je trochu horší to mezi, dá se to přežít. Musím uznat, že asi půl knihy bylo otravné opakování toho samého dokola a hokejové filozofování, ale začátek mě nadchnul a konec překvapil. Nakonec to byla celkem dobrá knížka, přestože úplně jiná než Ove.
Posloucháno jako skvěle namluvený audiobook.
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění Švédsko mezilidské vztahy lední hokej severská literatura společenské romány zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Moje první kniha od FB. Příjemné překvapení, začal jsem číst neobeznámen dějem i autorem.
1. Pěkné myšlenky o sportu, pár skrytých mouder, sympatický fanatismus.
2. Propracované postavy se zajímavými osudy, rozdíly mezi kastami, motivace změny pro všechny postavy…
3. Malost některých lidí, strach, lynč…
Dobře zpracované téma. Klidně bych si to dal někdy znovu. Jedna z nej knih, co jsem letos četl.