Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533380/bmid_mezi-dvema-kimy-na-studiich-v-kldr-65e21684005b6.jpg
4
1147
1147
Unikátní vhled do života v KLDR, zemi, do které se člověk běžně nepodívá, a pokud ano, vidí pouze to, co mu režim chce ukázat. Koreanistce Nině Špitálníkové se tuto pečlivě budovanou oponu podařilo odhrnout.
Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno:
2022
,
Radioservis
Interpreti: Barbora Goldmannová
více info...
Přidat komentář
Při čtení této knihy jsem se cítila strašně...jak to říct - nedobře. Sklesle a smutně. Taky mi to trvalo, než jsem ji dočetla, protože jsem nikdy nevydržela dlouho. KLDR je určitě krásná země a ačkoliv cestování miluju, nějak mě to tam neláká. Autorka píše velmi poutavě, pořád jsem měla při sobě tablet a různé stavby, památky, ukázku z hromadného cvičení Arirang a mnoho dalšího jsem si hned vyhledala. Doporučuji k přečtení.
I když tu není struhující děj, četla jsem knihu se zatajeným dechem. Až mi přijde neuvěřitelné, jak moc dokáže propaganda ovlivnit a řídit životy lidí. Ideologie se stala náboženstvím, kde mu každý věří a prožívá ho celým tělem. A uvědomila jsem si, že i navzdory všem momentálním opatřením, žijeme ve svobodné zemi, kde nemusíme mít obavy opustit svou vesnici a navštívit místo za humny. Občanem KLDR bych rozhodně nechtěla být.
O autorce jsem toho slyšela hodně, především o její aktuální knížce. Řekla jsem si, že její tvorbu začnu objevovat postupně, a proto jsem začala její první první knihou.
Autorka dokázala milou formou podat všechny podstatné informace, které se o KLDR tradují. Člověk sice tuší, že všechny tyto věci existují, přesto se neubrání tomu, aby mu běhal při čtení mráz po zádech a pořád si bude pokládat jednu a tu samou otázku - "Jak je tohle možné?"
Kniha staví především na osobních zkušenostech autorky z jejího studijního pobytu v jedné z posledních bašt komunismu. Svědectví, které přináší, je vskutku otřesné. Současně však i poučné a varující. Propaganda adorující vůdce (Kimův klan), přetrvávající kult osobnosti, policejní stát, zatajování tristní ekonomické situace, militarismus, pošlapávání základních lidských práv - to jsou jenom některé atributy stávajícího režimu. Severní Korea, skanzen budování komunismu, se stala zářným příkladem toho, kam až může země dospět, pokud je dlouhodobě vedena diktátory stalinského typu.
Neuvěřitelné vyprávění o životě běžných lidí v asijské totalitě. Masivní propaganda přetírá betonovou šeď zářivými barvami, zatímco dennodenně dochází k porušování základních lidských práv. V zápiscích ze studijního pobytu ožívají strohé věty z učebnic a dostávají děsivě konkrétní podobu. A to se zdá, že zde autorka záměrně vybrala hodně pozitivní paletu témat (společnost, práce, studium, kuchyně, vztahy, ...).
Utkvěla mi básnička, kterou se učí děti ve školce:
"Našimi nepřáteli jsou američtí zlosynové,
kteří nám chtějí vzít naši krásnou vlast.
Zbraněmi, které si sám vyrobím,
je zastřelím. Bum, bum, bum."
Knihu jsem přečetla za dva dny s nadšením a s velikým zájmem, přesto dávám jen tři hvězdy. "Atraktivita" tématu výrazně předčila kvalitu zpracování. Kniha je na můj vkus poněkud neuspořádaná a těch překlepů je vážně hodně a to mi kazí zážitek ze čtení. Navíc tomu celému nějak chybí jakýkoliv konec a závěr.
Mé první seznámení s KLDR, poutavé čtení, neuvěřitelné, jak může existovat ještě v 21.stotelí totální režim.
Ze začátku jsem upřímně úplně nevěděla, jak knihu pojmout. Jako zápisky studentky, která navštívila KLDR, nebo jako publicistickou příručku anebo spíš historický vhled do minulosti, politického uspořádání a hospodářství? A nebo všechno dohromady, co se snaží o komplexnost, ale je z toho spíš místy matoucí mišmaš? Chyběla mi nějaké specifičtější a uspořádanější forma, struktura. Zápisky jakoby lítaly z jednoho tématu na druhé, kapitoly byly naředěné jednak výklady z jiných zdrojů, jednak osobní zkušeností, což nám snad mohlo dát onu komplexnost, ale tak nějak to nehrálo dohromady. Ocenila bych spíš lepší uspořádání, hlubší zamyšlení se nad ideologií, jít víc do hloubky, snažit se o objasnění podstaty země, o které má mnoho lidí zkreslené představy, snaha o pochopení - nebo nepochopení.
Veľmi pútavé rozprávanie o živote, mentalite a miestach v KĽDR, kam sa bežný turista nedostane. Páčil sa mi aj prístup autorky, kde sa nesnaží za každú cenu vykresliť realitu len v tej najtemnejšej podobe, ale vyvažuje ju aj pozitívnymi zážitkami. Jednu hviezdu strhávam za plno gramatických chýb a záverečnú historickú časť knihy, ktorá je určite pre celistvosť dôležitá, no mne osobne sa čítala ťažšie ako zvyšok.
Tak přesně tohle téma mě baví... Kombinace perfektně sepsáného příběhu autorkou spolu se syrovou realitou v KLDR = přečteno za 2 dny jedním dechem :)
Veškeré světové společenství ví, co se v zemi děje a nikdo s tím nic nedělá, to je na tom to nejsmutnější...je mi těch lidí opravdu líto :(
Moc milá knížka! Zhltla jsem ji za jeden den a bylo mi líto, že je konec. Určitě by si téma zasloužilo delší zpracování - mě vy to určitě zajímalo. Tento rok by měla vyjít další kniha autorky - taky si určitě přečtu.
Výborná kniha, čtivá, psaná z osobní zkušenosti, ale protknuta fakty. Současně se mi na knize líbí určitá jedinečnost - většinou se setkávám s knihami o KLDR z pohledu uprchlíků. Autorku obdivuji, mám ráda její přednášky, doufám, že se i nadále bude věnovat vědecké práci.
Osobní svědectví studentky, která dva semestry pobývala na studiích v KLDR. Moc se mi líbí její snaha o objektivitu. Zároveň člověku zůstává rozum stát, jak je možné takhle zbožštit vůdce lidi. A ta hrůza, jak ideologie proniká úplně všude.
Jednoznačně jedinečná kniha. Jen je vážně škoda, že je plná gramatických chyb. To ale není chyba jen autorky. Každopádně doufám, že to není autorčina poslední kniha.
Delší dobu mne zajímají názory autorky, které publikuje dost často (bohudík) v masmédiích. On je totiž rozdíl přečíst si rozumy některých pisálků, kteří v této asi pochmurné zemi nikdy nebyli a srovnat je s dojmy člověka, který tam nejen opakovaně studoval, naučil se řeč a profesí je koreanistkou.
Celá zrůdná dynastie Kimů, počínaje od dědy, přes tatíka až k podivné karikatuře toho nejmladšího, který den co den přesvědčuje celý svět, včetně ruského cara, že jde trvalou deformaci osobnosti. Vycházím z ne tak staré příhody z Vladivostoku, kam přicestoval na schůzku s carem svým pancéřovým vlakem a Rusové museli úplně přestavět tamní nádraží, aby fešák nepřišel k úhoně.
Dědu ještě komandovali Stalin a Mao Ce Tung. Další Kimové se již představili světu jako psychopati, přičemž se ona zrůdnost zvětšuje geometrickou řadou.
Kaprál Schickelgruber z Braunau to pozoruje (možná, že z pekla) s netajenou závistí.
Kniha potrebná ako soľ. Hoci je článkov a publikácií o Severnej Kórei viacero, kniha z pera človeka "cudzinca", ktorý v nej priamo žil sa nevidí každý deň.
Mnoho faktov a zaujímavých informácií vrátane dvoch tvárí Severnej Kórey - turistickej a reálnej.
Jediná nevýhoda knihy je jej rozsah a fakt, že by žalostne potrebovala korektora.
Taková "milá" krátká knížka na dva večery. A to je možná i její slabina, téma by totiž rozhodně vydalo na daleko delší knihu a nikomu by to asi nevadilo. Takhle je to spíš taková zajímavá reportáž nebo školní práce. Severní Korea je naprosté zjevení mezi národy na této planetě. Kdykoliv o té zemi něco čtu (a v této knížce zvlášť, neboť obsahuje onen pohled zevnitř a ještě zdola - tedy od obyčejných lidí) připadá mi, že něco takového přeci nemůže existovat a fungovat. Je to něco jako kdyby celý národ hrál LARP na téma 1984 od Orwella. Absurdita střídá absurditu. I když je kniha stručná, její přečtení rozhodně doporučuji. Sympatická je i druhá část knihy obsahující stručnou historii, seznam význačných budov a slovník pojmů a také to, že autorka se snaží být objektivní a zbytečně Koreu nedémonizovat ani se nevysmívat.
Rozhodně přínosná kniha. Reálných a věrohodných informací o KLDR je u nás bohužel všude jako šafránu. Ne, že by se novináři KLDR nezabývali, dočítáme se o ní v našich médiích často. Senzační a šokující informace táhnou, a tak neškodí občas proložit naše zpravodajství titulkem "Kimův generál byl odsouzen k sežrání zdivočelými křečky", nebo "Kim nechal svého strýce popravit raketami země-vzduch" (načež se strýc objeví na sjezdu a má se k světu - Kim ho asi zase oživil). Smutnější než informace v článku je pak fakt, že většina z toho není pravda, a "zaručené informace" z KLDR u nás většina médií přebírá z listů jihokorejského bulváru. Další kapitolou zdrojů jsou pak informace od uprchlíků, kteří ale také věrohodností neoplívají, na šokujících příbězích z KLDR si leckdy vystavěli výnosnou živnost, a jejich občasná přiznání "trochu jsem si to přibarvil, teda vlastně trochu víc" poškozují celou přiléhající produkci. (Naposled viz "tzv. bestseller" "Útěk z tábora 14".)
Přitom nelze tvrdit, že by režim v KLDR nebyl krutou, bezohlednou, a pravděpodobně nejtvrdší diktaturou, která se v současnosti na planetě vyskytuje. Jakkoliv se bráním užívání termínu "totalitní" pro kdejaký tvrdší režim, pro KLDR toto označení platí stoprocentně.
Autorka, naproti předchozímu řečenému, poskytuje neméně zajímavé a dostatečně překvapující informace, které se u nás čtenáři zatím neměli šanci dozvědět. Jsou méně senzační, ale o to zajímavější, a to právě tím, že pocházejí z šedivé každodenní reality. Osobní svědectví "obyčejné" studentky není líčením utrpení vybraných provinilců, ale především běžného života Korejců, kteří v daném režimu fungují, aniž by neustále přemýšleli, že by to mohlo být jinak. Kniha ukazuje všeobjímající kult osobnosti božské rodiny Kimů, a stejně všudypřítomnou tajnou policii, která číhá všude, a zhmotní se třeba právě z těch dědů bavících se v parku, nebo ze zdánlivě spěchajícího obchodníka. Velmi mě pobavily historky o "komnatě přání", úžasných schopnostech vůdců, či absurdnosti vyplívající ze snahy o světovost, kde se občas zapomene na kouzlo detailu (a nebo na výtahy v mrakodrapu). Pro leckoho budou překvapujícími informace o posedlosti čistotou rasy a snaze o odstranění "vadných dědičných genů" - tj. lidí, kteří se dopustili provinění proti režimu. Tvrdým poznatkem pro lidskoprávníky bude totální "zpracovanost" obyvatelstva, která dosáhla takové úrovně, že něco na způsob disentu či prostého podrývání režimu pomocí vtipů je v této zemi nemyslitelné. A na závěr je příjemně stručné shrnutí klíčových momentů historie a zhodnocení jejího významu pro KLDR.
Celkově, KLDR je nesmírně zajímavým, pro Evropana bizardním systémem, kde bych se sice jako turista bál o bezpečnost mnohem méně než v centru Prahy, ale žít bych tam nechtěl za žádnou cenu. Na rozdíl od řady čtenářů si nemyslím, že by šlo o "komunistický skanzen" - jejich ideologie Čučche, mixující maoismus s rasovými prvky, zbožštěním dědičných vůdců, militarismem a extrémním korejským nacionalismem má s evropskými režimy bývalého východního bloku společného asi stejně, jako Tomio Okamura se svobodou a demokracií.
Knihu doporučuji jako skvělý úvod pro zájemce o KLDR. Od ní se dá odrazit k řadě dalších, odbornějších studií, které u nás či ve světě vyšly.
KLDR je "zajímavá" země, určitě si něco o tomto totalitním státu s mnoha tajemstvími zase ráda přečtu.
Tento konkrétní text je průměr, po literární stránce šeď a z obsahového hlediska nic moc, nedozvěděla jsem se víc, než co už znám z médií. Přelouskat se to dá, ovšem nic extra nečekejte.
Štítky knihy
česká literatura Severní Korea totalitní režimy Japonská okupace Koreje (1910-1945)
Autorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Oproti autorčině druhé knize se mi tahle nelíbila až tak tolik. Vadily mi gramatické chyby a překlepy. Celkově mám z knihy smíšené pocity. Informace byly zajímavé a člověk se ale nedozvěděl nic moc nového, pokud už četl autorky druhou knihu. Přišlo mi to jako takové celkové shrnutí života v KLDR.