Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533380/bmid_mezi-dvema-kimy-na-studiich-v-kldr-65e21684005b6.jpg
4
1147
1147
Unikátní vhled do života v KLDR, zemi, do které se člověk běžně nepodívá, a pokud ano, vidí pouze to, co mu režim chce ukázat. Koreanistce Nině Špitálníkové se tuto pečlivě budovanou oponu podařilo odhrnout.
Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno:
2022
,
Radioservis
Interpreti: Barbora Goldmannová
více info...
Přidat komentář
Super. Jeji druha kniha me bavila vic ale i tohle stoji za precteni
Nině se „poštěstilo“ něco „úžasného“ – dvakrát se mohla jako studentka vydat do KLDR, země opředené tolika mýty, spekulacemi a bizardními zkazkami, které jen občas prosáknout mimo tuhle přísně střeženou část Korejského poloostrova.
Pokud člověk o KLDR načteno alespoň něco, faktograficky mu kniha moc nových informací nepřinese. Vše navíc komplikuje neuspořádaná forma a žánrová neukotvenost – podivně se skáče od jednoho tématu k druhému, něco zajímavého se jen povrchně nakousne, něco se naopak rozebírá do úmorných podrobností akademického textu. Jakoby autorka při psaní nevěděla, jestli chce předat subjektivní zážitky či objektivní informace, které „našprtala“ a pak porovnala s realitou.
Informace na navíc často opakovaly (v dané kapitole, u popisů fotek a ve slovníčku pojmů na konci – šlo většinou o 3krát doslovně zkopírovaný text).
Nepřehledně působil i obsáhlý poznámkový aparát, protože část byla jen odkazy na zdroje, mezi které ale byly „náhodně“ zasunuty komentáře rozšiřující některá témata. Z průběhu autorčiných pobytů toho nedozvíme tolik, kolik bych od publikace postavené marketingově především na těchto pobytech čekala.
Bohužel, kniha je pro mě jako celek docela zklamání – druhá (ale dříve přečtená) autorčina knížka vyhoupla laťku do nebeských výšin a bude ji těžké překonat (či se k ní minimálně přiblížit).
Kdyby to nebyla pravda, byla by to vtipná dystopie. Autorce se povedlo nahlédnout do světa, kam se většina lidí nedostane a co víc, povedlo se jí i nadzdvihnout onu líbivou oponu pro turisty a poodhalit realitu skutečného života. Právě o to je její svědectví cennější.
Jen by mě tedy zajímalo - co je to za hru, přivazovat cikády ke stromů? Vygooglit se to nedá :-)
Kniha sice nezprostředkovává ty největší hnusy, co se v téhle zemi dějí (pochopitelně), ale jako osobní svědectví české studentky, která měla cojones na to vydat se do země, ze které se nemusí nikdy vrátit, je to opravdu výživné čtení. Každodenní realita až děsivě věrně připomínající sci-fi román 1984. A to i přesto, že Nina viděla a zažila spíše to lepší, co tahle v jistém smyslu pozoruhodná země, vytržená jak z jiného světa, nabízí. Napsané je to čtivě - mnohé zážitky pobaví, některé trochu rozesmutní, ale líbil se mi nadhled a pozitivní přístup. Přesto se celou knihou nese jistá aura něčeho nepříjemného a zlovolného. Kromě popisování vlastních zážitků je kniha doplněna o vlastní analýzu propagandistické mašinérie a i v téhle rovině je to zajímavé a obohacující čtení, byť pochopitelně spíše pro ty, kteří toho o KLDR ještě tolik nevědí. Cením si i stručného shrnutí historie v závěru, které poodhalí vznik KLDR a zasadí ho do kontextu tehdejších událostí. Zároveň přehledně porovnává realitu s roztomile absurdními propagandistickými texty, jež jsou od malička Severokorejcům tak intenzivně vštěpované. Jediné dvě výtky bych směřoval ke struktuře, která je občas trochu chaotická a nedostatečné korekci textu. Těch překlepů tam nebylo zrovna málo.
Nečekejte žádné zuřivé pojednání o KLDR. Tato kniha není ničím jiným než vyprávěním zážitků ze studijního pobytu. Ale díky zemi ve které se to odehrává, je zajímavá každá čárka.
Autorce se, jako jedné z mála, podařilo téměř nemožné, a to, že hned 2x navštívila KLDR jako studentka na tamější univerzitě. Přibližuje nám tak život v KLDR, hlavně pak přímo v Pchjongjangu.
Toto je už několikátá kniha o Severní Koreji, kterou jsem v poslední době četla a musím říci, že byla zase něčím jiná. Autorka nám zde popisuje převážně život v hlavním městě, oproti jiným knihám, kdy jsme se většinou dostali až k těm nejchudším obyvatelům. Opět však zajímavý pohled a pro nás nepředstavitelné situace, nad kterými budete jen kroutit hlavou, jak takto může někdo žít.
Co mi v knize vadilo, tak množství číslovaných poznámek, které byly vysvětleny až na konci knihy, takže jsem celou dobu listovala tam a zpět. A pak některé věci a situace byly pro mě málo popsané. Čekala bych to o něco více podrobnější.
Avšak i tak velice zajímavá kniha a já si z ní odnáším spoustu nových informací. Rozhodně více mě zaujala další kniha autorky – Svědectví o životě v KLDR, kterou Vám rozhodně doporučuji.
Dle meho nazoru velmi pekne napsana kniha. Ctenar se spolecne s autorkou vydava na studia do KLDR a zaziva situace, o kterych se muze obycejnym turistum jen zdat. Prihody a mista jsou doplnena hlubsim politickym, spolecenskym a kulturnim kontextem a navic analyzou celeho systemu. Moc se mi na konci libilo porovnani vykladu dejin tak, jak ho zname my, s tim, jak je vyucovan v KLDR.
Take smekam pred autorkou, jeji odvahou a zapalem. Pro me velmi zajimava osobnost. Velmi ocenuji, ze v jejich textech nejde o hon za senzaci, ale o snahu vyzdvihnout i pekne veci, o kterych neni v zaplave toho negativniho moc slyset.
Čekala jsem trochu více. V podstatě jsem nedostala informaci, kterou bych neznala. Navíc autorka líčí, a to celkem povrchně) život těch “štastnějších” žijících v hlavním městě KLDR. Četla jsem o Severní Koreii více knížek, které nám podají neuvěřitelné líčení života lidí na venkově nebo v pracovním táboře např. Útěk z tábora 14, to je hodně silný příběh. Nicméně určitě to je hodnotná kniha pro někoho, komu informace o KLDR chybí. Ještě bych měla kritiku k poznámkám, člověk u čísla v textu očekává vysvětlení, listuje na konec knihy a pak dostane odkaz na literaturu, to není čtenářsky příjemné.
Kniha, kde toho je celkem dost nepůvodního, co jsem četl již v jiných knihách, dokonce se často shoduje s novější knihou autorky Svědectví o životě v KLDR. Snad už jsem četl o KLDR dost a proto jsem nebyl nijak moc překvapen. Něco málo přesto bylo nové a zajímavé. I tak kniha není nadbytečná a zaslouží si čtenářovu pozornost. 70% a 4*, 13. 6. 2021.
Totalita až nepříjemně připomínající knihu 1984 v reálných kulisách dědičné diktatury s prvky komedie, horroru a absurdního dramatu. Umně mixované autorčiny zážitky, vlastní zkušenosti a pozorování s literaturou jiných autorů i získanými výpověďmi od lidí z KLDR apod. Přitom nenásilně a zajímavě. Pochopíte, že pojmenovat to, co se v KLDR děje a jaká ta země je, rozhodně nelze jednoduše a v několika větách. Tolik zákazů (i příkazů obsahujích totalitně celý život Severokorejců), trestů, propagandy, sledování, kontrol, lží a nesmyslů, ale také krásné přírody nebo bolestivé historie. Tohle jde asi opravdu pouze zažít, nejen o tom číst nebo se účastnit předem připravených a před turisty sehraných zájezdů.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
"Třídy jsou vybaveny srovnatelně s mojí alma mater v Praze. Tabule, stůl, lavice, portréty vůdců a stolní počítač - zdejší klenot, na který jsme upozorňovány každý den. Počítač sice nikdy nikdo nezapnul a nevedly z něho kabely, ale profesoři na něj byli náležitě pyšní. A my tedy také."
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Poznámka: I přes svůj povedený koncept by si kniha sem tam nějaké to uhlazení zasloužila, nejvíce ale zamrzí styl poznámek. Nejsou totiž rozděleny do dvou kategorií a čtenář neví, zda při listování až na konec knihy dostane rozšíření děje, zajímavost, nebo pouze literární odkaz. Být ty tématické a vysvětlující přímo "pod čarou", rozhodně by se kniha zpřehlednila.
Knihu jsem přečetla jedním dechem.
I když jsem spoustu informací již dříve slyšela v různých rozhovorech s autorkou, v tomto psaném podání v souvislostech ve mně zanechaly větší stopu.
Občas mám strach, co se to v té naší malé republice děje. Ale uvědomila jsem si jaké máme štěstí, že se to všechno dít vlastně může, že nejsme všichni svázaní jednou stranou a neležíme pod tíhou jednoho vůdce.
Obsah převyšoval formu. Je skvělé, že téma KLDR je díky Nině Špitálníkové celkově více slyšet a zaujalo nové čtenáře. Je dobré tuhle knížku přečíst pro tu informativní funkci. Líbilo se mi i ozdrojování textu jakožto inspirace pro další četbu.
Líbil se mi postoj autorky k popisovanému. Ano, je to pro nás v mnohém absurdní a nepochopitelné, ale neodsuzujme jednotlivce, že nejsou prozíraví. Taky našla spoustu krasného a obdivuhodného. Škoda, že konec byl najednou takový odosobněný a učebnicový, ale asi co jde s výkladem historie dělat...
Čekala jsem víc srovnání těch dvou návštěv. Možná to tam bylo, ale v začátku knihy mi přišlo, že autorka skáče mezi větami jak kamzík v kopcích a prostě jsem v tom to srovnání nevyčetla.
Jako jo, ta kniha by mohla být lépe zpracovaná, ale i takhle za to fakt stojí.
Knížek na téma KLDR jsem už pár četla a tak jsem se těšila na tuto knížku.
Před tím než jsem četla tuto knížku, jsem viděla i pár rozhovorů autorky a vždycky mne hodně zaujaly, ale bohužel mne knížka moc nenadchla.
Nevím jestli je to tím, že jsem viděla rozhovory s Ninou před touto knížkou a vlastně tam bylo to samé o čem Nina vyprávěla v rozhovorech nebo v tom vězí něco jiného...
Také mne trochu mrzí, že Nina popisovala dost věcí jen lehce, nerozvedla to: " Příroda je v KLDR nádherná, panenská", ale už se nedozvíte nic moc dalšího. Nebo Když jela třeba Nina metrem, mě by zajímalo jak tamní metro vypadá, jestli je třeba podobné jako naše nebo je to něco úplně jiného, jací byli její spolužáci, od kaď byli.
Kolik si člověk musí našetřit aby mohl rok studovat v KLDR nebo jestli se tam může člověk třeba spřátelit s lidmi, které tam vídá, že by si zašli ve volnu "na kafe"...
Vyprávění o muzeích nebo památnících jsem si dokázala představit jen díky tomu, že jsem některé konkrétní viděla v dokumentech nebo o nich četla v jiných knížkách.
Jinak v knize najdete i pár fotografií.
Co se mi opravdu líbí je obálka knihy, ta je opravdu pěkná.
Na knížku těšila a tak mne hrozně mrzí, že mne knížka zklamala.
Velmi zajímavá knížka. Opět jsem se přesvědčila, jaké mám štěstí, že jsem se narodila v ČR. Je až neskutečné a neuvěřitelné, že v dnešní době existuje stát, kde se dějí takové věci
Tahle kniha vyšla v pořadí jako první a asi by jako první měla být i čtená. Mě se nejdříve dostala do rukou druhá kniha autorky Svědectví o životě v KLDR a ta na mě zapůsobila mnohem více asi i tím, že obsahuje rozhovory se skutečnými lidmi, kterým se povedlo z KLDR utéct.
Tato kniha obsahuje pohled autorky ze studií v KLDR. Je to určitě zajímavý pohled, ale pokud už máte přečtenou právě zmiňovanou knihu, další informace už nedostanete.
Spíše jen takový jiný pohled cizince na to jak to v KLDR chodí pokud vás tam pustí.
Je to samozřejmě dané tím, kam vás režim pustí atd.
Za mě rozhodně doporučuji Svědectví....
Každý kdo nadává na život v ČR, by si měl povinně přečíst tuto knihu. Určitě mě Nina inspirovala k tomu, abych si přečetla více knih o KLDR. Někdy mě až děsilo, jak je možné, že se tímto způsobem žije v 21. stoletím
Kolika občanům z "imperialistických" zemí se podaří po delší dobu pobývat a studovat v KLDR? V tomto je kniha velmi zajímavým a záslužným reportážním náhledem na běžné životy Severokorejců i na praktický dopad vládnoucího režimu.
Jako první jsem četla autorčin novější počin: Svědectví o životě v KLDR (reference samotných uprchlíků). Toto starší dílo mi proto přišlo jako dobré doplnění informací z prožitků našince a "zaostření celkového obrazu" problematiky.
Pořád je to zajímavý náhled pod pokličku. Nicméně, editor si mohl dát trochu práce, některé věci se opakují, některé pojmy jsou vysvětleny vícekrát.
Zajímavé vyprávění o studijním pobytu české koreanistky v KLDR. Takto to píši záměrně, protože ač se Nina Špitálníková očividně velmi snažila zažít alespoň trochu skutečné severokorejské reality, zase tolik se jí to nepodařilo. Všude sledovaná tajnou policií viděla to, co vidět měla/směla. Zároveň jsou v knize ale velmi dobře vsunuté faktické informace o KLDR, které ji skvěle doplňují. Oceňuji i výklad pojmů, sice byly všechny vysvětleny postupně v knize, ale zařazení i takto přehledně ke konci je super.
Trochu mi vadily překlepy, ale tak to se stává každému. Já osobně bych také preferovala, kdyby byly poznámky vloženy hned na dané stránce "pod čarou", abych nemusela tolik listovat na konec. Odkazy na literaturu klidně mohly zůstat na konci, ale u různých dovysvětlení by to bylo prima (v knize Svědectví o životě v KLDR to tak už je a mně to moc vyhovovalo).
Celkově knihu hodnotím moc pozitivně, přístup autorky à la Bukowsi (svět patří těm, co se neposerou) obdivuji. Ačkoli mě KLDR velmi zajímá, navštívit ji nijak netoužím.
Štítky knihy
česká literatura Severní Korea totalitní režimy Japonská okupace Koreje (1910-1945)
Autorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Autorce se rozhodně nedají upřít zásluhy za zprostředkování informací (i osobních zážitků a postřehů) z tak izolované země, jakou KLDR dozajista je. A také zasluhuje obdiv, že se do této země, kam by se mnoho lidí ani nepomyslelo vydat, vydala hned dvakrát, aby aspoň trochu poodkryla pravdu o skutečném životě v KLDR a rozšířila povědomí o propagandistických metodách ovlivňujících život celé této země.
Má-li čtenář dosud jen kusé poznatky o Severní Koreji, autorka určitě dává v této knize určitý základní pohled na danou problematiku, od níž se člověk může do nějaké míry dál odpíchnout, pokud ho dění v KLDR zajímá blíže. Z knihy jsem se dozvěděla skutečně mnoho věcí, za což autorce děkuji. Kniha mi v tomto ohledu hodně rozšířila obzory.
Přesto mám bohužel dvě drobná "ale", která mi nedovolují hodnotit knihu naplno. Jednak mi úplně nesedělo to, že se v knize přeskakuje od tématu k tématu. Na čtenáře se valí ze všech stran různé informace, které když slyšíte prvně, jen těžko je pochytíte všechny na první dobrou. Aspoň mně to tak připadalo. Autorka třebas začne vyprávět o kolejním/univerzitním životě studentů, ale než se dostane na konec povídání, dozvíte se ještě kvanta dalších informací na jiná, byť příbuzná témata. Faktem tak je, že jsem občas měla problém číst dál - musela jsem se občas vracet, abych se zvládla aspoň trochu zorientovat. Místy mi to trochu připadalo chaotické.
Druhým problémem pak pro mne byl fakt, že v druhé polovině mi kniha začala připadat o trochu sušší - v tom smyslu, že jakoby autorka zdánlivě ubrala osobních zkušeností, ale zaměřovala se spíše na popisy a výčty toho, jak se v Severní Koreji - jako z nějaké učebnice dějepisu. Nevím, možná jsem nebyla při čtení jen správně naladěná a leckomu se i druhá polovina knihy bude číst lépe, ale já měla trochu problém. Nějak to pro mne začalo ztrácet "šťávu", byť bych nerada, aby to vyznělo nějak neuctivě.
Celkově tak za mne slabší čtyři hvězdy, ale kniha si pozornost rozhodně zaslouží. Vyjmenované "mínusy" jsou spíše na mé straně v mém subjektivním vnímání, než že by kniha sama o sobě byla špatná. Knihu určitě doporučuji.