Murphy
Samuel Beckett
https://www.databazeknih.cz/img/books/80_/80947/murphy-80947.jpg
4
66
66
Murphy – v tomhle hrdinovi doznívají ještě „bláznivá dvacátá léta“, vystopujeme tu i prvky dadaismu a surrealismu.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1971 , Československý spisovatelOriginální název:
Murphy, 1938
více info...
Přidat komentář
Kniha, po prečítaní ktorej zostane veľmi zvláštny pocit... Drvivú väčšinu tohto napínavého príbehu okoreneného svojským (čiernym) humorom sa nedá nesúhlasiť a nesúcitiť s hlavným hrdinom, ktorý má dosť systému - nesystému vôkol a rád by jednoducho LEN žil a rozvíjal ducha. Akosi do toho však nepasuje to riešenie - neriešenie na konci...
Při četbě se pořád tak trochu zahanbeně usmíváte a zároveň máte příjemný pocit, že vám to myslí a jste skoro na stopě nějakého skutečného poznání. Kniha psaná s poťouchlým a svěžím vtipem. Nakonec vám už navždycky zůstane v hlavě ústřední, s nezbytnou ironií položená otázka: proč se vlastně za čímkoli pachtím? Není lepší uklidit se jako Murphy do ústraní blázince a nalézt zde spokojené společenství s dalšími „uprchlíky z tohoto kolosálního fiaska“?
Můj oblíbený citát: „Obávám se, že syndrom život je příliš difúzní na to, aby mohl být zkonejšen.“
Beckettovu prvotinu mám rád podobně jako povídky Woodyho Allena (snad mě pámbů neztrestá).
P.S. Pozdější Beckett už byl někdo jiný - miluji třeba jeho Krappa v (rozhlasovém) podání Miloše Nedbala.
Ano, kniha má co říct i dnešnímu člověku.
Četl jsem ji prvně jako dospívající, a dneska bych si ji rád znovu přečetl, abych si porovnal dojem z časů dospívajícího s tím, který by mě vyvolala nyní.
Štítky knihy
irská literaturaAutorovy další knížky
| 2005 |  Čekání na Godota |
| 1996 |  Molloy |
| 1995 | Murphy |
| 1994 | Konec hry |
| 1998 | Nepojmenovatelný |
Absurdista Beckett zvolil pro svůj román protagonistu, který je vlastně celou dobu stranou. Peníze nevydělává a nic pořádně nedokončí, čímž předznamenává svou pozdější tvorbu spojenou s neexistencí. Nemůžu říct, že by mě kniha jakkoliv nadchla, protože jsem se nedokázal vcítit do víceméně žádné postavy. Ale i o tom je Beckettova tvorba.