Muž menom Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/277237/bmid_muz-menom-ove-OQ6-277237.jpg
5
4497
4497
Ove dovŕšil päťdesiatdeväť rokov. Je to muž pevných zásad, neochvejných princípov a nemenných pravidiel – a večne nevrlý, zatrpknutý frfloš, v ktorom len ťažko odhalíte dobré srdce. Milovaná žena mu umrela, stal sa z neho samotár a pomaly stráca zmysel života. Kedysi býval predsedom spoločenstva vlastníkov domov, ale vystriedali ho už pred niekoľkými rokmi – čo on sám považuje za obyčajný puč. Rozhodne mu to však nezabránilo vykonávať funkciu strážcu poriadku. Samozvaného. Keď sa do domu naproti prisťahujú mladí hluční susedia a namiesto pozdravu sa im len tak mimochodom podarí nacúvať do Oveho poštovej schránky, a ešte k tomu japonským autom, spustí sa kolotoč nečakaných udalostí. Začína sa príbeh o prekvapujúcom priateľstve, túlavom kocúrovi a najmä o tom, ako sa ľuďom, ktorí sa s Ovem stretnú, zmení život.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
En man som heter Ove , 2012
více info...
Přidat komentář
Srovnávat Oveho se Stoletým staříkem není úplně na místě, Jonassonův příběh je spíš komedie o muži, kterému se až absurdní situace stávají jaksi náhodou, nezúčastněně, naopak Ove chce mít ve svém životě všechno pod kontrolou, ale jak už to tak bývá, sám život na to má vždycky tak trošku jiný náhled. Backman napsal v dnešní, cynické, době skoro až neskutečně hřejivý a lidský příběh- přestože je jeho titulní hrdina morous až na půdu. Konec se mu sice malinko vymkl z rukou, ale nakonec do tónu této knížky i celkem zapadá. Každopádně postava kocoura vás nenechá chladným- je anebo není to převtělená Sonja, Oveho manželka? :-)
Muž jménem Ove v podání Jana Vlasáka byl skvělý spolucestující! Těšila jsem se na každou další společnou cestu a to přesto, že je v příběhu spousta neuvěřitelné laskavosti a pochopení ze všech stran. Vlastně mám pocit, že je ta kniha plná klišé, jenže je tak skvěle napsána, nebo spíše načtena, že mi to až tolik nevadilo.
Všem morousům (a že jich znám) bych přála, aby se jim podařilo přitáhnout do svého života svou Sonju a, nebo alespoň, Parvaneh (bohužel pro ně, ani jednou nejsem).
Do knih F. Backmana jsem se zamilovala v okamžiku, kdy jsem rozečetla Medvědín. Když jsem začínala číst Muž jménem Ove, věděla jsem, že to bude pecka, ale netušila jsem, jak velká! Ove, Sonja, Parvaneh, Jimmy, toulavá kočka a mnozí další ještě dlouho neopustí mé myšlenky. Usmívala jsem se, smála jsem se i plakala a jen nerada se s knihou rozloučila.
Za mírným humorem se skrývají hluboké myšlenky a kritický pohled na dnešní svět, kde si musí čestní lidé bránit své místo.
Backmanův rukopis je docela předvídatelný. Má v knihách sice všechno - morouse, beznadějný optimisty, kravaťáky i lesní muže a potrhlý ženský. Homosexuály, přistěhovalce, fyzický hendikepy, dobré skutky i trestné činy. Ale hlavně tam má děti...protože o nich to všechno žití především je. Suma sumárům dohromady to ale i přes ten mišmaš všeho prostě funguje.
Je to takový pokus o zábavný mišmaš, o jinakost. Ale já se dočkala klišé, nudy a trapnosti...
Veľmi milá a nenáročná oddychovka, po dočítaní som bol s knihou veľmi spokojný.
Zaujímavé ako si nevyspytateľnosť osudu dokáže pohrať so životom obyčajného muža (menom Ove).
Príbehu nechýbala tá správna šťava a sám o sebe ubiehal veľmi plynule.
Myslím si, že Muž menom Ove je veľmi autentickým rozprávaním, v ktorom si každý nájde kúsok seba samého. A práve preto som tejto knihe okamžite dal 5* a zaradil som ju medzi odporúčané...
Áno, odporúčať ju musím úplne každému :)
Za mňa 100 %
Tento citát by som ešte veľmi rád spomenul, pretože práve ten mi vykúzlil úsmev na tvári, ktorý trval ešte dlho po dočítaní :
"Vtedy sa chlapík prvý raz vystrel, takmer nebadateľne sa usmial a pozrel sa Parvaneh do očí s takou neochvejnou hrdosťou, akú vie vyvolať iba jediné slovo: SAAB."
Pohodový príbeh na pohodové večerné čítanie. Jedného muža, ktorý po smrti svojej ženy chce skončiť aj so svojím životom. Našťastie ma zaujímavých susedov, v ktorých nachádza zmysel žiť ďalej.
Páči sa mi to také nazval by som "Backmanovské" prelínanie príbehov, kde jedna kapitola píše prítomnosť - čo sa mu deje teraz a jedna kapitola minulosť - stále sa to strieda. Je to prehľadné a pekne napísané - takže sa v tom čitateľ nestratí.
Naprosto miluji Backmanovo humorný poutavý styl psaní, jenž mě dokáže jednoduše vtáhnout do děje. Je úžasné, že hned tato jeho prvotina dokázala oslovit tolik čtenářů. Ačkoli se kniha táhne v duchu Stoletého staříka, na rozdíl od něj našemu hrdinovi věci rozhodně nevycházejí. V Oveho hlavě probíhá spousty vážných a naprosto upřímně pravdivých myšlenek, které poukazují na vývoj lidstva s novou generací. Osobnost této postavy je neuvěřitelně rozsáhlá, hned bych však našla lidi ve svém okolí, s kterými mohu Oveho ztotožnit. Rozmanitost vedlejších postav mě dokázala také nadchnout, jedná se přesně o tu partu lidí v řadových domkách na kraji města. O tragédie zde bylo postaráno, tudíž na konci nebylo divu, když se mi oči zalili slzami. I přes to jsem se však po celou dobu náramně bavila.
„Cokoliv, co koupila Oveho žena, bylo pěkné nebo přívětivé. Cokoliv, co pořídil Ove, by se někdy mohlo hodit. “
Táto kniha je ako keby ste pridali do shakeru Gervaisov "Aferlife", Eastwoodove "Grand Torrino" a riadne, riadne, naozaj riadne veľa škandinávskej špecifickosti a všetko to poriadne premiešali. Skvelá oddychovka. Napriek relatívne smutnému príbehu vám celý čas hrá na tvári príjemný úsmev.
Cetla jsem Medvedín a Oveho. Ove je dle meho o dost lepší, četla se jednim dechem.
Nekoho milovat je jako nastehovat se do domu. Zpočatku je clovek zamilovaný do novoty, kazde rano se pozastaví nad zazrakem, že je to skutečně jeho...behem let se naučí znat vsechny rohy a zakoutí a ví jak otevřít dveře od skríně aby nevrzaly
(Str.295)
Trochu v Ovem poznavam myho tatu a myho manžela.. to jsou taky takový brlalové, rozvrzaný :D ️
Krásný příběh. Nevěděla jsem jestli se dřív smát nebo plakat.
Život je podivuhodná věc.
...Nikdo pro jeho záchranu nehnul ani prstem.Nikdo nezatroubil.Nikdo se nehýbal.Zdálo se,že všichni myslí na totéž:pokud se starší nepotetovaný muž vrhl na mladého potetovaného vazouna a natlačil ho na kapotu auta,nebude to ten potetovanec,s kým by nebylo radno se dostat do křížku...
Připojte se, zadními vrátky. Propojte se vratkami. S ČLOVĚKEM. Se severákem na zátylku, štědrostí v duši deštivé.
Krásná kniha, Vtipně a zároveň dojemně napsaný příběh stárnoucího mrzutého, zásadového muže s velkým srdcem, který se těžko vyrovnává se ztrátou milované ženy. Kniha určitě stojí za přečtení a určitě bude patřit k těm knihám, na které jen tak nezapomenu.
Tahle kniha splňuje do puntíku pojem hořkosladký příběh. Čekal jsem trochu lacinější, lidovou komiku, našel jsem hloubku a nebezpečně chytrý humor. Hlavní postava se jeví jako Karikatura jen velmi krátce, záhy ji autor začne vykreslovat jako Charakter. Svébytný, ale kompaktní. Nečekejte úporný pokus o nějakou hlubokomyslnost ala Coelho, ale uspokojivé zamyšlení a pohlazení ano. A nejen pro to, že hrdina knihy pronese: “Jak se, pro Kristovy rány, dá rozumně mluvit s někým, kdo si pořídil BMW?” (str. 87). To by ale bylo poněkud zlehčující, proto dodám, že zároveň pochopíte, proč “Každý člověk musí vědět, za co bojuje.” (str. 199). Nebo proč je dobré (mít pro co) žít.
Takový průměrný příběh. Celou dobu, co jsem knížku četla, jsem čekala, že se tam stane něco, co by Ovemu životu dodalo trochu toho elánu. Sice se tam objevilo pár takových změn v podobě nových sousedů a opuštěného kocoura, kterého se Ove poté ujal, ale i přesto se příběh vyvíjel stále stejným způsobem. Jediný důvod, proč jsem knížku dočetla, je ten, že nemám ráda nedočtené knihy.
Ale myslím si, že jsem ještě nenarazila na toho správného Fredrika Backmana, o kterém všichni mluví, takže to ještě zkusím s knížkou Lidé a jejich úzkosti a uvidím.
Krásná a dojemná knížka. Za mě hlavně o tom, umět se dívat pod povrch, co a kdo opravdu stojí za to. Ove je šílený dědek, určitě by mě dokázal někdo takový rozpálit do běla. Ale pak člověk čte a čte a najednou zjistí, že je jeho největší fanda... Dávám 5 * a Ovemu posílám smajlík se srdíčkem.
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Tak půl na půl. Moc se mi líbí, že tato kniha není ždímárna emocí a Backman svým psaním dobře vystihuje to, jak Ove o své ženě mluvil a přemýšlel. Kniha navíc hezky plyne, není těžké ji rychle přečíst, občas se u ní člověk zasměje a občas je mu z ní smutno. Pokud bych měl hodnotit čistě to, jakým způsobem autor zpracoval život a přemýšlení starého člověka, pak bych dal hvězdiček pět. Z té druhé, kritičtější stránky mi občas připadalo, že autor se snažil být vtipný za každou cenu, i za vymýšlení "groteskních" scének, které mi připadaly spíš trapné. Autor otevřel spoustu důležitých témat, ale ne všechny dotáhl do konce. Konec byl... takový zvláštní, nevím, nelíbil se mi. Celkový dojem z knihy je takový, že ano, líbila se mi, je taková odpočinková a nenáročná, ale z té druhé jsem od ní asi čekal více.