Muž menom Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/277237/bmid_muz-menom-ove-OQ6-277237.jpg
5
4588
4588
Ove dovŕšil päťdesiatdeväť rokov. Je to muž pevných zásad, neochvejných princípov a nemenných pravidiel – a večne nevrlý, zatrpknutý frfloš, v ktorom len ťažko odhalíte dobré srdce. Milovaná žena mu umrela, stal sa z neho samotár a pomaly stráca zmysel života. Kedysi býval predsedom spoločenstva vlastníkov domov, ale vystriedali ho už pred niekoľkými rokmi – čo on sám považuje za obyčajný puč. Rozhodne mu to však nezabránilo vykonávať funkciu strážcu poriadku. Samozvaného. Keď sa do domu naproti prisťahujú mladí hluční susedia a namiesto pozdravu sa im len tak mimochodom podarí nacúvať do Oveho poštovej schránky, a ešte k tomu japonským autom, spustí sa kolotoč nečakaných udalostí. Začína sa príbeh o prekvapujúcom priateľstve, túlavom kocúrovi a najmä o tom, ako sa ľuďom, ktorí sa s Ovem stretnú, zmení život.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář
Poslechnuto jako audiokniha. Ten, kdo dosadil za Oveho Jana Vlasáka je pro mě člověk na svém místě. Řekl bych, že to byla nejlépe namluvená audiokniha, jakou jsem kdy poslouchal. Od Backmana jsem již četl "Babička pozdravuje a omlouvá se" a můžu s klidným srdcem říct, že jeho knihy budu číst dál. A to s obrovskou chutí!
Tenhle příběh o nerudném chlápkovi s velkým srdcem mě prostě bavil. V jádru knihy jsem objevil pocit (jestli ho někdo zná), že dědek Ove - ale ono mu je jen 59 - má vlastně v té své nerudnosti pravdu. Jen se nedovede nad tím vším povznést. Na druhou stranu je otázkou, jestli se nemají všichni ti budižkničemu okolo něj napravit, namísto aby se měl Ove povznášet. Dobrá kniha. Mohu doporučit. Mně připomněla souseda z bloku, se kterým jsme v sousedství přes dvacet let. Dnes je už ve věku za Ovem, ale ještě před dvěma lety dával lístečky za stěrač špatně parkujících aut, kontroloval popelnice, zda se třídí, propočítával náklady na výtah v domě podle patra a dohadoval se při vyúčtování o dvě nevyúčtované koruny. Pak ale přišel a za vchodem v domě zařídil jakýsi pult, na kterém rozdává úrodu ze zahrádky a věci, které nakoupil a pak zjistil, že je nepotřebuje. A k Muži jménem Ove ještě dodám, že víc takových lidí. Jo a pro čtenáře ještě snad - nenechte se odradit tím, že tam něco může působit jako klišé s ideály o soužití s přistěhovalci. Mně to tam jen cinklo, ale spíš jako náhoda.
Ove asi nebyl žádný sympaťák a kámoš na pivo. Skrblík a cholerik, nerudný nemluva a bručoun. Ale byl to Chlap. Chlap, za něhož mluví činy, osobnost, která nepotřebuje podporu a oporu okolí, člověk spolehlivý a zvyklý spolehnout se vždy jen sám na sebe, po životních zkušenostech nedůvěřující lidem, neočekávající aplaus, pochvaly a lichotky. Jeho krusta byla jen obranou jeho neuvěřitelně měkkého jádra a obrovského srdce. Oh, kéž by bylo víc takových Ovů…
Krásné, něžné pohlazení bylo číst tuhle knížku…
Upřímně nechápu vysoké hodnocení téhle knihy. Příběh morouse, kterého před důchodem najednou změní v lepšího člověka sousedi - to vážně? Jeho žena to nedokázala za celý život a sousedi za pár týdnů? Čte se dobře, psáno jednoduše, ale všeobecné nadšení nesdílím.
Za mě výborně zpracované psychologie postav. Chvílemi se člověk smál, chvílemi ukápla slza. Ani minutu jsem se u této knihy nenudila. Vřele doporučuji.
Dvě hvězdy za kapitoly z minulosti. Jen kvůli nim sem to dočetla. Jinak mě to nebavilo. Co věta to ,,vtipné,, přirovnání. A v 59 letech dědek...? To mi nesedelo.
Ja mám naozaj rada Backmanove knižky. Vtipné, láskavé, dojímavé - a všetky postavy sú tak úžasne uveriteľné! Príbeh mi trochu pripomenul film Gran Torino - ktorý však tiež milujem, takže za mňa všetky hviezdy.
Nevím proč jsem si myslel, že tato kniha bude komedií od začátku, až do konce. Ano, pár vtipných momentů, respektive slovních obratů tam opravdu je. Ale jinak je to kniha, která s nadsázkou ukazuje smutnou proměnu dnešní společnosti. P.s. dlouho jsem si kladl otázku proč je mi Ove tak nesympatický. Nebylo to tím jaký je, ale tím, že je mi podobný víc, než bych si přál.
Přiznám se, že po zdejší smršti oslavných komentářů jsem čekala trochu víc. Ne, že by to nebylo dobré, ale takové, abych knihu zařadila mezi své nejoblíbenější, to nebylo ani omylem. Nerudný, málomluvný stařík, který šetří každým slovem, se ve stáří stává mluvkou. To mi moc nesedělo. Příběh to byl hezký, to zase musím uznat, ale k dokonalosti tomu ještě hodně scházelo.
Vtipné, trefné, pravdivé a dojemné. Na filmovou verzi se raději dívat nebudu aby mi nepokazila dojmy z této úžasné knihy, ale rozhodně sáhnu i po jeho dalších knihách.
Na začátku působí Ove jako nakvašený dědek, co nejen, že to nemá v hlavě úplně v pořádku, ale nemá rád nic a nikoho. Jenže někdy jsou věci jinak než se na první pohled zdá.
„I jeden sluneční paprsek může prostoupit mnoho tmy.“
UKÁZKA:
„Někoho milovat je jako nastěhovat se do domu," říkávala Sonja. „Z počátku je člověk zamilovaný do novoty, každé ráno se pozastaví nad zázrakem, že je to skutečně jeho, jako by se strachoval, že k němu každou chvíli někdo vtrhne a oznámí: Došlo k obrovskému omylu, nikdy jste si neměl žít tak pěkně. Během let ale oprýská fasáda, dřevo se tu a tam rozklíží. A člověk svůj dům nemiluje pro jeho dokonalost, ale právě proto, že dokonalý vůbec není. Naučí se znát všechny rohy a zákoutí. Jak to udělat, aby mu nezamrzl klíč v zámku. Která prkna v podlaze se prohnou, když se na ně postaví, a jak otevřít dveře od skříně, aby neskřípaly. Všechna tahle malá tajemství totiž dělají domov."
Příjemné čtení, rychlé a oddechové. Jen jsem pak přemýšlela, jestli se mi to tou echtovní dojemností a mravokárností líbilo o to víc, nebo to bylo už moc. Ale nakonc jsem se přiklonila k pozitivnímu dojmu.
Žena, která mi knihu půjčovala, říkala, že už od autora lepší knihu než "Babička pozdravuje a omlouvá se" nenajdu. Brzy se ukázalo že toto tvrzení bylo zcela nepravdivé, protože přestože se jedná o dřívější knihu, mě osobně si získala více. Muž jménem Ove. Jak by se někomu mohl zalíbit protivný staroch? Naprosto přesně ten typ co na nás kouká z okna a vám je jasné, že pokud nepozdravíte, bude na vás ještě půl dne nadávat.
I přes to jsem si hlavní postavu oblíbila. Autor konečně podtrhl něco, co je v jiných knihách moc složité popsat - vytvořil naprosto neprvoplánovou postavu a příběh napsal tak, aby jste začali soucítit postupně - tak nepatrně, že si toho ani nemůžete všimnout, tudíž uprchnout.
Krásný jazyk, prostředí mě naprosto vcuclo.
Taky se mi moc líbí aspekt propojenosti - ať už způsob, jakým vám autor postupně odhalí příběh starého muže a jeho sousedů, nebo propojení, které tvoří mezi ostatními postavami.
Knihu jsem dostala k Vánocům. Nejdříve jsem si říkala, jak si mám oblíbit takového bručouna a protivu (což mi vydrželo jen pár stran). A nakonec... No prosim! Smích, dojetí, slzy, skrytá poselství. Věřím, že každý si v tom najde to své. Už se poohlížím po dalších knihách od tohoto autora a nějak cítím, že je potřebuji mít všechny v knihovně. :-) Zůstal ve mě krásný pocit po dočtení.
Mí Pražané mi rozumějí! a nejspíš i celý český národ, pomyslel by si Backman, kdyby znal naše Pelíšky nebo Obecnou školu popřípadě si pročetl pár zdejších hodnocení. Humor na pozadí hořkosti, smích přes slzy a obyčejní hrdinové všedního dne, tomu my rozumíme. Nerudný dědek, ze kterého se posléze stane skoro až pohádkový dědeček, takových knih už tu bylo. Ale Backman se v knize Muž jménem Ove zamýšlí nad hodnotou stáří. Ove představuje staré hodnoty, úctu k poctivé práci, pravidlům a řádu, celoživotním vztahům a vzájemné opoře v dobrém i ve zlém. Všeho se nám však dostane ve formě na první pohled protivného starce. Oproti tomu staví byrokracii v košili a kravatě, ajťáky, technické vymoženosti a nemožná moderní auta. Backman s humorem a laskavostí propojuje starší generaci s tou současnou a dokazuje, že se navzájem potřebujeme. Humor to celé drží pohromadě se slzou na krajíčku. Škoda jen, že se v závěru neudrží na uzdě tak, jak to dělá ve třičtvrtě knihy, jinak bych dala plný počet. Ale jinak tleskám za oslavu života, který není nikdy zbytečný a za téma stáří, které by nemělo být přehlíženo, ale vnímáno s větší úctou.
Ja jsem z knihy velmi mile překvapená. Kniha mě byla doporučena, sama bych si jí rozhodně nevybrala. První dvě kapitoly mě teda vůbec nebavily, chtěla jsem knihu odložit. Znova jsem si přečetla recenze a říkám si, sakra, na té knize něco musí být a četla jsem dál. Musím teda říct, že jsem moc ráda, že jsem knihu nakonec dočetla. Já v průběhu čtení se smála a snad poprvé v životě i plakala. Závěr tedy pro mě velmi dojemný. Takže já určitě doporučuji!
Knížka nebyla špatná, Ove je tvrdohlavej muž a vše muselo být po jeho. Sice se vyjadřuje jako mrzout ale má dobré srdce.
Co se týče humoru, jestli se to týká charakteru Oveho nebo opakování vět tak by se člověk mohl zasmát ale pochybuju že by se popisku co prožil Ove a jeho žena dalo zasmát.
Já jsem se sem tam zasmála ale spíš až ke konci knížky. Na začátku popisujou je Ove život v cizině a musím rici že se tam stala nehoda a spisovatel to vyjádřil tak že došlo k umrti ale když čte dal tak zjistí že je to úplně jinak jak se zdá.
Od tejto knihy som mala väčšie očakávania a som rada, že ma nesklamala. Číta sa ľahko, je pútavá, dojemná a naozaj aj vtipná. Chvíľu som síce mala pocit, že podľa recenzií by to predsa malo byť vtipnejšie, že sa občas v hlave pousmejem, ale nič moc. Potom ale prišli asi 3 pasáže, kde som sa rozosmiala aj nahlas. Koniec ma príjemne prekvapil, čakala som srdcervúce a dramatické klišé, ale kniha je ukončená naozaj vkusne a ja som veľmi spokojná.
Nad čím som sa ale pozastavila bolo, ako sa dnes v každej knihe (seriály, filme) objavujú rasové a sexuálne menšiny. Ako sa dnes MUSÍ nasilu ukazovať, že je to normálne. Aby sme náhodou nejakého autora neoznačili za rasistu či homofóba. A uvedomila som si, že práve u tejto knihy to je absolútne vhodné. Toto je presne ten typ kníh, kde to nie je vynútené nasilu, ale má to význam a posolstvo pre čitateľa. A je smutné, že preto, že je to dnes všade umelo presadzované, tak u tých dobre napísaných diel sa to tým pádom až tak nedocení a stráca to na význame a sile.
Nikdy bych nevěřila, že je možné brečet a smát se zároveň.
Člověk to prostě nemůže vzdát, protože nic není zadarmo ... ano, životní rváče prostě miluju.
Myslím, že mladí tuto knihu už nejsou schopni plně docenit (viz komentáře níže), ale generace, která je ještě člověčí ji určitě pochopí. :)
Jako já ... protože i my doma máme kocoura bez ocasu :)
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Tohle byla “kniha”
Ove je jako můj děda.
Má taky velké srdce…
Audio