Muž menom Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/277237/bmid_muz-menom-ove-OQ6-277237.jpg
5
4589
4589
Ove dovŕšil päťdesiatdeväť rokov. Je to muž pevných zásad, neochvejných princípov a nemenných pravidiel – a večne nevrlý, zatrpknutý frfloš, v ktorom len ťažko odhalíte dobré srdce. Milovaná žena mu umrela, stal sa z neho samotár a pomaly stráca zmysel života. Kedysi býval predsedom spoločenstva vlastníkov domov, ale vystriedali ho už pred niekoľkými rokmi – čo on sám považuje za obyčajný puč. Rozhodne mu to však nezabránilo vykonávať funkciu strážcu poriadku. Samozvaného. Keď sa do domu naproti prisťahujú mladí hluční susedia a namiesto pozdravu sa im len tak mimochodom podarí nacúvať do Oveho poštovej schránky, a ešte k tomu japonským autom, spustí sa kolotoč nečakaných udalostí. Začína sa príbeh o prekvapujúcom priateľstve, túlavom kocúrovi a najmä o tom, ako sa ľuďom, ktorí sa s Ovem stretnú, zmení život.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář
Tato kniha je mou poslední, která mi od autora zbývala přečíst. (I když doufám, že se ještě dočkám dalších.) Musím říct, že je to skvělý příběh o lásce, ale i o tom, že bychom neměli odsoudit člověka jen proto, že si po Volvu pořídil BMW.
Britt-Marie mi ale k srdci přirostla mnohem víc a Medvědín? Tak na ten nemá nic...
Ke knihám autora se vždy tak nějak dlouho odhodlávám, ale pak jsem nadšená a většinou to končí slzami. Doporučuji všemi 10. Člověk neví ani jak se to stane a najednou je na konci knihy se slzami na krajíčku.
Dočetla jsem včera, a musím se od té doby stále usmívat. Ne proto, že Ove je tedy řádný morous, ani proto, že ten umanutý kocour jako by byl napsaný podle toho mého.
Ale proto, že poprvé a naposledy zamilovaný mladý Ove mi tak hrozně moc připomíná mého tátu. Tím, že zastává názor, že věci by se měly dělat tak, jak se dělaly vždycky. Že největší spoleh je na věci vyrobené doma, ne v cizině. Že nejde " s dobou", ale představuje, kolikrát sám proti většině, ten starý svět a starou výchovu. A že miluje stále jen tu jednu ženu, která v něm vidí to, co ostatní ne.
Stejně jako můj táta, který dodnes miluje tu střapatou holku v gumácích, ke které přijel na podzim před třiceti lety koupit prase :-)
I když ho ta střapatá holka občas dohání k šílenství :-)
Člověk se už nemůže ani v klidu zasebevraždit!
Ove je prototyp nerudného důchodce, takového toho co nadává na všechny a na všechno a dřív by se tohleto stát nemohlo. Anebo je to trochu jinak? Třeba je to jenom člověk, který má rád svůj klid a pořádek. Jo, je přísný, ale nejvíc na sebe. Jo, je malicherný, ale současně se dokáže rozdat. Jo, je nerudný, ale nikdy vás nepodrazí, je totiž rovný chlap. A svou ženu miloval až za hrob - to je obrázek, který postupně odkrývají retrospektivy.
Noví otravní sousedi ze zapšklého důchodce udělají príma chlapíka. Uznávám, příběh není moc originální (Gran Torino...). Čtenář tak nějak tuší, jak to celé dopadne. Ale stejně je to moc pěkná knížka, po které snad časem sáhnu znova, až mě přepadne chandra z toho, jak jsou lidi omezení.
Jen na začátek, 59 let mi nepřijde jako dědkovský věk. Čekala jsem jenom oddechovou humoristickou knihu. Příběh je však mnohem hlubší. Člověka přiměje přemýšlet o svých sousedech, o tom, že každý starší člověk má svou minulost, která by vydala na román a která ho zformovala do dnešní povahy. Mám známého, který mi morouse Oveho připomínal. Příběh, který Vám připomene, že když najdete toho pravého člověka a přijdete o něj, možná budete ještě dychat, ale přestanete žít. Kniha sladkobolná jako život sám. K tomuto klenotu a pohlazení po duši se budu jistě ráda vracet. Doporučuji!
Milé poselství o tom, jak je důležité člověka posuzovat podle jeho činů pro druhé. Jedna hvězda dolů, neboť mi příběh připadal příliš křečovitý a vnitřní obrat Oveho dost nepřesvědčivý (navzdory tomu, že je jasné, že k němu kniha směřuje). Druhou hvězdu musím vzít za ubíjející autorovu obsesi nacpat do každé druhé věty „vtip“, z nichž příliš mnoho začíná slovy "Kocour se tvářil jakoby..." (podobným tikem trpí autor Stoletého staříka, který...).
A ještě jeden postřeh - překvapilo mě, že mezi komentátory knihy tak výrazně převažují ženy.
Kniha je skvěle napsaná. Žádné zbytečné tlachání a natahování děje.
I když se to ze začátku nezdá, donutí člověka se nad sebou a okolím zamyslet.
Na konci si řeknete : " Tyhle věci mají v životě smysl."
Knize dávám 5 hvězdiček a určitě se k ní vrátím.
příběh o muži který je jedním z nás, místy vás rozesměje a místy vás dostane do kolen ...
výborná kniha!!! Přečetla jsem jedním dechem :) Konec mě opravdu dojal.
Hodnocení ( !pozor poodhaluje část děje ! ):
5*
Líbí se mi, jak se postupně se odkrývá Oveho příběh, dozvídáme se, že má svaté právo být morous a naštvaný na život - maminka mu umřela, tatínek pak zemřel v 16 letech, byl nucen hned začít pracovat, aby mohl bydlet v rodinném domě. Dům, který svépomocí, pouze vlastními silami, v potu tváře, zrekonstruoval, poté shořel. Byl obviněn z krádeže v práci, jenom proto, že nebyl zvyklý žalovat. Když poznal svou ženu Sonju, jeho život dostal nový směr a konečně se pro něj rozsvítilo světlo. Velmi jí miloval, celých 40 let, co byli spolu. Přišla však další rána osudu. Ove se však nevzdal a své ženě přizpůsobil celý dům i svůj život.
Sonja je ale teď mrtvá. V té situaci zastihneme Oveho, který je opuštěný, smutný a sám. Chce spáchat sebevraždu, aby se s ní znovu setkal, ale zoufale se mu to nedaří. Provaz, na kterém se chce oběsit,se přetrhne, když se chce otrávit výfukovými plyny z auta, bouchá na dveře nová sousedka, když se chce zastřelit otcovou pistolí, vpadnou k němu dva opilí chlapci a chtějí od něj pomoc s tím, zda by jeden z nich u něj nemohl přespat... Ovemu zkrátka je souzeno ještě nějaký čas na tomto světě zůstat a pomáhat ostatním. Dokázat jim, že není jenom morous, ale i velmi zručný řemeslník, nejen že umí opravit cokoliv okolo domu, ale také téměř jakékoliv auto.
Román Fredrika Backmana popisuje řadu známých situací, do jakých se dostáváme se staršími lidmi. Občas jsou nesmyslně protivní a hádaví, občas skvělí a jejich rady a pomoc jsou nad zlato. Vypráví i o tom, jak moc se svět změnil od té doby, kdy oni byli mladí.. Ove je zásadový a tyto změny nechápe. Nevěří internetu, nerozumí tomu, jak mohou lidé pracovat z domova a už vůbec nechápe, jak si někdo může koupit BMW!
Ano, Ove je právě takový morous jako Jack Nicholson ve filmu Lepší už to nebude, či Evžen Huml z Chalupářů. Jeho spory se sousedem mi připomínají hádání Waltera Matthau a Jacka Lemona ve filmu Dej si pohov, kámoši ( Grumpy Old Men ).
Recenze slibovaly, že budu brečet smíchy. Tak to se nestalo, ale na pláč došlo. U posledních 3 stránek jsem slzela dojetím. Určitě stojí za přečtení.
Moje nejoblíbenější kniha! Příběh v ní je vtipný, svižný a hlavě o životě. Smích se míšil s pláčem.
Hodnotím knihu. Za 5*. Ale stále nechápu, proč se o 59letém chlápkovi píše jako o dědulovi. Můj 71letý "dědula, stařík" či jak chcete, jezdí skoro denně na kole, v zimě na běžkách, lyžuje, běhá s vnuky po horách.
Humor černý jako život sám. A zároveň tak laskavý, že by z toho Oveho klepla pepka.
...a kam zmizela Sněhule?
Nádherný příběh o zatvrzelém staříkovi jménem Ove s nelehkým osudem, který mě rozesmál i rozplakal zároveň.
Nádherná knížka, opravdu nádherná. Skutečné pohlazení po duši - chvílemi jsem slzela smíchy, chvílemi dojetím. Po všech rozervaných (byť skvělých) Hanách, Houbařkách, Malkách, Běsách nebo Anežkách už jsem nějaký ten balzám potřebovala a přišel v pravou chvíli. Po dočtení mám výjimečně hřejivý pocit. Pokud něco ze sebe věnujete druhým, má váš život vždycky smysl, i když někdy máte pocit, že smysl nemá.
Na začátku na mě Ove působil jako švédská verze Evžena Humla z Chalupářů, ale jsem moc ráda, že mě nerudný a brblající dědek neodradil a že jsem se začetla do nádherného příběhu o lásce Oveho a Sonji.
Ze začátku jsem se nemohla začít a knihu dvakrát odložila. Jsem ráda, že jsem jí dala třetí šanci, protože pak se to překlenulo a naopak jsem jí nemohla odložit. Nádherná kniha, kde se člověk zasměje, ale i rozbrečí. Ove byl skvělý chlap a s jeho ženou museli mít krásný oboustranně tolerantní vztah. Těším se na další knihy od autora.
Výborné, miluju Backmana, akorát jsem mu tedy vůbec nevěřila to kočičí chování. Na konci slza ukapla. ❤️
Je to vynikající srdcervoucí a vtipný příběh. Tuto knihu nelze nemilovat, je okouzlující a dojemná. Ove přišel o manželku a tím ztratil svůj život, už chce jen umřít. Zároveň však jeho velké srdce nedokáže nepomáhat druhým, a tak velmi nečekaně najde přátelství které nehledal… Nádherný román.
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Výlet v modrém Saabu mezi řádky této příjemné knížky - s bělovlasým nerudným řidičem Ovem a vypelichaným kocourem na sedadle spolujezdce, stál doopravdy za to. Dovezl mě s neobyčejnou laskavostí do příběhu, kde jsou Láska, Čas, Život i Smrt vážně podivuhodné věci...