My deti zo stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/290319/bmid_my-deti-zo-stanice-zoo-CGO-290319.jpg
5
8251
8251
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Kniha zachytáva príbeh mladej tínedžerky v Západnom Berlíne v druhej polovici sedemdesiatych rokov, keď na scénu vtrhli tvrdé drogy, s ktorými mala skúsenosti už ako trinásťročná. Vznikla v spolupráci s dvoma nemeckými novinármi a toto už klasické dielo svojho žánru dodnes nestratilo nič na aktuálnosti. Christiane sa v centre mládeže už v dvanástich dostala k hašišu, na diskotéke sa v trinástich prepracovala k tvrdým drogám a skončila na heroíne. Jej matka dva roky netušila, že užíva drogy a zarába si na ne prostitúciou, ktorej sa nevyhlo takmer žiadne dievča s podobným osudom. Je to zároveň príbeh bezradnej spoločnosti, ktorá si s drogovo závislými deťmi nedokázala vo svojej dobe poradiť a mnohé z prípadov skončili tragicky.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2015 , PremediaOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Poprvé jsem knihu četla když jsem byla jen o málo starší než Christiane. Drsné, šokující a bez obalu. Možná by to byla dobrá povinná četba pro studenty, ale podle mého názoru i pro rodiče... Všimli jste si, kolikrát v knize zaznělo "taky to měl doma těžký"? Vyrůstat v Gropiusstadtu muselo být peklo...
Není to žádné geniální literární dílo, ale život narkomanky popisuje dost přesvědčivě. Doporučovala bych přečíst všem lidem, kteří by rádi experimentovali s drogami a myslí si, že oni se nikdy nemůžou stát závislými. V knize je jasně vidět, jak lehce do toho můžete spadnout, a jak těžké (skoro nemožné) je dostat se z toho ven. Pokud by tahle knížka odradila od drog třeba jen jednoho člověka, mělo smysl jí napsat. Drsné, upřímné a řekla bych i poučné čtení.
Knížku jsem četla v 15 letech a bylo to přesně akorát. Knížka se čte sama a příběh děsí. Také si myslím, že by ve škole měla být povinná. Snad v každém musí zanechat silný dojem....
Tahle kniha by měla být jako povinná četba na základních školách-knihu jsem četla celkem dvakrát, jednou právě na ZŠ a podruhé na SŠ a musím říct, že pokaždé jsem knihu vnímala jinak. Poutavý příběh, který chytl za srdce a donutil člověka si hodně uvědomit.
Knihu bych doporučila jako povinnou četbu všem puberťákům. U mě v tomto životním období zafungovala dokonale.
Nezapomenutelné... "Pěkný" náhled do duše mladé narkomanky. Autentické, odstrašující, měl by si přečíst každý.
Knihu jsem četla na střední a neskutečně mě zaujala. Po většinu čtení jsem měla husí kůži z toho, když jsem si na místě Christiane představila sebe. Nikdy jsem drogy nezkusila a nikdy nezkusím a jsem ráda, že se mi tahle kniha dostala do ruky v prváku - jen mě ujistila v mém osobním přesvědčení. Podle mého názoru by tahle kniha měla být pro mladistvé povinná.
Maximálně autentický, maximálně nestrojený. Absolutní výpovědní hodnota. Pokud má někdo "zázemí" v nefuknčních rodinách, špatnejch příkladech u svejch rodičů, tak je to prostě špatně a možná mu nemůže pomoct nikdo jinej než právě to bezprostřední okolí; pro "všechny" ostatní (aspoň ty gramotný a ochotný přečíst nějakou knížku) je tohle ale podle mě neúčinnější forma prevence spadnutí do podobnejch sraček. I když znova - je otázkou, jestli už jen svou podstatou ta knížka necílí na trochu jinou sociální skupinu, než je ta nejrizikovější a nejohroženější. Každopádně to, že je to spíš výpověď Christiany a ne nějaký celotřídní sezení s psychologama v rámci školních prevencí, co je schopný zachránit nějaký životy, to je naprosto evidentní a nepopíratelný. Všichni asi věděj, jak tak knížka může zhruba vypadat a o čem to asi tak bude, tak moc nemá smysl popisovat tohle, ale kromě toho mi zmíněníhodná přijde hlavně fascinující ztráta sebereflexe a soudnosti. A to se netýká jen narkomanů, ale jakýkoli "sociální bubliny", která člověka dycky trochu strhává do těch svejch vlastních pravidel; a je to něco, s čim musíme bojovat všichni a celej život, byť samozřejmě nepopírám, že u feťáků je to v neporovnatelnější míře, s neporovnatelnejma ústupkama stran vlastní důstojnosti a vůbec vnímání světa, a v neporovnatelně nebezpečnější rovině. Je to ale pořád to jedno posouvání vlastních hranic: Jasně, kouřim hašiš, ale je to jenom hašiš, dělám to kvůli náladě a dycky můžu přestat, nikdy bych si nic tvrdšího nevzala, feťáci jsou hnus a odpad. Jasně, beru tablety a zapíjim to chlastem, ale nejsem alkáč ani feťák, co si něco píchá, tim pohrdám a je to největší hnus a lidskej odpad. Jasně, heroin šňupu, ale jen šňupu, takže nejsem jako ty hnusný heráci všude kolem, co si to píchaj, to bych nikdy nemohla. Jasně, sice si herion píchám, ale jen dočasně, můžu kdykoliv přestat, a podívejte se na tohodle, ten je na tom mnohem hůř než já, tak já nikdy vypadat nebudu. Oukej, jsem závislá, ale jen proto, že nemám důvod přestat, až ho mít budu, tak samozřejmě přestanu, to můžu vždycky. Jasně, občas něco ukrást musim, nikdy bych ale nešlapala, to je hnus, já ty holky nechápu. Jasně, občas je udělám rukou, nikdy bych s nima ale nespala. Dobře, někdy s nima spim, ale dělám to jen kvůli penězům, a brzo s tim přestanu. Atakdále - to neni přehánění, takhle Christiane přemejšlí, takhle žije. Takhle u spousty věci přemejšlíme všichni. A pak mi ještě zmíněníhodný přijde to, jak moc je v důsledku děsivá a mrazivá moc, kterou ty drogy maj, resp. kterou jim necháme si vzít - jak moc je děsivý, že z toho prostě a jednoduše cesta ven nevede. Že je to konstruovaný tak, že to chytne a už nepustí, protože už to člověku nikdy nedovolí, aby to opravdu CHTĚL opustit. A nejděsivější na tom je, že to děláme dobrovolně.
A to vůbec nemluvim o prvních stránkách knížky, ze kterejch se mi chtělo brečet - kde Christiana popisuje svoje dětství, vztah matky s otcem, otcův chlast a bytí, vyrůstání na betonu v Groppiustadtu... Nemocný prostředí, nemocný vzathy a nemocný rodiny generujou nemocný děti a nemocný lidi. Problém je, že v hodně ohledech je nemocnej už ten celej společneskej systém - a pokud to neni schopná kompenzovat nebo vyrovnávat rodina, pak je oheň na střeše.
Četla jsem ji v mládí. A moc mě zaujala. Ta popsaná beznaděje, průběh detoxu a prostředí prostituce pro mě byly dost odstrašující.
Myslím, že přečíst by si to měli všichni mladý, i když by to k ničemu asi nebylo. Nic méně vzhledem k tomu, že autorka výdělek za první knihu, který dostala celý profetovala, druhou knížku od ní, bych si už určitě nekoupil a určitě nečetl. Je to můj názor a názorem autorky, nikdo je do drog nenutil, každý feťák začne sám od sebe. Ať si i samy pomohu.
Tak tahle kniha by měla být povinnou četbou na všech školách (pokud ne, tak snad z vlastního zájmu), jako možné varování před světem drog, z kterého je asi nemožné navždy uniknout, tak jako v případě Christiane. Nemluvě o dnešní přemodernizované době, kde je vše k sehnání na internetu. Nikomu bych takovou hrůzu nepřála zažít - jak ze strany drogově závislého dítěte, tak ze strany rodiče nebo přítele.
Drsná výpověď. Takhle to skutečně chodí. Psychologové pro mladistvé jsou vázáni lékařským tajemstvím, ale tolik narkomanů začne již v nízkém věku..
Některé pasáže umí zapůsobit takovým stylem, že si člověk umí představit, proč jsou drogy na jednu stranu tak úžasné.
Jedna z mých prvních knížek tohoto tématu, která mě hodně oslovila a příběh mě neskutečně bavil !! :)
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno prostituce Německo Berlín dospívání domácí násilí feťáci, narkomani podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Být herákem a heračkou je přeci tak cool!Dobře vyprávěná kniha,ze které vám je občas na blití,ale rozhodně bych žádného z "hrdinů" nelitoval.80%.