Mýtonoši

30.11.2021

Mýtonoši jsou urban fantasy, která jednak přináší jedinečný a vskutku zajímavý magický systém, ale zároveň se nebojí pustit ani do několika velmi důležitých společenských témat, díky čemuž vynikají oproti mnoha jiným knihám tohoto žánru.

Autorka se inspirovala artušovskými legendami, což je jedna z prvních věcí, které vás při čtení nejspíš zaujmou – a oprávněně! Legendy o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu jsou zajímavé, a ačkoliv o nich nejspíš každý z nás slyšel, Young Adult knih, které by z nich vycházely, moc není. Mohlo by se zdát, že právě díky tomuto tématu, budou Mýtonoši působit jako něco nového a neokoukaného, pravda ale je, že jde jen o špičku ledovce.

Magický systém sám o sobě je pozoruhodný, na první pohled nepůsobí úplně složitě, ale jak dojde na postavy a jejich hierarchii, začíná se to trochu zamotávat. Postav je hodně, funkcí taky a občas mi v knize celkem chyběl slovníček pojmů. Na konci knihy najdete alespoň tabulku s přehledem jednotlivých rodů a jejich charakteristikami, osobně bych ale ocenila, kdyby obsahovala trochu víc informací – třeba celá jména dědiců a jejich panošů.

Množství postav má ale i své plus, protože kniha je díky tomu opravdu rozmanitá. Najdete tu hned několik zástupců LGBT+, včetně nebinární postavy (ačkoliv je pravda, že ta nebinarita v českém překladu není tak zjevně patrná jako v originále, sama jsem si to uvědomila jen díky zmínce, která na toto téma padla).

Čím mě ale kniha překvapila úplně nejvíc, bylo to, jak moc rozebírala otázku rasismu a v o trochu menší, leč stále značné míře i rovnoprávnosti žen. Bree je totiž žena a taky je Afroameričanka – a přesně to je kombinace, která z ní v očích mnoha lidí dělá něco méně. Autorka se hodně zaobírá současnou společenskou situací ve Spojených státech a přináší velmi upřímný a realistický pohled na to, jak vypadá život očima Afroameričanů – včetně připomínek a pozůstatků otroctví, které potkávají častěji, než si nejspíš mnoho z nás uvědomuje (příkladem může být, když Bree popisuje, jaké to je procházet se místy, která byla postavena rukama černošských otroků pro privilegované bělochy).

„Norris. McKinon. Tor. Tři poznámky, tři domněnky, tři lidi, kteří mě vyčlenili ze skupiny na základě toho, jak vypadám, a taky podle jejich vlastních představ toho, co symbolizuju. Během čtyřiceti osmi hodin.“

Druhým velmi výrazným motivem je pak v knize bolest ze ztráty milovaného člověka, trauma a potíže s tím spojené. Ta je velmi citlivě, ale hlavně detailně vykreslena. Z poznámky autorky se na konci dozvídáme, že v těchto ohledech hodně čerpala z vlastních zkušeností a jedním z důvodů, proč knihu napsala, byla snaha upozornit na psychické potíže, které mohou pozůstalé provázet. Myslím, že se jí to opravdu nadmíru povedlo a jsem moc ráda za to, že to udělala.

Pokud jde o samotný příběh, styl psaní je příjemný a čtivý, i tak mi ovšem chvíli trvalo, než jsem se opravdu začetla. Když na to ale došlo, byla jsem schopná u knihy prosedět několik hodin v kuse a se zadrženým dechem otáčet stránku za stránkou. Kniha je plná akce, napětí, tajemství a šokujících odpovědí.

Romantická linka, která bývá mnohými vyzdvihována, mě paradoxně oslnila asi ze všeho nejméně, čímž ale rozhodně nechci říct, že by byla špatná. Velmi se mi líbilo, že ačkoliv byla přítomná, postávala spíš v pozadí a světlo reflektorů přenechala důležitějším prvkům. Zpracovaná byla dobře, výtku mám nakonec jedinou – ke konci mi vývoj citů postav přišel trochu moc rychlý.

Mýtonoši jsou skvělá kniha, připomínek mám jen pár a jsem moc zvědavá na další díly. Moje nejoblíbenější kniha tohoto roku to sice nebude, ale rozhodně si zaslouží všechnu chválu a ocenění, kterých se jí dostalo. Paradoxně i přes to, že jde o fantasy, ji ze všeho nejvíc cením právě za to, jak jsou zde zpracovaná témata ztráty a rasismu a myslím, že právě díky tomu, ve mně kniha ještě dlouho zůstane. V kombinaci se skvěle vyvedenou akcí a zápletkou, je to prostě čtení, které vám mohu jedině doporučit.
----
Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.

24.11.2021

V poslední době jsem si velmi oblíbila knihy, které spojují dávnou minulost a současnost. Tato kniha patří mezi ně, právě díky spojení současného světa s legendou o Artušovi.

Celý děj se odehrává v univerzitním kampusu a jeho okolí. Ač se v příběhu nepodíváme příliš daleko, budete mít po dočtení pocit, jako byste kampus skutečně navštívili a znali každou jeho tajnou chodbu.

Do příběhu zasahuje mnoho postav a je poměrně těžké se v tom zpočátku zorientovat. Doporučuji proto při čtení sáhnout i po tužce a papíru. ️ Rozhodně vám to ušetří mnoho bloumání mezi postavami a jejich postavením.

Hlavní postavy – Bree, Nick a Selwyn mají každý to svoje. Bree je chytrá, přemýšlivá a bojovná hlavní hrdinka, která si jde za svým cílem. Pro mě rozhodně velká sympaťanda. Díky ní také autorka odkrývá rasové rozdíly a ukazuje pohled na narážky svěřující na její kořeny. Velké plus! ️

Oproti tomu Nick mi přišel poměrně plochý a všechno kolem něj se mi zdálo až příliš jednoduché a snadné. Bohužel k tomu patří i vytvoření vztahu s Bree. Ten vznikne jako kdyby lusknutím prstu. Z ničeho. A najednou tu prostě je?! Autorka má v knize mnoho prostoru, ale romantická linka jej nedostala.

Selwyn mi z počátku nebyl vůbec sympatický. Ke konci knihy se to však s rozvíjejícími se vztahy začalo měnit a mě byla jeho postavy mnohem bližší. Čím více z jeho minulosti autorka odkryla, tím více mě jeho postava bavila. A hodně tomu napomohl i rozvíjející se vztah mezi ním a Bree.

Trochu mě mrzelo, že bylo zhruba od poloviny knihy jasné, jakým směrem se autorka ubírá. I přesto to však knize neubralo na napětí. A o chybějící překvapení se zápletkou se rozhodně postará naprostý konec knihy, který vám nedá spát. Doufám tedy, že se společně s @books_with_whale dočkáme další knihy a třeba i toho našeho smyšleného romantického trojúhelníku. Ten by totiž romantické lince v knize opravdu bodnul!

Za mě je to 4/5. ⭐ Těším se na další díl.