Mýtonoši
Tracy Deonn
Po smrtelné nehodě své matky už šestnáctiletá Bree Matthewsová nechce mít nic společného s domem, kde vyrůstala a který je plný vzpomínek. Rezidenční program pro nadané středoškoláky na Severokarolinské univerzitě vypadá jako dokonalý únik - dokud první noci v kampusu není Bree svědkem magického útoku. Létající démon, který se krmí lidskou energií. Tajná společnost lidí, kteří si říkají mýtonoši, studenti, kteří démony loví. A taky záhadný mág, který si říká merlin, co se neúspěšně pokusí Bree vymazat paměť. Jeho pokus však probudí Breeinu jedinečnou magii i pohřbené vzpomínky - té noci, kdy její matka zemřela, byl v nemocnici někdo jiný, kdo si říkal merlin. Teď když Bree ví, že je na matčině smrti víc, než prohlašovala policie, udělá cokoli, aby zjistila pravdu - i kdyby to mělo znamenat, že se sama infiltruje mezi mýtonoše a stane se jedním ze zasvěcenců. Na svou stranu dostane také odpadlického mýtonoše Nicka, který nemá spolek o nic radši než ona, a jejich spojenectví je vtáhne hlouběji do tajemství společnosti - a také blíž k tomu druhému. Ale když jí mýtonoši odhalí, že jsou potomky rytířů krále Artuše, a vysvětlí, že se blíží magická válka, Bree se musí rozhodnout, jak daleko kvůli pravdě zajde a jestli by měla své schopnosti použít ke zničení spolku - nebo se k němu připojit.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , CooBooOriginální název:
Legendborn, 2020
více info...
Přidat komentář
Toto byla katastrofa. Autorčin styl psaní mi vůbec nesedl, v prvních pár kapitolách si vytvořila tak zakomplexovanou hrdinku, která samozřejmě hned musí potkal týpka, jež působí asi podobně důvěryhodně jako Edík ze Stmívání. A to nemluvím o faktu, že se zde prostě v každé větě musí zdůrazňovat rasa hlavní hrdinky. Spousta věcí zde byla na můj vkus nelogická, na sílu....a celkově bichle jedna velká nuda a škoda papíru. Inu toto opravdu není knížka, ke které bych se ráda vrátila.
Chvíli zdlouhavé. Líbilo se mi zapojení Artušova odkazu. Ale!?
Rejpance všudypřítomného zdůrazňování "já jsem černoška," byly opravdu rušivě všudypřítomné...
Mně to stačí říct jednou, sem tam ťuknout, fakt jsem chápavá (ne to do mě rvát jak paličkou na maso. Buch buch buch). Fakt bych pochopila děsivý odkaz otrokářství...
Wow. V jednu chvíli to byl silný kandidát na plné hodnocení.
Miluju artušovské legendy a tady to je setsakra kreativní pojetí. Ty zvraty? Ten konec? Miluju! Je to kreativní, pořád se tu udržuje napětí, v ničem se to neplácá zbytečně, a způsob, jakým Bree zpracovává trauma, taky zakomponován skvěle. Někdy jsem nicméně měla pocit, že následky jistých situací se měly odrazit ve větším (nebo i menším, ale beru v potaz, že Bree je koneckonců šestnáct), a hlavně mi dělalo problém uvěřit, jak onen svět magie funguje v "běžném" světě a jak to ty postavy prostě tak rychle přijaly.
Ale jinak to bylo super, nechyběl tomu všudypřítomný skvělý humor - a doufám, že si to Selwyn Kane v dalších dílech nepokazí.
Kniha mne předem trochu děsila svojí tloušťkou a netušila jsem, jestli mám čekat pecku nebo zklamání. Věděla jsem jen, jakou legendou je příběh inspirován a už to mne úplně nenalákalo. Ale až na pár výjimek se mi kniha četla svižně a byla poutavě napsaná. První zádrhel nastal u prvního setkání klubu, kdy jsem myslela, že snad usnu. Tam bych ušetřila dobrých 50 stran, které bych vyhodila a hned by se kniha nosila lehčeji. :-) Další rušivý element bylo neustálé omílání barvy pleti hlavní hrdinky a všude dřímajícího rasismu a připomínání, že by Bree nejraději původní obyvatelé zotročili a v současné době by se obraceli v hrobě, kdyby věděli, že právě ona vstoupila na určité místo...úplně mi to do klasické fantasy knihy nesedělo a přišlo mi to tam vložené na sílu. Spíš bych tohle téma viděla v contemporary čtení. Ale chápu, že autorku tohle jí blízké téma tíží a pokud píše fantasy knihy, tak to tam prostě chtěla mít a dostat to ze sebe.
Vím, že už vyšel druhý díl série a určitě se na něj chystám, ale má ještě více stránek. Tak jen doufám, že polovina nebude jen setkávání klubu. :-D
(SPOILER) Tak konečně jsem asi po měsíci knihu dočetla. Docela dlouho jsem ji měla odloženou, protože mě hlavní hrdinka dost iritovala svou sebestředností, sobectvím, přístupem ke komukoliv jinému než sama k sobě. Grrrr. Autorka dost často upozorňovala na to, že je Bree černá dívka. Dodnes pronásledována, je jí křivděno. Každý, kdo se na ni podívá, má hned řešit, že je černá atd. Klub, do kterého se snaží dostat, je samozřejmě kompletně bílý (= prolezlý rasismem). Tak proč jsem nakonec dala čtyři hvězdy? Protože námět průměrný nebyl. Zajímavá sestava lidí, tajemství, láska, trošku přihlouplý dědic a výbušný ochránce. Démoni vstupující do reálného světa a ty části, kdy Bree odhaluje víc svou rodinnou minulost (černošská kouzla) a schopnosti, jsou velmi slušné. Té ukřivděnosti je tam ale na můj vkus moc. Takže byť kniha skončila otevřeně, nevím, jestli hned půjdu do dalšího dílu. Obálka je ale nádherná.
Opravdu jsem si myslela, že se mi tato kniha bude líbit víc, ale bohužel to pro mě bylo trochu zklamání. Nechápejte mě špatně, stále jsem si to užil, ale předpovídala jsem 5hvězdičkové čtení!
Věci, které jsem na mi líbily, byly postavy a taky romantická linka a ani mi ten milostný trojúhelník zas tak nevadil. Konec knihy byl také další věcí, kterou jsem miloval, protože jsem neviděl, že přijde zvrat!
Mým hlavním problémem u této knihy však bylo, jak těžké pro mě bylo pochopit svět Legendborn. Bylo tam použito hodně pojmů a bylo pro mě těžké je dodržet a kvůli tomu jsem ztratil zájem o knihu. Na konci knihy mám pocit, že většině z toho rozumím, ale pořád se cítím trochu zmatená.
Ale určitě si přečtu pokračování.
Proč číst knihu:
- Jste černoši a potřebujete to každých pár minut zdůrazňovat.
- Rádi po škole trávíte čas v tajném spolku lovců démonů.
- Přitahuje vás váš mentor.
Proč nečíst knihu:
- Pekelní psi nepatří mezi Vaše oblíbené mazlíčky.
- Rytíři kulatého stolu jsou vám ukradení.
- Nemůžete vystát ten všudypřítomný rasimus.
Snažila jsem se prokousat tím rasismem zmíněným snad na každé stránce. Nepříjemnými postavami v čele s hlavní hrdinkou, ale čeho je moc, toho je příliš. Chápu, že Artuš a jeho rytíři jsou věčné téma a vděčný námět spousty příběhů, jenže v Americe? Proč? Téma je poměrně jednoduché a hned ze začátku je jasné o čem bude. Já jsem již v jiné věkové kategorii, než na jakou tato kniha cílí. Udělá jistě radost náctiletým, pro starší čtenáře již nebude tak dobře fungovat.
Na začátku knížky jsem byla zmatená jak lesní včela. Nedávalo mi smysl, co se to děje, jaké pojmy hrdinové používají a co znamenají... Ale společně s hl. hrdinkou se vše dozvíme a propojení magie s legendami je skvělý! Nešla jsem teda do knihy s tím, že budu číst fantasy, která se zaobírá především problémy jako odlišná barva pl ti, ale nakonec mají tyto otázky propojení s magií, takže beru.
Hl. hrdinka se chová na svůj věk, zároveň se ale dokáží postavy ze svých chyb poučit. Pozitivní je především uvědomění si hlavní hrdinky, že umí úplný prd a ty věci se musí prvně učit, případně zjistit jak vůbec fungujou. Asi od třetiny jsem už knížku hltala a fakt mě bavila.
Dalším překvapením bylo to, že jsem nedokázala absolutně předvídat, jak se děj bude vyvíjet. Pro mě to celé bylo napínavé, zajímavé, prostě jsem jen četla a nechala se unášet příběhem. Neodhadla jsem až na jednu věc snad nic a to je v YA fantasy příjemná změna. Palce nahoru!
Konec mi ale celý dojem z knihy trošku zkazil. Závěr mi přišel už maličko překombinovaný, ale zase... Čtenář to dost pravděpodobně čekat nebude, takže to už asi záleží na chuti :D Na druhý díl se ale chystám! Snad co nejdřív...
Sice už sem píšu třetí komentář, ale co.
Právě jsem je po třetí dočetla.
Nevím, co budu dělat ještě rok než vyjde třetí díl v originále a pak ještě další než vyjde v češtině.
Nesporný fakt je, že tahle kniha mě zajisté jednou dostane do ústavu.
Asi každou chvíli exploduji.
Až uslyšíte ránu, nedivte se...
Jinak téhle knize dávám všechny bambilióny hvězd co jsou v celém vesmíru a neskutečně moooooc vám to doporučuju.
Tady vlastně přemýšlím, jak celý názor uchopit. První polovina knihy je až neskutečně nudná, zdlouhavá a na nervy lezoucí. Hlavní hrdinka je prostě neskutečný arogant, který si nevidí ani na špičku vlastního nosu, ale když si někdo dovolí ji za tyto vlastnosti nemít rád, je okamžitě rasista. Pochopila jsem, že se nám autorka snažila (možná?) předestřít to, že někdy jsou v tomto smýšlení černoši prostě vychovaní, ale čeho je moc, toho je opravdu příliš a tady se to u mě opravdu minulo účinkem a naopak mě to neskutečně otravovalo při čtení.
Když pomineme hlavní hrdinku, ostatní postavy byli naštěstí docela fajn a dostatečně zajímavé, abych se o nich chtěla něco dozvědět. Stejně tak svět vyzníval opravdu netradičně, ale opět jsem narazila na autorku a její hodně zvláštní systém s (ne)seznamováním pojmů, historie, souvislostí. Upřímně nechápu, že se hlavní hrdinka nedotázala na naprosto elementární vysvětlení pojmů a tak nějak to přijala. A aby toho nebylo málo, jedna věc má milion různých pojmenování a ty čtenáři, ty máš smůlu, prostě to tak je a význam vyčti mezi řádky.
Druhá polovina knihy se konečně začala zaobírat aspoň něčím, dokonce jsme začali nahlížet za oponu rodinných historií a celkově se vše proplétalo a nabylo to na zajímavosti a s úplným závěrem se knihy vyhoupla z naprostého odpadu na perfektní příběh. Jde vidět, že děj je opravdu promyšlený a zapletený a může nabídnout hodně. Já ale asi pokračování vynechám, protože neočekávám nějakou přílišnou změnu v poměru zbytečný : pohlcující text v rovnosti 50:50.
Moc povedená fantasy, začátek takový zvláštní, ale pak se to rozjelo a nedalo se od knihy odtrhnout. Už se chystám na díl druhý.
Tak kvůli téhle knize jsem se rozhodla, že je potřeba něco udělat se svým hodnocením knih, protože jak víme, 5 je maximum a téhle knize já bych věnovala všechny hvězdy, co jich jen je. Takže jsem usoudila, že těmi pěti hvězdami trošku moc plýtvám na ostatních, né tak výrazných knihách!
Tohle mě teda dostalo.
Prvních pár stránek jsem byla trošku ve zmatku, protože nový svět, spousta postav, hodně magie, nějaká ta láska, a tak.. je toho tu fakt spoustu ale světe div se, dokonale to zapadá a prostě to funguje.
Nechci tu ani moc prozrazovat z děje, jen bych k tomu ráda dodala, že tohle bylo ono. To, co já totálně miluju a ostatní tomu nerozumí. To, na co já nezapomenu a to, o čem nikdo neví.
Zítra snad otevřu další díl a pak prostě jen.. nevím, co budu dělat se svým životem, než vyjde další díl!
Miluju to.
Každý knihomol má knihu, na kterou nedá dopustit, knihu všech knih. A pro mě jsou to právě Mýtonoši. Dřív jsem si myslela, že člověk může na knihu myslet maximálně týden, ale není tomu tak. Já ji poprvé četla loni v květnu a v září znovu a teď se do ní asi pustím potřetí.
Ty postavy jsou geniální.
Ten příběh je geniální.
To prostředí je geniální.
Miluju to.
knihu nejspíš nedoctu. Jsem na nějaké 150 straně a opravdu mě to nebaví. Ztrácím se ve spoustě hodností a oznaceni, děj mi přijde jakoby bez pevne struktury, rozdrobený a zahlcený drobnými a často se opakujícími informacemi. Hlavní hrdinka několikrát zmiňuje, že je černoška a jak se kvůli toku cítí, přijde mi, že se to do příběhu nehodí, nevytváří to asi očekávanou atmosféru, vždy mi to přijde jenom jako občasný random umístěný výkřik do tmy: jo a jen aby jste nezapomněli, jsem černoška. Nevím, možná kdybych četla dal, začne to dávat smysl, ale zatím asi ne ...
Mýtonoši na mě působili spíše jako představení fantasy světa, předehra pro velkolepý příběh, který nás čeká až v dalších dílech. Žádný děj tu totiž nebyl rozebírán moc do hloubky, autorka nám toho pouze spoustu naťukla. I postavy mi přišly takové plytké, bez hlouběji propracované psychologie.
Hlavní hrdinka mi však na příběhu vadila asi úplně nejvíce. Jedná se o učebnicový příklad fenoménu, který já ráda nazývám Harry Potter syndrom. Spočívá prakticky v tom, že se postava, do té doby nepolíbená magickým světem, dostane do jeho samotného středu a stane se strašně důležitým klíčem k řešení aktuálních problémů (čti záchraně celého světa). Od začátku dělá jedno hloupé rozhodnutí za druhým, moc si nenechá poradit (přestože všichni kolem ní jsou na tom se znalostmi mnohem lépe) a myslí si, že všechno zvládne lépe než ostatní. Samozřejmě nesmí chybět ani skvělé bojové schopnosti, které získá po náročném, zhruba tak týdenním v tomto případě, tréninku. Vzhledem k tomu, že se příběh odehrává v Americe a hlavní hrdinka je černoška, nezapomíná nám autorka v každé kapitole připomenout, jak strašně naše malá chudinka trpí rasismem.
Celá zápletka nebyla zase tak špatná a tematika kolem krále Artuše se mi líbila, ale jak jsem již zmiňovala na začátku, vyprávění se odehrávalo spíše na povrchové bázi.
(SPOILER)
Po dlouhé cestě musí prohlásit, že konec je pro mě opravdu zklamáním.
Nejdřív to dobré.
Pěkné téma Rytíři kulatého stolu. Jen škoda, že v Americe. No jsem asi dost konzerva v jistých ohledech.
Kouzla fungují a systém (teda za mě z většiny) dává smysl.
Podrobnější popisy jsou za mně spíše klady.
Oceňuji osvětlení historie ať americké či britské.
A teď pro mě dost neatraktivní druhá strana mince.
Děj se odehrává v dnešní době. No.. Dle vyspělé technologie to tak vypadá. Ale mentalita lidí v příběhu patří cca 100 let zpátky. Rasismus na každém kroku.
Omlouvám se, ale to je otravné. Dost to kazí dojem z příběhu. Protože autorka to tam sází v nemalém poměru. Chápu, že v Americe jsou stále státy, kam protěžování lidi původem z afrického kontinentu nedošlo (vzhledem k jejich chování).
Ale Nebojte se nic. Díky znásilňovaní otrokyň někdy kolem roku 17xx může být i Artuš s afrem a díky dnešním trendům, žena.
Kdyby autorka z postavy udělala jiný mytologický úkaz, než které nám ukazuje celou dobu, udělala by za mě o dost líp. Místo toho tu máme multivitamín obsahující Artuše, půdočarnou a z ni "kletbou" vzniklou krvečarnou.
Druhý díl bych četla jen kvůli Nickovi a Selovi.
Nestála bych o to, aby mi to doma zabíralo místo. Jen doufám, že tohle není ukázka toho kam se literatura bude odvíjet dál.
Bomba! Úplně skvělá kniha!!! Nechybí v ní akce, magický systém skvěle funguje a prostě moc krásná. Já ji dočetla a po sedmnácti dnech, kdy se mi nepovedlo začíst ani do jedné z knih, co jsem plánovala jsem se do nich znovu pustila a nelituji toho. Tahle kniha naprosto hnula mým pohledem na svět a já jsem do té doby, než jsem ji přečetla netušila, že je možné, aby byl člověk z knihy paf přes půl roku!
PS: na začátku podzimu by údajně měl vyjít druhý díl :D
Mýtonoše jsem si upřímně vybrala kvůli obálce. Nebo přesněji řečeno kvůli obálce, hodnocení a letmou kontrolou anotace. A to jsem ani při nejmenším nečekala, co mě vlastně čeká. Přes z počátku kostrbatější start jsme zamířili rovnou do epickýho finále. Příběh mě zaujal, líbila se mi středověká tématika, mystično. Často jsem měla problém se naladit na černošský téma - ne proto, že by mě nějak odpuzovalo, ale prostě mi není tak blízký. Chápu ale, že pro knihu je stěžejní. Líbí se mi provázání různých druhů magií, tajemno. Co na autorce můžu vypíchnout je, že směřování jejího děje pro mě bylo nepředvídatelný a překvapivý. Knihu jsem zhltla za dva dny a zjistila jsem, že už existuje pokračování, který jsem prostě musela hned mít. Knížka nemusí být ve všech ohledech perfektní, aby dostala těch slavných 5*. Vnitřní prožitek je to, co se počítá.