Na co slova nestačí
Brigid Kemmerer
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488476/bmid_na-co-slova-nestaci-0CE-488476.jpg
5
827
827
Dopisy ztraceným série
< 2. díl
Volné pokračování bestselleru Dopisy ztraceným o sdílení těch nejtajnějších pocitů Volné pokračování bestselleru Dopisy ztraceným o sdílení těch nejtajnějších pocitů Rev Fletcher bojuje s traumaty z minulosti. S adoptivními rodiči po boku se mu to daří… ale s dopisem od jeho násilnického otce se vše vrátí. Emma Blueová radši programuje vlastní počítačovou hru, než aby čelila rozpadajícímu se manželství svých rodičů. Jenže ji kontaktuje online troll, kterého se začne bát. Když se Rev a Emma potkají, zatouží sdílet svá tajemství. Věci však začnou být nebezpečné – a jejich vzájemná důvěra projde tím nejtěžším testem.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2022 , CooBooOriginální název:
More Than We Can Tell, 2018
více info...
Přidat komentář
Jak už tu jednou někdo psal, na tuhle knihu jak už je v názvu psáno vážně slova nestačí... lepší než Dopisy ztraceným. Knihu jsem zhltla za jeden den a prostě...wau...
Jednoho dne se náhodně setkají dva lidé, kteří mají svá trápení a kolem sebe postavené nedobytné zdi a, světě div se, začnou se svěřovat (jak víme, ve dvou se to vždycky lépe táhne :) ). Kniha se zaměřovala na podstatná témata, jako násilí na dětech, pěstounství, internetová šikana, obtěžování, odpuštění, snaha jít životem dál přes všechny minulé, přítomné i budoucí strasti a nástrahy ... V knize je krásně popsané, jak slova mohou zároveň ublížit, ale i pomoci❤️ Mimo hlavní “milostné” linky se mi moc a moc líbil vztah Reva a Declana!! Prostě sečteno a podtrženo se jedná o dobře napsanou knihu a já ji můžu s klidným srdcem doporučit !! Dopisy ztraceným jsem nečetla, ale časem se možná dostanu i k nim..
vcera docteno, kupovala jsem hned jak vysla a vyplatilo se. davam 5/5 protoze to bylo proste neco, co jsem uz dlouho necetla, neco, co jsem potrebovala cist a neco, co me po dlouhy dobe zase hodne prinutilo ke cteni. ufff.
i presto si ale myslim, ze dopisy ztracenym byli o malinko lepsi. mozna to bylo tim, ze tam byl daleko nepredvidatelnejsi konec a daleko sympatictejsi divci hlavni postava(sry ale ta emma me fakt srala, chudak rev se zamiloval do takovy blbky).
ale nemuzu tomu strhnout hvezdicku, proste ne.
je to skvely uzasny a bajecny(i pres tu emmu) a i kdyz to ma svy mouchy, kdybych tomu sebrala hvezdicku, cejtila bych se fakt provinile.
tahle ,serie, je podle me neco, co si muze precist fakt kazdej, kdyby chtel. rozhodne to vnutim moji mame:D
Bože bylo to naprosto skvělé. Vcítila jsem se do postav a opravdu prožívala živě děj s nimi. Jaká škoda, že je konec. Autorce se toto dílko povedlo tak jako to první. Její inspirace je úžasná.
Dokonalost, co mi dokázala vykouzlit malý úsměv na tváři. Doporučuji všemi deseti.
Ve spolupráci s Albatros Media.
Osobně jsem se na tuhle knížku dost těšila, Reva jsem si už v Dopisech velmi oblíbila, chtěla jsem proto znát i jeho příběh, což mi ve Slovech autorka umožnila. A jak se dalo čekat - přišla pořádná emoční nálož. Autorka v téhle knize otevřela hromadu důležitých témat, o kterých je potřeba mluvit (od sexismu, přes nebezpečí internetu až po různé formy násilí) a už jen kvůli tomu stojí za to si Na co slova nestačí přečíst.
Ale... Já osobně musím konstatovat, že se zařadím do té menšiny, které přišly Dopisy ztraceným lepší. Pokusím se vám vysvětlit proč.
Za prvé - i když je super, kolik vážných témat ta kniha otevírá, je jich tam až moc, což znamená co? Že se u velké části klouže jen po povrchu. Ocenila bych víc, kdyby si něco z toho autorka nechala třeba pro další román a zbytku se věnovala do větší hloubky.
Za druhé ten příběh. Strašně blbě se mi popisuje, protože mi nepřišel moc ucelený. Oproti Dopisům jsem tu postrádala nějaké napětí, plynulou gradaci. Autorka sice ke konci nahustí hromadu zvratů, ale na rozdíl od Dopisů mi tu všechno přišlo předvídatelné.
Za třetí postavy. Musím se přiznat, že Emma mi zkrátka nesedla. Celkově nechápu, jak to autorka dělá, že mužské hrdiny píše tak skvěle, ale u ženských postav se jí daří napsat takové, co mi brnkají na nervy.
Ono to ani s Revem nebylo snadné. Pořád si nejsem stoprocentně jistá, jestli je dostatečně silná postava, aby utáhl celý román.
Protože abych byla upřímná, úplně nejvíc mě na knize bavily scény, kde byl Declan a ve kterých jsem měla možnost nahlédnout do toho, jak jeho příběh pokračuje dál. Což není úplně ok, když o něm to být nemá.
Nicméně - místy mě ta knížka fakt dostala. A stále platí, že Brigid psát umí, protože i tohle se čte jedním dechem. A Slova jsou dobrá knížka, fakt jo, ale Dopisy jsou lepší.
Young Adult heavy contemporary vychází v posledních letech opravdu hodně a témata v nich se často opakují a mě jako čtenáře tolik už nezasáhnou... Na co slova nestačí mě ale přesvědčily o tom, že mi tento žánr má rozhodně co nabídnout! Reálné postavy, aktuální problémy, neumělý vztah, který má hlavu a patu a zápletky, které se přenesou na čtenáře... Opravdu citlivý a dobře napsaný příběh, který bude pro cílovou skupiny výjimečný stejně tak, jako pro mě před pár lety Hvězdy nám nepřály...
Upřímně název této knihy, je dost vystihující. Na ní slova nestačí. :)
Myslela jsem si, že to nebude lepší, jak první díl, jenže byla opak se stal pravdou. Rev a jeho příběh mě naprosto pohltil, zasáhl... bohužel mě Emma chvílema dost štvala, pořád ublížená, nedokázala kontrolovat své emoce, byla často až moc citlivá. Jenže tímhle nám autorka ukázala, že ne každý je citově stabilní, každý máme nějakou špatnou vlastnost a jsme jiný. Ale tahle knížka byla o Revovi, jeho silná osobnost mě do teď udivuje. Líbí se mi jeho vztah s rodiči, Declanem, jak se dokázal přenést přes svého biologického tátu.
Kniha plná emocí, bolesti, lásky, vnitřní síly a naděje. Pět hvězdiček i víc.
Brigid Kemmerer se v Na co slova nestačí volně vrací ke své předchozí knize Dopisy ztraceným. Prostor zde dostává Rev, kterého můžeme znát z Dopisů jako Declanova nejlepšího kamaráda. Záhadný kluk, který je neustála zahalený do kapuce svojí mikiny. Pod ní skrývá minulost plnou bolesti. Ta se teď ozývá hlasitěji než kdy dřív – kontaktoval ho totiž jeho otec.
Zcela novou postavou se stává Emma, nadějná programátorka, herní designérka a hlavně autorka populární online hry Jinozem. Její matka ale dceřinu zálibu v počítačových hrách nechápe a Emma se upíná na svého otce, který se sám navrhováním her živí. Do toho ji prostřednictvím její hry kontaktuje troll, který ji nechce nechat na pokoji a hraní Jinozemě najednou přestává být tak zábavné jako doposud.
Na téhle knize je skvělé to, že otevírá některá témata, o kterých se kupodivu v dnešní době ještě pořád zas tak moc nepíše – a to i přesto, že jsou dnešní generaci dětí a dospívajících blíže, než by si člověk nejspíš přál. Emma řeší hned dvě takové věci, vedle kyberšikany se potýká také s rozpadajícím se vztahem svých rodičů. Autorka tak na jejím příběhu ukazuje něco, s čím s velkou pravděpodobností bude mít velká část čtenářů svou vlastní zkušenost.
Oproti tomu Revův příběh už tak běžný není, člověka ale zasáhne o to víc. Je to už několik let, co unikl ze spárů svého otce. To, co mu otec provedl, v něm ale přežívá dodnes. Teď mu navíc otec poslal dopis a Rev neví, co si počít.
Cesty Emmy a Reva se přirozeně zkříží a protagonisté si mezi sebou začnou budovat vztah. Spojují je totiž jejich bolesti i strach přiznat okolí, co se v jejich životech děje. Jejich vztah se vyvíjel pomalu, a to je dobře. Jinak by to k jejich povahám ani nesedělo. O chemii mezi nimi by se ale dalo polemizovat, nebyla z nich totiž cítit tolik, kolik bych ráda.
Zatímco s Revem nešlo nesympatizovat, Emma byla velkou část knihy s prominutím na facku. Chovala se iracionálně, cítila se ublíženě, i když vlastně mnohdy pořádně neměla proč a způsob, jakým zacházela s lidmi kolem sebe (a zejména se svou nejlepší kamarádkou) byl jednoduše otřesný. A to nemluvím o tom, kolikrát jí během pár dnů utekl při venčení pes – za to tedy viním i autorku jako takovou, protože ta tyhle útěky používala k vyobrazení náklonosti Emmina psa k Revovi, což je prostě hrozně nešťastné. Když vám během týdne třikrát pes uteče nebo se vám rovnou vytrhne z vodítka, děláte totiž zjevně něco špatně a je jen otázka času, než vám psa přejede auto.
Kniha se četla dobře a příběh plynul příjemným tempem, ani moc pomalu, ani moc rychle. Když bylo třeba, události nabraly nečekaný spád, jindy zase své tempo o něco zvolnily. Autorka umí psát tak, aby čtenáře zaujala a donutila ho zajímat se o to, co bude dál. Jednu věc ale v mém případě prostě nezvládla – vyvolat ve mně emoce, které příběh vyvolat měl. Neměla jsem tendenci fandit hlavním hrdinům, ani se o ně nějak zvlášť bát. Jediné, co jsem občas pocítila, byla zvědavost na to, co bude dál.
Na co slova nestačí byla ve výsledku příjemná kniha – nic víc, nic míň. Její největší přínos vnímám v tématech, o kterých mluví a právě kvůli nim podle mě stojí za to, si ji přečíst. Ať už se potýkáte s nechápavými rodiči, jejich rozvodem, kyberšikanou nebo jste prostě jen milovali Dopisy ztraceným, tahle kniha vám pravděpodobně sedne do noty. Číst ji každopádně můžete i samostatně, bez znalosti oněch Dopisů.
----
Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.
Vynikajici. Podobne a presto jine. Skoda jen, ze uz jsem si Reva v predchozi knizky skoro nepamatovala. Kazdopadne stoji za precteni. Doporucuji.
První kniha v téhle "sérii" (Dopisy ztraceným) se dotkla mého zlomeného srdíčka. Takhle ho zlomila, rozdrtila na prach a pak ho objala a držela tak silně, že se zase spojilo dohromady.
V první knize jsem se s jednou z postav tak úplně nezžila, zatímco v téhle jsem chápala a dokázala se vžít do situace jak Reva tak Emmy. Cítila jsem jejich bolest, slyšela tlukot jejich srdcí, smála se s nimi a přála jim jen to nejlepší.
Pokud jste četli Dopisy ztraceným, tak už víte, že nemůžete čekat sladkou fluffy lovestory. Pokud je to to jediné, co od contemporary chcete, Brigid Kemmerer není autorka pro vás. Tahle knížka uspokojí ty z vás, kteří si užíváte čtení o vážných tématech, srdcervoucí příběh ne jen o dvou lidech, kteří se sbližují, ale také si vzájemně odkrývají své příběhy z minulosti a spojují svou budoucnost. Tenhle příběh je sladkej, vtipnej, ale úplně jiným zpúsobem, než například knížky od Kasie West a podobně.
Na co slova nestačí je jedna z nejlepších knížek, které jsem tento rok četla. Absolutně to miluju. Dá vám mnohem více, než co vidíte v anotaci. A věřte mi, nejste na to připraveni.
Musím se přiznat, že jsem se trochu obávala, že Na co slova nestačí, bude kopírovat předešlé Dopisy ztraceným... Ne, že by se mi Dopisy nelíbily! Právě naopak. Jen jsem měla strach, že autorka nedokáže přijít s něčím novým. Neoprávněně! Tohle je stejně dobré a přitom tak jiné!
Řekla jsem stejně dobré? Tak to se omlouvám, myslela jsem lepší! :)
Postavu Reva jsem si totiž oblíbila už v Dopisech. Je mi blízký (nejen) svou vírou v Boha, kterou si zachoval i potom, co si zažil hrozné týrání ze strany otce.
Zatímco Rev musel předčasně dospět a je rozumný od začátku knihy, Emma je ufňukaná i když borka na programování. Udělá pár hloupých chyb ale i díky tomu nakonec dostane rozum.
Jejich vzájemná láska nezasahovala na každou stránku knížky, přesto byla velmi intenzivní a uvěřitelná. Stejně jako vše, co se tady dělo.
Autorka se na pozadí středoškolské love story zaobírá vážnými a důležitými tématy a za to má moji poklonu, jak bravurně zvládá spojit tak odlišné prvky!
Doporučuji! Přesvědčte se sami, že je to super, mně bohužel nestačí slova, abych popsala vše, co se mi tady líbilo...
Co se týče obálky tak stejně jako Dopisy ztraceným je dokonalá. Miluju jednoduchost a u téhle knihy se vážně rozplývám. Na čtivosti přidávají SMS a e-maily, bez kterých by tato kniha nemohla existovat. Autorka použila moderní koníčky a nástrahy dnešních mladistvých jako je YouTube, online hry, seznamování přes internet a kyberšikanu což se mi moc líbí.
.
Stejně jako v Dopisech ztraceným tak i tady mají hlavní postavy Rev a Emma temná tajemství. V knize má obrovské slovo nedůvěra a uzavřenost.
.
Jelikož jsem zapomněla jména hlavních postav Dopisů ztraceným byla jsem příjemně překvapená, že se v příběhu ocitají i Declan a Juliet. Miluju když se postavy z minulých dílů objevují i v dílech následujících a jsou s postavami propojené.
.
Nemůžu stoprocentně říct, že tato kniha byla lepší než předešlé Dopisy ztraceným, protože každá kniha je naprosto jiná a pojednává o jiných problémech, ale rozhodně na mě působila silněji než Dopisy ztraceným. Při četbě se mi mnohokrát svíralo srdce a bylo mi úzko.
Velmi silný příběh, nebo vlastně hned dva.. příběhy dvou mladých lidí, kteří si prošli a procházejí neuvěřitelně náročnými situacemi. Člověku se skoro až nechce věřit, že takové věci se opravdu stávají. Knížka skvěle popisuje i vnitřní souboj jedinců a to, jak se projevuje na jejich chování vůči okolí, aniž by to tak sami chtěli. Popisuje hodně těžké momenty, ale zároveň dost dobrým způsobem, takže se knížka čte moc dobře. Čím větší máte empatii, tím víc vás zasáhne. Určitě doporučuju přečíst. Myslím, že hlavně pro teenageři to může být dost poučný i varovný příběh.
Než se vyjádřím k samotné knize, začnu jednou prosbou... tuhle knihu si prosím přečtěte, protože fakt stojí za to!
Tohle byla jedna velká emocionální jízda. Ta kniha mě zasáhla hned na začátku a musela jsem ji číst po kouskách a vstřebávat vše, co tam bylo napsáno, protože je tam spousta myšlenek, které ve mě vyvolávaly všelijaké pocity. Zjistíte (nebo si potvrdíte) jak velkou roli může v dospívání teenagera hrát zničené dětství, že internet je občas hodně děsivé místo a že problémy je lepší neřešit sám.
Celý příběh je hodně silný a taky neskutečně dobře napsaný, s hlavními hrdiny prožíváte všechno a jsou sympatičtí, takže nemáte problém empatie. Takže pokud hledáte knihu, která ve vás něco zanechá, určitě sáhněte po téhle.
"Táta říkal, že všichni občas ostatní odstrkujeme, jenom abychom viděli, že nás jistí."
Tahle kniha se mi dostala hodně pod kůži a není to jen tím, že stejně jako Emma občas utíkám do světa her a zvládám líp komunikovat s lidma online než v reálu. Naprosto jsem rozuměla tlaku, který prožívala jak ona, tak Rev. Když vás něco tak moc trápí, až v důsledku toho všeho začnete být rozlobení a agresivní na své okolí a lidi, kteří vás mají rádi a záleží jim na vás. Říkáte věci, které jim ubližují, i když ne záměrně a jste prostě myšlenkama někde jinde. Pořád u toho bodu, který vás trápí. Emma a Rev prožívají odlišná drama, ale přesto najdou v sobě navzájem důvěru pro sdílení a porozumění. Já osobně jsem při knížce nebrečela, ale věřím, že někomu nějaká ta slza ukápne. Je to dojemné, místy dramatické, temné a tíživé, ale zároveň protkané i nadějí, láskou a světlem. Autorka si pro nás připravila i jeden větší zvrat ke konci příběhu, který mě sice na začátku čtení napadl, ale při tom, kolik se toho dělo, jsem ho totálně vypustila a pak jen byla v šoku. Myslím, že tahle kniha by mohla sednout všem, kteří milují knihy od Mony Kasten či se jim líbilo Nedotýkej se mě od Laury Kneidl.
"Smíš procházet životem, aniž bys tohle musela snášet..."
Na recenzi této knihy slova opravdu nestačí! Nicméně se o to pokusím. Po předchozím díle jsem věděla, že to bude dobrý. Ale že to bude takhle dobrý, to jsem nečekala. Pravda, Emma byla občas zbytečně hodně emotivní, ale kvůli ní jsem to nečetla. Byla jsem zvědavá na Reva. A musím říct, že jeho příběh je prostě úžasný. A přidáním do konceptu Matthewa byl geniální tah! Jsem nadšená a knihu mohu jen a jen doporučit!
Štítky knihy
rodinné vztahy pro dívky romantika domácí násilí pro mládež pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2019 |  Dopisy ztraceným |
| 2019 | Temné a osamělé prokletí |
| 2020 | Na co slova nestačí |
| 2021 | Říkej tomu, jak chceš |
| 2020 |  Statečné a zlomené srdce |
Volné pokračování Dopisu ztraceným, kde více poznáváme Reva...
Je to příběh dvou mladých lidí, kteří hledají přátelství, důvěru, jistotu, rodinu.....
Velice silná kniha, silnější než Dopisy ztraceným. Je fajn, že jsme se zde znovu potkali i s Declanem a Juliet....
Doporučuji 5/5
,,Všichni někdy odstrkujeme ostatní, jenom abychom viděli, že nás jistí"
,,Pokaždý, když se začnu litovat, tak mi dojde, že někdo jinej to má mnohem horší. A potom si připadám jako úplnej blb. A potom mu to začnu zazlívat, a potom se cítím jako ještě větší blb, že mu to zazlívám."
,,Život není soutěž."