Na dvore zo strieborných plameňov
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492061/bmid_dvur-stribrnych-plamenu-bAf-492061.png
4
1639
1639
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 4. díl
Pokračovanie celosvetového hitu Na dvore z tŕňov a ruží! Hrdá Nesta Archeronová sa vždy ľahko nahnevala a ťažko odpúšťala. Po tom, čo ju násilím ponorili do Kotla a proti jej vôli premenili na férku, si len s námahou hľadá svoje miesto v tom cudzom, pre ňu novom svete, plnom nebezpečenstiev. A čo je horšie, stále nedokáže zabudnúť na útrapy vojny s Hybernom a vyrovnať sa so stratami. Viac než ktokoľvek iný ju dokáže rozzúriť Cassian, skúsený bojovník, ktorého pozícia na Nočnom dvore ho stále drží v Nestinej blízkosti. Hnev však nie je to jediné, čo v jeho spoločnosti cíti. Iskrenie medzi nimi je nepopierateľné a plamene sa naplno rozhoria, keď ich okolnosti donútia tráviť spolu čoraz viac času. Na kontinente zatiaľ zradné kráľovné ľudí uzavreli nové, nebezpečné spojenectvo, ktorým ohrozili krehký mier vo všetkých ríšach. Aby ich Nesta a Cassian dokázali zastaviť, budú musieť čeliť hrôzam zo svojej minulosti. A tak vo svete, ktorý sa ešte nespamätal z vojny a už ním znovu zmieta neistota, obaja zvádzajú boj so svojimi vnútornými démonmi aj s nepriateľmi zvonku a súčasne hľadajú prijatie - a záchranu - v náručí toho druhého.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2021
,
Slovart (SK)
Originální název:
A Court of Silver Flames, 2021
více info...
Přidat komentář
Tento díl byl z poloviny erotika a z té druhé příběh o tom, jak se stát valkýrou. Bylo to moc fajn, ale některé postavy by si ještě zasloužily šťastný konec, takže doufám, že autorka napíše další díl, otevřené konce nemám ráda.
Jsem však značně rozmrzelá z jedné věci, a to z korektury českého překladu - ta kniha má 720 stránek a na každé 3.-5. je chyba, nedá se na to dívat, je to hrozná škoda! Ve většině případů chybí písmenko, přebývá nebo je nahrazeno jiným, ale výskyt těchto chybiček je opravdu hojný, úplně to kazí všechny lechtivé nebo napínavé scény.
No nic, bylo potřeba si na to postěžovat, jinak pokud jde o příběh samotný, bylo to fajn oddechové čtení a já teď budu vyhlížet další díl:)
5/5 ďalšie skvelé pokračovanie fantasy serie. Stale sa neviem sa dočkať na viac Lucien a Elain. Vrelo odporúčam!
Asi tady trochu shrnu celou sérii, nicméně popořadě. Příběh Nesty a Cassiana se mi líbil, byl trochu jiný než předchozí knihy a přece zábavný a čtivý. Cassian mi byl sympatický už od začátku. Nesta je spíše zajímavá postava, než že bych si ji prostě vyloženě oblíbil. Předchozí knihy s hlavní postavou Feyre jsem hltal asi o trochu více, nicméně úroveň knih je z mého pohledu srovnatelná a opravdu vysoká. Všechny knihy této autorky hltám jedním dechem (bohužel už mám všechny přečtené :D), tak se těším na další.
(SPOILER) Na příběh s Nestou jsem se těšila. Její postava mi přišla zajímavá už v předchozích knihách a chtěla jsem se dozvědět, co motivovalo její chování. Příběh mě bavil již od začátku. Cassian mi v některých ohledech přišel i o krapet sympatičtější, než Rhysand, takže se mi kapitoly s ním četly snáz. Přeci jen se ale našlo něco, co mi čtení trochu otrávilo. Bylo to hlavních asi 20% knihy. Najednou se zde objevuje mnoho zvratů. Hlavně Obřad krve. Tak si říkám, no wow. Ale vlastně celý obřad je shrnut do pár kapitol a nazdar. Vzhledem k tomu, že předchozích 80% knihy bylo spíš jen příjemné vyprávění s málem akce, tak když na to přišlo, tak tu největší akci pak autorka zazdila tím, že jí neuvěřitelně pokrátila. Navíc konec, kdy Nesta uvolní svojí moc, to mi přišlo zajímavé. Ale najednou Bum. Zjeví se Mor a Azriel a jediné co: Feyre.. Místo, aby se alespoň zeptali, zda je v pořádku. Vždyť akorát absolvovala Obřad krve. Feyre mě iritovala ve všech knihách, ale tady mi vyloženě kazila příběh s Nestou. No..A konec to pak dovršil. Že Cassian uvažuje nad tím, že Eris by mohl být správný chlap. Aha.. Ale Tamlin je ten nejhorší na světě, protože Feyre kvůli němu zhubla? Vůbec jsem nepochopila tu prvotní nenávist vůči Tamlinovi. Protože v knize se jasně píše, že měli oba noční můry. Feyre i Tamlin. Tamlina odsouděj, že na tom byla Feyre bídně, ale rozhodně jsem si nevšimla toho, že by se Feyre nějak zajímala o duševní stav Tamlina. Takže úplně na začátku byl Tamlin zatracen jen kvůli naprosto melodramatickému chování Feyre. Pak udělal pár věcí, které jsou trochu na pováženou, ale.. Když si vezmu, co dělal třeba Rhysand pod horou. To mi také nepřišlo v pořádku, i když měl ty nejšlechetnější motivy (alespoň tak to říká). Přesto doufám, že se brzy objeví další díl. A rozhodně by mi nevadilo, kdyby se v něm objevil i Tamlin.
Do tohoto dílu se mi nechtělo. Ne že bych se bála, jen to bylo spíš z důvodu Nesty. Starší sestra Feyre a taky postava, kterou jsem si za celou sérii fakt neoblíbila. Čekala jsem teror při čtení, ale ten kupodivu ani nepřišel a já si vlastně Nestu oblíbila...
V téhle knize ze světa Prithianu nedostaneme ohledně děje nějakou akci ve válce. Tady jde spíš o to, poznat víc Nestu než jen povrchově. To se autorce opravdu povedlo. Sledovali jsme Nestu při tom, jak se vypořádá s tím že je víla, a jak se učí se svou mocí.
Na začátku byla nesnesitelná už jen tím svým chováním. Po pár kapitolách, kdy jsme se něco dozvěděli o její minulosti, a jak vlastně snáší celou přítomnost, jsem ji začala mít ráda a ani jsem nevěděla proč.
Taky se zde víc ukázal Cassian, ze kterýho jsem potom byla až moc přecassianovaná. Ale byl tam potřeba hlavně svým humorem a svým charakterem. Párkrát jsem ho v některých chvílích i litovala.
O romantice mezi ním a Nestou raději nemluvím, z toho mám asi trauma. To zas ne, ale na můj vkus těch spicy scén bylo víc, než jsem potřebovala. Jestli mám něco říct o jejich vztahu, tak ten byl prostě něco.
Ostatní postavy byly klasicky úžasné jako vždy. Ale Feyre s Rhysem mě v některých chvilkách rozčilovali svým chování. Rhys zas tolik ne, ale ta Feyre? Prostě se kolikrát chovala až moc vyspěle, ale na jednu stranu to chápu.
Dějově se mi to možná líbilo víc než v předchozích knihách. Nebylo až tak těžké se v tom orientovat. Nebylo tam dle mého žádné složité popisování. A když trochu skočím na konec, tak to zakončení? To bylo od ní tak hezký.
Nakonec jsem z toho taková zmatená a ještě k tomu ztracená. K tomu se mi těžko hledají slova, abych napsala něco srozumitelného. Smíšené pocity jsem opravdu nečekala ale Massová nezklamala. Jsou to prostě Dvory a proto asi nemusím vypisovat co vše bylo skvělé.
Ze začátku jsem se vcelku bála, protože Nesta nikdy nebyla moje oblíbená postava, ale nakonec jsem si návrat do světa Dvorů moc užila.
Na Dvůr stříbrných plamenů jsem se musela chvíli odhodlavat. Vůbec mě tentokrát nehnala dychtivost co se stalo dál, zvlášť potom co jsem zjistila, že je kniha z pohledu Nesty a Cassiana. Nakonec to bylo dobrý. Líbilo se mi jak se Nesta vyvíjela v Domě větru a postupně přišla na to, že to není s ní tak tragické. Ale ten konec mi přišel nějaký hrrr. Po skoro 700 stránkách bych čekala nějakou větší akci, klidně v další knížce. Náhle mi to přišlo uspěchané.
75% - Bála jsem se, jaké bude pokračování psané z pohledu Nesty (a Cassiana). Tahle Feyřina sestra byla totiž dlouho totálně na facku, ale ve třetím pokračování mě začala bavit víc než Feyre s Rhysandem. A klidně si umím představit další díl z pohledu třetí Archeronovic sestry Elain, Rhysandovy sestry Mor anebo pradávné Amren. Protože autorce to jde vcelku dobře.
Tedy je to samozřejmě ukecané jako vždycky - 700 stran plných dialogů a drobných historek a nijak převratných zápletek, které jsou pro mě v důsledku dost nezapamatovatelné - poslední díl jsem četla někdy před rokem a půl a měla jsem dost problém si některé podrobnosti vybavit - a o to jsem byla roztrpčenější, že se autorka i přes nálož stránek neobtěžovala mi to všechno nějak decentněji, a přesto víc připomenout.
Na počátku Nesta nenávidí celý svět a především sama sebe a při každém zapraskání ohně slyší, jak hybernský král láme jejímu otci vaz, s čímž nebyla schopná nic udělat, nebo možná ani nechtěla, protože otce vlastně nesnášela, anžto ona je celkově hrozně hnusnej, nerudnej, protivnej a nenávistnej člověk, kterej se neumí přátelit a neumí mít rád.
Pak jí rodinka zatrhne opilectví, smilstvo a utrácení peněz v místních hospodách a svěří ji na výcvik Cassianovi, který si taky řeší nejednu vnitřní bolístku - a Nesta je teda pořádná tříska za nehtem, to se musí nechat. A pak se věci pomalu (jako fakt, fakt pomalu, 700 stran!) začnou měnit. Je tu knihovna a minulostí pronásledovaná dívka Gwyn, je tu Ilyrijka Emerie s přistřiženými křídly a jsou tu dávné báje o valkýrských megabojovnicích. Jejichž praktiky se s trochou cviku zjevně dají naučit v řádu týdnů, maximálně měsíců (jako vážně?). A jsou tu proradné lidské královny, možná neméně proradný princ Eris z Podzimního dvora a mocné Klenoty děsu. A pro Feyre a Rhysanda se navíc jistá radostná novina může změnit ve smrtelné nebezpečí...
Ta knížka je hodně vztahová a psychologická, však také autorka v poděkování dodává, že je v ní asi nejvíc z jejího života ze všech dosud napsaných knih. A bylo to vidět. Ty okamžiky, kdy se Nesta psychicky i fyzicky ocitá na samém dně a její myšlenky a city jsou obnaženy až na dřeň, byly vcelku silné. A bavilo mě, jak se odrážely na jejím vztahu s Domem. I když představa, jak holčiny odloží meč a udělají si pyžama party s erotickými románky, mi trochu připomíná Celaenu, když se v prvním dílu Skleněného trůnu coby nájemná vražedkyně rozněžňovala nad štěňátky a řešila, co si vezme na sebe.
No a pak tu byly ty pro autorku neodmyslitelné soft porno výjevy, které na začátku navnadí, ale postupně se začínají zajídat. A takové ty drobné nastavená pravidla obcházející nelogičnosti ve stylu "v obřadu krve nesmí být žádná magie", "tak proč nám tu fungují ty náramky?" "Aha, tak Nestina magie je z Kotlíku, na tu se to asi nevztahuje." - to už ani neřeším. Ale další díl si přečtu, bude-li nějaký, o tom žádná.
Jsem rozpolcená. Na jednu stranu to bylo hrozně svižné a zábavné čtení, na stranu druhou to mělo tolik chyb a uspěchaností, nelogických momentů a neuvěřitelného chování, že musím dát tři hvězdy. I když se to četlo dobře.
Nestu jsem neměla nikdy ráda, přišlo mi, že její arogance a pasivita v dobách jejich chudoby je naprosto neomluvitelná. Ale mám ráda hrdinky, které se umí ovládat (většinou), hledět zpříma do očí přátel i nepřátel, které reflektují své chování a milují zprvu opatrně. Na pohled chladné knihomolky.
Scény, které už se nedají popsat mírněji než vílí porno, byly sice občas úsměvné, ale nějak méně než v dříve vydaných knihách. Ovšem pořád jich bylo přehršel. Účelově byly montovány do děje, aniž by měly ambici posunout děj či vývoj postav. Ale po tolika knihách od autorky už jsem s tím asi vnitřně v míru.
Co mi u této knihy vadilo velmi, byly kličky kolem pravidel jejího světa (i když byla chabě vystavěná, pořád tam byla). Nejčastěji to byly věci okolo magie, ale porušovaly se i nastavené vlastnosti postav nebo jejich schopnosti.
Abych to shrnula. Bylo to čtivé, zábavné a jiné. Ovšem mělo to i spoustu chyb a do jisté míry jsem ráda, že si od stylu autorky po 11 či 12 masivních knihách odpočinu. AVŠAK věřím, že jednoho dne ráda sáhnu po budoucích dílech či sériích.
ACOSF mi dalo teda upřímně docela zabrat. Nesta není úplně můj největší oblíbenec a chyběl mi tady strašně moc vztah Feyre a Rhysanda a jejich pohled na věc. Možná bych se i spokojila s tím, kdyby dvory zůstaly jako trilogie.
Ale ve finále jsem si poplakala a špatný to nebylo, to rozhodně ne, jen moje očekávání byly obrovský. A jak už tady někdo psal - od Maasový bych si přečetla i nákupní seznam
V dalším díle doufám v Luciena, Erise nebo Azriela, rozhodně prosím ne Elain, nebo všichni umřeme nudou.
Porno s Nestou a Casianem a kolem toho trochu příběhu. Teda ony se tam stanou i důležité věci, jako že třeba Nesta se svými kámoškami, ačkoli je duševně nepřipravená a v noci vytažená z postele, jen tak zvládne úkol, na kterej se muži připravujou roky a málokdo uspěje. Jasně, ona uloupila část moci Kotlíku, takže asi nemůže být nic, co by nezvládla, ale stejně, je to trochu nuda. Oceňuju ale Nestin pohled na Rhyse, jak jí připadá nafoukanej a naprosto nepřitažlivej. Už jsem se bála, že to bude takovej místní polobůh, proti kterému nikdo na Nočním dvoře neřekne slovo. Protože já nevím, ale furt mi ta jeho padesátiletá epizoda s Amaranthou nepřipadá jako sebeobětování, za které by se mu měly líbat ruce. Jako vyloženě oddechová je to ale fajn kniha a jsem zvědavá, jestli autorka nenapíše taky něco o Elain, třetí ze sester nadané velkými schopnostmi, která doteď neudělala vlastně nic, ale měla by, když taky byla v Kotlíku.
(SPOILER)
No já vám nevím. Paní Maasová se, co se týče serie o Dvorech, nikdy moc nevytáhla po příběhové stránce, ale tady se mi tak nějak zdá, že tak trochu vymýšlí cokoliv, stále nové (a do té doby neznámé) věci, jen aby dala nějaké akční pozadí románku (nebo spíše pornu), o kterém chce psát. Příběh se tedy zdá spíš jako to vedlejší poslepované NĚCO (tak mi to u Dvorů připadalo vždy, ale tady extrémně), nejdůležitější je vývoj vztahu mezi Nestou a Cassianem. A lechtivé scény, zdá se. Ty by samy o sobě nebyly tak špatné, kdyby autorka doslova "všechny karty" nevytáhla hned na začátku. Možná jsem v tom sama, ale jakmile v knize dojde na sex, už se nic moc víc zásadního po intimní stránce stát nemůže, obzvlášť když jde o hlavní postavy. Autorka si tohle odbyla ani ne ve třetině knihy a pak už tak nějak nezbylo nic, co by za to stálo, až do konce knihy. Barvité popisy sex-scén mi navíc připadaly někdy až k zasmání než k...no, čemukoli jinému. Tady by se dalo aplikovat přísloví "méně je někdy více".
Nestu jsem nikdy neměla ráda, nemám ji ráda ani po přečtení téhle knihy, ale o něco víc ji chápu, takže předpokládám, že se autorčin um popisovat trauma a léčení traumatu neminul účinkem.
Rychlost, s jakou se trojice dam spolu s Nestou vypracovaly na "valkýry", ponechám bez komentáře.
Celkově hodnotím knihu jako oddechovku, paní Maasová píše dobře a čtivě a umí hezky vykreslovat vztahy mezi postavami, ale s každou další knihou stále víc a víc směřuje k pornu místo toho, aby se zaměřila na příběh (který je někdy poněkud na okrasu a působí tak nějak neuceleně). Nedělám si naděje, že se to někdy spraví (poslední poměrně dobrý příběh měla série Skleněný trůn, i když až od druhého dílu dál), poněvadž se zdá, že i tak se její knihy ve velkém prodávají.
Ehm... Svět ACOTARu si mě získal, o tom žádná. "To byla jízda!" je jednoznačně dokonalá charakteristika. Problémem u takového fenoménu je udržet level. Tenhle díl by mohl nést podtitul ...aneb jak ze ze studené nepříjemné Nesty stala nepříjemná nymfomanka a z hrdého veselého superbojovníka Cassiana chudáček. Líbí se mi pokračování děje přesunem na další postavy bez tendence začínat zase v minulosti. Očekávám tedy díl s Mor, pak Elaine a samozřejmě by se mi nejvíc zamlouval i jeden o Azrielovi. Ale radši bych si počkala, ať to zase za to stojí, protože tohle softporno s ukňouranou Nestou a uměle vytvořenou "neuvěřitelnou" akcí mi lehce zkazilo chuť. Skvěle promyšlený svět, nečekané zápletky, zajímavá typizace postav a napínavá akce byly první 3 díly hlavní devízou autorky. Bylo by škoda jet jen na kvantitu a flákat tím kvalitu. Tak a teď tedy kouknu na ten Skleněný trůn :)
Ach! Tolik různých pocitů! Jsem ráda, ze dostala prostor i jiná postava, než jen Feyre. Nesta je jedna z postav, u které jsem moc nevedela, co si o ní myslet. Knížka se četla sama, papírové porno jak vyšité, ale rozhodne pecka. Jsem zvědavá, jestli se bude ještě s touto sérii pokračovat, osobně doufám, ze ano
(SPOILER)
Pro mě nejslabší ze všech Dvorů. Otravovalo mě, jak Nesta pořád vzlyká. Ať už šu*ala, nebo se milovala, když zjistila, že má přítelkyně, když ji někdo dal dárek.. Nevim, jestli to byla chyba v překladu, ale "Nesta vzlykla" jsem přečetla snad 30x.
Byla osina v zadku, nepříjemná, protivná, povýšená, ale všichni to s ní pořád zkoušeli dál..
Navíc celá kniha pro mě měla dost zvláštně uspořádaný děj. Cca na straně 600 jsem si rikala "Aha, ono to bude mít pokračování v další knize, je tu rozjetých hodně linií". Najednou bum prásk, strana 650, Nesta zpopelní Bryallin, Kostěj se asi schová zpět do jezera a Feyre rodí. A pak už se všechno ubírá k zářivemu happy endu, všichni jsou šťastní atd..
Tenhle díl mi prostě nesedl.
'Na začátku a na konci byla Temnota a nic víc.'
'Jsem skála, do níž naráží vlna!'
Priznám sa, že 'Dvůr stříbrných plamenů' bol pre mňa boj už od samého začiatku... Je to síce moja milovaná séria a Nestu som si v prvých častiach veľmi obľúbila, ale tu mi neskutočne liezla na nervy... Keď som prekonala svoju počiatočnú averziu, tak mi zase začali vadiť tie naschvály medzi Nestou a Cassianom a pohltila ma nuda. Sexuálne scény som preskakovala a ožila som až pri akčnom konci... Jediným spestrením boli pre mňa len Gwyn a Emerie, pretože už aj Amren sa tu chovala ako zakomplexovaná a naštvaná cudzinka s nevymáchanou hubou...
"Jsi blázen, jestli si myslíš, že ten nesmyslný výcvik skončí tím, že mi vlezeš do postele." S lehkým úsměškem dodala: "To do ní spíš pustím prašivého toulavého psa."
"Kdepak, neskončí tím, že ti vlezu do postele." Nesta se uchechtla nad tím malým vítězstvím, když však došla ke schodům, Cassian dodal důvěrným tónem: "To ty vlezeš do mé."
Doufám, že brzy vyjde pokračování...protože po dnešním dočtení nevím, co dělat se životem.
Celá série byla skvělá.
Věděla jsem, že tato kniha velikosti encyklopedie bude vzrušující jízda, jakmile začnu číst, a jízda to byla. Tento díl se primárně soustředí na příběh Nesty. V minulých knihách mě moc nezajímala, takže čtení tohoto mi přišlo jako šance ji lépe poznat.
Kniha i přesto, že měla tolik stránek, měla co nabídnout. Nenudila jsem se a krátké kapitoly mě nutily číst dál a dál. Musí čelit muži, kterému se za každou cenu vyhýbá, a pocitům, které skrývá i před sebou samým. S časem a pochopením Nesta kvete nepředstavitelným způsobem a stává se silou, se kterou je třeba počítat. Opravdu bylo krásné vidět, jak se z trosky stala vyspělá žena s cílem.
(A nyní potřebuji knihu o Gwyn a Azovi)
Od první stránky mne kniha vtáhla a nepustila. Užívala jsem si každou jedinou kapitolu a bylo mi jasné, že tohle bude naprostý TOP. To prostě autorka umí! Což ona jistě ví a já ji upřímně obdivuju.
Autorka dokáže dokonale dovysvětlovat předešlé knihy a scény podávat v jiném světle, než v kterém byly původně popsány. Díky tomu, člověk získá nový nadhled a pochopí věci, které nechápal. Ano, mluvím tu o Nestě, kterou já si naprosto zamilovala. Pochopila jsem ji, stala se mi neskutečně blízkou a momentálně je moje nejoblíbenější ze sester.
Co se týkalo Cassiana.. já ho žeru! Celá romantická linka byla perfektně popsána a líbilo se mi, jak kolem sebe poletují a kam to celé směřuje. Bylo to perfektní!
Samozřejmě musím ještě zmínit Gwyn a Emerii, které si mne naprosto získaly.
Takže.. Dvůr stříbrných plamenů se pro mne tímto stává zatím tím nejlepším dílem ACOTAR série. Teď se jen uvidí, jaké budou další knihy z této série, které pro nás ještě autorka chystá.
KÉŽ BYCH SI TUHLE KNIHU MOHLA PŘEČÍST ZNOVU POPRVÉ!
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Dvory jsou srdcovka, takže jsem byla hodně natěšená a Dvůr stříbrných plamenů zhltla hned po vydání. S odstupem můžu napsat, že jsem se s Nestou sžívala jen pomalu a občas jsem ji fakt měla chuť kopnout do zadku. Ale Cassian a zbytek Nočního dvora to naštěstí zachraňuje. A Maasová psát prostě umí, ten příběh je dobrej, vývoj postav uvěřitelnej, takže jsem si to užila, i když se přiznávám, že jsem nečekala, jak moc spicy to bude.