Na kopci
Jiří Březina
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/205440/bmid_na-kopci-205440.jpg
4
335
335
Co se stalo devítileté Marii na kopci Svatý Tomáš? Opravdu viděla anděla, nebo byl její zážitek mnohem pozemštější? V roce 2000 se ve Výtoni, zapadlé vesnici v podhůří Šumavy, zjevil malé Marii anděl. O dvanáct let později se Milan, student vysoké školy s výhledem na novinářskou kariéru, vydává na poutní místo, aby sebral všechny dostupné materiály a vyslechl svědky. O proslulé události chce napsat diplomovou práci. Během svého výzkumu naráží na indicie, které naznačují, že slavné výtoňské zjevení možná neproběhlo tak, jak se traduje. Církev ho odmítá uznat, samotná vizionářka Marie nyní pracuje v nonstop baru, k minulosti se nechce vracet a trpí nevysvětlitelnou úzkostí. Setkání s bývalou policistkou Helenou, která opustila Prahu a usadila se právě ve Výtoni, otevře Milanovi oči. Díky své bývalé profesi totiž poznala, že dítě nejspíš čelilo nevýslovně trýznivému zážitku. Stala se tedy Marie na kopci nad Výtoní obětí zločinu? Vytvořila si její mysl na obranu před psychickým traumatem falešnou vzpomínku na mystický zážitek? Helena přesvědčí Milana a spolu se rozhodnou vypátrat, co se tehdy doopravdy stalo.... celý text
Přidat komentář
Románová detektivka nebo detektivní román? Ze začátku člověk neví, co si má myslet, ale poslední třetina to napravuje zajímavým a netuctovým rozuzlením.
Zdlouhavé a nudná byla i anotace. Po té jsem si říkala, jestli se náhodou nezbláznili :-) Mystérií tam bylo hafo, detektivní záhady žádné. Nakladatel to podle mě nezvládl. Proč to za každou cenu cpal do detektivek? Další knihu autora rozhodně číst nebudu.
Opět velká reklama, ale nestálo to za to. Nudné, rozvleklé, děj se táhl a neuchvátil mě
První část knihy mi přišla zdlouhavá a díky stále se opakujícímu motivu zjevení pomalu začínala nudit. Naštěstí druhá část přišla právě v čas i se svojí slibovanou, předvídatelnou deketivní zápletkou. Pak už šlo čtení zase lépe i když žádný atak na nervovou soustavu se nekonal. Kdyby se příběhu všiml nějaký šikovný filmový rejža, mohla by vzniknout krátká dektektivní insenace zpříjemňující nedělní večer na ČT1 od 20 hodin.
40%
Téma je zajímavé. Ze začátku mi to trochu připomínalo tím pátráním po nedávné minulosti Hajíčkovo Selské baroko. Občas se témata v knize opakují. Stále dokola se popisuje co se na kopci stalo. To ale není nic proti Milanovi. Toho jsem si bohužel neoblíbil vůbec. Co mohl to zkazil, ale chytrý byl jako radio. Pokud to ale shrnu knížka není vůbec špatná. Určitě se budu zajímat o autorovo druhou pokud ještě nějakou napíše.
Na kopci je zajímavý příběh o zjevení Anděla a autor nás postupně vede volným tempem k pravdě, která se odehrála ve Výtoni. Zkušenější čtenář sice v polovině knihy pozná, co se pravděpodobně stalo na Svatým Tomášovi, ale knize to neubírá na kvalitě, protože autor vás zavede i do temných zákoutí lidské duše.
Přidávám se ke spokojeným čtenářkám. Velmi dobře napsaný román, současný, psychologický s velmi zajímavě poskládaným příběhem i napětím. Hlavní postavy jsou dobře vybrané, fandíte jim všem a to se mi líbí. Snad se autorovi povedou i další knihy a brzy. (Je pravda, že některé pasáže v první polovině, popisující zjevení, jsem přeskakovala, ale druhou část knihy jsem zvládla na jeden zátah až do konce. Jinak to nešlo.)
Moc pěkná kniha, přečetla jsem ji skoro na jeden zátah. Jako prvotina rozhodně výborná.
O knize jsem toho mnoho slyšela v kladném smyslu a tak jsem si jí nadělila pod stromeček.
Asi jsem ovlivněna ještě předchozí výbornou četbou Žítkovských bohyní a možná právě proto mě kniha trochu zklamala...
Nejsilnější pocit ve mě zanechalo to, že se kniha vlastně velmi vlekla, neustále dokola opakovala údaje, které už jsem jednou přečetla, proto se děj jen velmi zvolna a těžkopádně posouval dál. Navíc jako detektivka byla velmi dobře čitelná a pachatele jsem odhadla v první třetině knihy.
Za výborné považuji psychologické popisy postav a psychologické rozebrání situací kolem Heleny a Marie.
Souhrn - kdyby se kniha zkrátila o polovinu dokola zbytečně opakujícího se textu, dostala by spád a jako prvotina prakticky vyprovokovaná sázkou autora by byla skvělým a živým čtením :-)
Dobrý a uvěřitelný příběh, zajímavá nedetektivka (vždyť všechno zlo je známé někdy ve třetině knížky), dobře napsaná kniha. Škoda jen, že některé dialogy jsou velmi nedůvěryhodné (opravdu jen některé a je jich minimum, přesto ruší) a škoda závěru. Jinak by to byla kniha na pět hvězd.
O téhle knize se nedá říct zcela určitě že to je detektivka, psychologický román nebo něco jiného. Je to jako když na první stránce vstoupíte do života studenta Milana a bývalé policistky Heleny a jedete až do konce knížky. Možná tím, že jsou hlavní postavy tak strašně obyčejné je příběh neobyčejný. A z příběhu mrazí až do konce, tak je popsaný a vlastně ze života. Čtenář si na konci uvědomí, že podobné osudy se míhají kolem nás, ať o tom víme nebo ne.
Těším se na jeho další knížky a doufám, že kvalitou příběhu nezůstane za touto knihou.
Trošku vlažnější rozjezd, ale potom docela zajímavý příběh. Rozhodně jsem se nenudila...
Na knihu jsem byla hodně zvědavá, lákalo mě téma i pozitivní recenze a především to, že se jedná o tvorbu českou, poslední dobou přicházím českým autorům velmi na chuť. Právě jsem dočetla a Na kopci výrazně předčilo moje očekávání. Pomalu stupňující se napětí, sympatičtí hlavní protagonisté, u jejichž jednání a dialogů jsem měla pocit, že takto se chovají skuteční lidé a ne jen románové postavy. Skvěle vykreslené prostředí ještě umocnilo můj čtenářský zážitek. Toto je přesně detektivka dle mých představ a mě nezbývá než doufat, že se brzy dočkám další a stejně dobré.
Trochu přesycená všemi těmi cenami ověnčenými detektivkami (mám někdy pocit, že v severských zemích mají tísíce literárních cen...) jsem sáhla po "jednoduchém" čtení, které mě velmi příjemně překvapilo a potěšilo. Ale to skoro každá "obyčejná" detektivka z nakladatelství motto. Četlo se dobře, zajímavé postavy - klidně bych se s nimi setkala v nějakém dalším příběhu.
Vůči knižním hitům jsem většinou skeptická, dostávám se k nim až po opadnutí všeobecného zájmu, tentokrát jsem ale udělala výjimku a rozhodně nelituji. Kniha je psaná velmi příjemným jazykem, nedělá ze čtenářů blbce, naopak je nutí hledat souvislosti a především fandit hlavním postavám. Uvěřitelné postavy mají (vedle skvělé práce s geniem loci letní Šumavy) obrovskou zásluhu na celkovém hodnocení knihy. Velmi mě překvapilo, jak mohl mladý autor tak dobře vystihnout stavy a pocity o generaci starší ženy, upřímný vhled do duše mladého studenta je naopak zpestřením pro ženy.
Bonbónkem je pak finále, které rozhodně není ošizené, blíž je ale hodotit nebudu, nechci napovídat.
Závěrem musím přiznat, že mě kniha opravdu dostala, ostatně moje rodina může potvrdit, že se mnou celou jednu sobotu od rána do večera nebylo slova.
Moc dobrá kniha. Není to úplně typická detektivka, to radši nebudu rozebírat kvůli ději, ale dostalo mě to.
Bez překvapení a snadno předvídatelné. K čemu došlo, je jasné od první kapitoly.
Hlavní hrdiny neustále polévá studený pot, horko, popř. je mrazí v zádech, až mi jich bylo líto.
Četla jsem na základě pochvalné recenze v novinách; nevím, jestli její autorka nečetla úplně jinou knihu než já... tohle totiž nebylo vůbec dobré.
"Kniha Na kopci získala Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní román roku 2013".
Nebýt této informace, asi bych byl o poznání shovívavější. Takhle mi nezbývá, než ke knize přistupovat jako k VIP-produkci, tzn. "bez sentimentu".
Nuže tedy prvotní dojem: Námět na kratší povídku uměle roztažený na plochu téměř čtyř set stran, nevýrazní, matní (téměř se mi chce napsat nesympatičtí) hrdinové, nevzbuzující ve čtenáři prakticky žádné emoce, linka příběhu bez jediné vlnky vzrušení, v podstatě asepticky vodorovná, připomínající EKG-graf týden starého nebožtíka.
Nechce se mi věřit, že by vysokoškolsky vzdělaný člověk, jímž autor je, neznal klasické principy výstavby dramatického díla, jak je definovali už staří Řekové (expozice – kolize – krize – peripetie – katastrofa). Ale čím jiným než hrubou neznalostí řemesla můžeme vysvětlit fakt, že expozice zasahuje až někam hluboko do druhé poloviny knihy?
Vždycky dám přednost pomalejšímu příběhu před akčním krvákem, ale nekonečné citace mailů a výpisků z diplomové práce už hraničí s manýrou – jako byste do padesátimetrové ulice před školu nechali nainstalovat padesát retardérů. Tady už končí všechna legrace!
Anebo ti naši amatérští detektivové! Silně pochybuji o tom, že bych disponoval nějak výraznější bystrostí, ale při čtení románu jsem postupně získal značnou dávku sebedůvěry, neboť prakticky všechny "záhady" jsem dokázal dešifrovat o desítky stran dříve, než ti dva Watsonové – a pak už jsem jen trpně čekal, kdy to konečně docvakne i jim.
A ještě k tomu "tempu vyprávění". O mém velkém oblíbenci George Simenonovi také nelze tvrdit, že píše nějaké "akčňáky"; děj v jeho příbězích postupuje pomalu, krček za krůčkem – a přesto se nedokážete od knihy odtrhnout. Jiří Březina si za pojem "neakčnost" dosadil termínem "nekonečná rozvleklost". Dlouhé, dlouhé, dlouhé minuty trávíte četbou vět ve stylu: Vyndal klíče z kapsy, odemkl, zul si boty, pověsil klíče na věšák, zavřel dveře, svlékl se, postavil vodu na kamna, uvařil si čaj, nalil si ho do hrnečku… atd., atd., atd. Neustále se rekapituluje, už stokrát řečené se zopakuje po sto prvé, všechno je těžkopádné, rozvleklé, nezajímavé, neživé… Škoda. Knížka není ani román ani populárně vědecká studie – a ROZHODNĚ to není ani detektivka, ačkoli to nakladatel inzeruje na přebalu.
10% za místy docela slušný jazyk – který nicméně poměrně často sklouzne k toporným konstrukcím školního slohu.
P.S.1: A ještě jedna věc mě neskutečně vadila: ostré střihy v okamžiku, kdy se líně plynoucí příběh mohl konečně odpíchnout od země. Vždy, když vyprávění dospělo k nějakému klíčovému bodu, v němž se "zpovídaný" konečně rozhodl promluvit, utřel nás autor konstatováním typu: …a XY mu všechno řekl. Puntík, tečka, finíto. Hrdina se vždy VŠE PODSTATNÉ dozvěděl – zatímco čtenář se mohl jít tak akorát klouzat! A kýžená informace, která mohla celou story přinutit konečně se pořádně nadechnout, byla pak následně čtenáři sdělena jen tak jaksi mimochodem, bez emocí, aby se neřeklo…
P.S.2: (SPOILER!) Za uši by si zasloužil grafik nakladatelství Motto, který prapodstatu onoho "základního tajemství", o kterém celá kniha pojednává a ke kterému se hrdinové tak klopotně propracovávají více než dvěma stovkami stran, prozradí svým "dvojsmyslným" obrázkem na přebalu ještě dříve, než chudák čtenář vůbec knihu otevře.