O dívce Grace
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/358805/bmid_o-divce-grace-V8u-358805.jpg
4
520
520
David Winkler, tichý chlapec okouzlený nestálostí počasí a posedlý sněhem, žije na Aljašce ve městě Anchorage. Někdy vidí události ještě předtím, než se stanou ? muže s krabicí na klobouky srazí autobus, sám David se v supermarketu zamiluje do krásné ženy. Sen o tom, že se mu nepodaří zachránit svou malou dceru při záplavách, ho naprosto zdrtí. Odjede tisíce mil daleko, opustí svou rodinu, domov i budoucnost, aby vyplnění tohoto snu zabránil. Na ostrově v Karibiku, kde skončí sám a bez peněz, navíc netuší, jestli jeho dcera přežila a jestli mu manželka útěk kdy odpustí, mu poskytne přístřeší rodina s mladou dcerou. A právě ta ho nakonec probudí zpět k životu a přiměje ho hledat všechny, jež opustil. Doerrovy postavy jsou plné smutku a nenaplněných tužeb, ale také laskavosti. Jeho pochopení pro lidskou slabost je až neuvěřitelně jímavé.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno:
2017
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
About Grace, 2004
více info...
Přidat komentář
Pořad nechápu, ze jsem knihu zvládla přečíst, musela jsem se vyloženě donutit.. pasáže téměř o ničem, hlavní postava mi byla nesympaticka a protivna, přišlo mi, ze nemá žádnou osobnost a vůli něco se svým životem dělat, jen proplouvat. Nikdy víc..
Tak podivný příběh jsem dlouho nečetla...
Čekala jsem něco jako Kde zpívají raci.
Ale nemělo to ten spád, to kouzlo. Nejspíše to bylo hlavním hrdinou, se kterým jsem se nedokázala ztotožnit a porozumět jeho chování.
Popisy přírody i situací jsou napsané (a přeložené) skvěle. Tvoří ovšem většinu knihy což je unavující.
David je pasivní, v podstatě až vláčený svými sny. V momentě, kdy se rozhodne k akci, je kniha velmi čtivá a zajímavá, závěr se mi líbil a nakonec jsem ráda, že si kniha ke mě našla cestu.
Krásná obálka a skvělý překlad.
Zároveň se hodí do ČV 2024.
Kniha mě úplně pohltila. Autor umí neskutečně popisovat věci ,události a okolní svět. Ale bohužel,asi ve třičtvrtině mě to už tak nějak přestalo bavit. Když si myslíte,že konečně se hlavní hrdina někam pohne,tak ho autor zase opět nechá bezútěšně bloudit po lese, pošle ho do mrazu kamsi na Aljašku... Popisy nádherné,ale na jednu knihu jich bylo až moc. Konec moc hezký, už jsem si ani nemyslela , že se Wintr kdy postaví na vlastní nohy, naštěstí dokázal....
Podle mého nebyla kniha v některých pasážích moc čtivá a musela jsem se trochu přemlouvat, abych ve čtení pokračovala. Avšak jako správný knihomol potřebuji vědět, jak kniha dopadne Abych nebyla jen negativní musím uznat, že autor úžasně popisoval přírodní úkazy, měla jsem pocit, že ty vločky vidím před sebou jinak jsem od té knihy čekala něco víc
Román o lidské slabosti a síle přírody. Hlavní hrdina David žije na Aljašce. V průběhu života zjistil, že se mu vyplní některé jeho sny. Když se mu zdá, že se mu nepodaří zachránit dceru při záplavách, rozhodne se změnit osud a uteče tisíce mil daleko. Tím začíná jeho putování a poznávání.
Miluji knihy Anthonyho Doerra. Toto je čtvrtá kniha, kterou jsem od něho četla a opět jsem nadšená. Vždy se dokáži ponořit do příběhu a prožívat s hrdiny jejich příběh. Po dočtení mám pocit, jako by byli moje rodina a já v příběhu byla s nimi.
Tato kniha je o rodině, životě i o smrti. Je to smutné a dojemné čtení, ale díky naději je to i plné síly a odhodlání. Kromě lidských osudů, které jsou zde na prvním místě, se dozvíme spoustu zajímavých informací o vodě, sněhu i mracích. A to mám u knížek moc ráda, když mi mohou předat něco nového. Navíc mám ráda sny i jejich význam, takže hlavní téma je pro mě více než zajímavé.
V knize se dostaneme na různá místa v Americe. Bude nám zima i velké horko, projdeme suchem i vydatnou bouří. Je tu ukázána síla přírody i to, že by si s ní člověk neměl zahrávat.
Nádherný příběh, který mě uchvátil, užila jsem si všechna nádherná místa, úžasné popisy i zajímavé postavy.
Příjemné, odpočinkové čtení, žádný zázrak, ale neurazí.
Pro mě byly nejzajímavější a nejkrásnější pomalé, popisné pasáže o hmyzu, přírodě a
sněhu. To jsem si fakt užívala. Příběh samotný trochu klišé, ale to jsem očekávala.
Co pro me bylo na knize nadherne a co me vzdycky vtahlo tak, ze jsem prestala vnimat okoli, byly popisy prirody a prirodnich jevu a zivlu. Ten zbytek...hm, co k tomu rict. Hrdina asocial jak tu nekdo vystizne napsal prede mnou. Situace, rozhodnuti postav a dialogy casto nerealne. A anotace opravdu neodpovida tomu, co je vam v pribehu nakonec predlozeno. Takze sice neodlozeno, docteno (prece jen clovek chce vedet "jak to dopadne"), ale zadne opakovane cteni teto knihy se konat nebude.
(SPOILER)
O dívce Grace – Anthony Doerr
⭐️⭐️/⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️
O dívce Grace je kniha, která mě zlákala svou nádhernou obálkou. Dle anotace mě moc nezaujala, ale říkala jsem si, že bych měla začít číst něco pro „velké“ a tak jsem to zkusila.
Kniha se mi kupodivu četla dobře. Doerr má zajímavý styl, píše čtivě a srozumitelně a neopomene jediný detail, což mám u čtení ráda: sice je to pro příběh nepodstatné, ale čtenář se nad tím pousměje nebo si řekne, že je daná postava díky tomu živější. Trochu mě iritovaly krátké kapitoly, ale to je dnes už bohužel běžná praxe.
Příběh se táhne několik let – dokonce desítek let. Začíná představením hlavního hrdinky Davida, který má nevšední práci, ale i vztah k lidem. Působil na mě jako úplný asociál a on jim nejspíš opravdu byl. Přesto se mu povedlo sbalit vdanou ženu.
Já se svým pohledem na nevěru jsem si zaskřípala zuby a četla jsem dál, abych věděla, kdo bude ta Grace, o které má kniha být. Paní Povětrná měla jiné jméno.
David ji prvně potkává v obchodě, kde si paní kupuje cereálie a časopis. Po rozpačitém rozhovoru s Davidem to ovšem upouští a běží pryč. Ten to za ní kupuje a snaží se ji vypátrat, aby jí mohl nákup předat. Ten den to ovšem už nestihne a tak doma cereálie začne chroupat. Protože přesně to se dělá s jídlem, které plánujete někomu vrátit…
Ženu vypátrá v bance, dá jí časopis a ujedené cereálie a i přes prvotní odmítnutí se začínají vídat. A to i přes jejího manžela. To vše ale končí, když se David dozvídá, že je jeho milenka těhotná. Prchají spolu, berou se a vše se zdá zalité sluncem. Narodí se jim dcera: Grace.
A Grace tam celou dobu pomalu není.
Nedlouho po jejím narození David po nedorozumění, které si obě strany špatně přeberou, utíká od rodiny a téměř až do konce sledujeme jeho život „na cestách“. Pomáhá stavět hotel u moře, seznamuje se s tamními obyvateli a jejich dcerou Naaliyah, která je zhruba ve věku té jeho. Setkáváme se se spoustou práce, kterou používá jako prostředek k zapomenutí, nádhernou atmosférou tepelných krajin a jejími popisy. Tráví tam dlouhé roky až se rozhoduje jít o dům dál.
Víceméně o tom je celá kniha. V její 3/4 se rozhoduje se vrátit a pátrá o informacích o své ženě a dceři. Přes úředníky se nakonec dopátrá k tomu, že jeho žena zemřela, dcera Grace se sama stala matkou a má za „otce” muže, jemuž David přebral manželku. Nikoho nemůže moc překvapit, že o něj Grace zrovna moc nestojí. Ten muž je jí naprosto cizí a nikterak netouží o seznamování. Exmanžel jeho ženy je ovšem vstřícnější, odpouští mu a dokonce ho nechává vídat Davidovu vnučku, kterou mu Grace dává na hlídání. Nakonec mu odpouští i Grace a „vše dobře končí“.
Přiznám se, že jsem doufala, v zapletení se s Naaliyah ve sněhové pustině, kde jako dospělá dělala výzkum, ale té se mi nedostalo.
Kniha je hezká, dobře napsaná, ale já ji očividně vůbec nepochopila. Všechny ty stovky stránek mi ve výsledku přijdou „o ničem“, kloudně se nikde nic nedělo.
u této knihy jsem opravdu dlouho přemýšlela co o ní napsat, protože moje pocity po dočtení byli dost rozpolcené. Na jednu stranu měla kniha velmi zajímavý námět, krásné popisy prostředí a několik zajímavých myšlenek, ale také byla zdlouhavá a chování hlavního hrdiny bylo v mnoha případech velmi nesympatické, což velmi mírně řečeno. Přesto že mi chvílemi bylo hlavního hrdiny je vlastně v kontextu nesympatický a jeho postava se nikam moc neposouvá. Při vyprávění se autor hodně točí v kruhu a vrací se pořád ke stejným věcem což příběh celkové brzdí a čtivosti to opravdu nepomáhá. Kdyby kniha byla o něco kratší děj by plynul podstatně lépe. V určitých momentech jsem se do čtení musela nutit. Po přečtení anotace jsem očekávala úplně jiný příběh než jsem nakonec dostala.
Poeticky napsaný melancholický příběh o lásce, snech a rodině. Davidovi se občas zdají jasnovidecké sny a ve snaze ochránit své blízké před tragickým koncem se tak někdy chová velmi podivně. I navzdory trochu slabšímu příběhu musím uznat, že autor je opravdu mistr slova.
Mnohomluvný, snad se dá říct i užvaněný román. Romantika, nešťastná láska, voda a sníh, a nabobtnalá přecitlivělost a podivínství hlavního hrdiny. Ale hrdinně jsem to dočetla.
Některé věci byly hezké, třeba:
"...vědět, co se stane, někdy znamená to samý, jako to zavinit."
a taky:
"Matčina kniha Bentleyho sněhových krystalů, každý z nich ležící na temné stránce jako zobrazení jednotlivého života, zrození i smrti. Každý z nich odlišný, ale nakonec všechny stejné."
Takovými nepatrnými záblesky pochopení či skutečného vhledu odhaluje autor prostřednictvím tápajícího Davida Winklera touhu po tom, co je "za" těmi donekonečna se opakujícími prchavými popisy vody, hmyzu, sněhových vloček, oblohy, světla, mraků, stínů a tváří, všeho toho, z čeho je utkána naše realita, a co vnímavému člověku neustále, s nekonečnou trpělivou laskavostí napovídá a pobízí ho k tomu poslednímu krůčku k pochopení.
Ale ani David a (alespoň v této knize) ani sám autor nejsou schopni udělat ten poslední krok do prázdna, a tak se utápí v pouhé poetizaci vědy - biologie, entomologie, hydrologie, což v důsledku působí jako smutné torzo spirituality naší technologicky vyspělé civilizace.
Nakonec, i přes "dobrý konec", zůstává hlavní hrdina David tragickou, ubohou postavou, jež promarnil šanci a mystérium jeho psychospirituální krize zůstalo nenaplněno.
Přeskakovala jsem dlouhé popisné pasáže, bylo to moc táhlé. Na mé doporučení to nedosáhlo.
Poetický příběh, založený na snech a bohatém vnitřním životě hlavního hrdiny. Je trochu magor, nám racionálním lidem připadá poněkud zvláštní, ale nakonec touží po těch samých věcech, jako ostatní - lásce a rodině. Kniha je plná živých popisů přírody, své si v ní najde i milovník cestování, hmyzu a sněhu. Na mě té poetiky bylo až moc, ale někdy to není na škodu.
Kniha mě vůbec nebavila. Hlavní hrdina je pošahanec. Dočetla jsem to jenom kvůli tomu, abych zjistila, jak to bylo s Grace. Za posledních 50 stran dávám jednu *.
Přečetla jsem,ale že by mě to chytlo,to se říct nedá. Zpočátku děj zajímavý a svižný,ale cca od půlky nic moc.Autorova knížka "Jsou světla....byla stopro lepší.
Tři hvězdy.
Proč plusové:
Jedna za myšlenky, co nebyly k zahození.
Druhá za květnatý jazyk.
Třetí za popisy přírody.
Hvězdy dolů:
Jedna za pocity úzkosti co mi autor dával sexuálními scénami, popisy žen a úchyláckého chování hlavní postavy, která prakticky jen existovala někde na jeho stránkách a to byla celá jeho role.
Druhá za zdlouhavost a nudnost. Příběh knihy byl zajímavý jen tak na sto stránkách. Typická kniha co nahnala stránky aby se za ní víc vytržilo.
Od autora jsem se ještě těšila na jednu knihu, teď se spíš modlím, aby byla lepší než tato. (Podle ohlasu naštěstí pravděpodobně lepší je.)
Líbilo. Sice o něco míň, než "světla", ale příběh je krásný a snový. Moc mě bavilo hledání té pravé Grace. Určitě bych neřekla, jak to v jednom hodnocení je, že je David sociopat, spíše mi to připomíná autistu.
Štítky knihy
Aljaška americká literatura hledání smyslu života rodinné vztahy rodičovství sníh, vločky společenské rományAutorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Tak nevím, proč jsem to četla, ale jsem ráda, že jsem na konci. Konec byl totiž to jediné, kvůli čemu jsem nakonec dala knize 2 hvězdičky. Dlouhé popisy míst mi přišly nudné, hlavní postava extrémně nesympatická bez vůle k životu. Celkově jsem rozhodně čekala víc, když si vezmu, jak je autor uznávaný a oceňovaný.