O dívce Grace
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/358805/bmid_o-divce-grace-V8u-358805.jpg
4
520
520
David Winkler, tichý chlapec okouzlený nestálostí počasí a posedlý sněhem, žije na Aljašce ve městě Anchorage. Někdy vidí události ještě předtím, než se stanou ? muže s krabicí na klobouky srazí autobus, sám David se v supermarketu zamiluje do krásné ženy. Sen o tom, že se mu nepodaří zachránit svou malou dceru při záplavách, ho naprosto zdrtí. Odjede tisíce mil daleko, opustí svou rodinu, domov i budoucnost, aby vyplnění tohoto snu zabránil. Na ostrově v Karibiku, kde skončí sám a bez peněz, navíc netuší, jestli jeho dcera přežila a jestli mu manželka útěk kdy odpustí, mu poskytne přístřeší rodina s mladou dcerou. A právě ta ho nakonec probudí zpět k životu a přiměje ho hledat všechny, jež opustil. Doerrovy postavy jsou plné smutku a nenaplněných tužeb, ale také laskavosti. Jeho pochopení pro lidskou slabost je až neuvěřitelně jímavé.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno:
2017
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
About Grace, 2004
více info...
Přidat komentář
Kniha mě bavila od začátku, ale s hlavním hrdinou jsem měla problém po celou knihu, nejdříve mě přišel jako nějaký looser a dále v knize jako zoufalec. Nicméně jeho příběh mě vtáhnul do děje po 3 dny. Popisy přírody byly neskutečné. Na konci knihy jsem mu držela pěsti.
Až napadne v zimě sníh, na Davida si vzpomenu a pořádně si ty sněhové vločky prohlédnu, zaměřím se i na barvu sněhu. Děkuji pane Doerre, opět mi bylo s Vámi hřejivě.
Příběh Davida Winklera mě bavil, dozvěděla jsem se hodně o zimě a o jednom životě, který mohl být lepší, nebýt snu. Snu, který Davidovi zamotal hlavu. Silný příběh, někdy trochu neuvěřitelný , ale mně to nevadilo. Druhá kniha co jsem od autora četla a nezklamala.
Není to dokonalá knížka: přišly chvíle, kdy jsem se dost nudil a přemýšlel, že s četbou skončím. Jenže i tak dávám čtyři hvězdičky, protože autor - jak jsem zjistil i při čtení "Jsou světla, která nevidíme" - má perfektní schopnost vtáhnout čtenáře do děje a přinutit ho cítit to, co autor chce, aby čtenář cítil. Atmosféra této knížky je velice melancholická, trochu mi tím připomíná "K majáku" od V. Woolfové, což se mi líbí, knížka pak působí opravdově. Hlavního hrdiny mi bylo líto a hodně jsem s ním sympatizoval, zaujalo mě, jakým jazykem autor píše, jen by podle mě neuškodilo, kdyby kniha byla o pár stránek kratší a měla o něco větší spád. Jinak jsem moc spokojený.
Je to hezky a románově zpracovaný nevšední příběh nešťastného, nepraktického a bezvýznamného muže, který má občas prorocké sny. Aby zabránil vyplnění snu, kdy by měla zemřít jeho dcera, opouští ji a odjíždí na mnoho let přes celou Ameriku. Jeho život je plný zvratů, sebepoznání, ale i lásky a naděje.
Románově zpracovaný život trochu podivínského, nesmělého a nešťastného člověka. Na základě svých proprockých snů, kde se jeho malá dcerka utopí, odjíždí přes celou Ameriku a při tom doufá, že se sen nevyplní. Jeho život je plný váhání a nejistoty, ale i hodně lásky a naděje.
„Teď už chápu, že jsem o sněhu nevěděl nic. Není bílý. Má tisíce barev, barev oblohy i toho, co je pod ním, nebo růžovou barvu lišejníku, který v něm žije, ale žádná z těch barev není ve skutečnosti bílá. Je to nádhera, když se člověk v mém věku - v našem věku - dozví, jak velice se mýlil v něčem tak zásadním.“
Není to snadné čtení, ale je rozhodně magické a plné krásy. A na sněhové vločky se teď už zase dívám jinak.
Malo to potencial... a sialeny. Vie pisat..a dobre. Ale ... mozno sa to niekomu paci, mozno je to ozaj strhujuca jazda podla New York Times a Guardian, ale toto bol miestami parstranovy boj o docitanie? A pritom to mohlo byt tak dobreeee, len ... Citala som aj Svetla... aj Zberatela musli, toto bolo najtazsie.
Žádnou další knihu jsem od autora nečetla, takže nemám s čím srovnávat. Bylo to zvláštní. Ani ne skvělé, ani ne špatné. Dobře se to četlo, ale tolik mě to neuchvátilo. Bylo to něco úplně jiného. Občas jsem nechápala Davidovo chování, ale to je samozřejmost, protože jsem nikdy nezažila to, co on. Příběh jako takový se mi moc líbil. Moc jsem si oblíbila Naaliyah. Spoustu nového jsem se naučila, takže celkově to hodnotím kladně.
Kniha ačkoliv se zdá být nudná, tak není.. Podle mě si v ní jen člověk musí najít zalíbení a pochopit sdělení.
Mam rad Doerra, rozumim jeho sdelenim, pro nez je pribeh knihy jen nosicem. Cekal jsem Doerra, dostal jsem Doerra.....nebylo to ale snadne. Prvnich, asi 150 stran, byl doslova boj. Boj s nesympatickymi postavami, zejmena sociopatickym podivinem Davidem, zbrklym poskakovanim v pribehu mezi iluzi, budoucnosti, minulosti a pritomnosti, boj trvajici snad mesic. Az pak jsem, rekneme, preladil svou mysl na autorovu notu, tak jak ji hral. A bylo to nadherne a ja si to moc uzival. Jazyk, metafory, prirovnani, poetiku, jinotaje, zamysleni, cit pro popis prostredi, pocitu, nalad, vuni, barev, smysl pro myslenku......takze, i kdyz bych na dve tretiny knihy mohl pet jen same ody, je tu ta uvodni tretina, kterou bych, i po zpetnem zamysleni, ohodnotil asi tak 2/5 (a rozumim, kdyz tak nekdo vnima celou knihu) a muj celkovy dojem tim utrpel. Stoji za precteni, ale pozor, tohle neni pro kazdeho. Kdo ceka od knihy jen pribeh v textu, bude zklaman, kdo hleda hloubeji, myslim, ze dostane dost.
Tahle knížka mě docela zaskočila, čekala jsem něco jiného a to byla asi chyba...Po dvou přečtených knihách od tohoto autora, které byly doslova pohlazením po duši (Jsou světla, která nevidíme, Čtvero ročních období v Římě) a ještě ve mě dobu doznívaly, mě tenhle příběh moc nezaujal. Hned od začátku mi bylo tak nějak jasné, že hlavní hrdina je sociopat a není schopen normálního života. Přišlo mi to takové táhlé, skoro nudné. Na druhou stranu mě bavily popisy přírody a sněhových vloček. Asi jsem neměla mít takové očekávání..
Ufff.....konečně dočteno. Do četení jsem se nutila, kniha mě nebavila, byla vleklá, zbytečně moc obsáhlá...shrnula bych děj klidně na 1/3. Jednu hvězdu dávám za fajnovou slovní zásobu, vhodně použitá slova a slovní spojení (mnohdy krásná květnatá :-) ), ale to je tak vše.
Nebavilo mě to.
S hlavním hrdinou jsem se nedokázala ani trochu sžít a vyvolával ve mně pocit oplzlého, zoufalého a špatně se rozhodujícího úchyla.
Po dočtení jsem zaklapla a už nikdy neotevřu.
Mimořádně silný a dojemný příběh není ani tak o Grace jako o jejím otci, který svádí neuvěřitelný vnitřní boj mezi touhou najít svou dceru Grace, kterou jako malinkou opustil v domnění, že jí tím zachrání život; a strachem, co by mohl najít a zjistit. Knížka, kterou si zase ráda někdy přečtu :-)
Kniha na mě působí dojmem, že autor se rozhodl vytěžit ze své aktuální popularity další příspěvek na své konto, a to zcela bez ohledu na čtenáře. Tolik stránek o ničem se hned tak nevidí. Postavy tam žijí spolu, ale vůbec nekoexistují, ani téměř nekomunikují, vlastně se vůbec nevnímají, každý si jede to svoje nekonečné nic. Dokopal jsem se do konce, ale ani tam nic není. Pane Doerre, psát – řekl bych – umíte, ale tentokrát je to opravdu velká slabota a pro čtenáře naprostá ztráta času.
Příběh o neskutečně promarněném životě. Hlavní hrdina zahodil celý svůj život, vše co věděl, uměl a mohl dokázat. Každý se bojí o své děti, ale opustit je na skoro třicet let a pak se vrátit a čekat odpuštění je hodně zcestné. Pro mě zklamání, dočetla jsem jen kvůli skvělým Světlům, která nevidíme.
Trochu náročnější četba proti tomu, co obvykle čtu, ale po úžasné knize Jsou světla, která nevidíme, jsem neodolala. Příběh se mi líbil, zajímavý námět o možnosti vidět dopředu události, které se stanou, a důsledcích této schopnosti i hledání dcery bylo popsáno skvěle. V tom je autor opravdu výborný. Na můj vkus ale děj plynul příliš pomalu a dlouhé pasáže o hmyzu, sněhových vločkách i životě vedlejších postav ubíraly na čtivosti.
Štítky knihy
Aljaška americká literatura hledání smyslu života rodinné vztahy rodičovství sníh, vločky společenské rományAutorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Do knihy jsem se zamilovala už od první strany. Nádherný a zároveň smutný příběh do kterého se ponoříte už od začátku.