O dívce Grace
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/358805/bmid_o-divce-grace-V8u-358805.jpg
4
520
520
David Winkler, tichý chlapec okouzlený nestálostí počasí a posedlý sněhem, žije na Aljašce ve městě Anchorage. Někdy vidí události ještě předtím, než se stanou ? muže s krabicí na klobouky srazí autobus, sám David se v supermarketu zamiluje do krásné ženy. Sen o tom, že se mu nepodaří zachránit svou malou dceru při záplavách, ho naprosto zdrtí. Odjede tisíce mil daleko, opustí svou rodinu, domov i budoucnost, aby vyplnění tohoto snu zabránil. Na ostrově v Karibiku, kde skončí sám a bez peněz, navíc netuší, jestli jeho dcera přežila a jestli mu manželka útěk kdy odpustí, mu poskytne přístřeší rodina s mladou dcerou. A právě ta ho nakonec probudí zpět k životu a přiměje ho hledat všechny, jež opustil. Doerrovy postavy jsou plné smutku a nenaplněných tužeb, ale také laskavosti. Jeho pochopení pro lidskou slabost je až neuvěřitelně jímavé.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno:
2017
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
About Grace, 2004
více info...
Přidat komentář
Pro mě je kniha mimo to co běžně čtu, ale příjemně mě překvapila. Taková letní oddechovka s chytlavým příběhem. Líbilo se mi, že hlavní postava není perfektní a často jsem si říkala "vážně to ten blbec dělá?!". Mám k jí jen jednu výtku. Děj se místy hrozně táhl, protože se na můj vkus autor rád poslouchal. Ale obecně fajn knížka a po autorovi ještě někdy sáhnu.
Doerrove "světla" ma oslnili, ale Grace ma zasiahla oveľa viac. A práve preto nechápem to nízke hodnotenie.
Od úplného začiatku som bola neskutočne pohltená príbehom i atmosférou. Tak strašne som prežívala Winklerov osud, že i v čase keď som knihu nečítala musela som nad ňou premýšľať.
Pre mňa nezabudnuteľná...a není to o Grace, je to príbeh Winklera.
"Pokaždé když Winkler odcházel pěšinkou vlhkou rosou kolem ohrad a do hotelu, cítil že se v čase nepohybuje dopředu ani dozadu, jen neustále zažívá různé variace téhož dne."
5/5
Na knihu jsem narazila v knihkupectví s kamarádkou. Kniha mě na první pohled zaujala. Můj žánr je spíš drama, thrillery atp... Tuto knihu jsem zvolila jako odpočinkovou a účel splnila.
Kniha je na odlehčení, kdy se pocity hlavního hrdiny Davida dostanou k Vám a prožíváte je s ním. Je to zvídavý člověk, který za vším hledá něco víc.
Bohužel víc převažují zápory. V některých částech se spisovatel rozepisuje, každý detail popíše, i v částech, kde to není potřeba. Jinde přeskočí velký úsek, který sice není potřeba nějak rozepisovat, ale připadá vám to zvláštní. Taky jsem se nemohla zorientovat v částech, kdy mluvil o Naaliyah, když dospívala. Člověk se musel hodně soustředit. Díky Davidovi budu na všechno koukat jinak a budu nad vším více uvažovat. Abych viděla víc než jen moře jako celek, už budu vidět jiný svět, domov spoustu živočichů, pro nás rekreaci a jako něco, co Vás může lehce zničit. Nedokážu to popsat tak, jak si to myslím, ale autor O dívce Grace to dokázal . Knihu jsem v nudnějších částech odkládala a přemýšlela, jestli je přeskočit, nebo přečíst. V některých částech jsem knihu odložila, ale za chvilku jsem musela si jít sednout a číst dál. Myšlenky na knihu mě nenechali jen tak dělat něco jiného.
Jinak příběh oceňuji, velice zajímavý a magický... David mi v jednu chvíli připadal jako postižený, protože když si představíte, že někoho takového potkáte a nevidíte mu do hlavy a jeho myšlení... Příště si od něho přečtu buď Zeď vzpomínek, nebo Světla. Částečně doufám, že budou jiná, než O dívce Grace. Nemohla bych to číst pořád.
Milé, snové a to doslova, vždy't o snech to je, přesto tomu něco chybí. Kvality “světel, která nevidíme” to nedosahuje a tu jsem bohužel od knihy čekala. Holt někdy se nepotká očekávání čtenáře a kniha.
Oceňuji ale tu zvláštní atmosféru, kterou autor vytvořil a udržel. Ta doslova existenciální úzkost, která Winklera provázela na každém kroku, ta je v knize až hmatatelná. A popisy přírodních jevů ty jsou kouzelné až magické. Ráda bych někdy viděla vločky pod mikroskopem a ani na mušle nebo hmyz nebudu už díky téhle knize koukat stejnými očima.
Naprosto skvělý příběh...nic podobného jsem nikdy nečetla a zároveň obdivuji autora za to, že ho něco takového mohlo napadnout. Je super, jak se dokážete do děje vcítit tak, že jednu chvíli jste na Sv. Vincenci, představujete si vůni moře, potkáváte všechny hrdiny příběhu, poté se ocitáte na Grenadinách, kde trávíte čas spolu s Davidem a nakonec se s ním ocitnete doma na Aljašce, na úplném severu, kde pod mikroskopem zkoumá každičkou sněhovou vločku, je vám zima stejně tak jako jemu, protože prožíváte "zimu na Yukonu" a je vám ho tak trochu líto, protože to celou dobu myslel dobře. Po dočtení si říkáte: "A co teď?", protože příběh ve vás ještě nějakou chvíli zůstane (-:
Četla jsem nejdřív Světla, která mě chytla za srdce. Dávám za pravdu předchozím komentářům, že Grace je jiná a nelze tudíž srovnávat. Zvláštní pojetí vyprávění o životě muže, který se tak trochu schovával před světem a přitom jeho vnímání světa bylo intenzivnější a hlubší než u ostatních smrtelníků. Kniha, při které na mě doléhala těžkost jeho života a zároveň povznášela lehkost věcí kolem něj.. Hutná poetická četba, určitě neosloví každého. Ale mě občasné odbočení od "běžných románů" baví, zanechává ve mně takový zvláštní pocit sladkobolna.. Zkuste a uvidíte!
Hrozná blbost. Nuda, nuda a zase jenom nuda. Děj je absolutně o ničem, postavy úplně debilní, neoriginální příběh s trapnym koncem. Druhá knížka od Doera, která stála úplně za h..... Naprostá ztráta času.
Kdo čeká akční děj, bude asi zklamán. Knihu bych přirovnala ke klidnému, tichému večeru, kdy se z noční oblohy vytrvale sypou malé vločky sněhu, které se odráží ve světle pouličních lamp. Přihlížející vnímá tu teskně snivou atmosféru, která se rozpíná do celé jeho bytosti a zcela si jej podmaní...
Srovnávat se "Světly" se nedá. Trochu zvláštní, zasněný příběh o lásce a odpuštění. Román je plný citů, emocí a zoufalství. Nádherný popis krajiny a hlavně ty sněhové vločky...
Anthony Doerr je mistr slova. Doporučuji.
Čtení pomalé jako když padá vločka. Hlavně ve své druhé půli. Chvílemi mi to až vadilo, ale samozřejmě, že to mělo svůj smysl. A je až neskutečné, jak autor dokáže kouzlit s popisy prostředí. V Karibiku člověk téměř cítí slanou vůni moře a slyší vlny narážet na břeh a na Aljašce ho obklopí ohlušující zimní ticho a prsty mu přimrzají ke stránkám. A v tom všem se pohybuje jeden malý člověk David Winkler. Prochází těmito prostředími, prochází svým životem a hledá svoji minulost i budoucnost.
Román O dívce Grace konečně dočten. Zvláštní dílo, jen co je pravda. Hlavní hrdina David mívá od dětství věštecké sny, někdy jsou to banality, jindy ale závažné události, které se pak vyplní. Stejně tak si "vysní" svou velkou lásku a potká ji přesně stejným způsobem, jakým se mu o setkání zdálo. Zamilují se a mají krásnou dceru. Grace. Jenže i o ní se Davidovi začne zdát, bohužel však v jeho snech malá Grace umírá při záplavách. David se bude snažit ze všech sil vyplnění snu zabránit.... Zdálo se to jako ideální rychlé čtení, aneb když nepochopím anotaci. Tohle není strhující drama, jaké jsem čekala. Jedná se spíš o velmi pomalu plynoucí cestu Davidovým životem, o hledání odpovědí, sama sebe i místa v životě. Román zachycuje desítky let Davidova pátrání, stagnací, pátrání, nadějí, beznadějí a pátrání :). Literární jazyk autora je skvostný, některé věty jsou poetičtější než kdejaká báseň, zpočátku jsem z toho byla nadšená. Ale postupem času na mě bylo poetiky příliš na úkor děje. Zdá se, že já nejsem tak docela cílovou skupinou, ale jestli jsou vám blízké filozoficko-meditativní romány, budete nadšeni. Za mě 65%
Tato kniha pro mě byla jedno velké překvapení... Jsou světla, která nevidíme jsou má velmi oblíbená kniha, která mi mnohé předala... Nečekala jsem, že by se mi mohla nějaká další autorova kniha líbit natolik, aby se autorovu fenoménu vůbec jen přiblížila.... Grace to ale dokázala, příběh se mi líbil, postavy byly skvělé a děj mě hrozně moc bavil... Rozhodně doporučuji!
Tuhle knihu jsem četla dlouho. Ne protože by byla nudná a já ji musela odkládat a nechtělo by se mi k ní vracet, ale při jejím čtení tak nějak cítíte, že plyne stejně jako váš život a myslím si, že její přečtení během krátké doby, by vám jaksi ubralo ten správný požitek. Myslím, že tuhle knihu budu ještě nějaký ten pátek vstřebávat. Přestože je tam pár drobečků nereálna, na mě tahle kniha působila jako jedna z těch nejreálnějších a nejskutečnějších, jaké jsem kdy četla. Všechno ve ve mně vyvolávalo hlubší pocity. S hlavním hrdinou jsem se shodla, přestože je těžké pochopit proč... Jak může být těžké opustit to, pro co jste stvořeni, protože se bojíte, že kdybyste tomu byli nablízku, zničíte to, přestože víte, že odloučení vás zničí ještě mnohem víc? Nádherné čtení.
Příběh je krásný, nepřestává mě udivovat, jak každá z Doerrových knih je v něčem naprosto unikátní. Nic, co se v jeho knihách děje, mi nepřipomene jiný příběh nebo zážitek, zato ve mně probouzí takovou tu nespoutanou fantazii a zároveň klid. Jeho knihy nejsou napínavé, nechcete "už už" otáčet na další stranu, abyste věděli, jak to bude dál. Je to jedna z těch knih, která si plyne svým poklidným tempem, kterému je potřeba podlehnout, abyste si ji řádně vychutnali. Pokud Vás totiž zajímá jen děj, tak samozřejmě řeknete, že kniha se dala klidně o 200 stran zkrátit, ale to se dá udělat s každou že... Podobných knih se poslední dobou píše nějak málo nebo se mi to zdá?
PS: Proč mají všichni neustále potřebu srovnávat všechny autorovy knihy s Jsou světla, která nevidíme? #facepalm
Kdo nečetl ještě žádnou knihu od A. Doerra, doporučuji nejdříve přečíst tuto a potom se vrhnout na Jsou světla, která nevidíme. Nebudete upnutí na ,,světla" a nebudete mít potřebu tyto dvě knihy porovnávat. Čtení to trochu těžší je, ale já jsem se aspoň dozvěděla něco o meteorologii a jsem za to ráda :D Je to opravdu krásná kniha s krásným příběhem. Za mě určitě doporučuji!
Na mě docela těžké čtení. Trochu jsem v půlce uvažovala, že to vzdám, ale nakonec nelituji. Člověk se tím musí prokousat, aby dozrál k té hlavní myšlence. O smyslu života, o síle rodiny a síle odpouštět. Není to nic na rychlé a dramatické čtení, chce to trpělivost.
Štítky knihy
Aljaška americká literatura hledání smyslu života rodinné vztahy rodičovství sníh, vločky společenské rományAutorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Námět, styl psaní, zápletka, vše skvělé. Přesto mi přišlo,že autor až zbytečně natahuje rozuzlení. Stručně - znovu bych si tuhle knihu neprecetla.