O dívce Grace
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/358805/bmid_o-divce-grace-V8u-358805.jpg
4
520
520
David Winkler, tichý chlapec okouzlený nestálostí počasí a posedlý sněhem, žije na Aljašce ve městě Anchorage. Někdy vidí události ještě předtím, než se stanou ? muže s krabicí na klobouky srazí autobus, sám David se v supermarketu zamiluje do krásné ženy. Sen o tom, že se mu nepodaří zachránit svou malou dceru při záplavách, ho naprosto zdrtí. Odjede tisíce mil daleko, opustí svou rodinu, domov i budoucnost, aby vyplnění tohoto snu zabránil. Na ostrově v Karibiku, kde skončí sám a bez peněz, navíc netuší, jestli jeho dcera přežila a jestli mu manželka útěk kdy odpustí, mu poskytne přístřeší rodina s mladou dcerou. A právě ta ho nakonec probudí zpět k životu a přiměje ho hledat všechny, jež opustil. Doerrovy postavy jsou plné smutku a nenaplněných tužeb, ale také laskavosti. Jeho pochopení pro lidskou slabost je až neuvěřitelně jímavé.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno:
2017
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
About Grace, 2004
více info...
Přidat komentář
Hezká kniha, i když se mi více líbila Světla, která nevidíme. Sem tam jsem se trochu ztrácela mezi skutečností a snem.
První půlku knihy, možná i více, jsem se dost nutila ke čtení, ale konec jsem zhltla během pár hodin. Jako první dílo autora jsem přečetla Světla, a tyto dvě knížky se rozhodně srovnávat nedají. Je to zajímavý příběh, a kdyby na něm autor pracoval také 10 let, určitě by z toho vymáčkl ještě více.
Musím říct, že po přečtení zdejších komentářů jsem přistupovala ke knížce docela se strachem. Naštěstí mě knížka velmi příjemně překvapila. Nemůžu říct, že bych se nudila, naopak si myslím, že kdyby v knize nebyly oné popisné pasáže, už by to byla úplně jiná kniha, ztratila by své kouzlo. Knize rozhodně nepřísluší srovnávání se Světly, jsou to dva naprosto rozdílné příběhy, které nelze stavět vedle sebe. Mě osobně autor opět nezklamal. A obálka je opravdu nádherná!
Přiznávám se, tuto knihu jsem četla asi dva měsíce. Nedokázala jsem sledovat děj, nedokázala jsem jej prožít. Hrozně se to táhlo.
Přesto, to byla krásná zasněná kniha. Měla kouzlo, ale bohužel jsem se jej nemohla dotknout.
Moc hezká knížka, i když se nečetla úplně lehce. Závěrečný dojem je ale moc hezký a knížka nakonec působila jako velmi milé pohlazení po duši.
Ufff dala si mi docela zabrat. S touhle knihou jsem si prošla několika fazemi. Nadšení, chuť odložit, dlouhá pauza , comeback a dojetí. Není to snadná četba, ale pro mě určitě přínos . Líbí se mi styl psaní, pohled na sněhové vločky se navždy změnil a příběh Davida a Grace, kterou jsem s velkým nadšením taky hledala. Kéž by se lidé nevzdávali jako David.
Kniha mě zaujala na první pohled obálkou. Autor knihu napsal velice hezkým ač specifickým stylem. Trochu mi vadí, že text dost natahoval (asi aby bylo víc stránek), ale jinak to bylo příjemné počtení. Trochu jsem byla zklamaná z toho, že se David nevrátil dřív zjistit, co se stalo s jeho ženou a dcerou, ale zase chápu jeho obavy. Zaujala mě jeho studie vloček. Bylo to velice podrobně popsané. Zajímavé je i to, jak se snaží být nablízku své dceři. Přestože ho nechce po letech vidět, tak se snaží neustále o smír a v neposlední řadě hlídá alespoň vnoučka a snaží se dohnat ztracený čas s rodinou. Autor musí být velice zcestovalý, protože popisoval jak Aljašku, tak celé spojené státy.
Čekala jsem příběh o Grace, jak žila, vyrůstala, ale vlastně to byl příběh o Davidovi a jeho životě bez Grace.
Kniha na mě působila dost depresivně, protože se David vzdá své rodiny v podstatě na samém počátku a pak se někde daleko na ostrově snaží přežít v podstatě z ničeho. Žije v podstatě v neustálém strachu a stresu z toho co se mu zdá a o čem se mu zdá.
Když se nad tím, ale člověk zamyslí - k čemuž vlastně kniha směřuje, tak komu se někdy něco nezdálo a pak se to splnilo?
Stalo se Vám to někdy?
Je to má první kniha od tohoto autora a myslím, že si určitě přečtu další..
Takže zaprvé musím pochválit úplně dokonalou obálku.
Zadruhé musím říct, že mě styl psaní tohoto autora velmi fascinuje... Jak to jen vysvětlit? Přijde mi, že Doerr píše velmi zdlouhavě, všechno detailně popisuje a rozvádí, a i přesto je kniha čtivá. Už i u knihy Jsou světla, která nevidíme jsem si chvílemi říkala: "Jak je možné, že mě to pořád baví číst?" a to samé jsem si říkala i teď. (Většinou mě totiž zdlouhavé popisování od knihy spíše odradí, než že by mě nutilo číst dál.)
A nakonec zatřetí. Příběh se mi velice líbil. Podle mě je Anthony Doerr jedním z těch autorů, kteří dokáží napsat příběh plný emocí tak, aby je pocítil i sám čtenář.
Všichni z mého okolí byli nadšeni především knihou Jsou světla která nevidíme a naopak, mírně zklamáni touto. Prý není tak dobrá. Rozhodla jsem se tedy začít opačně a sáhnout nejdříve po knize O dívce Grace. Musím říct, že mě se rozhodně líbila, přestože jsem neměla velká očekávání. Styl psaní mi přišel až melancholický a přestože jsem raději na detektivky a thrillery, kniha mě zaujala. Některé myšlenky a přirovnání se mi vryly do paměti a rozhodně je jen tak nezapomenu. Možná, že se k ní někdy zase vrátím...
Překrásná kniha, kterou jsem chtěla z počátku odložit, a na konci jsem děkovala, že jsem to neudělala. Není to ani tak příběh dívky Grace, spíš jejího otce – neuvěřitelně lidského jedince, který působí jako šílenec a proto jsou jeho stavům věnovány tak dlouhé pasáže. Nečekejte napětí nebo nečekané zvraty (i když přijdou, ale tak nějak přirozeně), ale sondu do života jednoho chlapíka, který krásně žil, i když to tak na první pohled nevypadalo.
Knihu jsem dočetla před několika měsíci a stále si na ni občas vzpomenu.
Po dlouhé době kniha, kterou jsem prostě nedokázala dočíst. Od začátku jsem se do čtení vyloženě nutila a čekala, že se děj nějak posune, ale ani po téměř 200 stranách jsem se nedočkal a....
Kniha mi místy připadala krásná a inspirující, ale po většinu času čtení jsem si říkala, kdy už to nudné popisování ničeho skončí. Taky mi trochu vadilo, že určité události byly opravdu dost absurdní.
Anthony Doerr prostě nikdy nezklame, jeho knihy jsou vždy něčím originální, osobité, jedinečné a zkrátka a dobře fantastické. Uznávám, že jeho styl vyprávění nemusí sedět každému, dost možná někomu jeho příběhy mohou připadat nudné, ale pro mě je čtení jeho knih balzám na duši. O dívce Grace je krásné vyprávění o "trestu bez viny", kdy hlavní hrdina David sám sebe potrestá za něco, co nikdy neudělal ze strachu, aby k tomu skutečně nedošlo. Opustí milovanou ženu i maličkou dcerku, protože věří, že je to jediná naděje na záchranu jejího života. Během vyprávění jsme svědky Davidova putování až na druhý konec světa, jeho živoření tam (protože životem bych to zrovna nenazvala) i strastiplné cestě zpátky domů, kdy neví, co nebo kdo ho tam čeká, protože během let mimo domov sám sebe přesvědčil, že i když utekl proto, aby dceří zachránil život, stejně zemřela. Pro mě prostě nádherný příběh za 5* rovných.
Nikdy jsem neměla potřebu hodnotit přečtené knihy, buď se mi líbí nebo méně. Ovšem kniha O dívce Grace přesahuje moje chápání. Nuda, nuda, nuda, zmatené vyprávění, nesmyslné popisy , příběh žádný. Kdybych nebyla nemocná a nenudila se, tak jsem to nikdy nedočetla. Škoda peněz a času.
Začínám zbožňovat ten způsob jakým tenhle chlápek skládá slova do vět, věty do souvětí a souvětí ... Tak lehce a jednoduše jako by do sametem vykládané šperkovnice ukládal jeden drahokam vedle druhého.
A je mu naprosto jedno, jestli v tu chvíli vypráví velký válečný příběh nebo jen obsáhle popisuje tvar sněhové vločky.
Včera jsem knížku dočetla a musím říct, že mě se moc líbila. Spisovatele Doerra jsem si oblíbila, četla jsem všechny jeho knihy.
Musím říct, že jsem si při četbě této knihy hezky odpočinula, autor opravdu umí popisovat přírodu, sníh, moře. Jeho postavy jsou vždycky něčím zajímavé, i tentokrát byl hlavní hrdina zvláštní, ale mě byl sympatický a bylo mi ho líto.
Držela jsem mu celou dobu palce, aby vše dobře dopadlo. U knížky jsem se rozhodně nenudila a mohu jí jen doporučit.
Prvně jsem četla autorovu knihu Jsou světla, která nevidíme. A z nich jsem byla tak nadšená, že jsem si hnedka zjistila autorovu další tvorbu a koupila jsem si O dívce Grace. Anotace byla skvělá. Nechci srovnávat, vím že je každá jiná a psaná v jiné době. Jen chci říct, proč jsem si ji koupila.
Ale zjistila jsem, že mně kniha to tak úplně nesedí. Nemám ráda nepřečtené knihy. Zvláště ty koupené nebo darované. Ale tady prostě nešlo jinak. Přečetla jsem asi 200 stran a víc už by mě snad položilo. Do čtení jsem se musela vyloženě nutit a nemohla jsem se do příběhu vůbec ponořit, natož ho chápat a prožívat. Četla jsem tak nějak jen proto, že jsem si tu knihu koupila. Mít ji z knihovny, tak ji vrátím celkem rychle.
Občas jsem přemýšlela, co že se to v knize vlastně stalo nebo zda se tam vlastně vůbec něco stalo. Kniha byla pro mě nezáživná a neměla žádný spád. Na muj vkus to bylo strašně poetické (ne, opravdu nepotřebuji na 5 řádcích popsat vločku) a nechápala jsem myšlenkové pochody hlavního hrdiny. Také mi vadilo, že v knize nebylo moc přímé řeči. Vím, že spousta lidí tuto knihu ocení a že své kvality má, ale já ne. Po hodně dlouhé době jsem něco nedočetla. Bohužel.
Štítky knihy
Aljaška americká literatura hledání smyslu života rodinné vztahy rodičovství sníh, vločky společenské rományAutorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Opět krásná kniha od tohoto autora, místy byla kniha trochu nudnější, zdlouhavá, ale na závěr vás vtáhne do děje a nemůžete se od ní odtrhnout, po přečtení se určitě podívejte na mnoho videí na YouTobe, jak vznikají sněhové vločky, to je něco úžasného, stejně jako příběh knihy... https://www.youtube.com/watch?v=-6zr2eLpduI