O dívce Grace
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/358805/bmid_o-divce-grace-V8u-358805.jpg
4
520
520
David Winkler, tichý chlapec okouzlený nestálostí počasí a posedlý sněhem, žije na Aljašce ve městě Anchorage. Někdy vidí události ještě předtím, než se stanou ? muže s krabicí na klobouky srazí autobus, sám David se v supermarketu zamiluje do krásné ženy. Sen o tom, že se mu nepodaří zachránit svou malou dceru při záplavách, ho naprosto zdrtí. Odjede tisíce mil daleko, opustí svou rodinu, domov i budoucnost, aby vyplnění tohoto snu zabránil. Na ostrově v Karibiku, kde skončí sám a bez peněz, navíc netuší, jestli jeho dcera přežila a jestli mu manželka útěk kdy odpustí, mu poskytne přístřeší rodina s mladou dcerou. A právě ta ho nakonec probudí zpět k životu a přiměje ho hledat všechny, jež opustil. Doerrovy postavy jsou plné smutku a nenaplněných tužeb, ale také laskavosti. Jeho pochopení pro lidskou slabost je až neuvěřitelně jímavé.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno:
2017
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
About Grace, 2004
více info...
Přidat komentář
Člověk má velká očekávání po románu Jsou světla, která nevidíme. A to je možná špatně. Protože ta kniha má své poselství o síle lásky a čeho všeho jsme schopni pro dobro druhých udělat.
Ze začátku jsem si myslela, že jsem konečně našla další skvělý román, s velmi zajímavým tématem. Škoda, že to nevydrželo alespoň do půlky knihy. Postupně jsem do příběhu zamotávala a stávalo se z něj větší a větší klišé. Začala jsem postrádat smysl celého příběhu. Moc mě to mrzelo, neb jsem se na knihu opravdu těšila, podle toho, co nám slibuje obálka.
Knížka se mi velice líbila, i když jsem tušila už nějakou dobu, jak to vlastně dopadne, a ze začátku jsem se nemohla úplně hned začíst. Od autora si přečtu určitě i další knížky.
O dívce Grace je zvláštní kniha. Je to příběh s moc krásným poselstvím, příběh o tom, že se nevyplatí vzdávat se, protože naděje umírá poslední. Příběh, nad kterým se občas musíte pozastavit a zamyslet se. S hrdinou jsem soucítila každou stránku a chtěla se co nejdřív dozvědět konec, který se sice, vzhledem k počtu stran, zdál být v nedohlednu, ale kniha je svižně napsaná a čtení uteče jako voda. Myslím, že kniha si rozhodně zaslouží vyšší hodnocení, než má zde na databázi. Já jí dávám 90% a doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst příběh o muži, který se vzdal všeho kvůli jedné vidině.
Vločky, hmyz, počasí.... Na knihu si asi ještě několikrát vzpomenu, až uvidím sníh. Ale jinak doufám, že ji brzy vymažu z hlavy. Myšlenka příběhu pěkná, ale za mě by to chtělo jiné zpracování. Po tech popisech vloček a hmyzu si netroufám otevřít Sběratele mušlí... (humor) :-)
Kniha mě bavila, ale zároveň nebavila. Když na to koukám s odstupem času, vlastně to byla super kniha. Spousta přírody, kterou jsem si mohla přestavovat. Zvláštní osud muže, který má vidiny.... bavilo mě to.
Ale v době, kdy jsem knihu četla jsem se do ní až skoro nutila. Byla možná až moc dlouhá? Něco se mohlo vynechat? Nevím, asi by byl narušen celek. Každopádně jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Nezazivny pribeh, ktery by mohl byt o polovinu kratsi. Autor se neustale vraci k tem samym myslenkam, pribeh je ucourany a mela jsem pocot ze jsem s hlavnim hrdinou vsechny ty roky prozila jak se to cele vleklo.
Já jsem to vůbec nepochopila. Takže předpokládám, že za pár let bude tato kniha patřit mezi nejvýznamnější literární díla.
Nějak mě to nebavilo. První půlka super, téma snů jako vidin budoucnosti dávalo knize určitý nádech tajemna. Ještě i období Davidova útěku do Karibiku bylo fajn, celá ta nejistota, jestli Grace žije, do toho roztomilá Naliyah. Ale jakmile se děj posouvá o 20 let dopředu, už je to strašně roztahané. Jedinou zajímavou postavou se pak stává malý zvídavý Christopher. Tak nějak jsem čekala, že třeba ještě někomu David poví o svých snech, že ho třeba Grace vyslechne, jak to její matka neudělala...
O dívce Grace, která v knize vlastně pořádně nevystupuje. Na začátku se mi čtení táhlo a už jsem ani nedoufala, že by mě příběh mohl chytit. Nakonec se zadařilo a knihu jsem potom zhltla. Jedná se o citlivě napsaný příběh o vztazích a především naději, která umírá jako poslední. Až mi ho kolikrát bylo líto. Tou neúnavnou nadějí mi to často připomínalo Lásku za časů cholery.
Byla to tak trošku náhoda, že se mi tahle kniha dostala do rukou. Prostě jsem se procházela po knihkupectví a ani tak název, jako ta obálka mě zaujala úplně nejvíc. A když jsem si přečetla, že knihu napsal autor, jehož předchozí knihy jsou dobře hodnocené a za jednu dostal i Pulitzera, tak jsem si řekla, že mu dám šanci.
Na můj vkus měl román nesmírně rychlý spád a dlouho mi trvalo si na to zvyknout. Taky jsem měla místy problém chápat, že děj není úplně chronologický, ale že David často během přítomnosti zažívá a přemýšlí o své minulosti. Kniha je vlastně o dívce, které je v ní věnováno ale jen velmi málo prostoru. Všechen ostatní vyplňuje především David a lidé, kteří na své cestě za poznáním sebe sama potkává. Nejvíce mi byla sympatická Naalyah a její pohled na život a to, jak se dokázala prát jako lvice za něco, v čem jí ostatní nevěřili.
Ač se mi román četl lehce a svižně, přeci jen mne neohromil natolik, jako romány jiných spisovatelů. Raději se pitvám v myšlenkách, představách a jednání postav, jejichž den trvá v knize třeba i několik stran. Tady to bylo naopak - vše bylo tak rychlé a na dvousté straně už uplynulo 25 let. Ani to mě ale neodradilo od toho, abych si toužila od Doerra přečíst i všemi opěvovanou knihu "Jsou světla, která nevidíme". Jsem na ni moc zvědavá.
I tak jsem si ale z knihy vypsala pár větiček, které mi přišly zajímavé a jejichž smysl leží hodně hluboko za slovy, jimiž jsou vyjádřeny:
"Mrtví jsou pryč a jejich moc na živými je pouze dočasná. Nespíte, ztrácíte chuť k jídlu, ale nakonec stejně usnete a stejně se najíte. Možná se za to budete nenávidět, ale požadavky těla se nedají popřít." (s. 137)
"V našich vzpomínkách se naše životní příběhy vzpírají chronologii, odolávají přepisu. Minulost přepadává přítomnost ze zálohy, budoucnost se vrhá do historie." (s.233)
"Stačí mít nad sebou slunce a hned získáme dvojníka připoutaného k našim nohám, jenž se za námi vleče v našich stopách. Jen mu zkuste utéct." (s. 343)
"... rodina není ani tak to, co jste dostali, jako spíš to, co jste si dokázali udržet." (s. 377)
I přesto, že mi kniha přišla o něco slabší než Jsou světla, která nevidíme, přidávám Anthonyho mezi oblíbené autory. Jeho styl psaní je opravdu úžasný.
Přidávám se k menšině, které se kniha nelíbila. Na knihu jsem narazila náhodou, dle anotace mě zaujala. Ale... Myšlenka se mi líbila, ale styl psaní už ne. Příběh je zdlouhavý, několikrát jsem stránky i přeskakovala, abych se dostala k nějakému ději. A na to jak byla kniha dlouhá, tak konečné rozuzlení bylo o to kratší. Škoda.
Prvních 200 stran jsem si říkala: asi pěkné, ale místama mě to moc nebaví. Pak jsme se s knížkou sladily na stejnou vlnovou délku, při líčení přírody na Konci světa už jsem zapomínala dýchat a posledních 100 stran jsem probrečela. Nádherné.
Myslím, že pan autor není pro každého. Já ho řadím mezi své nejmilejší a nejobdivovanější autory. Hodně čtenářů oslovil především svým románem " Jsou světla, která nevidíme", což byla opravdu pecka. Myslím, že i proto, ve které době se odehrává. Ale i v dalších knihách pana autora je přesně to, za co ho obdivuji, překrásný jazyk a úžasná atmosféra, která na vás z každé věty dýchá. Jeho hrdinové jsou tak reální, mám dojem, že stojí vedle mě. Není to běžné čtení, kde se snad objeví nějaký zvrat , naopak, vše krásně plyne a to na tom obdivuji. Kniha o Grace nebyla vyjímkou. K tomu překrásné popisy přírody a neotřelý hrdina. Myslím, že pan Doerr je trochu nedoceněný. A je to vážně škoda.
Štítky knihy
Aljaška americká literatura hledání smyslu života rodinné vztahy rodičovství sníh, vločky společenské rományAutorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Nemůžu říct, že bych z knihy byla úplně unesena, ale četla se moc hezky. Kdo z nás by chtěl mít možnost vidět budoucnost? Myslím, že toto by zákonitě paralizovalo každého z nás, proto se nedivím, že David raději před vším utíká. Výborně byla popsána i Davidova práce..