Pan Kaplan má třídu rád
Leonard Q. Ross (p)
Humoristický román odehrávající se v předválečném New Yorku, dílo, jehož humor spočívá v jazyku. Hrdinou knihy je evropský přistěhovalec, lidový mudrc pan Kaplan, který se, pokud jde o anglický originál, učí v New Yorku angličtině či spíše američtině, pokud jde o český překlad, učí se v témž prostředí češtině. Jde o knihu pro milovníky slov, slovních hříček a jazykových kouzel, o jejímž českém překladu překladatel říká: „Šlo mi o přemetné hry na visuté hrazdě jazyka... můj pan Kaplan je úlitbou na oltáři češtiny.“... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 1970 , PráceOriginální název:
The Education of Hyman Kaplan, 1937
více info...
Přidat komentář
Jooo tohle je výborný!!! Chodila jsem po městě s nosem zabořeným do knížky, protože jsem se od ní nemohla odtrhnout, a pořád jsem se pochechtávala, nebo rovnou smála nahlas. Pan Kaplan má v sobě dobrotivou upřímnost Švejka a zároveň to nejlepší z drtivé logiky Ignáciuse ze Spolčení hlupců. Není to provokatér ani hlupák, na kurzu angličtiny pro přistěhovalce v New Yorku je jen neuvěřitelně snaživej a pokaždé, když ho Mr. Parkhill vyvolá, chce předvést, co umí. Jeho smůla je, že spíš neumí, ale ve své urputnosti si to nepřipustí a za svou pravdu se bije, až jdou na učitele i spolužáky mrákoty. Knížka je založená na jazykových hříčkách a překladatel odvedl fakt dobrou práci, díky obrovským možnostem češtiny jsou možná vtipy ještě vtipnější než v originále. Kaplanova neúprosná logika a vytržení svítící z tváře zdobené úsměvem letícího anděla mě nejspíš budou v myšlenkách provázet ještě mnohokrát, spolu s gejzírem barev, jímž se skví jméno H*Y*M*A*N K*A*P*L*A*N.
Čekala jsem o hodně víc. Slovní hříčky a humor založený "jazykových pastech" při studiu cizího jazyka mám ráda, ale tady jsem se moc nepobavila. Kapitola za kapitolou jsou podle stejné šablony (pan Kaplan zkomolí co se dá) - takže jsem knížku četla jako doplněk k románu. Jednou za čas jednu kapitolu. Na jedné straně plus za překlad - to byla mise opravdu nemožná. Na straně druhé jsem bohužel narazila na překlad myslím nejstarší, takže mnoho vět a slov už znělo trochu archaicky. Nevím jestli bylo původní dílo více postaveno na tom, že byl pan Kaplan německy mluvící a na typických chybách Němců. Osobně jsem totiž očekávala něco ve stylu Francouz mluví anglicky nebo naopak Angličan francouzsky (kdysi jsem sledovala nějaká videa v tomto stylu). Je pravdou, že u toho se tedy pobaví pouze ten, kdo zná oba jazyky a sám se je treba učil - takže ty "jazykové pasti" chápe. No a to tady nebylo - čekalo mě jen někdy více a častěji méně vtipné komoleni jazyka.
Začátek byl velmi vtipný, pár kapitol potom už míň a za půlkou už se to trochu opakovalo. Nápad skvělý, ale na mě moc dlouhé.
Geniální překlad, PAN překladatel vlastně sám vymyslel půl knihy..... vtipné a příjemné čtení.
Moje jazykové cesty životem nebyly jednoduché, maturoval jsem v roce 1967 z ruštiny a od roku 1991 jsem jedenkrát v měsíci absolvoval intenzivní celotýdenní kurzy němčiny. Ale obchodní partneři z německy mluvících zemí i přecházeli na angličtinu a tak na dalších pět let jsem do sebe soukal jeden týden v měsíci angličtinu - až po FCE! A v těchto kurzech podobných scének bylo spousta. A takový humor vytvořený námi posluchači nám "tatíkům a maminám" tu námahu zpestřil. Rád se k panu Kaplanovi vracím, k dobrému jazykovému humoru a i ke vzpomínkám.
Velké potěšení pro milovníky češtiny. A člověk si sebekriticky uvědomí, jak asi vypadá jeho angličtina, když se objeví v N.Y.
Zajímavý jazykový počin autora i překladatele. Setkání s panem Kaplanem dokáže ozvláštnit i všední den. Jeho neutuchající snaživosti nelze než fandit. Byla to fajn četba, ale jelikož už jsem se setkala i s humornější literaturou, dávám tři hvězdičky a těším se, až si přečtu o tom, jak má pan Kaplan stále třídu rád.
Povedená kniha plná inteligentního humoru.Smál jsem se nahlas od začátku až do konce. Je to jedna z mých nejoblíbenějších humoristických knih.
Tuto verzi, překlad Pavla Eisnera jsem četl souběžně s verzí (a překladem) "Pan Kaplan má stále třídu rád". I když jsem se dobře bavil i na této "eisnerovské" verzi, přece jen verze "přidalovská" zvítězila o 2 hvězdičky. Což je ale spíše dáno časovým odstupem od doby původního překladu, který působí archaicky a krkolomně. Když čtu obdobné pasáže, Eisnerova verze na mne působí dojmem dětského žvatlání a komolení, zatímco ve verzi Přidalově vidím geniálně zachycené vystoupení studenta jazykové školy. Ale za přečtení nesporně stojí obě knihy.
Dost překvapivé je, že se jedná o náročné čtení i po překladu a transformaci do „českého“ prostředí. Vliv na to samozřejmě má i styl češtiny, který byl užit. Zajímavé. Upřímně – moc rád bych se podíval na originál, jak moc bych si s tím poradil. Přeci jen víme, že kouzlo vtipu leží vždy v původním jazyce. Ale tohle by byl jistě úplně jinej level.
Mám diametrálně odlišnou představu o dobrém humoru. Pan Kaplan mě vůbec neoslovil a knihu jsem jen stěží dočetl. Jediným kladem je nevelký rozsah tohoto dílka, ale vzhledem k tomu, že kniha byla prakticky o ničem, i těch 120 stránek bylo hodně. Pokračování již číst rozhodně nebudu.
Kniha mě obsahové vůbec nezaujala, překladatel to měl vzak hodně těžké a vzvadl to na jedničku.
Přestože nejsem jazykovědec, je pro mě čtení této knihy velkým požitkem. Hluboce se klaním panu "překladateli".
Věřím, že pan Kaplan je noční můrou každého učitele cizího jazyka. :-)
Abych si přihřála logopedickou polívčičku. Napadlo vás někdy, že existují lidé, kteří mají obdobné obtíže jako pan Kaplan i při komunikaci v mateřském jazyce? Jsou to např. děti s vývojovou dysfázií, nebo dospěláci s afázií. Jedná se o inteligentní lidi...
Hvězdička pro překladatele... Kniha mě velmi nudila a nebavila mě, asi to bude tím, že nedokážu ocenit a zcela pochopit její humor a pan Kaplan mi spíše než pilného studenta připomínal new yorkského gluma.
Štítky knihy
americká literatura USA (Spojené státy americké) škola - humor učitel a žák přistěhovalci, imigranti večerní školy jazykové kurzy cizinciAutorovy další knížky
1970 | Pan Kaplan má třídu rád |
1987 | Pan Kaplan má stále třídu rád |
1998 | Jidiš pro radost |
2004 | Jidiš pro ještě větší radost |
Hvězdičky jsem dala překladu, knížku jsem přelouskala jen s obtížemi. Dostala se mi do ruky jen náhodou, měla jsem právě rozečtené dvě důležité knížky. Tak jsem tu četbu odflákla, což byla chyba, musí se to číst pomalu a trochu se na to soustředit.
Vůbec jsem netušila , že autor Chrámu i tvrze byl překladatel, dozvěděla jsem se to až ve velmi zralém věku.
Bohužel, dneska už beletrii prakticky nečtu, mám jiné zájmy, takže tuhle knihu si už nevychutnám.
Na světě jsou hromady krásných knih, které člověka prostě minou. A tohle je jedna z nich.