Pan Kaplan má třídu rád
Leonard Q. Ross (p)
Humoristický román odehrávající se v předválečném New Yorku, dílo, jehož humor spočívá v jazyku. Hrdinou knihy je evropský přistěhovalec, lidový mudrc pan Kaplan, který se, pokud jde o anglický originál, učí v New Yorku angličtině či spíše američtině, pokud jde o český překlad, učí se v témž prostředí češtině. Jde o knihu pro milovníky slov, slovních hříček a jazykových kouzel, o jejímž českém překladu překladatel říká: „Šlo mi o přemetné hry na visuté hrazdě jazyka... můj pan Kaplan je úlitbou na oltáři češtiny.“... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 1970 , PráceOriginální název:
The Education of Hyman Kaplan, 1937
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha, skvělý překlad - i když v tomto okamžiku těžko říci, jestli je to ještě překlad, nebo vlastní (stejně skvělá) tvorba. Každopádně kniha, která pobaví. Často jsem si připomenul, jak asi musí vypadat moje cizí jazyky :-)
Též se řadím mezi ty, které kniha moc nezaujala. Hold skládám překladateli, avšak rozhodně bych knihu neoznačila za humoristický román. Román má mít nějaký příběh, zápletku. Zde na cca 100 stránkách sledujeme jednotlivé lekce jazykové večerní školy, kde všechen šprým stojí na různě zkomolených či více významových slovech. Je v tom vidět krása a náročnost češtiny, ale posléze to začne spíše nudit. Navíc těch zkomolenin je tam příliš mnoho a hodně to ubírá na čtivosti. Přiznám se, že jsem knihu (i když je útlá) dočetla do třetiny a pak až konec.
Bohužel se nemůžu přidat k ostatním chvalozpěvům. Musel to být překladatelský oříšek, o tom není pochyb. Ale celou dobu to bylo vlastně pořád to samé - zábavné, ale to samé. Knihu jsem četla dlouho a průběžně - Prokládala jsem jí čtení ostatních knih.
Po pár stránkách jsem věděl, že už jsem knihu kdysi četl. Co ale nepochopím, jak jsem mohl na takový skvost zapomenout. Velmi mne mrzí, že si ji jako neznalec angličtiny nemohu přečíst v originále – určitě bych se znovu skvěle bavil.
Toto je případ, kdy překladatel vlastně nemá co překládat, ale musí napsat úplně novou knihu. Všechen humor totiž stojí na slovních hříčkách a zkomoleninách. Myslím, že panu Pavlu Eisnerovi se to povedlo výborně. Velký dík. Po nějaké době jsem se u čtení smál nahlas. Vřele doporučuji.
Nanejvýš uspokojivé.
Ojedinělá osobnost pana Hymana Kaplana se s dychtivostí dítěte vydává do neprobádaných a zrádných zákoutí (českého, v originále anglického) jazyka. Jeho nálezy a vynálezy jistě pobaví každého, kdo má rád jazykozpyt se všemi pravidly i nelogičnostmi. Kupodivu si cestu k téhle knížce našly i moje děti, které mají nějaký pravopis... na párku.
Tohle je zcela výjimečná kniha. Nejde o příběh, ale o hrátky s jazykem. Nabité originálními hláškami, které by člověk jen tak nevymyslel a které z většiny vznikly díky genialitě překladu.
Pan Kaplan je tak trochu antihrdina a snaží se přechytračit svého učitele, kterého mi bylo vždy trochu líto, ale jak jsem uvedl, zde nejde o příběh.
Těm, kteří třeba váhají s přečtením pod vlivem zdejších rozporuplných komentářů, doporučuji začít číst, v nejhorším můžete vždy přestat. Ovšem věřím, že se začtete. Ty hlášky fakt stojí za to.
A čtěte nejlépe na nějakém místě, kde jste sami. Kniha totiž způsobuje nekontrolovatelné výbuchy smíchu, které např. v tramvaji nebo autobuse nepůsobí moc dobře.
Zasloužených pět hvězd.
Mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu je kniha geniální z pohledu hry s jazykem, ale na druhou stranu se jeden vtip opakuje stále dokola. Navíc pan Kaplan mi je velice nesympatický - hlupák s omezeným rozhledem, který se není schopný nic naučit a není ani ochotný něčemu porozumět. Pro mě to byl vlastně smutný příběh.
Už jsem knihu - spíše české překlady knihy - hodnotila u verze přeložené Antonínem Přidalem s drobně upraveným titulem "Pan Kaplan má stále třídu rád". Tento Eisnerův překlad mi přišel podstatně méně humorný než Přidalův, proto možná tolik kontroverzí u hodnocení...u mně TATO verze pouze za tři...
Také tak nějak nechápu , proč tolik komentářů proti. Ke knize jsem se dostala po pár letech a byla z ní nadšená úplně stejně, jako " za mlada". Už jen ten famózní překlad stojí za poklonu. My jsme to doma pojmuli jako rehabilitační prostředek, kdy jsme v šedé podzimní šedi nedělního odpoledne seděli nad hrnkem čaje a já u téhle knihy jen občas přečetla nahlas to, čemu jsem se smála dost hodně, ale pak jsme zkonstatovali, že se s tím nebudeme párat a tak jsem zabořená v křesle a pozorujíc šedou nevlídnou oblohu, ze které se valily proudy vody a déšť špendlil poletující listy na mokrá okna , přečetla nahlas celou a bylo z toho nádherné, pohodou a bylinkovým čajem provoněné podzimní odpoledne. A bránice dostala pěkně zabrat, smáli jsme se ještě večer v posteli, když jsme zhasínali lampu a povídali si o téhle báječné knize.
Kniha, která má tolik atypických hlášek a přitom zcela odzbrojujících, že jsem se smála na kterémkoliv místě, když mně jí někdo naservíroval. Nemám jí doma a díky téhle databázi po ní budu pátrat, ta mi rozhodně nesmí chybět v mé knihovně.
Bylo to pěkné, ale dle reakcí okolí jsem očekával trochu více. Přeci jenom kniha se točí kolem stále stejné věci, takže to co je na počátku humorné, je ke konci již únavné.
Nestačím se divit negativním komentářům pod sebou.. Knihu jsem četl už poměrně dávno, ale stále si ji pamatuju jako vynikající dílko. Možná mnohým uteklo, že prostě jen tohleto přeložit musela být šílená dřina :-) Ale i kdybych to četl v originále, tak bych se příběhem imigranta Kaplana bavil výborně.
Obrovské zklamání, které ani v nejmenším nedostálo rokům vychvalování od mého otce. Směřování "humorného" stylu je na první pohled zřejmé a stejně tak laciné. Komolení gramatiky lze využít v různých médiích jako funkční humornou složku, ovšem vystavět na tomto principu celou knihu již ani zdaleka podobně nefunguje a místo smíchu se dostavuje spíše pocit trapnosti, neboť kromě samotného pokusu o humor kniha nic dalšího nenabízí. Leccos by mohl zachránit příběh, ovšem za ten se tématické propojení jednotlivých kapitol rozhodně považovat nedá a stereotypní dvoudimenzionální postavy také nezaujmou a po prvních pár stranách se motiv vyčerpá a dále už nemá co nabídnout.
Jsme zklamaná. Přesto, že musím vzdát hold překladateli, který si knihu musel minimálně z poloviny vymyslet znovu, kniha mě nepobavila. Pan Kaplan je mizerný žák, který klade odpor učení. Podle mého dojmu naschvál. Asi je to kritika něčeho, ale zaboha nedokážu přijít na to čeho. Slovním "hříčkám" jsem se nenasmála a podstatu příběhu neodhalila. Nicméně hodnocení ostatních hovoří o tom, že kniha mi nejspíš prostě jen nesedla. Navíc je to za hodinku přečtené, takže klidně do toho.
Když se mi tato kniha dostala poprvé do ruky, bylo mi asi 16. Hltala jsem ji se smíchem stránku za stránkou. Po letech jsem velmi zklamaná. Ačkoli miluju knižní jazyk (Vančura), překlad do češtiny mi nesedí. Chyby mi připadnou překombinované, jsou tak nějak mimo mísu. Takové chyby prostě cizinci nedělají. A je to pořád dokola a dokola, hm.
Marbo mi mluví z duše, naprosto souhlasím. Ze začátku jsem se smála, pak toho ale ubývalo... Neskutečná poklona překladateli, musel to být křest ohněm. :)
Tuto knížku jsem měla v povinné četbě a jediné co můžu říct, že jsem se pomalu pořád smála. Moc vtipně napsaná knížka, pan Kaplan který se dožaduje pozornosti negramatikou u učitele a i ostatních žáků večerní školy bylo něco. :D :)
Štítky knihy
americká literatura USA (Spojené státy americké) škola - humor učitel a žák přistěhovalci, imigranti večerní školy jazykové kurzy cizinciAutorovy další knížky
1970 | Pan Kaplan má třídu rád |
1987 | Pan Kaplan má stále třídu rád |
1998 | Jidiš pro radost |
2004 | Jidiš pro ještě větší radost |
Zvíže dělá sajrajt, tak ho nedávejte do takovýho větu! To si vždycky říkám, když uklízím toaletu naší kočky. A spoustu dalších hlášek. U nás doma je to rodinné stříbro, zlato i platina. Blbé je, že tyhle perly nemohu použít při hovoru s někým, kdo nečetl. Páč víte co..., byla bych za vola. Tak jen lituju toho promarněného potenciálu.