Pan Kaplan má třídu rád
Leonard Q. Ross (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78438/bmid_pan-kaplan-ma-tridu-rad-Zcq-78438.jpg
4
583
583
Humoristický román odehrávající se v předválečném New Yorku, dílo, jehož humor spočívá v jazyku. Hrdinou knihy je evropský přistěhovalec, lidový mudrc pan Kaplan, který se, pokud jde o anglický originál, učí v New Yorku angličtině či spíše američtině, pokud jde o český překlad, učí se v témž prostředí češtině. Jde o knihu pro milovníky slov, slovních hříček a jazykových kouzel, o jejímž českém překladu překladatel říká: „Šlo mi o přemetné hry na visuté hrazdě jazyka... můj pan Kaplan je úlitbou na oltáři češtiny.“... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 1970 , PráceOriginální název:
The Education of Hyman Kaplan, 1937
více info...
Přidat komentář
Sice bez Zmikunda a bez obrázků ale pobavil jsem se i tak dobře. Dobrý nejen pro kikoti!
Někdy si člověk představuje až příliš moc pod pojmem humoristický román. Žádné výbuchy smíchu se nekonaly, ale na druhou stranu příjemná klasika.
Že bych se nasmál to říct nemůžu, ale ani jsem se nenudil.Četl jsem starší verzi od Pavla Eisnera a myslím, že až to bude v budoucnu překládat někdo jiný, vznikne zase nová, jiná kniha. Na téhle knížce mě nejvíce nadchla ta atmosféra. Ti dospělí lidé zde jednají tak trochu jako děti. Jakoby jim ta neznalost jazyka neumožňovala být k sobě navzájem zlí a hrubí. Jistá nevraživost mezi Mitnick a Kaplan tu je, ale odbývá se jen ve snaze pana Kaplana nají v projevu slečny "Mitnick" nejaký chýb.
Inteligentní slovní humor, musel to být hlavolam jak přeložit do češtiny. Dejte si klobouk za klobouk.
Mám ráda knihy, u kterých se musí přemýšlet, aby se člověk zasmál. To Pan Kaplan splňuje. Knihu jsem četla po kapitolách během poledních pauz v práci. Většina postav mě ale tak rozčilovala, že bych knihu souvisle asi nezvládla. Vůbec si nejsem jistá, jestli se onen pan Kaplan opravdu chtěl naučit cizí jazyk nebo mu prostě jenom bylo dobře mezi spolužáky (došla jsem k závěru, že to bylo od obojího trochu). Vytáčela mě ta děsná nepoučitelnost - opravíte mu chybu a on jí stejně pořád dělá - takových lidí mám pár ve svém okolí a třebaže se to netýká jazyka, kontakt s nimi je naprosto ubíjející a v hlavě se mi honí cosi o marnosti. Po delším časovém odstupu ale určitě přečtu i "rozšířenou" verzi a jiný překlad, aby mi náhodou něco neuniklo :)
Z této knihy jsem poněkud v rozpacích. Ze začátku jsem se několikrát přistihl, že mě kniha neuspokojuje. Přesto jsem se k ní vždy vrátil a četl dál. Jazykový humor mám velmi rád. Zde mi ale připadal suchý, předvídatelný. Snad je to způsobeno překladem a originál působí jinak.
Na druhou stranu je to humor, který neurazí. Takové milé chvilkové počtení.
Skvělý jazykový humor, geniální překlad P. Eisnera. Ke konci knihy ale už předvídatelný.
Škoda, že neumím natolik anglicky, abych ocenila originál. Mám však pocit, že převod do češtiny je dokonce lepší. Ale každému tahle sranda nesedne. Když jsem kdysi s nadšením půjčila Kaplana své češtinářce, urazila se...:-)
Pro mě docela zklamání. Je sice fakt, že bylo pár opravdu vtipných pasáží, ale většina knihy je průměrná až nudná. Možná je to tím, že nechápu humor, který byl humorem ve čtyřicátých letech minulého století, nebo nevím. Nejvíce mi na knize vadí některé myšlenkové pochody pana Kaplana a také nechapu, jak je možné, že po třech měsících kurzu říkají žáci stále stejné chyby, které jsou tak do očí (nebo uší) bijící - například výraz krasota místo krása. Navíc mi drásal nervy fakt, že se slečna Mitnicková "zardívala", ať udělala cokoliv.
Abych knihu ale pouze nehanil, tak musím uznat, že například u takového vysvětlení slova spanilomyslný panem Kaplanem jsem vyprskl smíchy. Také kvalita jazyka vypravěče je krásná a myslím, že zde se novější knížky opravdu nemohou porovnávat s touto knihou, čož je někdy škoda.
Jako povídku bych to asi snesla, ale takhle mě přilšlo, že se vše stále opakuje. Prvních pár přeřeků možná pobaví, ale číst je celou knížku, když se jedná stále o jedny a ty samé chyby? Navíc pan Kaplan působí jako úplný idiot, že mu nejde jazyk, to by nevadilo, ale jeho ostatní chování a uvažování...Nevím, někoho tahle knížka třeba baví, ale osobně znám mnohem lepší humoristická díla...
Překlad Pavla Eisnera je jiný, než ten Přidalův. Ne horší, ne lepší, zkrátka jiný. Však také Pana Kaplana překládal už v roce 1946,
Tuhle jsme o Panu Kaplanovi vedli polemiku na jednom diskusním serveru a dovolím si ocitovat Přemka:
"Eisner modeloval svého pana Kaplana z německého přistěhovalce, který se učí česky, kdežto Kaplan Přidalův je hračička, tvůrce novořeči, jakési absurdní, learovské hatmatilky s vlastními pravidly." A na otázku, který z překladatelů je podle něj věrnější předloze, odpovídá:"Nemám tušení. Osobně se domnívám, že v případě knihy Leo Rostena je v podstatě každý překladatel tvůrcem zcela nové knihy; přejímá totiž jen kostru příběhu-anekdoty, pointy i cesty k nim musí postavit zgruntu nově." Souhlasím a doporučuji přečíst si obě verze.
Bezva sranda. Nevhodná pro čtení v dopravních prostředcích. Lidi by si asi ťukali na hlavy, kdybyste se jim u knihy řehtali až byste se za břicha popadali.
Ne! Prostě ne!
Pana Kaplana jsem si půjčovala jako jistou sázku na výrhu, na to, že se pobavím a od srdce zasměju, ale jediné čeho jsem se dočkala, bylo hořké zklamání.
Pan Kaplan mě nebaví, naopak od prvního řádku mi silně leze na nervy. Nepřijdou mi vtipné jeho přeřeky/přepisy v době, kdy navštěvoval večerní školu a snažil se naučit se anglicky.
Je mi líto, ale věta:"Šeksbír řiká co je v človjeka to je a já cytim zróvna tak gdyž mislim na má pofoláni..." mě tak nějak legrační nepřijde, ba ani dobráckost až hloupost pana Kaplana, který se neustále usmívá, i když asi vůbec neví, která mlátí.
Chápu, že pro někoho to je masterpiece, já jsem knížku jsem vzdala po 10 stránkách. Nemám na to číst to dál...
... cokoliv dodávat je nošení dříví do lesa. Tuhle knížečku jsem teď našla v knihkupectví a musela jsem si udělat radost. Před 20 lety mi ji dal můj tehdejší šéf, měl zato, že se mi bude líbit, vsadil na můj způsob, jakým chápu humor, a na to, že jsem prožívala veselé i příšerné chvilky jako lektorka angličtiny. A nemýlil se... setkání s panem Kaplanem bylo jako když přijede pouť, vám je pět a dostanete od babičky korunky na kolotoče a cukrovou vatu. Tak si to užívám... Dobrou noc!
Štítky knihy
americká literatura USA (Spojené státy americké) škola - humor učitel a žák přistěhovalci, imigranti večerní školy jazykové kurzy cizinciAutorovy další knížky
| 1970 |  Pan Kaplan má třídu rád |
| 1987 | Pan Kaplan má stále třídu rád |
| 1998 | Jidiš pro radost |
| 2004 | Jidiš pro ještě větší radost |
Převelice milá knížka :)