Pan Kaplan má třídu rád
Leonard Q. Ross (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78438/bmid_pan-kaplan-ma-tridu-rad-Zcq-78438.jpg
4
583
583
Humoristický román odehrávající se v předválečném New Yorku, dílo, jehož humor spočívá v jazyku. Hrdinou knihy je evropský přistěhovalec, lidový mudrc pan Kaplan, který se, pokud jde o anglický originál, učí v New Yorku angličtině či spíše američtině, pokud jde o český překlad, učí se v témž prostředí češtině. Jde o knihu pro milovníky slov, slovních hříček a jazykových kouzel, o jejímž českém překladu překladatel říká: „Šlo mi o přemetné hry na visuté hrazdě jazyka... můj pan Kaplan je úlitbou na oltáři češtiny.“... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 1970 , PráceOriginální název:
The Education of Hyman Kaplan, 1937
více info...
Přidat komentář
Možná jsou 4 hvězdičky moc, ale nemůžu si pomoct. Minimálně jednu (spíš dvě) si vysloužil překlad a počeštění celé knihy. Je úžasné, jak je čeština hravý jazyk a překladateli patří obrovský dík. Vůbec mi nevadilo, že jazyk není současný, naopak to lépe zapadá do atmosféry knihy.
Četla jsem po kouscích (kapitolách), ne celou najednou - mohla jsem si tak čtení lépe vychutnat.
Americký a evropský humor je značně rozdílný. Například anglický humor je lidský, laskavý, také ironický, černý a někdy až přehnaně morbidní. Oproti tomu americký humor, je přímočarý, dalo by se říct, až primitivní. Je to prostě americký kýč.
Bohužel, tato kniha mně hodně nudila a v polovině jsem ji odložil.
Náš pan "Kaplan" v kapli plakal.
A sakra, teď mně milovníci této knihy nebudou mít asi rádi.
Čtení byl pro mě docela oříšek, vůbec mi nešlo vtáhnout se do děje. Každá kapitola nabízela téměř to stejné, děj se nijak nerozvíjel a celkově mi kniha přišla dost nezajímavá. Jediné co oceňuji je geniální práce s jazykem, kde si překladatel neuvěřitelně pohrál s češtinou.
Mě to bavilo asi protože jsem se do osoby pana Kaplana mohla trochu vtělit. Snílek, který má svůj svět a nechá si nikým bořit jeho fantastické mantinely. :)
Bohužel nedočetla... nedávala jsem ten "starý jazyk"... Možná novější překlad s Panem Kaplanem, který má třídu STÁLE rád bude pro dnešního člověka čtivější, ale takto jsem to nezkousla.
Přiznám se, že jsem to nedočetla. Věřím, že to může být zábava v originále, ale i když si překladatel dal velký kus práce, přeci jen mi to prostě nešlo číst. Navíc je mi postava pana Kaplana krajně nesympatická.
Nejdříve jsem viděla divadelní představení. A to bylo skvělé! Kniha pro mne stále představuje gejzír smíchu, ale i smutku.
Za mě velké zklamání. Nejen, že mi fórky nepřišly vtipné, charaktery dost neuvěřitelné, ale každá kapitola sází na úplně stejnou notu. Je to jako přesná sinusoida - zápletky a jejich vyvrcholení přicházejí v naprosto stejném rytmu a to mě fakt nebaví. Dvě hvězdičky za celkem pracný překlad, který už mi v dnešní době po lingvistické stránce přijde dost zastaralý, ale už je na světě pár desítek let, proto nemůžu soudit, ale možná by zasloužil drobnou modernizaci. V naději, že zhltnu první díl jak malinu jsem si půjčila i díl druhý, ale po přečtení pár stran jsem zjistila, že je to opět podle stejného vzorce. Děkuji, ale ne.
Tento typ zahraniční literatury je vždycky především pomníkem překladatele - pokud se překlad povede, což se v tomto případě rozhodně stalo; pan Eisner to zmáknul nádherně.
Přečetl jsem už například nepříliš kvalitně přeloženého Faulknera. Člověk si všimne, že je to kostrbaté, ale autorovy myšlenky jsou zprostředkovány vcelku srozumitelně, takže to až tolik nevadí. Ale kde by bez senzačního překladu například byla neskutečná popularita, jíž se v Česku dostalo jinak poněkud naivnímu až slaboduchému vyprávění o Hýtovi a Batulovi, kdyby překladatelka nevyužila svých vlastních synů, kteří byli v přiměřeném věku a přebreptali svým vlastním neopakovatelným způsobem všechno, co jim matka předhodila. Jak jinak by mohla vzniknout slavná věta "Bliaf byl samá kef?". Na to by dospělý autor sám od sebe nemohl přijít. Zajímalo by mě, jestli pan Eisner taky neměl "k ruce" cizince, zápolícího s češtinou. V každém případě je to za pět hvězdiček.
Dlouho jsem se odhodlávala k jejímu přečtení, protože jsem znala rozhlasovou adaptaci s panem Donutilem a bála jsem se, že mi natolik utkvěla v hlavě, že si knížku pak nevychutnám. Ale bez problému. Bylo to príma :-)
Coby milovník jazyka oceňuji práci odvedenou překladatelem, nicméně z literárního hlediska mě toto dílko až tak neoslovilo. Jak již zaznělo níže, na prvních stránkách pobavilo, když jsem ale četla již potřetí, jak "logicky" pan Kaplan časuje slovesa, už to byla "stará písnička".
Jedna z lepších knížek, které jsem kdy četla. Je tedy spíš pro ty, kteří se chtějí a jsou vůbec schopni zamyslet se nad složitostí toho, že se jedná o anglicky psanou knihu přeloženou do češtiny. Nevím, jak kniha "zní" v angličtině, ale naprosto dokonalý "přepis" do češtiny z ní dělá lingvistický skvost. Poklona panu Eisnerovi, který má překlad na svědomí.
Šťastným majitelům této knihy mohu jen doporučit, aby si na ni dávali pozor, protože varování na obalu je zcela pravdivé :)
Pana Kaplana jsme měli jako povinnou četbu jako příklad humoristického románu. Bavila jsem se asi jednu kapitolu a zbytek knihy jsem se nudila, protože pak se pořád opakovala. Jako příklad humoristického románu se podle mě nehodí. Lepší by byl třeba Saturnin nebo Literární poklesky. Kdyby kniha neměla tak dobrý překlad, dala bych jí jen dvě hvězdičky.
K tištěné podobě jsem se dostala přes namluvenou verzi, při které bylo snazší chápat všeliké prohřešky proti duchu jazyka, a tedy jsem se bavila víc. Čtení je komplikovanější, ale smekám před jazykovou nápaditostí pana Eisnera.
Knihu jsem si koupila, neboť je to přece ta "klasika", ale nepřišla mi ani vtipná, ani moudrá. Nedočetla jsem ji a vracet se k ní nehodlám.
Tuhle knihu jsem četla už před mnoha lety a teď, když jsem se přihlásila na "databáziknih" jsem ji znovu vylovila z knihovny a přečetla si ji. Bavila jsem se stejně nebo možná i víc než před lety. Ty jazykové přemety jsou kouzelné...
Štítky knihy
americká literatura USA (Spojené státy americké) škola - humor učitel a žák přistěhovalci, imigranti večerní školy jazykové kurzy cizinciAutorovy další knížky
| 1970 |  Pan Kaplan má třídu rád |
| 1987 | Pan Kaplan má stále třídu rád |
| 1998 | Jidiš pro radost |
| 2004 | Jidiš pro ještě větší radost |
Slovní hříčky mi v zásadě nevadí, je ovšem otázkou, zda to vystačí na celou knihu - za mne bohužel ne, ačkoli nemohu popřít že jsem se místy dobře pobavil. A překlad nezbývá než ocenit, v podstatě se musela vytvořit nová kniha.