Pán much
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541133/bmid_pan-much.jpg
4
2918
2918
rvotina britského nositele Nobelovy ceny Williama Goldinga z roku 1954 je dodnes živou alegorií tyranie, fanatismu a vrozeného sklonu lidské povahy ke zlu. Během nespecifikované světové války se zřítí evakuační letadlo na malý neobydlený ostrov. Zachrání se jen skupinka chlapců ve školním věku. Zpočátku se chlapci těší, jaká dobrodružství je čekají, vzájemně spolupracují, podporují se. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky? Za určitých podmínek v kombinaci s naším psychickým ustrojením se můžeme dopouštět zvěrstev, na která bychom nikdy dříve nepomysleli.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2023
,
Tympanum
Originální název:
Lord of the Flies, 1954
Interpreti: Michal Zelenka
více info...
Přidat komentář
Děcka na opuštěným ostrově o kterým ani nevědí, zda ostrovem vůbec je.
Celé to je o věku 6-12 let, vše se nese ve stokrát opakovaném heslu JÁ MÁM LASTURU.
Musím vám vzít iluze - je to prostě o hloupých děckách, co se strkají o lasturku a SPOILER !!!!!
(jeden z nich holt upadne ze skály a praskne mu palice. Celkem umřou takhle vlastně dva.)
Takže zlo a hrůza? ne, spíš nezralost, nesmyslný plácání a děj o ničem.
Co se týče hlubší myšlenky, tak ji v tomto příběhu nevidím. Kdyby to byla část lidí uvězněná v kleci a měli by se dostat ven díky promyšlené strategii, pak bych chápala, že se ukáže lidská podstata...tady šlo ale o děcka, který se holt pojančily z možnosti být bez dohledu dospělých.
Jo a mohl by mi někdo vysvětlit, co je to BĚHUTÉ vánky a zrcadlení trochu POTUCHLO? ( do zpráv, děkuji)
Jinak divně zní i slova zvedl se REPOT nebo šlahouny VĚNČILY stromy.
"Co čteš za knihu?"
"Velké čekání."
"A je dobrá?"
"Ne tak, jak jsem čekal."
Nějak takto by se daly shrnout mé dojmy z Pána much. Námět dobrý - satira na lidskou společnost (schovanou za mladé chlapce) je vděčné téma, ale snaha o poselství udusila čtivost jako zátěžový koberec. Nejvíce mi vadily časté kostrbaté a chaotické popisy prostředí. Chvílemi mi přišlo, že snad ani autor sám neměl představu, jak ostrov vlastně vypadá. Ale dobře, soustředil se na jiné věci. Někdy se stává, že člověk pro samotné stromy nevidí les. Tady to dopadlo přesně obráceně.
Trochu drsný příběh o lidské přirozenosti - je člověk dobrý nebo zlý?
Příběh stavějící hlavní hrdiny - děti - do naprosto mezní situace, ocitají se v takovém vlastním vesmíru (mušky ve svém mikrosvětě :-) ... jejich bytostným úkolem se stane pouhá existence - a potřeba ji nějak naplnit ...
... vlastně jsou jen dvě možnosti - buď sebe získat nebo ztratit (jj, tohle je ta naše, lidská, výsada a to je to, co nás možná - trochu - opravňuje říkat, že jsme "nad" ostatními živočichy) ... ale pozor s touto možností zároveň přichází to nejtěžší - svoboda zvolit si :-).
Kultovní kniha, která poměrně dost nečtivým způsobem popisuje snahu skupinky chlapců přežít na tropickém ostrově. Autor se snažil vytvořit nějakou situaci a příliš přitom nehleděl na detaily, v průběhu čtení se tedy vynořovaly všelijaké otazníky. Kde je vrak letadla? Pokud z něj nic nezbylo, jak je možné, že chlapci přežili? Je možné rozdělat oheň pomocí brýlí na dálku? Jak může deštný prales chytnout jak otep slámy? A další a další. Chápu, že to jsou naprosto nepodstatné detaily vedle toho, co se autor snažil sdělit a ano, je děsivé, v co se díky testosteronu změní dvanáctiletí chlapci, nicméně by to mělo být podáno trochu uvěřitelnějším a čtivějším způsobem. Naprostý souhlas s předchozím komentářem: pokud by místo chlapců byly dívky, přežili by všechny. Statistika je totiž neúprosná, 90% trestných činů páchají muži, ve válkách bojují muži, v politice jsou většinou muži, ve vedení korporací jsou většinou muži. Žijeme ve společnosti, které dominuje mužský prvek a tato kniha je jejím perfektním obrazem.
Jak prohodila moje profesorka literatury: "Kdyby se jednalo o dívky a ne o chlapce, tak by všechny přežily." Úvaha to je dobrá.
Osobně si myslím, že autor na skupině nevinných chlapců ukázal víc, než jen zvíčecí chuť zabíjet a touhu po moci. Ukázal nám vyčlenění neslabších - mrňousi, i nejchytřejších - Čuňas. Takhle funguje ta nezdravá společnost, jejíž jsme součásti.
Ano, chce to hodně přemýšlet. Být na tom ostrově, dokázali byste zranit svého vrstevníka? Ne? Jste totiž asi lidští tvorové se srdcem na správném místě. Ale co když jsou ti špatní oni? To by bylo na pravém místě použít místo slov raději oštěp...
Spolu s 1984 a Králem krysou asi nejlepší kniha o člověku v extrémní situaci, ve které se odhazují návyky civilizace, vypěstovaná zdrženlivost, celý ten nábal společnosti, který člověku dovolí maskovat, co je doopravdy uvnitř. Pak jednou přijde chvíle, kdy tohle všechno ztratí použitelnost a zbude jen opravdovost, jen maso a krev, které nepředstírají a stanou se tím, čím doopravdy jsou. V některých případech se stane takový člověk lepším a vydá ze sebe to nejlepší co v něm je, tak jako hlavní hrdina Ralph. V řadě jiných případů je ta cesta přesně opačná, tak jako u Jacka a jeho následovníků.
Poněkud nudný začátek autor vynahradil skvěle napsaným koncem. Kniha jasně ukazuje, že ač se tváříme jako skvěle fungující civilizace, ve skutečnosti jsme jen divoši lačnící po krvi.
Příběh, který budu nosit v hlavě hodně dlouho. Velice znepokojivý pohled na tenkou slupku civilizovanosti, která ve skupině lidí bez pravidel rychle mizí.
skvělá alegorie na lidskou společnost - zdůraznil bych však slovo 'skvělá', než alegorie - protože se nejedná o nějaké prvoplánové podobenství, ale o poutavě napsaný příběh, z něhož si člověk může vzít mnohé o tom, jak funguje lidská společnost
Intenzivní počtení s vystupňovaným dějem - na poslední straně struna praskne a napětí povolí. Věděl jsem, že se pouštím do knihy plné symbolů a šifer - proto jsem se snažil všímat všeho - nejvíce mě ze začátku znepokojili mladí chlapci lesknoucí se potem, kteří se navzájem plaše hladí po pažích a před koupelí se při svlékání obdivně pozorují atd. Napadlo mě, co kniha nejen vypovídá o člověku a jeho povaze, ale co nám může povědět o panu učiteli.
Místy trochu zdlouhavým a někdy až nadbytečně "básnickým" způsobem odvyprávěný příběh o "Mordoru v nás", děsivé podobenství o šelmách, které dřímají kdesi v našem podvědomí a které – jsouce probuzeny okolnostmi – se utrhávají ze řetězu, často překvapujíce i nás samé…
Výborně popsaná změna lidské společnosti. Občas kniha trošku vázla, ale kvůli "úchvatnému" konci ji stojí za to přečíst. Taková proměna opravdu děsí a nejhorší na tom je, že pouze člověk ze všech živočišných druhů je té proměny určitě schopen :(
Velice podnětná kniha. Již se těším, až si o ní, resp. o její filmové podobě, budeme povídat s mládežníky. Dříve jsem viděl jako film, než četl knihu.
Som trochu sklamaná, najmä po tom, ako je toto dielo ospevované. Keby som bola 10 ročný chlapec, bola by som nadšená, ako dospelá žena som len trochu ohúrená zaujímavým námetom a psychologickými fenoménmi, rozpytvanými v hlávkach malých opustených chlapcov.
Nikdo po přečtení knihy nemusí dumat, co tím autor chtěl říci, i když to, co chtěl říci pan Golding je děsivé. Ale skoro třičtvrtiny knihy nebyly moc záživné čtení, od kterého bych se nedokázala odtrhnout, nakonec to spravil, ale přesto jen čtyři hvězdičky.
Pán much je podobenstvím, je příběhem o vyhnání z ráje nevědomí, o prvních lidech a o tom, jak z nulového bodu celá naše společnost dospěla tam, kde je. Díky pane Gouldingu, nikdy bych nevěřil, že to lze udělat tak prostě! 5*****
Stejně jako Ralph, i já jsem ztratila iluzi o dětské nevinnosti, uvědomila jsem si, že PRÁVĚ dětská mysl je náchylná k bankrotu lidskosti, že bez ruky dospělého vlastně ani nemá šanci na přivlastnění si základních lidských hodnot. Chtělo se mi ronit slzy nad chorou lidskou myslí...
Zachovaly by se tak pouze děti, anebo by nakonec došlo ke kolapsu i mezi dospělými jedinci? Pravděpodobně ano, a vlastně už se to stalo, a bohužel ne jednou. Není opuštěný ostrov a banda ztroskotaných, divošství podléhajících britských chlapců tak trochu alegorií na předešlé, současné a vlastně i budoucí válečné konflikty? Nejsou takové války a bitvy rovněž následkem lidské touhy po nadvládě, po moci? Nejsou symbolem věčného úpadku lidské podstaty?
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla až ve svých 27 letech, číst ji ještě v dětství nebo v době brzké puberty, tak bych tu představu o dětské nevinnosti asi ztratila už dávno. Čtení jen pro silné nátury. Jen bych vynechala pasáže popisující hru světel (to mě fakt nebavilo), v tom se pan Golding evidentně vyžíval.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Ano, přesně takhle to na světě chodí, když lidi buď ještě nemají rozum nebo o něj přijdou.