Pán much
William Golding
rvotina britského nositele Nobelovy ceny Williama Goldinga z roku 1954 je dodnes živou alegorií tyranie, fanatismu a vrozeného sklonu lidské povahy ke zlu. Během nespecifikované světové války se zřítí evakuační letadlo na malý neobydlený ostrov. Zachrání se jen skupinka chlapců ve školním věku. Zpočátku se chlapci těší, jaká dobrodružství je čekají, vzájemně spolupracují, podporují se. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky? Za určitých podmínek v kombinaci s naším psychickým ustrojením se můžeme dopouštět zvěrstev, na která bychom nikdy dříve nepomysleli.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , TympanumOriginální název:
Lord of the Flies, 1954
Interpreti: Michal Zelenka
více info...
Přidat komentář
Kniha má určitě co říct i dnes. V kolektivech se vždycky vyčlení určité typy a řeší podobné konflikty. A tady se nám předkládá možný scénář, kam by to mohlo dojít bez dohledu dospělých.
Vadil mi ale překlad. Lokální zmatenosti.
Vynikající příběh o dobru a zlu v každém z nás, a to nejen když nám bylo dvanáct. Poměrně útlá kniha na maximálně dva večery čtení a minimálně měsíc přemýšlení.
Prvně jsem viděla film v rámci předmětu psychologie. Líbil se mi, viděla jsem v tom něco vyššího. Po nějakém čas jsem sáhla po knize. Nezaujala mě. Musela jsem se nutit k dočtení.
Skvělý psychologicky příběh o tom, jak dobro a rozum v jednom diteti na pustem ostrově, nedokáže zastavit skupinu děti, jenž se v davovem šílenství zcela odvrátí od možnosti záchrany, a vytvoří si vlastní brutální pravidla, kde násilí a vrazda neni nic neobvyklého.
Pán much je naprosto skvělý příběh. Ukazuje totiž, že člověk je fakt jenom zvíře. A tak to má být. A tak to je..
Pro mě dost těžké čtení, při představě, že mám doma dva stejně staré kluky, jako jsou kluci v knize mi občas tuhla krev v žilách. Další krásná sonda do lidské duše, kdo si zachová zdravý rozum a bude se chovat alespoň trochu civilizovaně a kdo se nechá strhnout silnějším jedincem, za cenu páchání hrůzných věcí, aby měl plné břicho a přežil. Děkuji čtenářské výzvě.
Doplnila jsem si mezeru ve vzdělání a Čtenářskou výzvu, ale kniha mě neoslovila - ten námět a děj byl dost možná věrohodný, ale zvíře v nás je dost hrozné.
Jedna z nejsilnějších a nejnapínavějších knih, jakou jsem kdy četl. Zpočátku je to celkem klidné, ale už i tam jsem z knihy cítil takový zvláštní pocit, který jako by našeptával, že přijde něco zlého. Ani v téhle části jsem se však nenudil a když na ostrově přišla změna režimu, nemohl jsem od toho odtrhnout oči a prostě jsem to potřeboval dočíst co nejdřív, jinak bych byl nervní, jak to celé dopadne. A ten závěr... nevěřil bych, že bych při čtení knihy byl tak strašně v napětí. Celá ta kniha je o tom, co se stane, když větší skupinu začne řídit charakterní šílenec. A když řídí větší skupinu, klidně se přestanete řídit rozumem, jenom abyste zapadli do většiny. Rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem kdy v životě četl. 5*
Tohle opravdu nebyl můj šálek čaje. Nejprve jsem četla, pak jsem doposlouchala jako audio knihu. Konec byl napínavější, než celá kniha. Symbolika mě nicméně zaujala velmi, myslím, že je to stále aktuální téma.
Je to zvláštní kniha.. Na jednu stranu silná, při jejímž čtení člověk ani nedutá a čeká chvilku, kdy se bezstarostné hraní na ostrově změní v něco strašného... na druhou stranu je to kniha těžce napsaná.. některé pasáže mi daly zabrat... a až po několikerém přečtení mi došlo, co se vlastně stalo..
Celkově ale hodnotím tuto knihu velmi kladně a jsme ráda, že jsem ji díky výzvě přečetla..
V civilizaci se může zdát, že by se tohle mohlo stát, neuvěřitelné... Ale tam na pustém ostrově skoro nevyhnutelné...
Kniha mě zaujala a občas jsem četla se zatajeným dechem...
Já jsem si hned myslela, že to nebude dobrodružství ve stylu "Dva roky prázdnin". Asi polovinu knihy se děj dost vlekl, ale závěr to tedy vynahradil. Dokonale vygradované a jenom doufám, že mi ten ohryzaný nehet brzy doroste.
Když ve vás dokáže kniha vyvolat takovou úzkost a rychlé bušení srdce. Hrůzou jsem nemohla chvílemi ani dýchat.
Četla jsem ji na základce a byla jsem unesená. Je nadčasová, takže si myslím, že se bude číst krásně i v dnešní době.
No a kdo je to tedy nakonec ten Pán much? Přečtěte a uvidíte.
Možná vše vypadá že začátku jen jako dětská hra a dobrodružství... Ale co vše unese lidská společnost? A není civilizace jen výmysl, který drží jako domeček z karet?
Nečekala jsem, že mi místy při čtení této knihy o dětech bude tak nepříjemně. Čekala jsem určitou drsnost, ale přesto mě to zasáhlo, protože všechno, co se na ostrově událo, je vlastně naprosto zbytečné a nic z toho by se stát nemuselo. Je smutné vědět, že za tolik let naší civilizace... Lidé sklouznou hned zpět na začátek evoluce, jakmile nad nimi zmizí pevná ruka zákona, či jiných autorit. A je jedno, zda se jedná o dospělého, nebo o dítě.
Co se týče samotné knihy, musím říct, že občas jsem měla problém pochopit, kdo zrovna mluví, nebo co se děje... Někdy celý děj jaksi zvláštně vyšumí do ztracena a myslím si, že trošku větší srozumitelnost by knize neuškodila... Avšak musím uznat, že celý příběh rozhodně má něco do sebe a nějakou stopu na mně zanechal.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
2003 | Pán much |
2010 | Věž |
1996 | Dědicové |
2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
1997 | Dvojí jazyk |
Tohle dětské řádění na ostrově mi přišlo dost smutné a moc mě neoslovilo.