Pán much
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541133/bmid_pan-much.jpg
4
2918
2918
rvotina britského nositele Nobelovy ceny Williama Goldinga z roku 1954 je dodnes živou alegorií tyranie, fanatismu a vrozeného sklonu lidské povahy ke zlu. Během nespecifikované světové války se zřítí evakuační letadlo na malý neobydlený ostrov. Zachrání se jen skupinka chlapců ve školním věku. Zpočátku se chlapci těší, jaká dobrodružství je čekají, vzájemně spolupracují, podporují se. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky? Za určitých podmínek v kombinaci s naším psychickým ustrojením se můžeme dopouštět zvěrstev, na která bychom nikdy dříve nepomysleli.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2023
,
Tympanum
Originální název:
Lord of the Flies, 1954
Interpreti: Michal Zelenka
více info...
Přidat komentář
Nemám rád příběhy "kde se vzal, tu se vzal" bez následného alespoň nastínění proč a jak. Tady se najednou vynoří kluci na ostrově, ale nikdy se nedozvíme proč. První dvě třetiny knihy mně nebavily, pořád se to motalo v kruhu, vývoj téměř žádný. Už jsem i přemýšlel, že knihu odložím a nedočtu. Poslední třetina celkový dojem trochu vylepšila, ale stejně moc nerozumím tomu, proč je tohle dílo tak vysoko ceněno. Z pohledu čtivosti za moc nestojí, dějově je to taky slabší. Jsem rád, že ji mám za sebou, víckrát se ke knize vracet nebudu.
Tak upřímně, vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Čekala jsem nějaký dobrodružný román, říkala jsem si, že to budu číst dětem před spaním, prostě nějaká robinsonka. Tak jsem se trochu sekla. Knížka super, ale možná bych si to představovala ještě více propracovaný děj. Každopádně zajímavý vývoj chování chlapců, bohužel hodně realistický.
Většinou se shoduji s ostatními čtenáři, co se klasiky a obecně kultovních knih týče, a sdílím veřejné nadšení. V případě Pána much ale bohužel cítím spíš zklamání. A přitom ta hlavní myšlenka, to, co svým příběhem chtěl autor sdělit, je geniální (za to ty dvě hvězdičky). O tom, že zlo je všudypřítomné, není pochyb. A výjimkou nejsou ani děti, u kterých se také objevuje nejen pud sebezáchovy ale i čistě agresivní chování, jakmile jsou vybočeny z normálu, z pocitu bezpečí a nejsou jim vytyčeny žádné hranice dospělými. Vlastně už podle anotace jsem věděla, co přibližně se bude dít... Než jsem se k "tomu" ale dostala, několikrát jsem knihu odložila. Na to, jak je tenoučká, se čte prostě hrozně. Forma je v tomto případě mizerná. Možná jakýsi pokus o konverzační román, ale dialogy mi tady přišly zvlášť špatné. Zkrátka a dobře se to nedalo číst. Bohužel nemohu hodnotit lépe, ale myslím si, že kdyby byla podobná myšlenka napsána jiným spisovatelem a jiným stylem, možná i příběh by mohl zůstat z větší části zachován, bylo by moje hodnocení mnoooohem lepší...
Aj napriek fantasmagorickému opisu prostredia ostrova (zrejme po použití LSD) v prvej polovici knihy, sa vám autor nakoniec dostane pod kožu. Myšlienka skvelá, postavy prijateľné, ale predsa len som čakal viac od tak ospevovanej knihy. A Čuňas je beztak najväčší borec.
Uf, to byl nářez. Vůbec už se nedivím, že tuto knížku zmiňuje King v Danse Macabre. Ze začátku se téměř nic neděje, ale ke konci knihy se stupňuje napětí až k hororu. Hodně psychologické, opravdu krásné počtení pro milovníky tohoto žánru.
Knihu jsem četla jako dospívající a myslím, že to je ideální doba. Po všech těch Robinsonech, kteří se někdy více někdy méně úspěšně proplétají životem na hezkém ostrůvku, kde je s trochu inteligence a šikovnosti všechno k mání, přichází drsný skok do reality. Najednou si člověk uvědomí, že by to asi až tak super nebylo. A ještě jeden aspekt je zde určitě zajímavý. Děti bývají v literatuře nejčastěji zobrazovány jako jakési nevinné a křehké bytosti, které občas zazlobí nebo na chvilku tápají v morálních zásadách, ale nakonec se ukáže, že jsou v jádru dobré. Tady se naopak ukazuje, že je úplně jedno, jestli jste dítě nebo dospělý a že v boji o přežití se ukážou pravé charaktery.
Knihu jsem četl vlastně jen proto,abych splnil další úkol do letošní Čtenářské výzvy.Jenže tato kniha Man-bookerovu cenu neobdržela,cenu získal pouze autor.Přečteno za 2 dny a že by ve mně vyvolala nějaké (po)city,tak to tedy ani náhodou.60%.
Jsem si plně vědom toho, že Pán much je hodnocen jako vysoce kvalitní literatura, plná kritiky současné společnosti a chápu, že má ukázat přerod člověk ve zdivočelé zvíře, kterým ve skutečnosti je. Ano, vidím kritiku toho, že jsme pouze naučeni mít na sobě masky, které nám pomáhají fungovat v našich sociálních rolích. Ale Pán much podle mě dělá všechny tyto věci prvoplánově a cpe vám je do chřtánu s tím, jak jde o vysoce intelektuální četbu. Nejde. Poselství je jasné, až prosté.
Tak tohle je kniha, kterou jsem četla v 15, což je, no už moooc dlouho :) Ale na ten příběh nikdy nezapomenu a snad se k němu ještě vrátím. Byl syrový, byl drsný, byl hluboce lidský a byl svým způsobem úchvatný... Nehrál si na žádné naděje a nebyl v něm žádný soucit, jen prostě syrová, bolestná, lidská pravda... Docela chápu, proč je zrovna tahle kniha povinná četba... Ano, tohle by mladí měli číst.
Tejto knihe som sa nechcene vyhýbala roky. Prvýkrát som o nej počula kedysi dávno na angličtine, ale okrem veľmi vágneho obsahu ostala pre mňa zahalená tajomstvom. Roky som sa chystala, že si ju prečítam, že by sa patrilo poznať klasiku, ale jej čas prišiel až teraz, keď som sa na ňu niekoľko mesiacov pozerala v poličke v knižnici.
Je tým všetkým, čo sa o nej píše. Výpoveďou o ľudskej povahe, zložitosti vzťahov, o tom ako ľahko človek skĺzne k veciam, o ktorým by sa mu v normálnych podmienkach ani nesnívalo. O tom, ako ľahko sa hľadajú výhovorky na ospravedlnenie vlastných činov. O tom, že pocit viny zasahuje každého inak a že chuť moci a dôležitosti je opojná.
Četla jsem jako čtrnáctiletá na doporučení své kamarádky, když jsem začínala s „klasickou“ literaturou. Pamatuji si ještě, jak jsem měla strany rozpočítané na minuty, abych všechno stihla do večerky. :)
Mému tehdejšímu já nepřišla kniha dost realistická, naopak mě pobuřovaly kýčovité tropické scenérie. Přitom myšlenka je naprosto výborná, jen zpracování za ní, zdá se mi, kulhá. Řekla bych, že jde o jeden z mála případů, kdy film předčí knihu. Od Goldinga se mi nesrovnatelně více líbila jeho „Věž“ (kterou jsem ale četla až asi osm let po „Pánu much“).
Tak, od tohohle jsem čekala o tolik víc. I kdybych přešla nelogické části, kniha mě nebavila a rozhodně mi nepřipadala reálná. Nejde o to, že bych tak věřila v lidskost, ale spíše o to, že prostě nevěřím, že by to dopadlo takto. Nerada toto slovo u klasiky používám, ale přijde mi zastaralá.
Dilo je nadcasove. Ukazuje pohled do duse mladych chlapcu a jejich touhy na jedny strane po moci a na druhy po zachrane a odpovednosti. V knize je taky videt, jak je nekdy lehke podlehnout zlu nebo se nechat strhnout davem.
Knížka mi moc čtivá nepřišla, dočetl sem z povinnosti, líbil se mi akorát závěr knížky.
Pěkně napsaná kniha, která se čte sama.
Tolik paralel s politickým světem!
Chlapci zvolený správný kluk Ralph se pokouší o demokratické uspořádání party. Neobstojí však proti agresivnímu egoistovi Jackovi a jeho znamenitě fungující diktatuře. Ralph se radí a nastoluje pravidla, která však nikdo nedodržuje. Nejen prckové chtějí jíst a spát pod přístřešky, ale když mají pracovat, jdou se raději koupat. Oproti tomu pod Jackovým vedením fungují všichni dokonale - ze strachu.
(Nejen) v přírodě silnější vyhrává, i když to není fér.
Naprostý opak Orwellova 1984 - příčinnou zla není politický systém, ani nadvláda a persekuce, ale naprostá svoboda a démoni v našem nitru, kteří přichází společně s ní. Protože každý nějaké máme a v místě, kde není nikdo, kdo by je reguloval, brzy vyvstanou ve své nejhrůznější podobě. Příběh o to zrůdnější, že hlavními hrdiny jsou děti. Naivní a nevinné děti, které dokážou uspořádat hon na lidskou oběť. Protože na pustém ostrově žádné britské ani jiné zákony civilizace neplatí. Každý je zvířetem, a platí zde jednoduché pravidlo přežití: Zabij, nebo budeš zabit. Zdrcující pravda, nám již dávno neznámá.
Kdybych od této knihy nečekala tolik, možná bych nebyla tak zklamaná. Myšlenka skvělá, ale to provedení podle mě dost pokulhává.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Přečetla jsem si předchozí komentáře a musím se smát, co některým čtenářům vadí :-) Většina nebo snad jen někteří (?) musí mít vše jasně podané jak na podnose, nesmí číst popisy přírody a musí se pořád a nejlíp hned od začátku něco dít, jinak je to nuda :-)
Já jsem naopak ráda, že všechna literatura není psána jak podle šablony, každá kniha mě svým způsobem poučí a přinese další poznání. Pán much taktéž. Že jsou děti občas zatracení spratkové, ví asi většina z nás, obzvlášť ti, kteří se v dětství setkali s šikanou. Tady je to ještě dovršeno davovým šílenstvím a anonymitou masek. Poprvé vydáno v roce 1954, přitom symbolika mi připadá nadčasová.
Ještě poznámka na závěr....na rozdíl od některých zde se domnívám, že uvažování hlavních postav odpovídá cca 12ti letým dětem s mírnými rozdíly, což je pochopitelné.