Pán much
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541133/bmid_pan-much.jpg
4
2937
2937
rvotina britského nositele Nobelovy ceny Williama Goldinga z roku 1954 je dodnes živou alegorií tyranie, fanatismu a vrozeného sklonu lidské povahy ke zlu. Během nespecifikované světové války se zřítí evakuační letadlo na malý neobydlený ostrov. Zachrání se jen skupinka chlapců ve školním věku. Zpočátku se chlapci těší, jaká dobrodružství je čekají, vzájemně spolupracují, podporují se. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky? Za určitých podmínek v kombinaci s naším psychickým ustrojením se můžeme dopouštět zvěrstev, na která bychom nikdy dříve nepomysleli.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2023
,
Tympanum
Originální název:
Lord of the Flies, 1954
Interpreti: Michal Zelenka
více info...
Přidat komentář
Čtenářská výzva 2019 - namlsán spoustou kladných ohlasů jsem si knihu vybral jako jednu z možných okruhů. A asi jsem si neměl o knize zjišťovat vůbec žádné informace, protože mě neskutečně nebavila, napsáno takovou formou a stylistikou, kdy jsem se v ději neskutečně ztrácel (občas jsem jeden odstavec musel číst čtyřikrát, než jsem pochopil, co se tam vlastně stalo...) Zkrátka: do čtení jsem se musel nutit a jak to dopadne, to mi začalo být od půlky knihy naprosto buřt.
Jedna z nejlepších knih vůbec. Příběh je neskutečně silný, rozhodně doporučuji na maturitu.
Připomínalo mi to něco mezi Robinsonem, tajuplnym ostrovem a dětskou verzí seriálu ztraceni. Opuštěnej ostrov a tlupa ztroskotanejch kluků, nebo dětí. Prťousum nejde vysvětlit, že se něco musí.
Ti starší, ti něco chápou. Akorát maj důležitější práci. Třeba hrát si na to, kdo je náčelník, jako teď tu velim já, protože jsem našel škebli. Nééééé, kápo jsem já, protože jsem největší. Nééééééé, budu to já, já mám největší...břicho? Kluci se prostě nedohodnou, protože nevědi asi o demokraciích a podobnejch vejmyslech. Jsou to britové a tam je vždycky král, nebo pani králová.
Takže zkraje tak do půlky to jsou robinsoni se ztracenejma. Od půlky jsem měl sevřenej věneček, že bych s nim mohl na Zbraslavi drtit kamení. Hrozný to bylo v tom, že to co se tam všechno dělo, to měly na svědomí děti.
Jestli se dostanou z ostrova, zajímalo by mě, jaký to na nich zanechá následky a jak se budou chovat v civilizaci...
Mrazivý trilerový miestami takmer až psychohoror. Viem, že mnohí v tom vidia rôzne presahy, filozofické neviem čo a podobne, ale ja som príbeh chlapcov, ktorí stroskotali na ostrove, vždy vnímal "len" ako "obyčajné" brutálne dobrodružstvo. A vychutnal som si ho. Odporúčam aj (druhé, farebné) filmové spracovanie.
"Konec konců, nejsme žádní divoši. Jsme Angličané, a Angličané jsou vždycky ve všem nejlepší." :-D
Na začátku jsem knihu podezřívala z nudného příběhu plného hraní na indiány a plakání po maminkách. Nevím jestli se do děje zapsaly víc zkušenosti autora s válkou nebo jeho učitelská dráha, ale výsledek je děsivý, přesvědčivý a napínavý.
Dobře čtivá kniha a o tématu, které chápou nejen dospělí, ale i děti, proto bych se nebála dát tuto knihu i starším dětem. Byť si z ní každá generace odnese něco jiného, rozhodně si něco odnese. Jediná výtka je k dialogům, sem tam jsem se ztratila, ale nic, co by se nedalo přežít.
Tato kniha mě neoslovila. Čekala jsem hlubší význam knihy a ten vyšel najevo skoro až na konci. Do čtení jsem se nutila a nesedl mi styl autora- kniha mohla být napsána mnohem víc dobrodružně a s větším napětím.
Bylo pro mě psychicky náročné tuto moji milovanou knížku dočíst. Jak se všechno vyhrotí, jak už nezáleží na lidských životech, jak si libují v cizím utrpení, jak je psychika člověka křehká, nikdo z nich to nezvládl. Je to smutná, krutá, ale krásná knížka. Opravdu ji milují.
Pomerne čtivá záležitosť, ideálne ako dovolenkové čítanie k moru, kde to ešte len naberie tú správnu atmosféru. To čo sa spočiatku javí ako splnený sen v raji sa neskôr mení na nočnú moru v pekle ľudskej malichernosti a charakteru, bez ohľadu na vek. Homo homini lupus.
Abych pravdu řekla, tak jsem vůbec nevěděla, co od knihy čekat. Mám ji v knihovně už dlouho a ještě déle jsem odkládala její čtení. Konečně jsem se tedy k dílu dostala. Ze začátku jsem ale byla velmi zklamaná. Nějak jsem se nemohla ztotožnit s Goldingovým stylem líčení událostí. Od půlky jsem ale už jen čekala, jak to autor domyslel dál. Vůbec jsem neočekávala takový happy end, ale ve chvíli, kdy Ralph začal plakat, tak jsem měla také dojem, že si možná pobrečím. Ač jsem myslela, že se vůbec neprokoušu přes začátek, tak ve finále kniha zanechala velký dojem a já ještě dlouho po přečtení musela přemýšlet. Nezbývá, než poděkovat autorovi za tak barvitě vykreslený obraz lidské společnosti.
Perfektní ukázka toho, jak se z lidských mláďat mohou stát krvelačné šelmy. Stačí k tomu jeden "lovec", který pár kamarádů oblbne a zbytek nerozhodnutých pak získá na svou stranu dobrým žvancem či pod pohrůžkou. A nakonec všichni pořádají hon na "nepřítele" bez ohledu na následky.
Brilantní! Doporučuji bez rozvažování. Pán much je jakýmsi vybarveným, knižně vydaným příběhem stanfordského experimentu. Kde malí kluci projdou přeměnou v divochy, domorodce, kteří neznají své meze. Jakési davové šílenství. Avšak podobně jako v provedeném stanfordském experimentu nečekané, tak reálně zhotovitelné.
Tak tato kniha mě neoslovila. Nesedl mi styl psaní autora, který postrádá jakékoli známky napětí a dobrodružství (a že prostoru pro to v této knize bylo hodně), a kde autor při vyprávění příběhu skáče naprosto bez varování a mnohdy i rušivě z jedné postavy na druhou. Do čtení jsem se musel nutit a bohužel těch pár set stránek bylo pro mě hodně zdlouhavých.
No nevím, zdálo se mi, že se Pan Golding soustředil na myšlenku tak intenzivně, až zapomněl na všechno ostatní. Ne že by to bylo vyloženě špatné, ale neohromí to tak, jak jsem od knihy, která je součástí povinné četby, čekal.
Kniha možná byla revoluční v době vydání, kdy se veřejně mělo za to, že civilizace je v bílém západním (britském) člověku pevně zakořeněna od narození, ale 60 let od vydání už toto téma podle mého názoru ztrácí dech a nestačí na to, aby samo o sobě utáhlo děj.
Etika výzkumu nám neumožňuje vystavit experimentální skupinu situaci, která se odehrává v této knize. Podobné "třinácté komnaty" v sociálních vědách dávají literátům prostor k tomu, aby se s těmito sociálními otázkami vypořádali ve svých dílech. Pán much se odehrává na ostrově, kde po letecké havárii ztroskotala skupina chlapů. Bravurně je popisován rozklad zpočátku veskrze demokratické společnosti, postupné uhnívání lidských hodnot a pravidel postavených na rozumu. Možná proto byla kniha pojmenována právě po uhnívající prasečí hlavě, která se stala hostinou much. Rozkládající se mozek má totiž až moc blízko k prázdné lebce... čili ke společenství osob, které doslova zdivočelo.
Co vše se dá prožít, když vás "hodí do vody". Tak trochu jiná Verneovka...., zkrátka zase díky ČV jsem si přečetla něco, na co bych jinak nenarazila.... doporučuji...
Pomalý rozjezd, ale napětí se postupně zvyšuje, až čtete s očima rozšířenýma hrůzou a zvědavostí, jak to s těmi malými hajzlíky dopadne.
Dva roky práznin bez příkras.
Podobenství, které se dá v pohodě číst i jen jako příběh.
Těm, kdo tu píšou, že děj je nepravděpodobný doporučuji přečíst knihu MASA A MOC.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Nečekala jsem, že mi místy při čtení této knihy o dětech bude tak nepříjemně. Čekala jsem určitou drsnost, ale přesto mě to zasáhlo, protože všechno, co se na ostrově událo, je vlastně naprosto zbytečné a nic z toho by se stát nemuselo. Je smutné vědět, že za tolik let naší civilizace... Lidé sklouznou hned zpět na začátek evoluce, jakmile nad nimi zmizí pevná ruka zákona, či jiných autorit. A je jedno, zda se jedná o dospělého, nebo o dítě.
Co se týče samotné knihy, musím říct, že občas jsem měla problém pochopit, kdo zrovna mluví, nebo co se děje... Někdy celý děj jaksi zvláštně vyšumí do ztracena a myslím si, že trošku větší srozumitelnost by knize neuškodila... Avšak musím uznat, že celý příběh rozhodně má něco do sebe a nějakou stopu na mně zanechal.