Pán much
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541133/bmid_pan-much.jpg
4
2918
2918
rvotina britského nositele Nobelovy ceny Williama Goldinga z roku 1954 je dodnes živou alegorií tyranie, fanatismu a vrozeného sklonu lidské povahy ke zlu. Během nespecifikované světové války se zřítí evakuační letadlo na malý neobydlený ostrov. Zachrání se jen skupinka chlapců ve školním věku. Zpočátku se chlapci těší, jaká dobrodružství je čekají, vzájemně spolupracují, podporují se. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky? Za určitých podmínek v kombinaci s naším psychickým ustrojením se můžeme dopouštět zvěrstev, na která bychom nikdy dříve nepomysleli.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2023
,
Tympanum
Originální název:
Lord of the Flies, 1954
Interpreti: Michal Zelenka
více info...
Přidat komentář
Audiokniha, načtená Hedou Čechovou tak, že ani strach se nerozptýlil.
Neviňátka, která zrají v divočině spíš opačně než od barbarství k civilizaci. Oplakávat dobu nevinnosti je marnost, protože činy se vymazat z paměti nepodaří.
V pohodlí je kultivovanost chování v jistých mezích, za to v ostrovní divočině pudy nabývají přirozenosti v kódu zákonu přežití. To, že se jedná o děti, je vlastně o to hrůzně málo pochopitelné, ale když je třeba se nasytit, pak je smečka vůdcem paralyzovaná a hysterie má volné pole působnosti ke všemu co lze.
I nevinný mozek překvapí.
Padesátá léta a liga Nezkrotných, bez sci-fi.
Velmi zaujimava kniha, zo zaciatku sice nezazivna ale potom sa dej rozbehol tak ze som strany doslova hltala. Za dva dni bola kiha preitana co teda u mna sa stava malokedy. Neuveritelne coho su deti schopne. Na youtube som si pozrela aj film aby som mohla detom ukazat o com bola moja kniha ale film bol obrovske sklamanie.
Zvláštny príbeh. Desivé popisy zabíjania zvierat a nakoniec aj chlapcov. Čítal som elektronickú knihu, v ktorej bolo plno dosť nezrozumiteľných viet a slov, pravdepodobne vďaka nekvalitnému prekladu.
Jeden z příběhů, které ve mě dlouho doznívají. Bezva dobrodružství se postupně mění v noční můru, z nevinného pošťuchování kluků se stává boj o život. Nejděsivější příběhy jsou ty uvěřitelné...
Po pár stránkách čtenář začne tušit, jaké zlo bude napácháno a nechce, aby k němu došlo... Všechny principy lidské solidarity se postupně a mlčky nechutně zvrátí. Kniha ve mně nechává silné emoce.
Začátek mě nebavil a nechápala jsem, proč je to tak slavný. Nicméně postupně to přišlo. Ten věrohodnej psychologickej přechod. No, bylo to dobrý. A hodně dobrý byly takový ty popisy činností, kdy třeba ulovili nějaký zvíře, ale pak jim nešlo ho opéct. Tak by to prostě bylo. To není jak v Hunger games nebo v Labyrintu, kde nosej vodu v bundách. Tohle je realita.
Silný příběh. Nutí mě zamyslet se nad otázkou, zda-li je to naše lidská přirozenost probudit uvnitř nás takovéto neskutečné zlo, když jde o záchranu našeho vlastního života?
Teda moc se mi to nelibilo, ale spis proto, ze to nebyl muj salek caje. Trosku jsem se u toho nudila, chvilemi jsem byla nastvana jak se kluci k sobe chovali a chvilemi me jimala hruza. Golding umi dobre psat a vykreslovat situace, rozhovory kluku mi prisly uz mene realne a obhrouble.
Mám ráda knihy, které se zabývají "anatomií" zla, ale tady jsem čekala trochu víc. Možná to bylo jen autorovým stylem psaní, který mi nesedl, ale ve výsledku mě kniha spíše zklamala.
Pokud bych to bral čistě jako dobrodružný příběh, tak tato kniha skutečně moc neobstojí. Nic moc děj, otravné dialogy, omílání těch samých věcí dokola (schúze, oheň, lov, obluda) a nuda. Má to zachránit jakési morální poselství o tom, že demokracie a humanismus jsou křehké a neschopné a jakmile se najde příležitost měníme se ve smečku zvířat. Oh, jak překvapivé. Šokuje vás, že uvnitř sebe máte zvíře? Mě ani tak ne. Právě jsem si skřípl jazyk, když jsem se snažil vyndat zapadlý kousek pizzy z klávesnice, ruce jsem k tomu použít nemohl, protože jsem se zrovna drbal na koulích. Takže zjištění, že jsme zvířata považuji za objevení Ameriky. Vzpomeňte si na to až si zase budete okusovat nehty na rukou (nedejbože i na nohou), vy dobytci!
Wauu, knížka byla skvěle napsaná. Kluci, kteří ztroskotají na ostrově a snaží se jednat jako dospělí... a ta symbolika... na jedné straně dobro a logické uvažování a na straně druhé zlo, nenávist a zabíjení...
Myslela jsem si, že ho taky zabijou a lovci tak navždy zůstanou na ostrově... ale spíš jsem jim přála, že už je konečně najdou..no dopadlo to tak, jak to dopadlo.
Děj se tak nějak dal předvídat, ale ani to neubíralo na síle příběhu. Docela by mě zajímalo, jestli by to tak probíhalo i ve skutečnosti, ale věřím, že by to tak být mohlo. Z příběhu mě mrazilo a člověka to dovede k úvahám, co se opravdu ukrývá v dětech a čeho jsou schopné.
skvěle popsaná psychologie postav, vždy jsem si dokázala do puntíku představit, jak se Ti hoši tvářili, co si mysleli. Dobře se mi to četlo. Možná ten závěr mohl být jiný, na druhou stranu to úplně vystihlo nesmyslnou podstatu chování kluků.
Čtení o tom, že demokracie a humanismus jsou dosti křehké a při životě uměle udržované záležitosti. Je-li všeho kolem dostatek, mohou fungovat. Je-li o základní komodity nouze, dostane se na povrch naše povaha z říše zvířat. Zavládne právo silnějšího a zájem většiny.
Což by samo o sobě bylo na zajímavou diskusi na téma: "Jsme-li skutečně stvořeni k obrazu Božímu, proč jsou lidé takové potvory?"
Civilizační slupka je neuvěřitelně křehká a bortí se, jakmile není nikdo, kdo by chování lidí usměrňoval. Společenská smlouva, jak jí definoval Rousseau, má velmi omezenou platnost a není tak daleko od toho, aby i navýsost civilizovaní lidé spadli zpět do stadia homo homini lupus. Golding tenhle ústup od morálky a úpadek hodnot popsal dokonale.
Čtenářská výzva 2018 - kniha, která byla zmíněna v jiné knize.
Začátek jsem se musela hodně nutit, pak přechod kdy to docela šlo a od 68% to stálo za to :) (čteno na čtečce)
Styl, kterým byla kniha psaná, mě nebavil. Nemohla jsem se pořádně začíst, dost jsem se ztrácela v textu, který byl plný frází a slov, které se dnes už nepoužívají. Taky mi vadilo, že jsem z knihy nepochopila, o jak dlouhý časový úsek se jednalo. V době, kdy kniha vyšla, byla jistě přelomová a přínosná, ale v dnešní době si myslím, že jsou i jiné knihy, které stojí za přečtení víc, než tato.
No... Musím říct, že kniha má velmi zajímavou myšlenku, a už jenom kvůli tomu je třeba jí dočíst do konce, i když vás neuchvátí hned od začátku, stejně jako mě. V poslední části knihy se dostaví drama a stává se tak zajímavější. Pro mě osobně, je to dílo, které mi předalo tu ústřední myšlenku, ale prokousávala jsem se jim opravdu hodně dlouho...
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Do čítania som sa musel nútiť. Zápletka (deti, ktoré sú súhrou okolností ponechané na neobývanom ostrove samy na seba, postupne vytvárajú komunitu s vlastnými pravidlami) síce zaujímavá, no spracovanie už pokrivkáva. Štýl trochu kostrbatý, konanie postáv a ich vnímanie reality sa mi videli len veľmi málo vierohodné.
Nechce sa mi veriť, že by sa postavy (v tomto prípade chlapci v predpubertálnom veku) začali správať ako podľa nejakej kvázi antropologickej štúdie vývoja animistických (totemových) kultov primitívnych kmeňov. Osobne by som považoval za pravdepodobnejšie, keby títo malí chlapci, poznamenaní výchovou na Britských ostrovoch, začali skôr vymýšľať nejakú svoju detsky naivnú verziu konštitučnej monarchie.
Takže, niežeby som neveril v možnosť toľkej krutosti u tak malých detí ale nech už chcel autor vyjadriť čokoľvek, samotný dej knihy vyznieval v naznačenom kontexte dosť naivne.
Navyše mi pripadal zbytočne rozvláčny, práca s postavami nezvládnutá a nezodpovedaných otázok príliš veľa (čo by som nijako neospravedlňoval, pretože u popisov kdečoho použil autor priestoru a slov až príliš).
Chápem, že sa kde-kto chytá za srdiečko, veď sa tu poriadne hrá na city opis smrti niekoľkých malých chlapcov v sebe samozrejme nesie veľmi silný emotívny náboj. Rozumiem tiež tomu, keď niekto dokáže vykopať nejakú hlboko ukrytú a strašne silnú myšlienku. Ale všetka tá nuda naokolo to nakoniec aj tak všetko dokonale pochová.
Som presvedčený, že by bolo lepšie, keby táto kniha zapadla prachom a zostala pre verejnosť zabudnutá, aby sa tohto nápadu a vyjadrenia myšlienky mohol nanovo ujať niekto schopnejší, pretože pán Golding to akurát poriadne zmrvil.
U mňa sklamanie preveliké