Potichu
Jaroslav Rudiš
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7891/bmid_potichu-cxb-7891.png
4
447
447
Jeden den a jedna noc. Pět příběhů na konci léta mezi Lisabonem a Letnou. O pohyblivých snech, o touze žít s někým, kdo chce být s námi, o hudbě a tichu, které nenacházíme. Román ze současnosti.
Přidat komentář
(SPOILER)
Tak jako se Jednou za čas vracím k filmu Samotáři, jednou za čas se vracím do atmosféry světa před rokem 2008, která je v knize úžasným způsobem zachycená. Kniha s grácií zestárla. Spousta věcí, které jsou tam samozřejmostí by dnes nepřicházely v úvahu, svět kolem nás asi podivně dospěl. A já se nostalgicky usmivám, když se číšník v restauraci ptá "Smoker od non smoker", když se kapely paktovaly na MySpace.com a tetování znamenalo vzpouru proti jinak snad až moc pohodlnému životu. Co by dnes, ve světě bezdrátových sluchátek Vladimír lidem v tramvaji prestrihaval? A věděli jste, že ty dražší z nich mívají uvnitř přístroj na ticho, který obrací frekvenci zvuku zvenku, abyste neslyšeli nic než hudbu ze svého mobilu?
Audiokniha zážitek povyšuje o dalších padesát procent. Zároveň jde pravděpodobně o jediné snesitelné veřejné dílo Richarda Krajča. Škoda, že je rok 2021, Malmö je pravděpodobně mrtvá a Krajčo používá TikTok...
Strohý styl. Nevybouřené mládí. A svérázný Vladimír, kterému jsem tak dobře rozuměla. Grandhotel se mi líbil o trochu víc, na Rudišovo "Potichu" jsem asi moc málo divoká.
Enjoy the silence. V dnešní uspěchané době rozhodně nutnost. Chápu to. Cítím to. Rudišovi krátké a úderné věty mi zkrátka sedly. Stejně tak kapitoly.Příjemně překvapil. Dost možná ta nejlepší kniha, jakou jsem kdy od Jardy přečetl. Tahle je třetí – a rozhodně ne poslední! Jinak kapely typu: Joy Division, Depešáci – prostě klasa. Slyšel jsem je tam.
Zajímalo by mě, jak jen to ten Jaroslav Rudiš dělá, že jsem v jeho románu slyšela buď hlasitou hudbu, nebo opačně tísnivé ticho. Opravdu zdařilý text na dvě deštivá odpoledne, který se povedlo dokonale vypointovat.
Chvilku mi to trvalo, ale nakonec jsem se zorientoval a byla z toho další skvělá knížka. Skvělé postavičky, atmosféra, čtivá a vtipná.
Nikdo už nebude trpět, spasím je všecky. Celý svět...
Chápal jsem tě Vladimíre a držel ti palce!
85%
Tento dívčí román od Rudiše je moje guilty pleasure, protože mi některé postavy připomínají lidi, které jsem znala, a protože se odehrává na místech, které tak důvěrně znám. Když si knihu ještě k tomu přečtu na konci léta, mám pocit, že časovou trhlinou nahlížím do svého života před patnácti lety.
když se chci vrátit v čase
čtu Potichu a pouštím Samotáře
mám k oběma výhrady
ale vystihují svoji dobu
a to jim nikdo neodpáře
"četla" jsem ji jako audio - vím, že kdybych ji četla tištěnou, líbila by se mi víc, Krajčo mi moc nesedl. A nemám ráda otevřené a nejasné konce, který autor nechává čtenářům k domyšlení. Pasáže s Vladimírem mě ale dostaly, těm bych dala 5*!
Skoro jsem dal pět, ale šetřím si to na ty opravdu top.
Nic méně tato kniha mě opět moc bavila.
Pan Rudiš má dar vtáhnout čtenáře do světa, který sice zná, takže by nemělo jít tak nějak o nic překvapivého.
Ale!
Ta atmosféra! Ty postavy a figurky!
Děj, co vás protáhne špínou vyprázdněné současnosti přelidněné planety a přesto plné samotářů, pošramocených duší a dušiček, co se i tak snaží někam se posunout.
Co bylo je lepší, než co je?
Snažím se každý den s tím nesouhlasit. Stejně jako postavičky v této úžasné útlé knížce.
tímto svým dílem mi pan Rudiš dokázal, jak skvělý umí napsat současný román. Příběh se odvíjel před očima, popisovaná hudba hrála v uších. Úžasné!
Kazda postava je tak svym zpusobem traged, nicmene ani jedna z nich nema vylozene spatne charakterove vlastnosti. Je uzasne pozorovat, jak nenapadne se jejich zivoty protinaji pri osobitem stylu vypraveni neznameho pozorovatele. Jo a Sigur Rós je skvela kapela!
Příběh je podle mě nejsilnější v detailech, v tom jak se postavy vynoří a zase mizí v anonymitě velkoměsta, jak se jejich osudy míjejí a zároveň protínají... A celému příběhu podle mě sluší i otevřený konec.
Dočetla jsem a v hlavě mi hraje Joy Division. Love, love will tear as apart... Dobrý čtení, pane Rudiš.
S každou další knihou od Rudiše ho mám ráda víc a víc. Skvělý příběh, baví mě jeho postavy, baví mě, jak příběh postupně graduje a postavy se začínají prolínat a do toho ty punkerské myšlenky, prostě můj šálek kávy
Můj pvní Rudiš. Jsem nadšená. Postavy vykreslené tak, že ve všech jsem se našla. Nejvíc ve Vladimírovi, mám ráda ticho:)) Knížka krásně ubíhala, nenašla jsem nudné místo. Pro mě pouhé dva večery potichu..to je punk..
Žijeme obklopeni neustálým hlukem.
Při procházkách přírodou si zacpáváme uši sluchátky. Restaurace bez puštěného rádia? Dnes už skoro rarita. Všude kolem nás je hluk, který nás ochromuje a vlastně nám brání přemýšlet a naplno se ponořit do světa kolem nás. Vnímat.
Knihu Potichu jsem přečetla během dvou večerů. Připomínám, že jsem si na ni našla čas i v maturitním týdnu, až tak jsem se od ní nedokázala odtrhnout.
Jeden večer a jeden den. Příběhy pěti lidí, to všechno někde mezi Prahou a Lisabonem. Lásky nelásky. Samota. Touha žít s někým, zároveň touha žít sám. Hudba, ticho. Melancholie.
Ze začátku nevinné příběhy, které se postupem vzájemně prolínají.
Zajímavé je i pojetí konce. Všechny postavy se náhodně sejdou na jednom místě, zároveň ale děj zůstává otevřený a jak to bývá třeba u Murakamiho knih - člověk si konec vlastně domyslí sám.
Má první "Rudišovka". A vzhledem k tomu, jak nadšená z této knihy jsem, určitě ne poslední!
Oproti ostatním Rudišovým knihám mi Potichu připadá slabší. V této knize jsem nenašel žádnou postavu která by se mi zdála ve svém podivínství sympatická, u většiny to bylo spíše naopak, a postupné splétání osudů hlavních postav mi zde nepřišlo zdaleka tak poetické jako třeba v Rudišových Helsinkách. Možná to bylo tím, že tentokrát jsem se s prostředím příliš nedokázal ztotožnit, chybí mi i ona líbivá ostalgie, kterou mám rád na jeho opstatních dílech.
Celkově to není špatné a stylově to do jeho tvorby zapadá, ale připadá mi to nějak uvízlé na půl cesty, nedobroušené.
Pět lidských osudů spletených do drátků kabelů od sluchátek anebo také do copu hezké holky anebo do biče, jehož švihnutí bolí jako čert ... Rudiš nezklamal a naservíroval nezvykle lehkým, vtipným a zábavným stylem základní lidské existenční dusno. A mně nezbývá než nadšeně tleskat ... jako bych snad tenkrát v té Akropoli i byl.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Winterbergova poslední cesta |
| 2002 |  Nebe pod Berlínem |
| 2013 | Národní třída |
| 2010 | Konec punku v Helsinkách |
| 2018 | Český ráj |
Úžasné čtení zapojí všechny smysly. Leporelo příběhů několika hlavních postav. Jejich život se skládá a rozkládá před očima. Při čtení vidíš pražské postavičky, cítíš atmosféru kolem, slyšíš punkovou muziku. Krásné autorovo hraní s jazykem knihu ještě povyšuje.