Pouštní Kopí
Peter V. Brett
Démonská série série
< 2. díl >
Osvoboditel přichází, ale který to je? Člověk musí dny Ubývání rozjasnit, aby ustál tu nejtemnější noc. Pokračování epického příběhu o posledním boji lidstva proti armádě démonů odhaluje nového uchazeče o roli Osvoboditele. Slunce nad lidstvem zapadá. Noc nyní patří nenasytným démonům, kteří loví ubývající populaci nucenou krčit se za polozapomenutými symboly moci. Legendy vyprávějí o Osvoboditeli: generálovi, který kdysi spojil celé lidstvo do jediné síly, jež démony porazila. Je však návrat Osvoboditele jen dalším mýtem? Z písečných dun vyjíždí Ahmann Jardir, který z pouštních kmenů vytvořil armádu zabíjející démony. Prohlásil se za Osvoboditele, nosí starobylé zbraně - kopí a korunu -, které jeho tvrzení potvrzují. Seveřané však tvrdí, že mají svého vlastního Osvoboditele: oděného muže, temnou, zapovězenou postavu. Osvoboditel tedy přichází, ale který to je? Který z nich má větší šanci, když démonské řady posilují?... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2024 , TympanumOriginální název:
The Desert Spear, 2010
Interpreti: Pavel Soukup
více info...
Přidat komentář
Byla jsem zvědavá na druhý díl Tetovaného a přiznám, že začátek mě moc nebavil. Mohla za to podle mě zbytečně dlouhá linka o Jardirovi. Přidané krátké kapitoly z pohledu jadrnců a Rennina linka vnesla do tohoto dílu osvěžení a samotný vývoj postav Arlena a Leeshi mě překvapil. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.
super diel a ten prológ bol naozaj nutný k pochopeniu postáv a aj veľmi dobre napísaný , rád siahnem po pokračovaní
Nadšení, které jsem dostal při čtení jedničky, pokračuje, ale.... Co mě neskutečně zarazilo a fakt i naštvalo byl začátek... Autor nám tam vecpal 70 stran o záporákovi, kterého sice známe z jedničky, ale až teď měl potřebu nám popsat celý jeho život - sorry, ale to mě fakt nezajímalo. Poprvé v životě jsem vyloženě přeskakoval stránky po desítkách a vůbec se za to nestydím. Tohle měl autor lépe vymyslet a rozložit. Když tahle noční můra skončila, konečně jsem se vrátil k příběhu, který mě zajímal. Líbí se mi, jak se stále dozvídáme víc o světe, historii, magii, ale i to, že k tomu všemu vlastně přibyl nový problém - k démonům se přidal i lidský charakter.
Tak mám za sebou i druhý díl, a musím přiznat, že toto je opravdu originální a zajímavá kniha. První třetina knihy je z pohledu dětství Jardira, což já osobně ocenila, protože mám ráda backstory u hlavních postav obecně všude. Dalo nám to nějaký náhled a dokázali jsme se do něj díky tomu mnohem lépe vcítit a pochopit, proč a jak jedná. Je zde popsáno spoustu bitev s démony, které byly také fajn. Pak se dostáváme do naší "normální" hlavní dějové linky, která mi oproti tomu připadala docela slabá. V tomto druhém díle jsem zaznamenala ještě více zbytečných pasáží, které tam vůbec nemusel autor napsat, čímž by se kniha zkrátila a byla více výživná. Kapitolky s démony jsou na celé knize s přehledem nejlepší. Je to ale celkově dost čtivé, originální a zábavné, takže knihu hodnotím čtyřmi hvězdičkami a už se těším na třetí díl.
(SPOILER)
Ze začátku mě překvapilo, že si musíme projít dalším dětstvím, tentokrát Jardirovým. Světe div se, přestože svět Krasijsů je drsný (víme na kom je založený, že?), tak mě opravdu bavil. Nová jména, názvy… vůbec to nevadilo. Právě naopak, dodávalo to jejich světu šmrnc. Líbilo se mi, že se příběh střetl s první knihou a mohli jsme tak vidět Jardirův úhel pohledu a jeho vztah s Arlenem, který byl v Tetovaném jen naznačený. Takhle část byla opravdu skvělá. Celá nápad s dvěma Osvoboditeli, Krasijským tažením a boji s démony, je boží. Bohužel, ty boje s démony byly až na výjimky všechny na jedno brdo… Musím přiznat, že ke konci knihy už jsem ty popisy přeskakovala.
Tetovaného jsem přečetla jedním dechem a po dlouhé době to byla kniha, která mě fakt nadchla. Za to druhý díl zklamal.
Mám jednu důležitou otázku pro autora… Proč všichni v téhle sérii myslí pohlavními orgány? Ty nechutné popisy znásilnění, neustále narážky na prsa, ženskou nahotu a kdo s kým se vyspí – to už fakt bylo moc. Dále mě zarazily ještě další věcí.
Zničené postavy.
V celé knize jsem měla pocit, že Arlen je jediný se zdravým rozumem. Takhle postava nese celou sérii na ramenou. Jediný, kdo si dokázal udržet mé sympatie a nad jehož chováním jsem neprotáčela oči v sloup.
Leesha je taková dokonalá světice, co všechno umí, všechno se hned naučí a je tak osvícená, že brečí nad bičovanými muži, kteří chtěli znásilnit její kamarádku. Ale na druhou stranu hupne do postele s člověkem, pod jehož vedením se hromadně vraždí, znásilňuje a utlačuje. Rojer není jiný – ten hupne do postele rovnou se dvěma ženami, aniž by pomyslel nad následky a jeho hlava je pořád jen okolo dokonalé Leeshi.
Jardir… Co ti to provedli?! Prostě, proč?!
Do třičtvrtě knihy jsem ho zbožňovala. Rozpolcená postava, vůdce, který si vládu dobil krví a drsným vedením. Na druhou stranu má problém se svoji manipulativní manželkou. A taky věří, že je Osvoboditel a všichni se musí podvolit jeho nátlaku. Opravdu jsem si jeho postavu užívala… dokud nepřišla opěvovaná Leesha. Samozřejmě, ona ho uhranula svoji dokonalostí a nadpozemskou krásou, jedině pro ni se zřekne svých zákonů (přestože jdou proti tomu, v co sám dosud věřil a učil). Hlavně když bude Leesha jeho manželka! Dává to někomu sakra smysl? Neskutečný zklamání.
Reena je kapitola sama o sobě…
Najednou vraždí démony stejně zkušeně jako Arlen, který má ROKY výcviku, pořád jen vrčí a Arlen ji musí pořád dokola zachraňovat. Hlavně před její hloupostí. Kdyby ji předhodil démonům, zlobit se fakt nebudu.
Ty ženy mi v téhle sérii lezou krkem. Hysterický, uřvaný, manipulativní. Muži jsou na druhou stranu buď tupý jak pařez, podpantlofáci nebo odporní úchylové. Jardir – vůdce, který nestrpí neposlušnost a nabádá všechny k tvrdé disciplíně – začne před Leeshou vypadat jako ustrašený králíček. Ostatní jsou jen na okrasu jako kupa svalů a seno v hlavě. Mužskou populaci okrajově zachraňovali jen Abban s Arlenem.
Takhle série by mohla být tak dobrá! Kdyby jen zmizely všechny ženské postavy a přestalo se řešit, kdo s kým spí. Začíná se podobat červené knihovně. A proč zatraceně všichni v jednom kuse řvou?
Už je to dlouho, co mě nějaká kniha takhle chytla! Nejdřív to musím rozdýchat.
Ze začátku mě moc nebrala, to je pravda, protože se zaměřovala na Jardira, kterého chci nenávidět, ale ten zatracený mizera si mě stejně naklonil. I když pořád neschvaluju způsob, jakým dělá to, co dělá.
Když se vrátila na scénu Leesha a Arlen bylo to hned zajímavější a jak se linky jednotlivých postav proplétají, vtahuje mě to do Jádra stále víc a víc.
těžko odolám, abych se rovnou nevrhla na další díl. Nevím, zda se na Ineveřin pohled těším nebo mě naopak vůbec neláká.
Horší než první díl.
Nejvíce mi tu vadí, že autor nějak napsal charaktery postav v prvním díle a v tomto díle se vše snaží napravit, aby to vypadalo, že nikdo není tak zlý. Ale moc se to nepovedlo, Jardir je za mne šmejd ať se ho autor snaží popsat jak chce.
Rennina linka mne nebavila.
Krasijská armáda se pod vedením Ahmanna asu Hoškamina am´Jardira vydala na válečné tažení za sjednocení národů. Nelítostným, od raného dětství cvičeným bojovníkům se ustrašení Seveřané nedokáží ubránit. Snad jen Drvoštěpská Kotlina, vycvičená Arlenem Tetovaným a pod vedením léčitelky Leeshy by měla nějakou šanci. V druhém pokračování Démonské série rozvíjí Peter V. Brett zápletku z prvního dílu a přisypává do tavícího tyglíku další originální ingredience a postavy. Významem asi nejdůležitější a z mého pohledu také nejrozporuplnější je účinkování šar´damo ka Jardira. Na jedné straně neohrožený vůdce lidu, na straně druhé bestie, která neváhá pro dosažení svých cílů bezohledně zabíjet, znásilňovat či mučit zajatce. Čtenářky, kterým při spatření šarmantního snědého džihádisty vlhnou kalhotky, prominou, ale Jardira jako proponovaného hrdinu jsem nedokázal přijmout a pasáže, v nichž je stavěn do rádoby kladného světla, mi připadaly falešné a otravovaly mi můj čtenářský zážitek. Člověka, který dokáže bez zachvění oka stáhnout druhého z kůže, chci vidět zničeného a zašlapaného do země, ne oslavovaného jako Osvoboditele. Pouštní kopí je samozřejmě pořád famózní a mistrovská fantasy, takže je nejspíš můj osobní problém, že to nefungovalo tak stoprocentně, jak by mělo.
Jsem v rozpacích jak hodnotit tuhle knihu. Začátek byl docela nudný. Prostřední část byla výborna, že jsem nedokazala knihu odložit a konec dílu zase nuda. Posledních 50 stránek to zase napravilo. Chování Leeshe me začalo otravovat a začínám k ní chovat odpor.
O něco slabší než první díl, hlavně mě na začátku zklamala linka o Jardirovy, těšila jsem se na Arlena a Leeshu...
Opravdu nevím. Kolísám v hodnocení mezi dvěma a pěti hvězdičkami. Ve skvělém příběhu se střídají výborné pasáže s naivními až hloupými, někdy i nevkusnými.
Škoda...
V Pouštním kopí nám autor přidal nového hrdinu Jardira, jehož linka mne dost do příběhu vtáhla. Líbila se mi celá tahle pseudoarabská civilizace, v níž mají muži cenu jen tehdy, jsou-li schopni zúčastnit se alagai-šaraku neboli válce proti démonům, a zároveň jsou zpovzdálí řízeni svými zdánlivě utlačovanými manželkami. Líbilo se mi to ještě více, než klasický středověký fantasy svět z minulého dílu.
Nejsilnější pro mne ale byla Rennina linka s otcem - jinak ale musím souhlasit s níže komentujícími v tom, že romantické pasáže ubírají knize potřebný drive a že je kniha celkově dost natahovaná. To se ale u autorů, kteří jsou smluvně zavázáni k psaní sérií, bohužel stává. I tak je to ale solidní čtyřhvězda - 80%
I druhý díl je naprosto skvělý.
Zpočátku jsem si myslel, že "flashback" o Jardirovi bude krátká záležitost. Sice tomu tak nebylo, ale vůbec mi to nevadilo. Místy už bylo těch všech krasijských titulů, hodností a oslovení moc, ale alespoň to pomohlo lépe poznat tuto kulturu.
Linka s Arlenem, Rojerem a Leeshou si ponechala vše z prvního dílu.
Krátce jsem se díval trochu s odstupem na nově představené druhy jadrnců. Ale opravdu jen krátce. Tohle bude ještě zábava.
Jak již tady bylo několikrát zmíněno, proměna Renny je hodně ukvapená a ne úplně věrohodná.
Vtipný byl střet obou kultur v závěru knihy.
Za mě úžasná "počtívaná" a plynule přecházím na třetí díl.
Po prvním dílu jsem se těšil na druhý a nebyl jsem zklamán. Příběh dál pokračuje v napínavém a kvalitním vyprávění, i když Jardirova linka není tak čtivá a zajímavá jako Arlenovy příhody. A jak už to bývá, největší nepřátelé lidí nakonec nejsou ti nelidští netvoři, ale lidé sami. Jsem zvědav, jak se příběh hlavních hrdinů v dalších dílech propojí. 80%
Co si budeme povídat, skvělé pokračování. Zprvu mě nenadchla představa dlouhého prokousávání se "arabským" světem podpantofláka Jardira. Ten je každopádně nejlepší z nejlepších bojovníků, vykreše občas trochu té lidskosti a možná i soucitu, ale Arlenovi nesahá ani po kotníky. Ten zatím kosí démony levou zadní, pomáhá a chrání, z chlapů dělá muže a v sebemrskačství je nepřekonatelný. Ale uf, dovolí si alespoň trochu toho lidského tepla, není úplně ztracen. Některé pasáže knihy jsou neuvěřitelně vtipné, například při první návštěvě Jardira v Kotlině jsem se mnoha stránkami vyloženě prosmála. Brett prostě umí, naprosto uvěřitelně sází humor vedle hrůzy (Renna), akční bojové scény s dojemnými setkáními, jen ty pokusy o romantikou drhnou. Těším se dál :-)
Bavilo mne to stejně jako první díl, od čtení se nikdy nemůžu odtrhnout, jen mi dost vadila, neuvěřitelně rychlá proměna Renny z traumatizované, vyděšené a poslušné dívčiny na krvežíznivou pobíječku jadrnců. Na začátku jsem také nebyla nadšená, že musím přelouskat Jardirovo dětství, ale i to mne chytlo a leccos se tím vysvětlilo :-)
Autorovy další knížky
2010 | Tetovaný |
2010 | Pouštní Kopí |
2013 | Válka za bílého dne |
2015 | Trůn lebek |
2018 | Jádro |
Vzhledem k mým časovým možnostem na čtení knih jsem si bohužel musela počkat na audioknihu a byla jsem nadšená stejně jako z prvního dílu. U této knihy mám opět jediný problém, stejně jako u Tetovaného.. že není zatím k dispozici pokračování v audiopodobě. Já si snad budu muset vzít dovolenou, abych si pokračování mohla přečíst :-)
Asi je jasné, že se mi kniha velmi líbila. Vzhledem k delší době mezi vydáním audioknih jsem si znovu poslechla i Tetovaného a provázanost a komplexnost děje a postav mě celou dobu poslechu nepřestávala ohromovat. Podíváme se některým postavám hlouběji do duše a vrátíme se na místa, kde hlavní hrdina dlouho nebyl. Moc jsem ocenila na začátku hlubší seznámení s Jardirem a Abbanem, byť i přes to je prostě Jardir pro mě jasný záporák :-) Celý příběh je za mě tak akorát vyvážený mezi hlubším poznáváním postav a jejich vývoje, který je přivedl do současnosti příběhu a pořádnou akcí. Po nějaké době mě zase kniha tak vtáhla do děje, že jsem poslech nemohla odložit. Konec samozřejmě zůstal jak se patří polootevřený, takže se teď budu třást na snad brzké vydání načteného pokračování.
Všem hrozně moc doporučuji. Třešničkou na úžasném dortu je audiozpracování panem Soukupem. Famózní jako vždy.
Takže za mě - stoprocentně si nenechte ujít.