Pouštní Kopí
Peter V. Brett
Démonská série série
< 2. díl >
Osvoboditel přichází, ale který to je? Člověk musí dny Ubývání rozjasnit, aby ustál tu nejtemnější noc. Pokračování epického příběhu o posledním boji lidstva proti armádě démonů odhaluje nového uchazeče o roli Osvoboditele. Slunce nad lidstvem zapadá. Noc nyní patří nenasytným démonům, kteří loví ubývající populaci nucenou krčit se za polozapomenutými symboly moci. Legendy vyprávějí o Osvoboditeli: generálovi, který kdysi spojil celé lidstvo do jediné síly, jež démony porazila. Je však návrat Osvoboditele jen dalším mýtem? Z písečných dun vyjíždí Ahmann Jardir, který z pouštních kmenů vytvořil armádu zabíjející démony. Prohlásil se za Osvoboditele, nosí starobylé zbraně - kopí a korunu -, které jeho tvrzení potvrzují. Seveřané však tvrdí, že mají svého vlastního Osvoboditele: oděného muže, temnou, zapovězenou postavu. Osvoboditel tedy přichází, ale který to je? Který z nich má větší šanci, když démonské řady posilují?... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno:
2024
,
Tympanum
Originální název:
The Desert Spear, 2010
Interpreti: Pavel Soukup
více info...
Přidat komentář
Souhlasím s pětihvězdičkovýma...:-)..dobře rozvinutá linie, pestré a nebojácné postavy..
Druhý díl boje s Jadrnci mě hodně dlouho mučil dlouhými nudnými pasážemi Jardirova života. Ano jmenuje se to Pouštní Kopí, tak jsem mohl tušit že to bude hlavně o jeho obyvatelích. Ale stejně. Postupně jsem se prokousal dějem až k Arlenovi a Leeshe. Jen abych zůstal v napětí, kvůli další nudné pasáži z Pouštního Kopí. Kdyby v knize bylo pouze Pouštní Kopí a žádná zmínka o Arlenovi a Leeshe, doporučil bych knihu přeskočit a jít rovnou na třetí díl. Ale bohužel Brett to napsal takto.
Celá tahle série je pro mě zatím úchvatnou záležitostí. Ten svět a jeho logika... Dokonalost. U závěrečných střetů jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Posledních pár desítek stran padlo jedním dechem. Pro mě jasných 5 hvězdiček. :)
Prvních 200 stránek je backstory pro Jardira, potom je tam dalších 100 stránek backstory pro Rennu. Sice se to čte celkem dobře, ale tuto a předchozí knihu (tam v zásadě bylo tak 500 stránek backstory pro 3 hlavní postavy a pak 100 stránek děje v současnosti) mám pocit, jako bych četl sérii flashbacků o dětství hlavních hrdinů, ale v současnosti se neděje skoro nic.
Dále jsou tam určité hloupé momenty, které si mohl autor odpustit, jako že, nějaká vesnická holka, co se učí bojovat půl roku se málem ubrání 3 krassijským bojovníkům, kteří bojují celý život. lol.
Nebo Renna se za pár týdnů naučí bojovat s démony podobně jako Arlen (který má roky a roky tréninku jako proti démonům, tak v krassijském bojovém umění).
Na druhou stranu jak jsem říkal čte se to dobře, nápad s 2-mi "vyvolenými" je zajímavý a Brett umí psát.
Dávám 5 hvězdiček, stejně jako za Tetovaného...ikdyž ten byl o drobek chytlavější, nyní začínám s třetím dílem, tak snad bude také tak bezvadný.
Je to super pokračování. Přečetla jsem to fakt rychle. Už se těším na další díl.
Druhá kniha démonské trilogie začíná podobně jako ta první pomalým rozjezdem, kde nás zavede do minulosti jedné z nových POV charakterů, Jardira, který byl nastíněn v první knize jako "nepřítel". Tento tah důkladně nahlédnout pod povrch jiné kultuře a zjistit tím, že Jardir sám vlastně tak špatný není, mi opět velmi sednul. Přátelství s Abbanem, Ineveřin vliv na úspěch a neúspěch, všechno bylo uvěřitelné. Autor zde zasadil i Par'china z pohledu Krasijců, což beru také jako plus.
Těchto prvních 200 stran mě bavilo, vtáhlo do děje. Této kapitole ještě předcházel prolog, kde autor ukázal mozkové démony, jimiž vysvětlil dodatečně mou otázku u první knihy ohledně inteligence a nebezpečnosti démonů.
Další část, celá kapitola, pak sleduje osudy starých známých v Osvoboditelově kotlině. Tato kapitola byla pro mě zbytečným zvolněním - staré charaktery sami o sobě nemají moc co dělat, a tak se autor zabývá až příliš jejich vzájemnými vztahy, což na mě trochu působilo jako, řečeno nadneseně, telenovela. Pokud píšu příběh, jenž je řízen charaktery a jejich jednáním, pak by se měly tyto charaktery nějak vyvíjet a ne stagnovat. V této kapitole mi přišlo, že všichni tak trochu stagnovali. Navíc mi ani příliš nesedla Araine a dění v Angiers. Silné ženské postavy (babky) jsou v tomto světě snad všude, proto bych jich ubral. To, že autor fandí ženám, je vidět i v Milnu, kde ženy Arlena vítají každá vždy v celé kapitole, kdežto Ragen jen v pár větách. Araine se mi dost překrývala se Selií o kapitolu později. Prakticky byla natáhnuta na příliš mnoho stránek myšlenka, že Araine všechny ovládá. Nic víc.
Další kapitola už byla lepší - Arlen se vrátil do Milnu a pak to říčky, Jardir přichází do Kotliny. Příběh dostává konečně zase drive a člověk neví, komu fandit dřív. Nová postava Renny i její úvod byly také fajn, mnohem víc mi pak sedl ale její vývoj v zabijáka démonů s dýkou a pláštěm. Je to jakási mild verze Arlena a zrcadlí se v ní to, co jsme se o něm v první knize nedověděli - jeho postupný vývoj v Tetovaného.
Celé kapitoly kolem Jardirových námluv byly super. Osobně jsem se dost smál Rojerově situaci s jeho dvěma snoubenkami.
Závěrečné souboje s mozkouny (autor ukázal hlavní zlo v prologu) byly dost dobré oba. Ten s Jardirem bych jen o chlup prodloužil. Líbilo se mi, že nebýt vnějších hybatelů jako Arlenova koně či Ineveřina blesku, tak by své souboje Jardir i Arlen prohráli. Dělá to z nich opět zranitelné bytosti a ne polobohy.
Knihu hodnotím za 5 a těším se na další díl.
První část knihy byla pro mě poněkud nudnější, jelikož to byl příběh z prvního dílu, i když z pohledu jiné postavy. Pak už to ovšem jelo svižně dál, Osvoboditelova Kotlina se čím dál víc rozšiřuje a lidé se víc a víc staví proti jadrncům :). Dal bych 5 hvězd, ale tu první část sem více méně přeskočil, to je jediné mínus z jinak další suprové knihy.
Příběh je propletenější než v prvním díle, hlavně proto, že je líčen z pohledu více postav. Oproti prvnímu dílu už to není až tak pohádkové: postavy nejsou černobílé, občas je to pěkné psycho. Nicméně určitá prvoplánovost z toho pořád ještě sem tam zavane, proto jen čtyři hvězdičky.
Příběh psaný z pohledu Jardira mi přišel zajímavý a čtivý. Čtenář (a myslím, že většina byla po prvním díle na Jardira "rozezlená") tak vidí, že nic není černé nebo bílé. Jardir je vlastně docela sympaťák vedený okolnostmi. Je škoda, že je podpantoflák, protože jinak by se spousta věcí odehrála jinak. Rennina linka mě bavila jen do určité chvíle (to nechci prozrazovat těm, kdo ještě knihu nečetli), pak mi její charakter přišel takový nelogicky pokřivený. Jinak ale práce s charaktery nemá chybu. Arlen možná na svoje okolí působí jak stroj na zabíjení, ale uvnitř je to ten chlapec, co by si přál všechny zachránit, tak jako to nedokázal s matkou. Plný strachu a zklamání, ale odhodlaný bojovat.
Příběh o Jardirovi mě vyloženě nebavil a to, že se z Tetovaného stal stroj na vraždění, taky nepotěší.Pro mě jednoznačně velké zklamání v pokračování, kdy hlavní hrdina naprosto přestal mít hloubku, stal se z něj jenom "temno sem, temno tam, nezasloužím si lásku" a kecy v kleci. Série mě přestala bavit.
První třetina knihy vypráví stejný příběh jako první díl, jen z pohledu Jardira, což je sice zajímavý pohled, ale vzhledem k tomu, že už známe výsledek to prostě tak neodsýpá. Pak se ale vše vrátí do původních kolejí a kniha pokračuje vpřed stejně svižně a čtivě jako první díl.
Opravdu čtivé pokračování, které nabudí k čtení další knihy. Hlavně ale doufám, že se kniha nezačne zbytečně rozmělňovat a protahovat (občas jsem tam k tomu sklony zahlédla). A ještě si rýpnu do korektury překladu - mohla být tedy pečlivější... takové osamocené "ě" uprostřed věty (str. 599) opravdu nepochopím (a nebyla to jediná chyba).
A menší radost na konec, kterou označím jako spoiler, aby se neřeklo:
**SPOILER:
Hrozně mě potěšilo jaký je Jardir podpantoflák :))**
Autorovy další knížky
| 2010 |  Tetovaný |
| 2010 | Pouštní Kopí |
| 2013 | Válka za bílého dne |
| 2015 | Trůn lebek |
| 2018 | Jádro |
Nemôžem inak, musím hodnotiť plným počtom. Posledných 140 strán bolo… uff.
Prvých dvesto strán je o staronovej postave Jardirovi – autor predstavil kultúru „z opačnej strany sveta“ od detstva cez dospievanie až po dospelosť. Z prvého dielu nám autor Jardira znechutil, no tu sa to snaží napraviť. Táto časť ma moc nebavila, pretože sa príbeh tiahol pomaly. Na druhú stranu si čitateľ mohol urobiť kvalitný a detailný obrázok, ako žijú krasijci a koľko môžu mať manželiek. A ich ideológiu, atď. Vtedy som ešte rozmýšľal nad nižším hodnotením.
No potom dostali priestor staré známe postavy – Arlen, Leesha, Rojer, obľúbil som si staronovú postavu Rennu. Aj tak celú knihu tiahne najsilnejšie Arlen. Najviac sa mi páčili opätovné stretnutia v Milne a Tibbetskej riečke, ktoré boli nesmierne dojemné a ja som sa tešil ako malé decko na tie kapitoly. A posledné súboje s dvoma princami… uff. Idem sa vrhnúť na tretí diel, tak ma táto séria baví