Pravek a iné časy
Olga Tokarczuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/293635/bmid_pravek-a-ine-casy-eZ4-293635.jpg
5
212
212
Ich osudy vytvárajú univerzálny príbeh o čase, pominuteľnosti a ľudskom osude. Jeden z najvýraznejších súčasných poľských románov, ktorý bol preložený do vyše dvadsiatich jazykov, už roky dojíma čitateľov na celom svete.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , PremediaOriginální název:
Prawiek i inne czasy, 1996
více info...
Přidat komentář
Po druhé a zatím naposledy. Nová Nobelistka se mi před nedávnem ukázala dílem, kdy vede Pluh přes kosti mrtvých. S tím, že jde o trochu jiné dílo, než je u ní obvyklé. Vracím se trochu jinak do magického realismu, který mě kdysi Marquézem nejdříve skoro znechutil, ale postupně si v mém mozku své místo našel. To je něco jako guilty pleasure, které se ale dostaví až dost později. Nebo spíš pain pleasure. Je otázka, jestli to stejné bude i zde. Ale i zde se dají vypíchnout body, které jsou podle mě a pro mě úplně mimo. Hlavní věcí zde je, že mi zde chyběla nějaká souvislost. Ona zde byla, ale zahrabaná níž než soudnost prezidenta Zemana. Kniha má nepřeberné množství postav, ve kterých se nemáte šanci zorientovat, ba co víc si k nim vytvořit vztah, což podle mě je největší katastrofa. V ději se totiž ztratíte snadno jako Slovák v berlínském metru. Je to magický realismus, to, že tam spousta věcí vlastně ani nedává smysl je správně. Ale rozhodně to nejde brát tak, že automaticky budete zmatení na každé stránce a budete se nedej bože nudit. I tak musím zmínit, že zde bylo mnoha pasáží, které se mi bez konkurenčně líbily. Byly skvělé a i za to málo jsem vděčen. Je otázka, zda se u mne dostaví ona láska až po nějaké době jako u Sto roků samoty, ale bohužel dost pochybuji, jelikož ze zmíněného opusu jsou pasáže, které si do dnes i po mnoha letech pamatuji. To se nedá říct však v tomto případě už jenom po dvou dnech, co je kniha dočtená. A to je smutné.
Skvělá Olga Tokarczuk a její kouzelný "Pravěk", unikátní podobenství světa, ve kterém se navzájem mísí a ovlivňuje živé a neživé, kde hlavními protagonisty nejsou jen lidé, ale celá příroda, nadpřirozené bytosti, neživé věci a dokonce i samotný Bůh. Směs realismu a fantazie o životě a smrti, o pomíjivosti, proměnlivosti a neúprosně plynoucím čase. Krásný jazyk, velmi působivé, poetické a magické, příběh který zaujme, fascinuje a pohltí.
Třešničkou na dortu pro mě bylo krásné slovenské vydání a jeho nádherná jemná slovenština, která ještě více umocňuje celkový dojem z knihy.
"Vždy jsem chtěla napsat knihu, jako je tato. Stvořit a popsat svět. Je to příběh světa, který se jako vše, co je živé, rodí, vyvíjí a umírá." - autorka
Čerstvé nositelce Nobelovy ceny jsem přišel na chuť jen z části. Vyprávění o fiktivní vesničce od 1. světové války až po nějaká 80. léta se čte jedním dechem a trpká atmosféra "obyčejného" života by se místy dala krájet, někdy mi ale unikala pointa určitých kapitol (konkrétně ty s "Bohem" a "Hrou" - čekal jsem nějaké větší rozuzlení).
Každopádně se však chystám zkusit nějaké další dílo této autorky.
Silná atmosféra a kombinace skutečnosti a magičnosti je hlavním tahákem této čtivé prózy, stejně jako skoro až básnické obrazy. Pravěk se vám odvíjí před očima a s postavami není těžké se ztotožnit. Má první kniha od Tokarczukové určitě nebude poslední.
Kniha, ktorá si ma bezvýhradne získala svojou atmosférou. Pravek a iné časy ma pohltil svojou jednoduchosťou, magickosťou a svojimi plnokrvnými postavami, ktoré mi budú chýbať. Mierne sa ponáša na Letné svetlo a potom príde noc od Stefanssona, ak sa vám páčila, neváhajte ani s čítaním tejto knihy. Teším sa na ďalšie knihy od výbornej poľskej autorky akou je Tokarczuk.
Super. Krásné, mytologické, místy až příliš mystické....Ale ty obrazy reality, lesku a bídy lidskosti byly tak výmluvné a opravdové, až mi to bralo dech... Zážitok!
Olga T. mě touto knihou zasáhla a už nepustila... jedna z mých nejmilejších knih a autorek
Olga Tokarczuk dokázala napsat to, o čem často přemýšlím, uhodit na nějakou schovanou strunu ..... třeba statkář Popělský a Matka Boží Ješkotelská .... výborná věc
Tak jestli tahle kniha opravdu patří v Polsku k nejprodávanějším, tak gratuluji sousedním Polákům k dobrému vkusu. Magický realismus střední Evropy. Místo jihoamerického pralesa tu je pouze evropský les, ale i ten dokáže být podobně tajuplný. K tomu příběh jedné vesnice na pozadí dějin, před kterými se nešlo uzavřít, i když byl Pravěk svět sám pro sebe.
Bez debaty 5 hvězdiček. Výjimečná, zvláštní kniha, místy mi svou poetikou připomínala Cílka. Jinak vše důležité už bylo řečeno v recenzích přede mnou. Až ve mně odezní ten pocit z prvního přečtení, rád se k ní za čas zase vrátím.
Život je krásný, není však jednoduché ho žít. "Člověk do svého utrpení zatahuje i čas. Trpí kvůli minulosti, a to poznamenává utrpení budoucí. Tak vzniká zoufalství." (str. 158)
V Polsku (nejen v obci Pravěk), vlastně v celé střední Evropě, bylo toho zoufalství ve XX. století, které kniha zachycuje v jednotlivých kapitolách zvaných "čas", spousty. A křivd. A smutků.
A tak se v jedné z kapitol Čas Hry objevuje v popisu Třetího světa i tato slova: "Bůh tedy sestoupil na zem a každému zvířeti, na které narazil, násilím přidával prsty, dlaně, obličeje, jemnou kůži, rozum a schopnost údivu - měnil zvířata v lidi. Ale zvířata se vůbec nechtěla stát lidmi, protože lidé, podle nich, byli strašní jako monstra, jako obludy. Domluvila se tedy, chytila Boha a utopila ho. A tak už to zůstalo. Ve Třetím Světě proto není Bůh ani lidé." (str. 103).
Druhé setkání s autorkou nedopadlo vůbec špatně. Jen se nedokážu vměstnant mezi tři a čtyři hvězdy, dala bych tři a půl.
Obyvatelé Pravěku byli kouzelní, prostí, místy snoví a to mě bavilo. Rozdělení do krátkých kapitol se lehce četlo. Nejvíc mě zaujala Kláska.
Pohltil mě ten svět a nechtělo se mi ven. Po Klásce a Rútě se mi pak dlouho stýskalo...
Velmi zvláštní kniha, po které je dobré sáhnout v tom správném rozpoložení.
Pokud budete čekat normální knížku, asi budete zaskočeni, a když narazíte na „podivné“ esoterické myšlenky, možná budete uvažovat, zda vůbec číst dál.. Ale pokud se nenecháte odradit, zjistíte, že s přibývajícími stránkami jsou tyhle neobvyklé úhly pohledu v knize čím dál přirozenější, že vedou k samé podstatě, a že právě ony činí knihu tak jinou a vlastně velmi modrou.
A možná se ve vás zahnízdí neodbytná myšlenka, že vnímat jen to, co je na povrchu a nesnažit se ani nakouknout, co je pod tím, by byla škoda.
„Domov důchodců nebyl postaven starým způsobem a neměl žádná okna na server, jako by se ti, co jej postavili, snažili vzepřít čtvrté, nejtmavší části světa, aby nekazili starouškům náladu.“
---
„Den byl krátký, jako by byl nemocný a neměl sílu dojít až do konce.“
---
„Stáli u nemocničního okna a snažili se pochopit neštěstí, které Míšu potkalo. Možná se uhodila do hlavy a poškodila si tak všechna důležitá centra: řeči, chuti do života, radosti ze života, neopakovatelnosti života.“
Autorka v několika kapitolách popisuje život obyvatel vesnice Pravěk. Zpočátku se mi vyprávění zdálo magické až pohádkové, ale v průběhu knihy se stávalo více realističtějším, zvlášť v období války. Nejvíc mě zaujaly osudy jedné generace žen, které si prošly snad vším. Z nich nejsvobodnější, nesvázaná konvencemi a údělem neustále rodit děti, mi přišla Kláska. Připojuji se ke komentáři Rade - povídka Míšin mlýnek jedna z nejlepších.
Příběh o plynutí času, o proměnách lidí i vztahů ve velmi nezvyklé formě.
Poetické možná, ale pro mě taky drsné a tak nějak teskně smutné – zrození, láska, stárnutí a smrt ve zrychleném běhu času.
A co mi nejvíc zůstane v paměti? Míšin mlýnek a Míšina zásuvka, Bělského hra pro jednoho hráče a Izidorovy čtveřice…
„Ale čas v domově důchodců plyne jinak než jinde, jeho proud je tenčí.“
„A nakonec, když sestra Anděla řekla: ,On umřel´, začal se stahovat prostor, který měl Izidor uvnitř a který nebyl ani pozemský, ani nebeský – rozpadl se na malé kousíčky a zmizel navždy. Byl to nejstrašnější obraz zmaru, horší než cokoliv jiného, než válka, požáry, exploze hvězd a imploze černých děr.“
Tohle je moje první přečtená kniha z kategorie magického realismu. Líbí se mi, jak je svět, který se v románu ukrývá rozpracován a pečlivě roztříděn a také se mi líbí, že je tento svět obydlen různými zajímavými archetypálními postavami. Dále se mi líbí, že román zachycuje osudy několika generací a vstřebává do sebe i některé historické události z dvacátého století. Vše je spolu umně propojeno. Jednu hvězdu strhávám za ne vždy povedené jednotlivé příběhy.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých |
| 2008 |  Běguni |
| 2007 | Pravěk a jiné časy |
| 2016 | Knihy Jakubovy |
| 2020 | Bizarní povídky |
Bolestné i malebné putování velkou částí minulého století v Polsku (v mnohém důvěrně známé i jiným postkomunistickým "spolupozůstalým") pozorované z jednoho zapadlého koutu a pojaté jako krasohled, který po otočení nabízí pohled vždy jiné postavy, z jiného úhlu, v jiné době, někdy čarodějně pohádkový, někdy snový, někdy nanejvýš skutečný. Dohromady se pak vše slévá v jedno hutné, velmi plastické a znepokojivé svědectví, které je převážně tragické. Ale je také výzvou něco z něj pochopit a neopakovat a díky O.T. i příležitostí ho trochu spoluprožít.
A proto je tato kniha velmi cenná.