Příběh služebnice
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/365387/bmid_pribeh-sluzebnice-QYb-365387.jpg
4
2855
2855
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
1. díl >
Proslulý román kanadské spisovatelky vykresluje pochmurnou vizi blízké budoucnosti Spojených států amerických, které se z demokratických výšin propadly do všeobjímajících hrůz totalitního režimu. V okovech nemilosrdného klerofašistického režimu se z každého, kdo se proti němu jakkoli prohřeší, stává otrok. Z plodných žen pak ještě něco mnohem horšího – služebnice, jejichž úkolem je rodit děti, s nimiž se nikdy nesetkají… Kniha byla odměněna Cenou Arthura C. Clarka pro nejlepší román roku a následně se stala předlohou pro filmové a aktuálně také pro úspěšné seriálové zpracování.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2017
,
Argo
Originální název:
The Handmaid's Tale, 1985
více info...
Přidat komentář
Bohužel se mi nelíbila.Ani si nechci představovat,že by bylo něco takového možné.
Depresivní, ale návykové čtení. Autorka dokáže skrze intimní zpověď hrdinky vykreslit totalitní společnost v celé její hrůze. Nástup diktátorského režimu zachycuje prostřednictvím flashbaků až nepříjemně věrohodně. Hodně zjednodušeně řečeno - feministická verze 1984.
Na knihu jsem přišla díky seriálu, který běží v USA od minulého týdne.
Velice zajímavé, i díky tomu roku vydání - 1985! Jen mě mrzí, že ten konec je takový otevřený...
Knížka s rozhodně zajímavou myšlenkou, kterou podle mě jen trochu kazí konec... Člověk čte tak, že se těší na další stránky a je hrozně zvědavý, jak vše vlastně skončí. Vyprávění hlavní postavy je skvělé a autorka si velmi dobře hraje s různými popisy dění. Někdy vás pasáže donutí přemýšlet nad tím, co kdyby se něco takového stalo..
Nerad se chlubím, ale u tohoto literárního díla jsem udělal rekord. Knihu jsem četl, přeskakoval a u ní usínal asi rok. Prostě asi nejsem fanda takovéto matriarchální literatury.
Začátek mně připadal, že jsem v prostředí kláštera svatých boromejek, později jsem byl vehnán na výroční schůzku sdružení Profesionální žena, kde mně předsedkyně šikanovala, že jsem opět nevrátil dolů prkýnko na klozetě.
Prostě podivný bláznivý svět, kde je muž jen hračkou pro ženy. Kniha úplně postrádá děj a monology jsou sice někdy hodně emotivní, ale vlastně o ničem. Závěrem tohoto depresivního komentáře prohlašuji, že knize dávám hodnocení odpad, ale pěkný odpad.
Ačkoliv sci-fi moc ráda nečtu, tak tenhle počin se mi moc líbil. Příběh Vámi prostoupí jako nic a vy si připadáte hůř a hůř s každou další přečtenou stránkou a modlíte se za to, aby tam byla alespoň mizivá naděje na dobrý konec...
Jako věčný snílek stále věřím, že láska se z našeho světa nikdy nevytratí a my se neocitneme ve světě, kdy vybrané ženy slouží jen jako "nádoba" na rození dětí.
Chcete-li si přečíst doopravdy bezútěšnou prózu plnou neuvěřitelných vizí do budoucnosti, Služebnice je čtení přesně pro vás! Příběh se mi v zásadě líbil, bohužel mám opět dojem, že potenciál námětu byl mnohem větší... Dílčí pasáže, vnitřní monology a úvahy hrdinky - vše dobré, kdyby se k tomu však přidalo ještě něco víc a z materiálu vytřískalo o něco víc, bylo by to ku prospěchu.
Příběh Služebnice je hlavně psychologickým románem v kulisách sci-fi. Všechen děj nám zprostředkovává Fredova, která nás nechá nahlížet na své myšlenkové pochody a skrz ně pomalu poznáváme, co se vlastně ve společnosti děje. A že je toho dost! Mě osobně naskakovala husí kůže z toho, jak autorka dokázala nenápadně zkritizovat skoro veškeré současné dění - od ekologických katastrof, přes pokusy o stále větší kontrolu nad jednotlivci nebo klesající porodnost třeba až po preferenci bezhotovostních plateb :-) Pokud si někdy říkáte, kam to ten svět spěje, tak si zkuste tenhle román přečíst. Možná spěje někam tam? Doufám, že ne.
"Přála bych si, aby tenhle příběh vypadal jinak. Aby byl civilizovanější. Přála bych si jevit se v něm v lepším světle, ne-li šťastnější, tak aspoň aktivnější, méně váhavá, méně rozptylovaná hloupostmi. Přála bych si, aby byl ucelenější. Přála bych si, aby byl o lásce nebo o náhlých prozřeních důležitých v životě člověka, nebo třeba i o západech slunce, ptácích, bouřkách nebo sněhu.
Možná v jistém smyslu o tom všem je, jenže nemizím do něj vstupuje tolik jiných věcí, tolik šeptání, spekulací o druhých lidech, tolik klepů, které nelze ověřit, tolik nevyřčených slov, tolik chození po špičkách a tajnůstkářství. A je v něm teba přečkat tolik času, času těžkého jako smažené jídlo nebo hustá mlha.
Mrzí mě, že je v tomhle příběhu tolik bolesti. Mrzí mě, že je roztříštěný, jako tělo po přestřelce nebo rozmetané výbuchem. Ale není v mých silách ho změnit.
Ale stejně bolí když ho musím znovu a znovu vyprávět. ... Ale já pokračovala dál v tomhle smutném, hladovém a špinavém, v tomhle kulhavém a zmrzačeném příběhu, protože přece jen chci, abyste si ho vyslechli, tak jako já vyslechnu ten váš, pokud budu mít někdy možnost, jeslti se setkáme nebo jestli uprchnete, v budoucnosti, v nebi, ve vězení či v ilegalitě; nebo kdekoli jinde. Tím, že vám vůbec něco vyprávím, aspoň věřím, že existujete, svou vírou vás přivádím k existenci. Tím, že vám vyprávím tenhle příběh, si vaši existenci přeju. Vyprávím, tedy jste."
Nemám pocit, že kniha je vyslovene feministická, akou ju niektorí označujú. Sama autorka v jednom rozhovore povedala, že určite to nepísala s tým, že tvorí feministické dielo. Chcela len poukázať, čo sa môže stať, ak si nedáme pozor. Že kruté režimy a pokrútené ideológie tu boli už aj v minulosti, ľudia tým trpeli a toto bola jej vízia/verzia sveta, ktorá sa môže stať. Mňa občas zarážalo, s akou presnosťou niektoré veci "predpovedala".
Niektorí knihe vyčítajú plochosť, že ich to nudilo a celkovo to bolo nezáživné. Chápem to. O knihe je treba vedieť, že každá-skoro každá - vec v príbehu má hlbší význam (napríklad červené topánky, ktoré Fredova neustále spomína ako aj samotnú červenú farbu - tie sú odkazom na film Červené topánky z r.1948 o baletke, ktorá má sľubnú kariéru, ale zamiluje sa a zrazu stojí pred dilemou či láska alebo kariéra, vrhne sa pod vlak,lebo skĺbiť to nedokáže; je to symbol, že žena nemôže mať oboje, buď jedno alebo druhé, aj preto sa v knihe stalo ženám to, čo sa stalo) - niečo, čo sa deje pod povrchom ( v knihe sa drvivá väčšina deje pod povrchom, len mi to dostávame v akoby nezúčastnenej, okresanej forme - Fredovej rozprávaní - tu však treba spomenúť prečo: v originále sa kniha volá The Handmaid´s Tale, člen The je podstatný, lebo hovorí o príbehu konkrétneho človeka, nie je to A Handmaid´s Tale, kedy by to bol príbeh zovšeobecnený, platný na akúkoľvek služobníčku- toto je príbeh Fredovej, tento spôsob prežitia si zvolila ona a podľa toho koná).
Nie je to dystópia s akciou, hrdinami a rebéliou, skôr máte pocit, že sa tam nič také hrozné nedeje. Autorka používa veľa prirovnaní, opisov vnútorných pocitov, čo môže niekoho odradzovať a chvíľami som s tým bojovala aj ja. Za to nedávam plné hodnotenie.
Odkaz je však jasný: čo by sme robili my v jej situácii? Riskovali by sme alebo by sme sa podrobili a snažili sa zachrániť si život, nech to znamená čokoľvek?
Kniha je psaná stylem (aspoň dle mého, četl jsem však pouze Surfacing) typickým pro Atwoodovou - ich forma, retrospektiva, myšlenky a city hlavní postavy, komunikace se čtenářem...
Pro mě to byla trochu jiná dystopie, než na jakou jsem zvyklý. Vyprávění se zaměřuje spíše na hlavní postavu, popř. na vztahy mezi postavami, než na vykreslení hrůz totalitního systému. Ne že by tam nebyly, ale nejsou tak časté a drsné jako v jiných románech tohoto žánru.
Co se týče složení společnosti Gileadu, očekával jsem černobílý svět krutých mužů a nebohých žen - není ve skutečnosti až tak černobílý, i muži mohou být obětí systému a naopak.
Nakonec hodnotím 4/5, očekával jsem propracovanější, "klasickou" dystopii namísto spíše psychologického románu a také se mi místy nelíbí styl Atwoodové.
Chvilku mi trvalo než jsem se do knihy pořádně začetla, ale potom to stálo za to! Autorka skvěle popsala totalitní režim aniž by sklouzávala k otřepaným klišé, tím pádem z příběhu udělala spíše dystopii pro dospělé a vyspělejší čtenáře. V knize je výborně popsána touha postavy žít klasický život, její myšlenky mě nutily se zamyslet na spoustou věcí. Zakončení celého příběhu vás navíc opravdu donutí přemýšlet, což je věc, kterou by dobrá kniha měla zvládnout.
Za mě jedním slovem výborné. Už si ani nepamatuji kdy naposledy mě nějaká kniha takhle zaujala a nasadila mi do hlavy tolik otázek. Díky "poslední kapitole" vše v knize dostalo smysl. To jak je psaná i její zdánlivé nedostatky. Autorka může být na toto své dílo právem hrdá.
Výborná kniha, čte se sama a nedá se přestat. doporučuji. koho by zajímalo podrobněji tak koukněte v recenzích.
Závěrečná otázka mě pobavila: Nejake dotazy? Asi tak milion! Jsem zklamana. Pribeh je napsan ctive a ocenuji autorcinu hru se slovy a zajimava prirovnani,ale prijde mi nepropracovany. Vytvorila zcela novy svet, ale mam dojem,ze jsem ho shledla za oknem rychliku. Co takhle zastavit? Rada bych se toho o jednotlivych zastavkach dozvedela vice..
Frigidní a izolovaná zpověď ženy vržené ze životního normálu do bizarní reprodukční totality se teprve ve zpětném hledí závěrečného kolokvia ukazuje jako málem bezcenná, je-li zanechána jednotlivcem, jenž vnímá reálie, ale uniká mu kontext. Jenže takhle subjektivně a neurčitě by změnu společenských poměrů vnímal asi každý. 41/16
Nějak jsem čekal celou dobu něco, co by mě posadilo na zadek. To nepřišlo. Budování atmosféry taky slabé, například u 1984 jsem se každou vteřinou o hrdinu bál, tady mi přišlo, že si služebnice dost často dělá co chce. Vyústění příběhu mne zklamalo. Je mi líto, po perfektní Oryx & Crake jsem u Příběhu služebnice prohloupil.
Margaret Atwoodová v Příběhu služebnice předkládá obraz společnosti, ve které vládne těžká sexuální represe, v jejímž důsledku už nežijí muži s ženami přirozeně, ale násilně pod vlivem gileádských zákonů. Plodné ženy jsou nuceny rodit děti pro bezdětné páry, aniž by mohly samy mít potomky a milostný akt je degradován na pouhý mechanický odosobněný proces dvou cizích lidí. Atwoodová se v tomto románu, jako ostatně ve většině jejích děl, vyjadřuje k postavení žen, k jejich potřebám a touze najít si své pevné postavení ve společnosti a to zcela otevřeně, nesentimentálně, hrdě. Ač jsou tyto témata pojímány skrze antiutopii, nejsou a priori extrémní a přehnaná, ale naopak nacházejí paralelu v dnešní společnosti. Hlavním motivem románu je však podle mého názoru především myšlenka zneužití náboženství pod rouškou domnělého dobra lidstva (sytém kast a služebnic vychází z biblického příběhu o Abrahámu a Jákobovi, kteří plodí ženy mimo manželství se služkami).
Přečteno jedním dechem. Dost mrazivá a depresivní knížka, ale velmi čtivě napsaná. A v současné době i velice aktuální. Je tak snadné po krůčkách nenápadně manipulovat celou společností...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie ženy kanadská literatura feminismus náboženský fanatismus patriarchát zfilmováno – TV seriál kasty, kastovní systém teokracie
Autorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Hodně čtivé kratší dílo, ze kterého se mi až svíral hrudník při představě, že by takové uspořádání vážně mohlo nastat. Tuším, že zajímavé bude spíše pro ženy, feminismus z něj tryská proudem, a pokud se vám líbilo, určitě budete nadšeni i ze stejnojmenného seriálu, který se knihou inspiroval a možná ji i překonal.