Inferno
Dan Brown
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/288499/bmid_inferno-x3H-288499.jpg
4
4435
4435
Robert Langdon série
< 4. díl >
Harvardský profesor Robert Langdon se při svém nebezpečném poslání musí tentokrát proplést nejen labyrintem florentských, benátských či istambulských uliček, tajných chodeb a skrytých komnat, ale také labyrintem narážek a Kódů. Jediným vodítkem je mu zprvu jen tajuplný kovový váleček, obsahující několik zašifrovaných odkazů na renesanční literární veledílo- Božskou komedii Danta Alighieriho. V sázce přitom není jenom jeho bezpečí, ale bez nadsázky osud celého světa: pokud se Langdonovi a jeho záhadné společnici nepodaří zasáhnout včas, hrozí lidstvu skutečné inferno Dantových rozměrů...... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
Inferno, 2013
více info...
Přidat komentář
Poslední dobou jsem si říkala, že bych mohla trochu zpřísnit hodnocení a plný počet dávat jen opravdu výjimečným knihám. A ejhle, přijde Brown a zase mi to celé zamotá :)
U Browna už jsem zvyklá na precizní zpracování, rychlý spád děje a velké množství informací z historie a architektury, ale stejně mě jeho knihy vždy uchvátí. Téma knihy mě velmi zaujalo, ale nejvíc musím žasnout nad Brownovou schopností čtenáře si zcela podmanit a donutit ho myslet si to, co on chce. Zásadní dějové zvraty v ději knihy jsem upřímně nečekala a velmi mi zpříjemnili čtenářský zážitek.
Dan Brown nezklamal. Opět velice poutavý příběh. Nemohla jsem se od knížky odtrhnout a neustále jsem na internetu hledala, jak vypadají místa, o kterých píše. Zcela mě jeho vyprávění vtáhlo do děje.
Dan Brown opět nezklamal a nábídl nám další napínavý a pozoruhodný příběh, v němž se prolíná historie se špetkou sci-fi. Jako vždy se dozvíme mnoho zajímavých hostorických faktů a navštívíme spoustu zajímavých míst.
Příběh se mi líbil, opět úžasně napsaný, jen mi přišlo, že by možná mohl být o malinko kratší. A popravdě mě také malinko deprimovala fakta o lidské populaci. Ale jinak rozhodně palec nahoru.
Pozitivem této knihy je to, že je to takový malý naučný průvodce po památkách, člověk se něco dozví. Druhé pozitivum je, že to má spád, děj plný zvratů. Negativem je samotný příběh. Protože člověk moc nechápe, o co jde, za čím se furt honí a hlavní hrdina si nepamatuje vůbec nic. Na konci si všichni konečně všechno vysvětlí a čtenář dostane lekci science fiction virologie.
Tak jsem se k tomu konečně dostal. Prvotní nadšení z nového Browna bylo rychle sníženo chladným přijetím kritiků, rozpačitými názory známých a hlavně filmovou adaptací. Tu jsem se po úvaze rozhodl shlédnout jako první, a tak si nejsem jistý, jestli bych knihu vnímal jinak, kdybych nevěděl, jak to dopadne. Protože kniha je nesrovnatelně lepší než film.
Po počátečním odpichu (a predchozim těšením se na dalšího Browna) pro mě značné zklamání ze zápletky, trochu přitažené za vlasy (i když hodnotím zpětně s odstupem několika let).
Třetí kniha,kterou jsem od DB četla a podle mě zatím nejslabší. Neuvěřitelné se střídá s těžko uvěřitelným a místy je kniha zbytečně překombinovaná.
Dočetla jsem ji a až mě přejde zklamání,pustím se do nějaké další
Trochu jsem měl obavy, jestli se Dan Brown bude držet své zavedené šablony. A drží. Pravděpodobně to u čtenářů funguje, tak proč něco měnit, že? Je to škoda, protože autor má vnikající témata, úžasně propracované a knihy mají spád. Ale pokud je to pošesté naroubovaný příběh na stejnou kostru, trochu to kazí ta překvapení a zvraty, o kterých víte, že přijdou, kdy zhruba přijdou, a jen čekáte na, proč.
S příběhem jsem naopak velmi spokojen, kniha pěkně utíkala a téma bylo více než bravurně zpracované. Sympatizovat se dá v podstatě s kýmkoli v románu a spousta myšlenek zde popsaných, se hodí do dnešního přelidněného světa.
Knihy Dana Browna mám ráda nejen proto, že jsou velmi čtivé, ale hlavně proto, že se mi líbí jakou zábavnou formou seznamuje masové čtenáře s dějinami umění a vědeckými poznatky. Nejinak je tomu i Inferna. Do četní jsem se moc nehrnula, protože už z vyšlých recenzí a názory z mého okolí, se dalo čekat, že to bude spíše zklamání. Očekávání jsem tedy veliké neměla, a zklamaná jsem nebyla. Rozhodně to za mě není kniha, na kterou bych nějak vzpomínala ještě po letech. Samotná zápletka je dost překombinovaná, což ubírá na mém hodnocení minimálně jednu hvězdičku. Ale jak už jsem psala, čte se to dobře a jde poznat, že rešeršní fázi přípravy knihy Brown opět nepodcenil. Za mě solidní průměr, který mě určitě neodradí od přečtení Brownovy další knihy.
Už dlouhou dobu jsem se chystala na tento díl s hlavním představitelem Robertem Langdonem. Šifra i Andělé se mi velice líbily, hlavně proto, že mám ráda tajemno a hledání záhad i tam kde nejsou. Ovšem po přečtení tohoto dílu cítím rozpaky. Asi už se linie příběhu hodně opakovala z předchozích dílů, děj byl místy dost zamotaný a vyznat se v motivaci a jednání ,,kladných" i ,,záporných" hrdinů bylo dost obtížné. Zvláště, když se pak ukázalo, že vše je úplně jinak, jen iluze a zdání a klaďasi a záporáci si prohodili svá místa...
No, když už nic jiného, alespoň mě spisovatel donutil vyhledat si místa na internetu, po kterých bloudil profesor Langdon i umělecká díla, o kterých je v knize zmíněno a shlédnout jejich krásu alespoň na fotografiích, když ne na živo. Ale kdo ví, třeba se jednou do Florencie vypravím.
Na další díl této série jsem se moc těšila, ale mám pocit, že už to není ono, že už to ztrácí dech a občas i celkem nudí. Ale vůbec se nebráním tomu, aby vznikl nějaký další díl o Robertu Langdonovi.
Tolik jsem se těšil, a reklama mi přizvukovala... Milovaná Florencie, kde jsem už dvakrát byl, Dantovo Peklo, kde možná za nějaký čas budu... A takové zklamání. Fakt nesnáším, když v závěru knihy místo nadšení z vyvrcholení děje zcela ztrácím sílu ty neuvěřitelné pitomosti, které si Brown vycucává z prstu, když už mu sličné múzy nedávají ze svých prsů inspiraci sát (však vidíte, jak dlouho už nic nenapsal, aktualizováno 2020), dál číst. V Brownových dílkách bylo vždycky daleko víc řemesla než umění, ale všechno je to na jedno brdo, a pomalu se vytrácí i to řemeslo. Tuhle knížku prostě neměl zkazit, a totálně to podělal! Tiše závidím těm, kteří si ji dokáží užít. To se to pak čte...
Opět jsem to četla jedním dechem, je to čtvrtá kniha od tohoto autora a líbila se mi.
K Infernu jsem přistupovala po zkušenosti se Ztraceným symbolem opatrně. Navíc mám pocit, že se s tímto autorem trochu moc nadělá. Takže jsem byla zvědavá, zda znovu objevím jeho kouzlo.
První dojem byl pozitivní. Brown umí příběh gradovat, je to čtivé a ubíhá ve skoro filmovém tempu. To ostatně platí i pro ostatní Brownovy knihy. Jsou psány skoro jako filmové scénáře. Jasně oddělené scény, střihy na správných místech, dialogy jsou vždy doplněny popisem scén, který vás umístí do děje a umožňuje ztotožnění.
Některé staré autorovy bolesti ovšem nezmizely ani v Infernu. Brown je poměrně schematický, dopředu víte, co od něj jako od autora můžete čekat. Ale tam, kde se mu typické langdonovské téma hledání pokladu ve Ztraceném symbolu vymstilo, tam v Infernu funguje díky obratné hře se čtenářem. Brown zde není pouhým mistrem, ale přímo velmistrem zvratů. Pohrává si s námi v kouzelné hře s předpoklady a bezezbytku nás dostává do kolen ve chvíli, kdy jeho hru konečně pochopíme.
Další typickou vadou je určitá strojenost, neživotnost hlavního hrdiny, kterého sice Brown vybavil fóbií a legračními hodinkami, ale stejně dál šustí papírem. Postavy jsou ostatně nejslabším článkem Brownových románů. Tak jako uvěříme ději a tajíme dech nad různými zvraty, tak jeho hrdiny mu moc věřit nemůžeme. Jsou příliš filmovými, i proto může mít Langdon přednášky z dějin umění ve chvíli, kdy mu někdo málem ustřelí zadek.
Ale upřímně, tentokrát to nevadí. Inferno je natolik strhující, že na podobné nedostatky zapomeneme. Za velké plus považuji Dantovskou tematiku, do které se Brown poctivě opřel.
Po přečtení Inferna beru Browna na milost a těším se, že nás další příběh s profesorem Langdonem zavede do Prahy, kterou autor také navštívil.
Četl jsem všechny díly a od této knihy jsem se nemohl odtrhnout. Každý část byla překvapením. :)
Zatím ji ještě stále čtu. Je zajímavá, to ano, ovšem kvůli stále opakující se šabloně už tolik nenapíná jako první dva díly. Přesto chválím pokrok oproti pohádkovému Ztracenému symbolu. Jsou tu zajímavé postavy, zápletky, tajemství a přiznám se, že toulky historickou i současnou Florencií a Benátkami mě docela baví. Zatím beru vše s rezervou a knihu si užívám jen tak po večerech, po kapitolách …
…. konečně dočteno. Musím dodat, že nápaditý i napínavý závěr docela překvapil, nikoli však vyrazil dech. Také další obšírné vysvětlování na samotném konci knihy nijak nenadchlo. Knihu snad nejlépe vystihuje jeden z komentřů na přebalu knihy: „Brown nabízí čtenářům spoustu postřehů o historii a umění, ale na první místo klade vždy příběh. Inferno je ideální oddechové čtení (The Boston Globe).
Já jsem byla naprosto nadšená, od Browna jsem ještě nic nečetla (což se rozhodně změní) a tahle kniha mě uchvátila. Nemohla jsem se od ní odtrhnout, děj byl napínavý, popis historie a památek mě nerušil, spíš naopak a rozhodně se někdy chystám podívat do Florencie a nemít strach, tak i do Istanbulu (pokud to byl záměr, tak u mě zafungoval). Trochu mě zklamala ta obří konspirace proti Langdonovi, to už mi připadalo přehnané, ale nečekané rozuzlení mi nadšení z knihy zase vrátilo.
Štítky knihy
tajemno zfilmováno symboly thrillery šifry Florencie Itálie peklo přelidnění
Autorovy další knížky
| 2018 |  Počátek |
| 2013 |  Inferno |
| 2010 | Ztracený symbol |
| 2008 | Anatomie lži |
| 2005 | Digitální pevnost |
Takže Inferno… Tohle bude delší. Na knihu jsem se moc těšila. Předtím jsem od Browna nic nečetla, ale mám ráda filmy Šifra mistra Leonarda a Andělé a démoni. Tak jsem si řekla, že udělám výjimku, a koupím si i knihu, protože jsem zároveň fanoušek Danta Alighieriho. Do první poloviny se mi knížka líbila, byť samotná zápletka byla trochu přitažená za vlasy a ačkoli se ji autor snažil podat napínavě, větší emoce ve mně nevzbudila. Ale ohromily mě popisy Florencie, všech těch památek a turisticky atraktivních míst. Přimělo mě to k tomu, že jsem do Florencie jela na výlet. Dva dny tady stačily k navštívení mnoha míst z knihy (Dantův kostel, Starý palác s posmrtnou maskou a Sálem pěti set, katedrála Il Duomo, zahrady Boboli ad.). Potom, když jsem byla něco za půlkou knihy, jsem udělala hroznou chybu. Do kina šel zrovna nový film podle Brownova Inferna. A protože se mi líbily ty předchozí, šla jsem. Myslela jsem si, jak je kniha fajn a bude mě bavit i po zhlédnutí filmu. Jenže film byl slabý. Nejslabší ze všech. Památky z Florencie se tam jen stručně mihly, žádné podrobné vyprávění, žádný atraktivní příběh. A v mnoha věcech se to lišilo hned od začátku (hrdinka má jinou barvu vlasů a ani nenosí paruku). No, od filmu uplynul asi rok a já knihu pořád nedočetla. Postupně jsem se několikrát přemlouvala. Až včera konečně jsem ji definitivně zavřela a teď píšu tento dlouhý komentář. Posledních 60 stran uplynulo svižně, protože se příběh bohudík začal rozcházet s filmem. A závěr byl rozhodně lepší než ve filmu, za to patří knize též jedna hvězdička. Ale celkově? Nuda. Už mě to tolik neupoutalo. Jako turistický průvodce je to skvělé, ale občas mi vadilo, že se řada informací neustále opakuje a omílá dokola, jako by si autor myslel, že je čtenář úplně pitomý a nezapamatuje si to. Občas to bylo dost zdlouhavé... Takže s těžkým srdcem, ale jen tři hvězdy. A, Dante, rozhodně to není tvoje vina!