Sítě
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508956/bmid_site-vj2-508956.jpg
4
1381
1381
Tři příběhy o tom, jak nízké sebevědomí ovlivňuje náš život. Jste ohroženi jen do té míry, do jaké sami sobě nevěříte. Kde je nízké sebevědomí, tam stojí nablízku i manipulátor. A hledá, jak by vás využil ve svůj prospěch. Kristýna se svým malým synem konečně zakotví ve vztahu s charismatickým a movitým Jáchymem. Jediným problémem je, že Kristýna si „trochu nevěří“. Začíná tedy navštěvovat psychoterapii, která ji však velmi rychle přivádí k dramatickému poznání. Karolína čeká čtvrté dítě a definitivně si přiznává, že opakuje nenáviděné chyby své matky. Touha vymanit se z vlivu nábožensky fanatického manžela, který striktně odmítá antikoncepci, ji přiměje oslovit starého kněze Ambrože. Dokáže ale vystoupit z bludného kruhu? Stačilo by mít jen o trochu větší prsa a život by byl mnohem lepší. Nadinu touhu po dokonalosti neumenšuje ani fakt, že jako zdravotní sestra se denně setkává s opravdovým utrpením a smrtí. Postupně se stává cynickou obchodnicí s důvěrou a před čtenářem se na pozadí příběhu rozkrývá i zákulisí kontroverzního obchodu s ukládáním pupečníkové krve. Není lhostejné, zda budete vně, nebo uvnitř sítí. Rybolov začíná!... celý text
Přidat komentář
Hodně smutná knížka.
Prolínají se v ní příběhy 3 žen.
A ani jedna to neměla snadné.
Doporučuji
Za me nejslabsi kniha od Dvorakove a to jsem cetla I Ja jsem hlad. Nejak jsem se nedokazala vzit do hlavnich hrdinek.
Úžasně čtivé, poučné a pro život velmi důležité. Děkuji paní spisovatelce za tuto knihu, poskytla mi mnoho podnětů k přemýšlení - tedy kromě příjemného čtenářského zážitku. Budu se k ní určitě vracet.
Tyto 3 příběhy jsou o moci. Jsou to příběhy o tom, jaké to je, mít moc nad jinými lidmi i jaké to je, být bezmocný, být v moci jiného člověka. Velmi zajímavá kniha, opět mírně depresivní, ale musím přiznat, že růžovoučká a šťastná kniha od Dvořákové by mě lehce vyděsila. Líbilo se mi také, že každý příběh byl psaný jinou formou. Budu všem vřele doporučovat :)
Sítě Petry Dvořákově mě opravdu lapily, z toho asi nejvíc prostřední Karolínin příběh. Její korespondence s otcem Ambrožem na mě působila zvláštně hřejivě a úžasně lidsky. Po Vránách za mě zatim od autorky to nejlepší.
Uchopila jsem Sítě v rychlosti v knihkupectví na nádraží, abych měla něco do vlaku. Nečetla jsem anotaci, jen jsem znala jméno autorky... Tak se mnou knížka tedy jela na výlet.
Moc ale nechápu, jak mohla úžasná P. Dvořáková, od které miluju tolik skvělých, báječných a hlubokých knih, napsat takovouto plochou a prvoplánovou kravinu.
Přišlo mi to na tolika úrovních úplně blbé, že jsem to několikrát fakt chtěla odložit, ale vždycky jsem se k tomu vrátila, protože "napsala to ta skvělá Dvořáková, co vytvořila tu vtipnou Dědinu a taky ty úžasný Vrány". Ale ne. Neměla jsem to dělat. Ztracený čas
První povídka - 1 hvězda za snahu, je strašně předvídatelná a pitomá
Druhá povídka - 2 hvězdy za námět, zpracování už horší
Třetí povídka - Z tohoto výběru nejlepší, ale konkurence není moc vysoká. Takový průměr. 3 hvězdy.
Průměrně mi to vychází na 2 hvězdy na povídku. Strašně moc mi to nesedlo, za mě vyhozené peníze.
Tři příběhy o různých ženách, každý svým způsobem zajímavý. Chce to žít s očima otevřenýma a ne s klapkami na očích, nic nepřehlížet a nepodceňovat. Je důležité používat vlastní rozum a mít zdravé sebevědomí. Doporučuji přečíst.
Tři příběhy žen, které jsou psány odlišným způsobem. Tohle cením. Kdo ví, kolik lidí ve svém okolí, s podobnými osudy, každý ve svém okolí má?
Chameleon. Tím je pro mě Petra Dvořáková.
Ke každé látce dokáže přistupovat originálně - dokonce i tři příběhy, zachycené v knize Sítě, jsou zpracovány každý jinak.
Někteří autoři mají svůj nezaměnitelný rukopis, jiní se převtělují podle postav a příběhů.
U Petry Dvořákové si můžete každopádně být jistí tím, že se vždycky bude jednat o palčivé společenské téma. Tohle bylo opět nervy drásající, frustrující a hned v trojité dávce.
Knihy Petry Dvořákové mám moc ráda, i když jejich vyznění často bývá dost depresivní. Jsou hodně ze života a hodně bez příkras. A jen občas skončí dobře. Přesto je hltám a nemůžu přestat číst, dokud nejsem na konci. Nejvíc se mi líbila povídka druhá, zvláštní námět, který budu mít nějaký čas v hlavě. A co se týče příběhu třetího, tak doufám, že na něj zapomenu co nejrychleji, minimálně do té doby, než budu muset k lékaři :D Protože ten popis, co znamená pacient pro zdravotnický personál je hodně zneklidňující :)
Autorku mám poslední dobou ze všech českých spisovatelek nejraději ,a tak jsem se pustil i do čtení "Sítí". Opět naprosto skvělé napsané a senzačně vyobrazená psychologie postav. Nejvíce se mi líbil druhý příběh. Za mě mohu jen doporučit.
Moje první knížka od Petry Dvořákové, určitě chci přečíst i další, abych zjistila, jestli se zařadí mezi mé oblíbené spisovatelky, zatím má k tomu nakročeno, knížka se mi líbila moc. První povídka byla fajn, ale jakožto člověk, který se pohybuje v oboru psychologie, jsem poměrně rychle prokoukla, o co jde, nebylo to pro mě velké překvapení. Druhá povídka se mi líbila nejvíc. Jakožto člověk, který se nikdy nepohyboval mezi věřícími, jsem příběh doslova hltala. Poslední povídka byla taky dobrá, líbil se mi styl, jakým byla napsaná, drsně a bez emocí, dobře to vykreslilo charakter hlavní postavy.
Hned první povídka mě naprosto dostala. Syndrom pomalého uvaření žáby je skvělý příklad toho, jak si s vami psychopat hraje a vám to ani nedochází.
Oproti tomu zbylé dvě povídky mě zase tolik nezaujaly.
Řekněme, že existují lidé, kteří se velmi liší od běžné populace. Říká se jim lidé bez duše. Nemají svědomí. Nemají emoce. Nic neprožívají...
Námět dobrý. Ze života. Ale tak nějak od začátku hodně průhledný. Ničím mě to nepřekvapilo, jen mi to připomnělo člověka, kterého jsem znala - a přece jsem netušila, s kým mám tu čest celé dlouhé roky. Takže ano, je to možné. Děje se to. A vy nevěříte. Nechcete věřit. Bolí vás to. Trpíte.
Tihle lidé ale dokážou vytvořit dokonalou iluzi. Umějí vyvolat pocit, že vám velmi rozumí. Vypadá to, že jsou empatičtí - ale není to empatie. Je to jenom hra. Je to součást jejich plánu. Říká se jim psychopaté...
Rušily mě vstupy psychologa, jako by najednou někdo vytrhl z příběhu několik stránek a nahradil je jinými.
Druhý příběh formou emailů - to byl boj. Boj, abych dočetla. Chvílema jsem se přistihla, že ani nevnímám, že mě to nudí. Nicméně námět byl výborný. Jen to zpracování mi nesedlo. A pointa ničím nepřekvapila. Tohle tu bylo už mockrát, všichni to víme, a víme taky, jak to dopadá... Autorka mohla zvolit překvapivější závěr, nicméně to neudělala.
Třetí povídka se mi líbila nejvíc, i když způsob, jakým byla napsána, ve mě evokoval sprint. Rychle to odvyprávět, ať už to mám za sebou. Žádné emoce, žádné city. Jen holá fakta.
Z téhle povídky emoce kupodivu tryskaly. Škoda toho zrychleného tempa, toho jakoby deníkového záznamu, úsečných, téměř staccatových vět. Tahle povídka se mi přes to všechno líbila ze všech nejvíc. Snad i proto, že konec jsem neodhadla. Čekala jsem všechno, jen ne to, jak to nakonec dopadlo...
Po Vránách a Chirurgovi zklamání. U téhle knihy mi zkrátka nesedlo zpracování -způsob, jakým byly povídky podány.
Touto knihou se autorka definitivně zařadila mezi mé oblíbené. Neměla jsem nejdřív velká očekávání, ale byla jsem mile překvapená, jak mi kniha dokázala vlézt pod kůži a zaujmout, nutit k přemýšlení. Nejvíc u Petry Dvořákové oceňuji to, že každá její kniha je úplně jiná, jinak zpracovaná, tématiku má komplexně prostudovanou. To u jiných autorek postrádám, i když mě třeba příběh zaujme, je tam prostě vždy zřetelný rukopis a opakující se linka.
(SPOILER)
První příběh mohl mít klidně míň stran, moc mě nebavila Kristýnina naivita a nechápala jsem, proč zrovna ona má tak malé sebevědomí. Líbil se mi její blízký vztah s otcem.
Karolínin příběh mě dostal, nemůžu na něj přestat myslet. Je to dokonalá ukázka toho, jak moc odlišné mohou být projevy víry- ač byli všichni aktéři věřící, každý se ukázal v úplně jiném světle. Myslím, že Karolína si duchovního vůdce nemohla vybrat líp, z e-mailů otce Ambrože úplně dýchalo dobro, láska k Bohu a snaha pomoci i přesto, že všechno se mu jako knězi určitě nečetlo dobře. Konec mě potěšil.
A třetí příběh? Perfektně napsaný. Zajímavý. A smutný. Nadi mi bylo asi ze všech tří žen nejvíc líto….
Tři povídky, a i když ke každé mám nějaké to svoje chytračení (první byla šíleně průhledná, druhá mě srala koncem, že se vše vlastně vyřešilo 'samo', u té třetí taky bylo jasné, kam to směřuje...), tak mě kniha moc bavila. Taky co se týče literárního stylu, tak šla každá trochu jinam, což kvituji, i když se strohým vyprávěním v úsečných větách u poslední povídky jsem měla trošku boj. Petra Dvořáková má skvělej dar vykreslit povahu svých postav, Sítě čtu jako čtvrtou autorčinu knihu a rozhodně budu pokračovat.
Kristýna, Kája, Naďa: osudy žen, které to v životě neměly jednoduché. Snížené sebevědomí a hledání svých chyb je u všech stejné, ale důvody má každá svoje.
Příběhy jsou narušované nelehkou prací psychologa, který s hlavními postavami zkouší různé techniky a metody, jak mít ráda sama sebe .
Zajímavé téma, u žen častý problém nízkého sebevědomí promítnutý do 3 na sobě nezávislých příběhů.
První příběh nízkého sebevědomí ve vztahu byl celkem předvídavý, ale i přesto čtivý.
Druhý příběh o nátlaku k náboženství měl pro mě nečekané rozuzlení.
Třetí příběh byl zajímavým pohledem do praktik v lékařství. I když samotný cíl hlavní postavy byl brzy zřejmý.