Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6286
6286
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
Úžasná kniha, jako vždy. Paní Morštajnová prostě umí!
Nicméně tuto knihu jsem poslouchala jako audioknihu, kterou předčítala Veronika Gajerová a ta má pro mě naprosto příšerný a intonačně nepříjemný hlas.
Kdyby kniha nebyla tak poutavá, zabalila bych to hned na začátku. Od Gajerové už nikdy víc audioknihu.
Tak tohle byl oproti Hotýlku jiný šálek kávy! Poutavé od začátku do konce, nemohla jsem se od stránek odtrhnout.
Paní Mornštajnová má mimořádný spisovatelský dar - vypráví tak uvěřitelně, přirozeně, poutavě... Ráda poznávám časy, které jsem nezažila (anebo zažila v jiné věkové kategorii) prostřednictvím životů jejích postav. Vyprávění a opravdové příběhy - to já miluji :-)
Bylo to skvělé a dávám proto opět plně zasloužených 5*. A díky moc za ten konec - fakt jsem čekala temnotu ;-)
Opět p.Morštajnová nezklamala, bravurně napsaná kniha, která se četla zase skvěle a na konci mi dokonce ukápla slza. Nemám nic co bych vytkla, spíše se mi bude po těch lidech z knížky stýskat.
Poměrně nedávno jsem na Seznamu zahlédla bulvární článek, který si všímal soukromého života jedné naší nejúspěšnější spisovatelky. Ajaj. Jaký přívlastek by se pak hodil k paní Aleně Mornštajnové?
Zřejmě geniální spisovatelka, neboť svoje vynikající kvality doložila i v tomto románu. Po dlouhé době dávám s čistým svědomím nějaké knize plné ohodnocení. Zase jsem si hlídala každou volnou chvilku, abych mohla otevřít knížku a sledovat osudy prostých žen napsané tak civilním slohem, že jsem si připadala, že vypravěčka sedí vedle mě a povídá. Skutečně četba tohoto románu byl pro mě neskutečný zažitek!
Mnoho zajímavých životních příběhů, ve kterých se člověk neztrácí i přes to, že se v knize objevuje velké množství postav. Zjednodušeně řečeno Mornštajnová to prostě umí. Umí vykreslit veškeré postavy tak, že máte pocit, jako by to byli vaší staří známí a nutí vás přemýšlet nad jejich osudem. Děj je nepochybně také čtivý a poutavý.
I přes to jsem však Slepou mapu četla až po autorčiném bestselleru Haně a ta ve mě zanechala daleko hlubší a pozoruhodnější pocity. Ve Slepé mapě na vás na samém konci nečeká žádný zvrat a neřeknete si jako u Hany: "jako vážně?", jako spíš "jo, to by šlo". Alena Mornštajnová je ale rozhodně ten typ spisovatelky, od které toho chcete přečíst více, neboť její styl psaní vás zaručeně bavit bude.
Autorka vcelku mile popsala nelehké období života obyčejných lidí v 20. století a životní osudy 3 generací žen. Na rozdíl od některých předchozích komentářů se mi více líbila druhá část knihy. Pokud ještě bude pokračovat povinná školní docházka pro naše děti a vnoučata, myslím si, že toto by mohla být jedna z knih, která by mohla být zařazena do povinné četby. Lehkou a nenásilnou formou seznamuje s klíčovými okamžiky nedávné minulosti. Z této knihy cítím pozitivní energii a to je dobře.
Tři generace žen a jejich osudy v průběhu dějin nebo spíše na pozadí politických událostí. To záleží na tom, jak ten příběh jedné rodiny uchopím. Každopádně jde o období před první světovou válkou až po pád komunismu u nás. Vlastně je to taková slepá mapa životních příběhů, kde místo špendlíkových hlaviček máme tři ženy. Z nichž je každá úplně jiná. To je samozřejmě velice dobře. Mornštajnová ty tři ženy vykreslila naprosto detailně. Až jsem měla pocit, že je můžu v klidu označit za naše sousedky. Byly civilní, přirozené, skutečné. Vše mi běželo před očima jako film, prostě celá kniha tak nějak sama od sebe ožila. Třeba se jednou dočkám toho, kdy budou knihy paní Mornštajnové zfilmovány. Ale radši budu na své přání opatrná. Člověk nikdy neví. Knihu jsem četla až po Haně, takže mi uniklo, že tato kniha je autorčinou prvotinou. Zprostředkovatelkou, vyprávečkou, je nejmladší z nich, která tam prohodí i pár velmi trefných poznámek. I ona ale neměla na růžích ustláno. Některé osudy opravdu stojí za to. Takové vyprávění mi sedí jako ulité.
První část byla skvělá, ale pak to trochu vázlo. Mě ta nejmladší dcera prostě nebavila. Jinak fajn čtení.
Pěkná kniha. Četla se dobře, ostatně jako všechno od této autorky, ale za dva měsíce jsem vůbec netušila, o čem vlastně byla a začala jsem ji omylem číst znovu. Děj se mi vůbec nevybavil.
Bavilo mě, že se odehrávalo vše v mých rodných Sudetech a příběhy žen.
Ale stejně budu i nadále číst vše, co autorka vydá a jen doufám, že toho bude ještě hoooodně.
Doporučuji.
Knihu jsem četla v září 2020; už si ji skoro nepamatuju, jen vím, že jsem byla ráda, že jsem knihu dočetla a dala k prodeji do antikvariátu. Připojuji se ke komentářům, že kniha je povrchní, zapomenutelná, nevýrazná.
Tahle kniha nenadchne ani úplně nezklame. Poprvé jsem jí musela odložit, protože sem se nemohla začíst. Podruhé už jsem jí dočetla, ale super pocity z ní nemám. Autorka hodně přeskakuje v čase a je to takové nezajímavé vyprávění o ničem. I ty historické události jsou tam jen velmi kusově, jako vytržené z kontextu. Brzy si určitě ani nevzpomenu, o čem tahle kniha obecně byla.
Žánr: román pro ženy. Tím je to dané. Autorka psát umí, navíc je hodně sečtělá, to jsou plusy. Mínus je ten samotný žánr a styl podání. V porovnání s jinými autory, kteří píší o podobné tématice mě Mornštajnová nepřesvědčila. Dávám 3 hvězdy, jako ve škole a další knihy od stejné autorky si nechám ujít. :-) PS: dobře to vystihla ve své recenzi uživatelka Godgifu níže.
generační román,zabírá historii od první světové války až po sametovou revoluci.Já mám problém se začátkem knihy,zdá se mi to zbytečně natahované,ale jinak zajímavé čtení o to více že jsem z poválečné generace a proto je mi téma velmi blízké.
Druhá nejlepší kniha od Mornštajnové, hned po Haně. Dechberoucí osudy hlavních hrdinů, perfektně vystavěný děj, autentické reálie, skvěle se mi to četlo/poslouchalo. Asi nemám co vytknout. Možná jen tu délku a ze začátku jsem měla menší problém se vyznat v postavách. Moc doporučuju!
Psaní paní Mornštajnové mi prostě sedí, příběhy jsou zajímavé a přitom naprosto uvěřitelné, a co oceňuji ze všeho nejvíc, je ta špetku suchého humoru při popisu i velmi smutných dějových zvratů, díky čemuž není kniha ani nudná, ani zbytečně sentimentální a patetická. Teď se těším na Listopád!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Skrýt reklamy
Tuto spisovatelku mám opravdu ráda, baví mne její styl psaní.osudy 3 žen, kdy každá je úplně jiná a každá žije v jiném období. Postavy byly celkem detailně popsány a mne právě baví popis těch myšlenkových pochodů.