Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6246
6246
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
Zo začiatku som knihu vnímala rozporuplne, téma síce populárna, ale mne menej vyhovujúca, dlho som sa nevedela dobre začítať. V momente, kedy dej vybŕdol z vojnových a povojnových rokov, všetko sa zmenilo a dokončila som ju behom pár hodín. Mornštajnová má svoje kvality pokojného, zmysluplného rozprávača, využívajúc nuansy rodnej reči v rôznych historicko - súčasno časových výrazoch. Nedá sa inak, iba nakliknúť plný počet.
"Cesta k bránám nevědomí je plná bolesti, strachu a lítosti z loučení."
Krásná kniha se smutným příběhem. Postavy byly perfektně a uvěřitelně popsané a charakterizované. Mornštajnová to prostě umí. Bohužel pro mě ale byla Slepá mapa nejslabší z dosud přečtených od této autorky.
Dočetla jsem poutavě napsanou knihu, hltala jsem písmenka, ale čtení to bylo dost smutné. Děj se rozvíjí na počátku 20. století a příběhy své i rodiny postupně vypráví několik žen více generací jednoho rodu. Sledujeme zajímavé osudy za první i druhé světové války, poválečnou dobu, nástup socialismu a praktiky STB až do doby sametové revoluce a pár let po ní. Děj se odvíjí rychle a nedovolí nám přestat číst. Jediné, co jsem nepochopila (možná mi něco uniklo) je název románu: proč Slepá mapa? Úžasná kniha výborné spisovatelky si zaslouží 5 hvězd. Doporučuji
Příběhy obyčejných lidí, nejlépe několika generací příbuzných a jejich okolí, zasazených do historických souvislostí umí autorka napsat dokonale. A věrohodně! Zajímám se o historii, nejenom psanou historiky, ale celoživotním nasloucháním pamětníků a mohu potvrdit, že takto nějak se odvíjely osudy spousty našich občanů ve století dvacátém. A poválečné období po druhé válce znám již z vlastního života. Tak nějak to bylo!
Trochu jsem se obávala, že se Slepá mapa s Hanou, kterou jsem četla jako první, nebude moci srovnávat. Nicméně opak byl pravdou. Mrzí mě, že se této knize (alespoň v mém okolí) nedostává tolik pozornosti, jako ostatním autorčiným knihám, a podle mě je to třeba napravit! Postavy byly perfektně popsané a naprosto uvěřitelné. Snad jediná postava, do které jsem se nedokázala vžít, byla Anežka - ani ne kvůli jejím činům jako spíš jejímu nešťastnému pohledu na svět. Ale díky tomu byl příběh snad ještě lepší a uvěřitelnější, ani v reálném životě nemůžete porozumět všem!
Tuhle autorku hodně lidí považuje za jednu z nejlepších český spisovatelek. A právem. Slepé mapě jsem se dlouho vyhýbala, měla jsem strach, že mě tolik nezaujme. A nakonec se mi snad líbí ze všech jejích knih nejvíc. Alena Mornštajnová jako jedna z mála českých autorů umí poutavě popsat i ty nejvíc obyčejné věci a zážitky, co Vás můžou v životě potkat. A když popisuje ty věci neobyčejné a zážitky nevšední, u kterých mnohdy i doufáte, že Vás za život nepotkají, to je teprve něco.
Postavy maximálně různorodé, nějakou si oblíbíte a nějakou zase ne a přesně tak to má být. Popisování dobových reálií mi přišlo velmi přesné.
Četla jsem tuhle knihu až po Haně a Tichých rocích. Podle názorů jiných bych čekala, že to bude oproti těmto titulům slabší příběh. No upřímně se mi Slepá mapa líbila nejvíce. Bylo to uvěřitelné a myslím si, že mnoho rodin, které tu dobu zažily, by se s vyprávěním ztotožnily. Autorka vybírá tradiční české jména, což na jejích knížkách miluji asi nejvíc. Děj vás vtáhne a nepustí až do konce a ani ta nejvíc nemilá postava mi nepřišla nesympatická nebo že by mě něčí chování v příběhu iritovalo, i tu nespravedlnost doby vystihla autorka bravurně. Opět mi potvrdila, že je pro mě nejlepší českou autorkou.
Kniha je velice čtivá, to autorce nemůžu vytknout, ale hodně věcí bylo překombinovaných. Druhá polovina se mi zdála ještě slabší než první, proto dávám jen 3 *, ač jsem hodně váhala mei 3 a 4. Ale u mě pořád vede Hana a v závěsu za ní Tiché roky.
Druhá kniha od této autorky která se mi dostala do ruky. První byla Hana a ta zatím stále vede.
Autorčin styl psaní je tak zvláštní, že vás úplně obyčejný příběh tak vtáhne do děje, Že se cítíte být jeho součástí.
Alena Mornstajnova nikdy nezklame, jeji knihy jsou úžasné a tato obzvlášť, dekuji
Nádherná kniha! Autorka mě okouzlila velmi čtivým a "lidským" stylem psaní, postavy mi sice většinou moc sympatické nebyly, ale dobu vykreslila skvěle. Okamžitě se pouštím i do zbytku její tvorby!
Alena Mornštajnová je výborná vypravěčka. Při čtení jejích knih mám pocit, jako by mi celý příběh někdo vyprávěl u šálku dobrého čaje. Slepá mapa je úžasná kniha o 3 generacích jedné rodiny, plná vedlejších linek a zajímavých postav, od které se nebudete moci odtrhnout. Do samotného konce jste napjatí a čekáte, kam nakonec osud hlavní hrdiny/hrdinky zavede.
Paní Mornštajnová je sázka na jistotu. Slepá mapa na mě čekala v knihovně tři roky a když jsem se dozvěděla o vydání další, musela jsem si to čekání zkrátit první autorčinou knihou.
Příběh začíná před první světovou válkou a vypráví o jedné rodině, která zažila mnoho životních zvratů, traumat, tajemství, ale i lásky. Hlavními postavami jsou tři ženy, tři různé generace - Anna, Alžběta a vypravěčka Anežka. Autorka opět dokonale popsala neuvěřitelný počet postav na “pár” stránkách. Příběh je to dokonalý, chvílemi mě hřálo u srdce a chvílemi mi srdce pukalo, jak už to u knih z válečného období bývá. Trvalo mi se začíst, možná i proto, že jsem to zkoušela už před třemi lety a knihu tenkrát odložila. Trvalo mi čtení, i přesto, že se mi kniha líbila, nic mě vyloženě nehnalo ji dočíst. Takže dle mého je Slepá mapa nejslabší, uvidíme, jak se mi bude líbit kniha nová, která má vyjít v půlce dubna. Těším se!
Za mě zatím nejlepší knížka od paní Mornštajnové. Hana byla fantastická, ale Slepá mapa u mě ještě o pár kroků vede. Opět skvělý styl psaní, od knížky se nejde odtrhnout a je absolutně jedno, že čtete celou noc a druhý den v práci jste absolutně nepoužitelní. Musíte za každou cenu dojít nakonec a uzavřít v sobě tu neskutečnou jízdu napříč třemi generacemi.
Úžasné vyprávění zachycující velmi těžké období minulého století na příběhu jedné rodiny.
Po Haně celkem zklamání. Jak jsem se od Hany nemohl odtrhnout, do Slepé mapy nejsem schopný se začíst.
Opět úžasné čtení, paní Mornštajnová je skvělá vypravěčka. Všechno jsem s hlavními hrdinkami prožívala, jejich charaktery byly vykresleny takovým způsobem, že jsem měla chvílemi pocit, že je snad i znám... Moc se mi líbí celkově styl psaní paní autorky. Všechno do sebe krásně zapadá, v knize není žádné hluché místo, děj vás úplně vtáhne do sebe. Není to jen nějaké vyprávění lidských příběhů, ale kniha je plná emocí, má pro mě tzv. přidanou hodnotu, takové to kouzlo, že všechno v knize funguje. Knihu mohu jedině doporučit.
(SPOILER)
Asi jsem knihu četla v nějakém špatném rozpoložení, ale oproti “Haně”, která mě velmi zasáhla, mi nijak výjimečná nepřišla.
Vzhledem k tomu, že vypravěčkou je Anežka, jsem vyprávění o životě její babičky a matky stále považovala za předehru k hlavnímu příběhu, co teprve přijde, nicméně její příběh mi pak nakonec přišel nejslabší.
Uznávám, že je to poctivě napsané, životní osudy žen (a mužů) tří generací procházející celým 20. stoletím jsou zajímavé, nechybí události, které hýbaly historií i maličkosti, které významně změnily vývoj dalších událostí, ale tak nějak jsem z knihy neměla pocit, že by šla do hloubky. Spíš jakoby klouzala po povrchu.
Na okamžik se to změnilo, když se Anežka rozhodla udat svého muže, plus co následovalo.
Příběh pro mě začal být zajímavý v okamžiku, kdy Anežku kontaktovala STB za účelem donášení a pak když měla donášet na vlastního manžela. Čekala jsem proto nějaké velké finále, jenže z toho vlastně nic moc nebylo.
A pak byl najednou rok 1989, pár stránek do konce a rychle honem, ať už to máme za sebou.
Dávám 3,5*.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Skrýt reklamy
Kniha je velmi čtivá a poutavým způsobem provede čtenáře stěžejními událostmi 20. století. Postavy i děj příběhu jsou velmi realistické. Líbí se mi styl, jakým paní Mornštajnová píše.