Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Příběh Anny i Alžběty byl skvěle napsaný a měl spád. U Anežky, která byla opakem citově ploché Alžběty, to už trochu pokulhávalo. Bylo velmi smutné, že svého prvního muže milovala tak sobecky, že ho radši udala. Nicméně jsem na konci byla stejně ráda, že jejímu druhému muži zůstaly všechny tyto věci utajeny :)
Moje poslední zatím nepřečtená kniha od Aleny Mornštajnové (teda kromě Strašidýlka Stráši).
A stejná spokojenost, jako u všech předešlých.
Je to rodinná sága tří generací žen počínající zhruba v období před 1. světovou válkou a končící pádem komunistického režimu a prvními porevolučními roky. Těmito časovými osami nás provází postavy Anny, Alžběty a Anežky – babičky, matky a dcery, které se od sebe diametrálně povahově liší. Všechny prožívají svoje osudy, lásky, zklamání, životní zvraty, osobní neštěstí a traumata a každá se s tím vším vypořádává po svém.
Paradoxní na tom je to, že ačkoliv je to příběh o ženách, já jsem tady fandila spíš jejich mužům, kteří mi byli ve výsledku sympatičtejší.
Knížka, ostatně jako všechny od paní Mornštajnové, byla pro mě velice čtivá, nechtělo se mi od ní odejít, takže přečtena opět za jeden den ...a všech 5 hvězdiček.
Velice čtivý příběh několika generací rodiny na pozadí nelehké doby. Chvílemi jsem měla pocit, že si budu muset rodokmen této rodiny nakreslit, abych s v tom neztratila. Bylo to velice příjemné čtení, ale ve srovnání s ostatními knížkami autorkami nemohu dát více než 4 hvězdy.
Hodnocení: jelikož mě předchozí 2 knihy od Aleny Mornštajnové moc bavily ,tak jsem se rozhodla přečíst další knihu od ní - Slepou mapu a opět jsem byla velice příjemně překvapena . Ještě mě čeká jedná nepřečtená kniha od této autorky, ale už nyní mohu Alenu Mornštajnovou titulovat na mou nejoblíbenější českou autorku ,protože si to doopravdy zaslouží.
Jako první musím vyseknout poklonu stylu psaní, který autorka ve svých knihách používá , krásný bohatý jazyk ,který se mi ve všech 3 knihách neskutečně líbil a kniha se díky tomu četla sama.
Slepá mapa mě velice bavila , ale stále u mě vede Hana ,která byla úplně bez chybičky . Kniha byla rozdělená na 2 části a více se mi líbila ta druhá -při četbě té druhé časti jsem nemohla knihu odložit.
Co se týče té první části ,tak jsem se čas od času nevyznala jaká postava je jaká a celé se mi to tak nějak míchalo dohromady , ale napsané to bylo též skvěle, akorát se mi motaly ty postavy a někdy jsem se trochu ztrácela . Jelikož zde byly 3 postavy se jménem na A,tak to bylo obtížnější, ale časem jsem si zapamatovala všechny 3 postavy.
Ale ta druhá část se mi četla o mnoho lépe a moc jsem si četbu užila - zvratky přicházely opravdu nečekaně a někdy jsem z toho co se stalo byla velice překvapená a tomu přidávám též velký plus.
Též jsem se něco přiučila z té doby,ve které se román odehrával ,protože to bylo popsáno srozumitelně a bylo to dobře zapamatovatelné a skvěle se to četlo.
Z postav jsem si nejvíce oblíbila Anežku a Alžbětu, byly mně samotné asi i trošku povahově podobné a také se hodily do příběhu.
Pokud se chcete opět něco přiučit z našich dějin, tak mohu jedině doporučit!
Na první pohled banální vyprávění o jedné české rodině. Na druhý pohled příběh o rodině, která se snažila žít co nejlépe, přestože byla bičována jednou historickou událostí za druhou. Přestože se Slepá mapa nemůže pochlubit tak strhujícím příběhem jako Hana, čte se velmi svižně a poskytuje nádherný obrázek, jak první i druhá světová válka, nucené vystěhování Němců z pohraničí, sovětská okupace a socialismus ovlivnily osudy obyčejných lidí.
Nádherné čtení, rozhodně doporučuji!!!
Po přečtení si člověk uvědomí, že ačkoliv dnešní doba také není vždy jednoduchá, pořád můžeme být rádi za to, co máme. Neustále si na něco stěžujeme, ale neuvědomujeme si, že to, co my teď máme, o tom se dříve lidem často ani nesnilo.
Autorka prostě umí. Má můj obdiv, tato kniha je její prvotina, přitom je vážně skvělá. Zatím jsem četla jenom Hanu a teď Slepou mapu, ale další knihy od ní mám doma a čekají na mě.
Nemůžu hodnotit jinak, než 5/5* :)
První autorčinu knihu jsem si nechala jako poslední z dosud vydaných. Kniha se mi četla dobře, ale takové to "ach" (ať už z jakéhokoli důvodu), jsem u této knihy neměla.
Asi bych dala i jen dvě hvězdičky, ale dávám tři, protože se jedná o první knížku a vím, že další jsou lepší a lepší.
Pro mě nejslabší z autorčiných knih. Hrozně mě mátla jména, všechna od A, byť to byl záměr, já se v tom ztratila.
Zajímavý pohled na časy totality z pohledu Praskacky StB je originální a neotřelý. Styl psaní mi přijde trosku jak z povinné četby. Dost vysvětlující. Závěr příliš uspechany. Příběhy však velmi silné. Z hlavní hrdinky se zvědav občas kufr. Upřímně jsem ji nefandil. Tímto vnitřním rozporem me však kniha dostala.
Kniha se silnými, ač na svou dobu asi běžnými příběhy obyčejných lidí. Z počátku mi úplně neseděl styl psaní, měl jsem dojem jako když sedím a poslouchám vyprávění své babičky o svém mládí. Ale hned od počátku mi čtení šlo pěkně "od ruky" a knihu jsem přečetl dost rychle. Nejzajímavější mi přišla prostřední část o Alžbětě. U části poslední bych i uvítal obsáhlejší popis doby. To jsou ale jen drobné výtky, knížka patří k těm nej, co jsem četl.
Stejně jako před rokem Hana a před půl rokem Tiché roky, i Slepá mapa mě doslova nadchla. Nádherné čtení. A musím říct, že ač autorky prvotina, považuji ji ze všech třech i za nejhezčí.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Skrýt reklamy
Ve srovnání s Hanou a Tichými roky lehce pokulhává, a celkově nepůsobí tak moc emotivě. Že je tu hodně postav by mi ani nevadilo, ale je škoda, že nejsou tak věrohodně a pečlivě vystavené, jako tomu bylo u dvou výše jmenovaných knih. Také tu většina z nich nezažije skoro žádný pořádný vývoj. To ale zdaleka neznamená, že by to snad byla špatná kniha, naopak, je dost dobrá. Ale první jsem od Mornštajnové četla Hanu, a ta nasadila laťku proklatě vysoko.