Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6246
6246
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
Opět úžasná paní Mornštajnová, mně prostě její knížky baví. Děj příjemně ubíhá a já musím číst pořád dál - mám pocit, že na osudy lidí nahlížím jakoby zvenčí a jsem zvědavá, jak se jejich život bude dál vyvíjet
Autorka ma pro me velmi prijemny zpusob psani. Prvni cast se mi libila asi nejvic, ale obdobi posledni casti me osobne moc nesedi, takze mozna proto me to tolik nebavilo. Chvilema jsem se nutila do cteni a pak se to zase rozjelo. Nemam jednotny pocit po precteni, narozdil od Hany, tam byl clovek pripoutany k textu od zacatku do konce.
První dvě části knihy se mi líbily strašně, třetí část hodnotím jako slabší a konec mi nesedl.A jelikož nechci vyzradit spoiler, tak nepojmenuju to, co mi na něm vadilo. Ale celkově se kniha četla velmi hezky a nerada jsem od ní odcházela.
Slepá mapa je opravdu hodně smutná. Setkáváme se se sledem nešťastných událostí, z kterých doslova mrazí. Proto se mi příběh četl poněkud špatně, obzvláště když sami zrovna neprožíváte šťastné období zalité květinami. Asi nejlepší části se pro mě staly poslední kapitoly. Doktora Šimáka jsem si fakt oblíbila. Proto by mi nevadilo, kdyby byl konec o něco delší. Davam čtyři hvězdičky, protože Hana se mi líbila daleko více a oproti Slepé mapě mě uplně pohltila.
Kniha se mi velice líbila, byla čtivá a pořád se tam něco dělo. Příběh Anežky mě asi bavil nejméně ale i tak byl hodně dobrý. Nemůžu si pomoct ale připadá mi že tam bylo snad více postav než v Hotýlku ale mě to nijak nevadilo jak tady, tak i tam. V postavách jsem se neztrácela a číst mě bavilo, pořád jsem musela číst dál a dál, jak kdo dopadne. :) Rozhodně bych ale o pár stránek ještě natáhla konec. Dávám 4,75/5*.
Kniha mne bavila, autorka píše velmi čtivě. Ale - přece jenom je to prvotina, a tak konec knihy už mi o "fousek" přišel horší, hlavně ten kvapně dovyprávěný konec. Kniha prostě na úplném konci úplně vypadne z rytmu celého vyprávění. I tak se mi ale kniha moc líbila, a určitě si přečtu další knihy autorky.
Skvělá kniha popisující charakter postav a osudy několika generací rodiny s takovou čtivostí, že jsem knihu nechtěla odložit. Paní Mornštajnová se právem řadí mezi naše nejlepší současné autorky a stala se mou velmi oblíbenou. Dávám plný počet a doporučuji.
Docela zajímavé, dokud se probírá historie předků. Ale jak začne život vypravěčky, jde to z kopce. Také obsahuje dávku ženské vaty (zbytečné popisy vzhledu oblečení, bot, chování, atd.). Mezi touto knihou a o několik let mladší Hanou je velký posun k lepšímu.
Jsem z knihy strašně zmatená, co se týče hodnocení. Od autorky jsem četla pouze Hanu a byla jsem více než nadšená!
U této knihy jsem chvilkami myslela, že ji odložím, protože mi přišla extrémně nudná a o ničem, ale zase byly momenty, kdy jsem si říkala, že to je pecka a musela jsem číst dále. Začátek byl hrozný, ale po 30 stranách se to rozjelo a musím říci, že první část knihy mě bavila mnohem více než ta druhá.
Autorčin styl psaní mi velmi vyhovuje. Kniha se čte sama a vy ani nevíte, že už jste na konci.
Přišlo mi, že v knize se dělo více toho špatného, než toho dobrého.
Na 3 hvězdičky to rozhodně není, protože autorka je skvělá, ale na 5 také ne.
Alena Mornštajnová patří mezi moje nejoblíbenější spisovatelky a její knihy jsou zárukou kvality. Je totiž skoro jedno, co od této spisovatelky čtete, vždy je to strhující, svižně napsané, krásně čtivé a vždy mají její knihy obrovský přesah jak do oblasti historie, tak kultury, tak i společnosti, a co víc všechny její knihy jsou neskutečně lidské.
Vřele doporučuji a spisovatelce děkuji!
Tuto spisovatelku jsem dlouho odkladala a ani nevim proc? Toto je prvni kniha, kterou jsem precetla a urcite ne posledni. Styl psani je naprosto skvely [proste jiny] a mozna proto se to cte tak dobre. U nekterych pasazi cloveka az zamrazi z toho co nasi predci museli zazivat a stale se najde hromadka lidi, ktera na tuto dobu vzpomina v dobrem. Mozna jen zapomneli ty zle. Pokud je stale najde nekdo, kdo tuto knihu necetl, urcite doporucuji!
Osud tří žen z jedné rodiny protkaný skrz první světovou válku až po dobu krátce po převratu a pádu komunismu v naší zemi, je čtivě napsaný příběh, slabounko mi připomínající seriál Vyprávěj. Osudy, a ne zrovna snadné, třech hlavních hrdinek knihy, Anny, Alžběty a Anežky, vykresluje nejen těžkost doby, ve které žily, ale i jejich nelehké osudy, jejich manželů i rodinných příslušníků. Kniha se čte snadno, vtahuje Vás do děje a chcete znát, co bude dál, ale zároveň nemá nijaký spád, čí akčnost chcete-li a to ji trochu ubírá na zajímavosti. Upřít se však nedá, že paní Mornštajnová umí psát a udržet si své čtenáře.
Přestože si knihu už asi podruhé nepřečtu, tak přesto stojí za přečtení.
Alena Mornštajnová je úžasná vypravěčka lidských osudů.Rozplétá a zase splétá příběhy životů, které mě naprosto pohltily.Její schopnost vykreslit postavy a dobové poměry je obdivuhodná.Kniha mě nadchla, nemohl jsem jí pustit z ruky a po dočtení i dost dlouho z hlavy,a tak by to mělo být.Rozhodně doporučuji!
Souhlasím s těmi, kteří paní Mornštajnové vyčítají větší množství postav. Vzhledem k rozsahu románu jsem už na konci bohužel nevěděla, jaký byl osud první generace a obtíže mi dělalo i vybavit si osud některých postav v průběhu čtení. Vše ale autorce odpouštím, protože román je čtivý, dokáže chytit za srdce a ačkoli jsem to nečekala, s posledními větami přišlo i dojetí.
Příběh místy připomíná Hanu, ale je košatější a tolik nedrásá nervy. Na druhou stranu zpracovává velmi aktuální téma osobní odpovědnosti vůči sobě i druhým a v neposlední řadě přináší také pohled negativně vnímané postavy - Němce dozorujícího v koncentračním táboře, což nebývá v podobné literatuře obvyklé.
Knížku mi půjčila sousedka a moc si ji pochvalovala. Jelikož máme malé dítě vzala jsem si ji na čtení do auta - jako spolujezdec samozřejmě :). Prvních pár stránek se mi do toho moc nechtělo, protože tohle není četba, které se obvykle věnuji, ale při druhém začtení, už mě to opravdu chytlo. Kniha je totiž psaná tak opravdově. Nejsou tam žádné příkrasy, ani žádné srdceryvné projevy a tím si mě opravdu získala. Když jsem Slepou mapu četla, měla jsem pocit, jako by Anna seděla vedle mě a vše mi vyprávěla. Autorka velice dobře vystihuje životní příběhy, sílu a energii života, příjímání toho co přichází a sílu bojovat s osudem. Příjemná četba a i když ne vždy pozitivní, tak nějak mě vnitřně uklidňovala. Děkuji za to. Ráda si přečtu i další knihy od paní Mornšťajnové.
Slepá mapa vyšla ještě před obrovskou popularitou naší v současnosti nejčtenější autorky, Mornštajnové. Když jsem jí tehdy nabízela známým, měli předsudky, že to bude moc art, málo zajímavé a moc depka. Asi bych to neměla psát, ale teď když vidím ty čísla přečtených a procenta, mám pocit zadostiučinění i za samotnou autorku. Něco chce prostě čas a popularitu některých spisovatelů spustí až pozdější bestseller. Jsem ráda, že se hojně nečtou jenom prvoplánové slaďáky a že i vážnější témata mají úspěch. Teď už nemalej.
Po tom, co jsem přečetla Hanu a Tiché roky, jsem byla velmi namlsaná i na další autorčinu knihu. Bohužel jsem měla příliš vysoká očekávání, téměř 400 stran slibovalo příběh plný nečekaných zvratů, ale jednalo se spíše o kroniku jedné rodiny, která sice obsahovala řadu pohnutých osudů, avšak mě se příliš nedotkly. Ze začátku jsem i měla problém se do knihy začíst a najít si cestu k jednotlivým postavám pro mě rovněž bylo trochu těžší. Některé pasáže mi přišly příliš zdlouhavé, u jiných bych se raději pozdržela déle. Celkově nemůžu říct, že by mě životy postav nezajímaly, ale mnohem zajímavější mi přišlo přiblížení dění v naší zemi od meziválečného období až po komunistickou éru z pohledu běžné rodiny. S těžkým srdcem tedy hodnotím třemi a půl hvězdičkami, autorka ale stále patří mezi mé oblíbence.
Souhlasím s názorem, že knihy Mornštajnové jsou si dost podobné. Jenže vůbec to nevadí, protože příběhy rodin jsou vystaveny do poslední nitky, nenásilně se proplétají a utváří čtivý celek.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Skrýt reklamy
Myslím, že už bylo všechno řečeno, asi nemá cenu nic dalšího psát. Opět přenádherné dílo plné... těžko vyslovit čeho plné. Plné prostě všech emocí, které je autor schopen v čtenáři vyvolat. Opakuji, že vůbec nevím, jak to paní Mornštajnová dělá.