Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6246
6246
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
Zatím moje druhá kniha od této autorky. Něco naprosto úžasného a vyzrálého. Dokonale propracované charaktery všech postav. Děj se nenásilnou formou dostane člověku "pod kůži". Kdybych mohla dát deset hvězdiček, dám deset.
Slepou mapu jsem četla jako poslední z dosud vydaných autorčiných knih a nemám k ní vymyslet moc co jiného než k jejím předchůdkyním - autorka píše "stále stejně, ale vlastně stejně dobře". Motiv jedné rodiny na pozadí dvacátého století, dobře sestavený příběh, linky jednotlivých postav se vzájemně proplétají a s tempem tak- akorát rozplétají, přeskakuje se v čase... až bych řekla, že mi knihy od Mornštajnové (vyjma Hany) celkem splývají, ale zároveň jsem si s každou jednou udělala příjemný víkend a určitě sáhnu po každé další.
Mouchy na Slepé mapě - naznačování příštího děje, na které se ale v knize později nenaváže, nevěrohodnost stylu vypravěčky, která těžko mohla znát každou větu řečenou padesát let před jejím narozením osobami, které nikdy nezažila a poměrně patetické poslední věty knihy, které velmi zajímavou dějovou linku naprosto zabily.
Nemám ráda tzv. bestsellery, mám tendenci koukat na ně tak trochu spatra. V tomto případě se autorce omlouvám. Krásný inspirativní příběh o ženách, které žily a uměly přežít.
Na knihu jsem byla v pořadníku tak dlouho, že už jsem dávno zapomněla, že vůbec něco takového je. Paní knihovnice hned hlásila - spěchejte, čekají další!
Nebylo to špatné. Mně se tedy líbila první část více, než část s Anežkou a STB.
Připadalo mi to jako koukat na Synové a dcery Jakuba skláře nebo Týden v tichém domě. Takový komunistický seriál.
Obdivovala jsem hlavně mužské postavy, mám pocit, že vždy jejich nástup na scénu zachránil hrdinkám život. Hans-Boženka, Ignác- Alžběta, Jakub-Anežka, Antonín-Anna. Ženy dělaly chyby, mnohdy fatální, ani jejich morální kodex nebyl nijak na výši, byly chladné a vypočítavé, ale chlap to vždycky zachránil. Nevím, čím si je získaly. Měla jsem pocit, že hlavní hrdinky nejsou "tři generace žen na A", ale je to hlavně o partnerech těch žen.
V první části knihy se líčí množství sexuálních dobrodružství, na první republiku až neuvěřitelných, zato od 50 let se pouze oznámí těhotenství, ale že by někdo k někomu vzplanul, ani zmínka.
Přečetla jsem to za dvě noci, ale nějaký brilantní zážitek to nebyl. Nesmála jsem se, nebála, neplakala, nelitovala, četla jsem to jako soubor dat .
A i jeden překlep, z Milana se na další stránce stal Mirek....
První část knihy mi připadala slabší. Přehršel postav, z toho mnohé zbytečné, matoucí či dokonce rušící vlastní příběh. Sympaťák Antonín je v jednu chvíli dědou, pak naopak vnukem a nakonec otcem, vše během několika stránek. Navíc děj vypráví Anežka, narozená kolem roku 1950, a já si co tři stránky v duchu říkal: "Jak ten detail či postřeh z roku 1914 může ta holka znát? Je snad jasnovidka?" Za mne maximálně 3*. Naopak
druhá část je brilantní, jeden z nejlepších textů mé oblíbené autorky. Takže celkově za čtyři hvězdy.
Tak trochu jsem tuto spisovatelku a její knihy schválně přehlížela. Prostě jsem měla pocit, že je kvůli nich mnoho povyku pro nic... bestseller blabla, nesnáším to a odvracím se od takových reklamních masírek.
Po knize jsem sáhla náhodou, protože jsem ji měla prostě po ruce. Překvapilo mě, jak hladce jsem se začetla do osudů několika rodin a generací. Jakmile jsem knihu odložila, už jsem zase po ní sahala, protože mne zajímalo, jak to bude dál. Uběhlo vlastně pár hodin, co jsem ji začala číst a přitom už uběhlo tolik let, které jsem stihla při čtení "prožít". A nebyla to špatná léta. :-) Možná, že časem někdy sáhnu po další knize této autorky.
Velmi dobrá a čtivá kniha - kronika 20. století vztažená na život jedné rodiny. Autorka je výborná vypravěčka, příběh je zajímavý a má spád. Jen konec mi přišel neúměrně pozitivní a ke zbytku knihy se mi vůbec nehodil. Všem doporučuji, i když Hotýlek je pro mě ještě o stupeň lepší.
Podle mě, moc dobrá knížka. V takových sagach jsou obvykle hlavní postavy totálně kladné, proti režimům. Tady jsou mnohem složitější, rozporuplnejsi. Ten román mě prostě neustále prekvapoval a bavil až do konce.
"Ale na světě pořád někdo někomu vadí. Lidi jsou asi takoví."
Kniha Slepá mapa je rodinnou kronikou zachycující osudy tří generací od doby před první světovou válkou až do rozpadu Sovětského svazu. Už dříve jsem si říkala, že by bylo zajímavé sepsat kroniku naší rodiny, i když by to jistě nebylo tak čtivé.
Samotné zpracování mi vyhovovalo, četlo se lehce a v příběh ve mně vyvolával napětí, pochopení nebo smutek v pasážích, kde to podle mě autorka zamýšlela. Všechny postavy jsou mi sympatické, a i když se u každé vyskytuje povahová vada
(u koho ne?), jsou to lidé laskaví. Lidské pochopení a ochota pomoci byla podle mého jediným lékem a nadějí v popsaných obdobích, a to je v knize popsáno naprosto skvěle.
Celkově je to milý příběh, ale snad nebude brzo zapomenutý? Uvidíme.
Zpočátku jsem měla problém zorientovat se, kdo je kdo, protože v jedné kapitole je paralelně popisován život Anny i Alžběty, že se člověk ztrácí v ději. Ale v momentě, kdy je čtenář vtažen do děje a "rozdělí" tři hlavní hrdinky, je příběh čtivý a napínavý. Jen je v příběhu opravdu zbytečně moc postav, z nichž některé nemají na příběh žádný vliv (například dvojčata Alžběty a dva starší synové paní Králové). A některé zvraty a proměny postav a vztahů mezi nimi byly pro mě taky trochu nepochopitelné.
Ale knihu doporučuji, dobré přečíst.
Podle recenzí jsem od knihy měl velká očekávání, a nenaplnila se. První polovina knihy mi přišla jako nepříliš vydařený pokus na zadání "napasuj ten nudný dějepis na konkrétní lidi, ať to děcka trochu baví". Postavy nejsou moc prokreslené, příběhy takové typizované, zvláštně vyzobané výseky z životů. Velký akcent na "kdo s kým", pomalu jak z červené knihovny. Emoce to ve mně moc nevyvolávalo a knihu jsem neodložil jen díky tomu, že dva dny dovolené skoro v kuse pršelo a jiné čtení jsem neměl.
Druhou polovinu knihy jako by napsal někdo jiný. V životě Anežky najednou přijde zlom, události mají spád, postavy šťávu, příběh mě vtáhl. Byl v tom zmar normalizace, neviditelná pavučina ničící lidské životy.
Ale možná jsem jen naletěl na nevhodnou anotaci, že totiž jde o příběh tří žen. Mně to přišlo jako příběh Anežky, příběhy její matky a babičky (a dalších předků i sousedů) by byly spíš přípravou hlavního příběhu, jakousi rodinnou anamnézou - pak je ale otázkou, proč je ta příprava tak dlouhá a nudná...
Celkový dojem z knihy tedy průměrný, zlepšující se s vzrůstajícím číslem stránky;-)
Protože je Alena Mornštajnová neustále vyzdvihována jako jedna z našich nejlepších spisovatelek současnosti, tak jsem si dala další její dílko. Úplně mi nesedlo. Četlo se docela dobře, ale těch postav. Zbytečně moc a měla jsem v tom chaos. Tady obzvlášť, když se jich velké množství jmenovalo od A. Neustálé cestování sem a tam, to už jsem taky nevěděla, kdo a kde je. Druhá část mě bavila víc a přišla mi záživnější. Přečetla jsem. Neurazilo, nenadchlo. Za mě zatím nejlepší Hana.
Slepá mapa se čte snadno. Má ale několik zásadních nedostatků. Tak především kniha působí tak, jako by se autorce vymkl popisovaný příběh z ruky. Děj je stále rozšiřován o nové postavy a jejich příběhy působí rušivě. Jejich svázání s hlavními hrdinkami je navíc vyumělkované. Další problém představuje způsob vyprávění. Er-forma by by byla vhodnější, protože to, co Anežka vypráví, se jen těžko mohla sama dozvědět (tím spíš od své matky, která pravděpodobně nebyla sdílná, natož od babičky, kterou nepoznala a dalších lidí, jejichž myšlenky a pocity by musela dokonale znát). Její perspektiva je pro příběh v podstatě zbytečná. Pokud chtěla autorka použít první osobu, bylo by asi lépe knihu rozdělit do tří částí a napsat každou část z pohledu babičky, dcery a vnučky. Výtku bych měla i k dialogům (přímé řeči), které nevypadají moc přesvědčivě, spíš jako z nějakého průměrného seriálu.
Od knihy jsem čekala trochu víc sofistikovanější styl i příběh. Hana od stejné autorky mne oslovila víc.
Další z příběhů Mornštajnové, kdy neuděláte chybu, když si přečtete. Příběhy několika generací, s různými zvraty a záludnostmi života a politických režimů..
Anna, Alžběta, Anežka. Tři generace, tři osudy. Knihou provází vypravěčka Anežka, třetí žena v příběhu. Alena Mornštajnová díky třem ženám shrnula dramatické události 20. století a vykresila jaký život byl. Kniha se mi četla hezky, ale pořád jsem čekala na nějaký ten aaaaach efekt. Konec mi teda vadil a to hodně. Není to vyloženě zklamání, to ne, ale dorazil to konec a tím myslím poslední dvě strany. To kdyby v knize nebylo, byla bych spokojenější.
Krásná oddechovka. První část knihy se mi líbla malinko více než druhá, která byla trochu slabší. Bylo to krásné vyprávění o životě tří ženských generací jedné rodiny, doplněno o barvité vyprávění ze života jejich nejbližších během zásadních milníků minulého století.
Tak tato kniha je pro mně uměleckým dílem. Byla jsem úplně pohlcena do běhu událostí.
Ze začátku jsem se trochu neorientovala v osobách s křestním jménem začínajícím na “A”, ale po zorientování to byla jedna z těch lepších knih - která popisuje životy běžných lidí v přelomových okamžicích let nedávno minulých.
Tato knížka se mi velmi líbila, děj mě vtáhl po celou dobu. Doporučuji ji přečíst.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Skrýt reklamy
Slepou mapu jsem četla jako druhou, až po Haně, a to má asi na mé hodnocení knihy zásadní vliv. I když je příběh (nebo opět tři příběhy) vystavěný i vyprávěný plasticky a barvitě, bylo pro mne zejména na začátku těžké odlišit jednotlivé postavy a generace, tím spíše, že jména jsou si tak podobná. To je ale asi moje jediná výtka, jinak jsem příbehy všech tří generací opět hltala a přitom se dovzdělávala v dějepise v těch oblastech, o nichž učebnice i učitelé mlčí. Díky bohu za Mornštajnovou!