Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6116
6116
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
Alena Mornštajnová je prostě mistr. V podstatě z běžnýho života dokáže vykouzlit neskutečný příběhy. Najdete tady všechno lásku, štětí, strach i smrt, prostě život. Neuvěřitelný jak dokáže propojit několik generací, spoustu osudů tak, aby to dávalo smyslu a ještě to neztratilo tu jiskru příběhu. Vracíme se tady o celé století a postupně se s několika hlavními ženskými hrdinkami prokousáváme několika různými obdobími a režimy, nejdřív první světovou válkou, pak druhou a nakonec komunismem.
Skvělá! Kniha se četla sama.
Na knihách autorky se mi líbí to, že člověk doufá v nějaký happy end a on ne vždy přijde.
Kniha, kde nebyla jediná postava sympatická a děj tak nějak unyle plynul. Vzhledem k jiným knihám Aleny Mornštajnové a jejím schopnostem, jsem čekala mnohem, mnohem víc...
Nebyl to úplně můj šálek kávy. Ze začátku jsem se ztrácela ve jménech, postava Alžběty byla neuchopitelná (v každém období se chovala vždy jako úplně jiný člověk). Ale jako celek to bylo dobré, i když vypravěčka Anežka mi k srdci nepřirostla.
Všechny knihy od této autorky jsou velmi čtivé a všechny musím hodnotit 5*. Krásné ač mnohdy smutné příběhy.
Tak nevím. Byla to sága jedné rodiny, ale už nějak po polovině knihy mě vyprávění začalo nudit. A naprosto jsem nepochopila Anežčinu akci, která nemohla nespustit, co spustila. Závěr je velmi pohádkový. No, možná jsem čekala něco jiného.
V podstatě obyčejný příběh tří generací ve 20. století, ale tak krásně napsaný! Nádherně vykreslené postavy a naděje na konci. Alena Mornštajnová je skvělá spisovatelka a jedna její knížka je lepší než druhá. Nesrovnávám.
Hana. Zklamání. Tiché roky. Nadšení. Slepá mapa. Nuda!
Všechny tři se četly samy. Mapa je dějově asi nejfádnější.
Autorka má vážně dar vyprávět příběhy. Vybírá si nelehká témata, ale přednese je tak čtivě, lidsky. Příběh byl velmi obsáhlý, přece jen zmapovat život tří generací musí být náročné.
Trochu jsem se ztrácela v postavách, u vyprávění jedné rodiny jsem těžce vzpomínala, co bylo u druhé rodiny. Nakonec se mi to ale vždy uspokojivě spojilo.
Autorčiny knihy bych doporučila jako povinnou četbu. Snad až od ní se podrobně dozvídám, jak to v naší ( ne zas tak dávné) historii bylo. Pro mě nepředstavitelné. Vždycky si budeme stěžovat na dobu, která je právě teď, ale když jsem to četla, byla jsem zhnusená a zároveň vděčná, že jsem tuto dobu nezažila.
Slepá mapa je v pořadí druhá kniha po Haně, kterou jsem od Aleny Mornštajnové přečetla. Dlouhý začátek je možná pro někoho logický, ale pro mne byl příliš popisný a nezáživný. Pak se příběh rozvine do plastického obrazu vcelku nedávné historie. Já jsem v tom období prožila třicet let života a chvílemi jsem měla husí kůži, když jsem si oživila věci, které tenkrát byly “normální”. Měla jsem chvílemi i trochu vztek, když jsem příběh četla. Možná je to i hlavní postavou - vypravěčkou. Anežka je slaboch, člověk, který se neumí radovat ze života. Ale konec dobrý, všechno dobré - naprosto nečekaný mi přišel závěr, který byl i přes těžké téma knihy optimistický.
Doporučuji, kniha určitě stojí za přečtení, ale nečekejte Hanu.
Kniha mi moc pomohla v těžkém období, což nesmírně oceňuji. Je velmi ctiva a srozumitelná i přes některé nelogicnosti a nepřirozeny závěr.
Byla to druhá knížka od autorky, po Haně. Knížka se mi líbila, četla se sama, oceňuju vhled do delšího časového období a více generací rodin, období, míst. Příběh byl pěkný, jen se mi občas pletly jména žen, když byly všechny na A. :-) Ale Hanu Slepá masa za mě o tolik nepředčila.
Skvělá kniha. Takové téma mě baví. Udivuje mě odhodlání a síla lidí, kteří prožily zlé časy.
Tři generace žen, jejichž jména začínají stejným písmenem, ale každá z nich je zcela jiná svou povahou i vzhledem. Asi nejbližší mně byla Alžběta a nejméně jsem si oblíbila z pochopitelných důvodů Anežku. Nicméně, všechny ženy byly ve svém jednání ovlivněny rodinou a především dobou, ve které žily. Kdo je bez viny, ať hodí kamenem...
Slepá mapa je druhá kniha po Haně, kterou jsem od A. Mornštajnové četla a musím říct, že mě dostala ještě více než Hana. Vřele doporučuji a klidně i jako povinnou četbu do škol.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Krásné čtení, chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala v postavách, ale pak už jsem se nemohla odtrhnout.