Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6118
6118
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
Nebudu se rozepisovat...Láska k Aleně Mornštajnové začala Hanou...Slepou Mapu jsem dočetla před chvílí jedním dechem a jdu se pustit do Tichých roků. Autorčin styl i tématika jsou mi velice blízké.
Po 2 letech jsem se vrátila ke knize a znova wau.Paní Morštajnová prostě umí psát o běžném životě,lidské povaze,lásce,rodině a historií naší republiky a to vše zabalené ve vyprávění jako od babičky.
Kniha se mi líbila, ale upřímně mě zaujaly více příběhy Anny a Alžběty, než život Anežky, o které byla skoro polovina knihy. Nelituji toho, že jsem po ní sáhla, celkově se četla dobře, ale neoslovila mě natolik, jako Tiché roky od stejné autorky.
Alena Mornštajnová umí psát. Čtivě a poutavě. Má svůj snadno rozpoznatelný styl, který se v jednotlivých knihách opakuje a nechám na každém, zda to považuje za přednost či nikoliv (...ale jinak tam žijí lidé úplně stejně jako jinde a ani jim se nevyhýbají rány, které tak rádi připisují osudu, i když za většinu špatného nemůže osud, nýbrž zlo v nás"). Třígenerační příběh Anny, Alžběty a Anežky zasazený do dějinného soukolí 20. století je řemeslně kvalitně odvedená práce. Přestože mi rozepisování rodinných historií občas přišlo příliš opakující a zbytečně roztahané, Anežčiny vztahy neměly daleko do béčkových ženských románů a doušky prozrazující, co přijde na nadcházejících stranách, působily velmi rušivě a místy navíc nesprávně, za hlavní výtku považuji, že knize chybelo něco navíc, něco, díky čemu by kniha nezapadla v zapomnění a zůstala v mém srdci po boku jiných podobně zaměřených knih jako Zvuk slunečních hodin, Marie a Magdalény či Němci.
Výborně napsaná kniha, neustále žasnu, jak krásně Alena Mornštajnová dokáže pracovat s jazykem. Těším se na další, pište, prosím!
Pěkný, místy smutný příběh tří generací žen jedné rodiny. Každá si svůj kříž nesla v jiné době, každá se s ním vypořádala jinak. Svým stylem vyprávění a vykreslením postav mě autorka vtáhla do děje, dá se říct až do jejich kuchyně. A já tam s nimi pobyla ráda.
Další z autorčiných počinů, který mě nemohl minout. Osud všech třech žen byl zajímavý a doslova mě vtáhl do děje. Nejvíce mě však zajímala Anna a pak Alžběta, která prchala z pohraničí před německou armádou. Skvěle napsané, čtivé a poutavé.
Moje první kniha této autorky, která mě přiměla přečíst si hned i všechny ostatní, které napsala. Nenásilně propojené příběhy tří generací na pozadí historických událostí minulého století mě hned od začátku vtáhly do děje, a ke konci jsem se do osudu hrdinky tak vžila, že jsem téměř fyzicky cítila její strach.
Dočetla jsem teď tuto knihu a po celém těle se neskutečně klepu. Tuhle knihu jsem odkládala, na doporučení, jako tu nejméně hodnocenou v mém okolí. Taky s faktem, jak velmi syrově autorka líčí něčí smrt jen tak mezi řečí (řádky), což už zase mne připadá krapet drsné. Ale musím říct, že po přečtení téhle knihy jako třetí v pořadí od autorky, ji stavím na stejné místo jako Hanu. Mně se tato líbila opravdu hodně. Ale ano, ta pachuť bezpráví ve mně zůstává, není to žádná oddechovka, i když kniha se čte opravdu snadno. Několikrát dívajíc se na titulní stránku, jsem přemýšlela proč zrovna název Slepá mapa, nedává mi to smysl. Možná to je tím, že v knize nezazní přesné místo děje? Kdyby měl někdo jiné informace, budu ráda za osvětlení. Plním své předsevzetí přečíst autorčiny knihy.
Ctiva kniha zabývající se osudem tři zen z jedné rodiny a jejich blízkých. Příběh začíná před první světovou válkou a postupně plyne dal historii. Kniha se zabývá zejména osobními pribehy, avšak zároveň nás nenásilnou formou informuje o politické situaci. Výborná kniha, doporučuji.
Pani Mornstajnovou, jako vetsina lidi, co se kdy k jejim dilum dostala, naprosto zboznuju. Jeji neuveritelna, ctivost, hloubka, s kterou umi vykreslit osudy postav tak, aniz by to nepusobilo monotonne ci prehnane a take primereny pocet stran, ktere mi knihu vzdy dovoli do max jednoho dne docist je neco, co se u autoru dnesni doby vidi malokdy. Ackoliv take miluji jeji styl, kdy si za tema vybira osudy rodiny, ktery je nasledne vylicen v prubehu staleti a ruznych politickych obdobi nasich dejin, je treba poznamenat, ze toto stejne tema uz pomalu zacina nudit, a to i presto, ze autorka vzdy prijde s trochu jinym napadem a lidmi v nem. Slepa mapa je za mne jeji nejlepsi knihou. Kazdopadne si myslim, ze do budoucna by se autorka mohla zamerit na soudobejsi dejiny a starosti lidi dnesni doby. Kdovi, treba aktualni pandemie zazehne v jeji mysli napad na novy tragicky namet :))
Moc hezky napsaná kniha o rodinné historii. Bála jsem se, že se budu nudit, ale naopak to bylo jednoduše napsané a velmi zajímavě.
Příběh začíná před první světovou válkou, kde nás postupně příběhem provedou tří generace .
Opravdu mě to bavilo, bylo to nenásilné. Zapojilo se zde i dění v té době a zároveň se zde objevuje i láska.
Jediné, co mi trošku vadilo, bylo odskakování v příběhu k jiných osobám, které nebylo nijak odděleno. Takže jste najednou četli plynule o někom jiném. To mi v tom dělalo ze začátku bordel, než jsem si na ten styl psaní zvykla. Nakonec jsem opravdu spokojena a byl to velmi zajímavý příběh. Za mě mnohem lepší jak Hana.
Příjemné čtení. Klidný děj bez nějakých extra výrazných skoků v ději. Přesto však kniha byla velice zajímavá a pěkná.
Tato kniha se mi přesně trefila do mého vkusu. Rozhodně se nejedná o nudnou rodinou kroniku. Chvílemi se velké životní drama odehrává jen na pár stránkách a já knihu hltala s napětím. Skvěle se zde snoubí příběhy lásky s okolnostmi dvacátého století. Vřele doporučuji!
Hodně mi připomíná Hanu, ale příběh zase jiný i když hodně podobný způsob vyprávění a obsah knihy. Zaujala hodně a dobře se četla i když mě přišlo, že chvílema čtu Hanu.
Byl to parádní zážitek a poslední kniha, kterou jsem od této skvělé autorky ještě neměla přečtenou. Tak snad budou brzy další...protože každá její kniha v sobě ukrývá svůj příběh i překvapení.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Famózní kniha. Myslela jsem, že ji budu číst aspoň týden, ale nestihla jsem ani zamrkat a kniha byla u konce. Žádná pasáž nenudila. Nádherné čtení, průřez dějinami, autorce děkuji.