Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6118
6118
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
Mornštajnová umí hezky vyprávět. I tato kniha byla pro mě čtivá, jen některé reakce postav mi přišly nepochopitelné a nedokázala jsem se s nimi ztotožnit. Jako by v tomto příběhu nebyl nikdo "normální" a když už se někdo jevil jako normální, tak udělal něco, co jsem vůbec nechápala :-) Takže pro mě od autorky zůstává nejlepší kniha Tiché roky.
Nemohu říct, že by to byla kniha špatná, ale asi jsem podle hodnocení ostatních čekala víc . Ani jedna z hlavních hrdinek si mé sympatie zrovna nezískala , možná i to je důvod, proč nesdílím nadšení ostatních . V každém případě jsem už četla jiné knihy podobného tématu a to mnohem povedenější.
Krásná kniha. Od první strany se začtete a nemůžete přestat. Příběh tří různých generací žen jedné rodiny. Autorka bravurně vykreslila život žen v nelehkých podmínkách, zachytila vážnost a dopad jejich životních rozhodnutí. Autorka potvrdila to, že její knihy opravdu stojí za předčtení. Doporučuji a už se těším na další.
Moje první přečtená kniha od Aleny Mornštajnové, ale určitě ne poslední. Autorčin styl vyprávění mi sedl, a chvílemi jsem četla doslova bez dechu. Děj místy ubíhá možná až příliš rychle, ale vzhledem k tomu, že kniha popisuje většinou neveselé události je to snad i dobře, alespoň nemáte čas se příliš dojímat a skličovat, protože netrpělivě očekáváte, co přinesou další stránky. Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi historii a příběhy "obyčejných" lidí.
Skvělý příběh, přečetla jsem knihu za tři večery. Doporučuji. Je super jako všechny další od paní spisovatelky.
Románové vyprávění o osudech obyčejných lidí přes několik generací mě ke čtení nikdy moc nelákalo. Připomíná mi povinné školní besedy s pamětníky, kdy bychom mnohem raději lítali venku než tiše poslouchali. Tahle knížka je coby prvotina výborná a před autorkou klobouk dolů, ale není to nic, co bych hltala bez zastavení. Jakmile se k dalším kapitolám nevracím s chutí, něco v knížce pro mne chybí. Hanu jsem ještě nečetla a teď váhám, jestli to mám zkusit, i když byla tolik vychválená.
První přečtenou knihou od A. Mornštajnové pro mě byly Tiché roky, které mě přitahovaly svým názvem. Musím říct, že ač jsou formou podobné dílu Slepá mapa, tak se mi líbily mnohem víc. Je to možná i tím, že ji autorka vydala o rok později a zúročila v ní některé nedostatky, na které kritika nebo čtenáři upozorňovali.
Nicméně i přesto nutno dodat, že sledovat osudy tří po sobě jdoucích generací žen v době, která byla plná zvratů a nejistot, bylo zajímavé, i když v konečném důsledku nedokážu říct, že by mi některá z těch tří žen přirostla k srdci. Alžběta mě najednu stranu imponovala svou podnikavostí a vlastností nezoufat si a nestěžovat si, nadruhou stranu mi vadila její chladnost a odtažitost, kterou se navenek projevovala. Počas čtení jsem se vlastně ani nemohla rozhodnout, jaký osud bych přála Anežce...
Tak jako si mě nezískala Hana, bohužel ani Slepá mapa.
Mě v tom prostě chybí jakási procítěnost, kterou chci s postavami prožít.
Dostala horečku, za dva dny zemřela. Tečka. A jede se dál.
Rozumím tomu. Doba nebyla lehká a proto i lidé asi museli být sami k sobě tvrdší, aby všechno to utrpení vydrželi.
To souznění a emoce v této knize mi prostě chybí. Možná opravdu proto (jak tady sami mnozí píšete), že je tam tolik postav, které by si zasloužily rozvést svůj životní příběh podrobněji.
Velmi čtivý příběh o životě několika generací od doby před 1. světovou válkou až do devadesátých let dvacátého století. Doporučuji k přečtení.
Na knihách paní Mornštajnové mě nejvíce fascinuje, jak se v malých slovech a v ještě menších obrazech střídají obrovské historické milníky. Knihy se čtou lehce, skoro samy, na stránkách letí roky, díky nimž se křivdy a bolesti mění a modifikují, až to nakonec vypadá, jako by se ani nic velkého vlastně nestalo. Knihy přesto nevyznívají odosobnostněně či nezúčastněně. Za mě je tohle nejlíbivější rys všech jejích knih.
Na tomto příběhu se mi nejvíc líbil závěr. Anežka není zrovna typ literární postavy, kterou by čtenář miloval - i Alžběta si v průběhu stránek získá větší sympatie, ale díky ukončení knihy si člověk uvědomí, že i sobecký a vlastně špatný člověk může mít nakonec pěkný život a že je lepší všem to dobro a lásku přát, nežli jim je zazlívat, protože koneckonců dělali, co mohli.
Čtivě napsaná historie jedné velmi zajímavé rodiny - rozhodně ale věřím tomu, že se na pozadí dějinných zvratů mohly charaktery a činy jednotlivých postav vyvíjet právě tímhle směrem. Určitě doporučuji k přečtení.
Postavu Anny nelze nemít rád a i Alžběta se časem vybarví. Myslím, že Anežka většinu čtenářů přede mnou nechytla, protože to není kladná hrdinka, ale bez jejího vyprávění by kniha nebyla celistvá. Dojal mne pan Klein.
Kniha se četla jednoduše, mně se hodně líbila, asi je to i tím, že zrovna skládám střípky jednoho rodokmenu...
Po přečtení Hany jsem se časem vrátil k dalšímu dílku od paní Mornštajnové. I když hodnotím 5 hvězdičkami, příběh nebyl tak "silný". Každopádně rodinné ságy jsem měl rád odmalička, takže jsem si s knihou užil chvíle volna dostatečně. Těším se na Tiché roky které budou další čtenou knihou od téhle skvělé a oblíbené autorky.
Moje první přečtená kniha od paní spisovatelky Mornštajnové.Krásně popsané 20.století v celé své kráse.Výborně se kniha četla.Těším se na další.P.S.Nejvíce se mi líbila postava Anny.
A tahle kniha byla prvotina? Soukromně jsem si seřadil knihy Aleny Mornštajnové na Hana - Slepá mapa - Tiché roky - Hotýlek. Sice by se z nich daly sestavit knihy dvě (Hana a ty ostatní), ale kouzlu rodinných ság jsem díky ní propadl. Slepá mapa má v sobě tajemství, která známe, na rozdíl od všech postav, krutost dějinných zvratů i hledání štěstí obyčejného života. Kolik rodin zná své předky, zná jejich osudy, kolik tajemství se v nich skrývá. A kolik už se přes generaci nepřenese - praděda, který hrál blázna, aby nemusel zpátky do zákopů první světové, prastrýc udaný za poslech rádia v době Protektorátu, jiný strýc přes koleno, který stál u vývoje první české počítačové diakritiky. Omlouvám se za tolik osobní poznámku, ale muselo to ven. Asi si v rámci rodiny budeme muset všechny tyhle historky zapsat, ať naše děti vědí...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Na tuhle knížku jsem se těšila a byla jsem hodně zvědavá, zatím jsem nic od paní Mornštajnové nečetla, vzala jsem to tedy od jejího debutu. Musím říct, že hned od začátku jsem se nemohla od knížky odtrhnout, četla jsem i do půl třetí do rána:) Zajímavé postavy na pozadí událostí minulého století, pestré osudy celých rodin, ani chvilku jsem se nenudila. Na konci mi bylo líto, že už je konec, i když překvapivě šťastný:) Rozhodně jdu pokračovat Hotýlkem.