Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6239
6239
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
Paní Mornštajnová má dar vyprávět. Prostě, jednoduše, zkrátka tak, jak je píše sám život, kterým se inspirovala. Takových obyčejně neobyčejných osudů je tisíce a je správné je vyprávět, zvlášť když to někdo umí.
Myslela jsem, že po Haně nemůže být nic lepšího. Hana-kniha, co mi navždy zůstane v srdíčku se přeci nedá překonat. Objednala jsem si v naší knihovně Mapu a čekala, až na mě přijde řada. A když přišel email, že je kniha volná , těšila jsem se domů, až otevřu první stránky a s klidem v duši, že prostě to nejlepší z pera paní Mornštajnové jsem četla a nic víc nečekám, jsem otevřela první stránku. A četla , četla,četla...až do teď. Jaká slova však volit, když u Hany jsem napsala, že lepší knihu jsem nečetla, že mě chytla a nepustila, že jsem u čtení nedýchala...
Příběh rodiny a jejího okolí, tak spjatý a přitom tak každý jiný. Tak logicky uzavřené příběhy, tak uspořádané do sebe, všechno do sebe časem tak logicky zapadne...
Jediné- a paní Mornštajnová , promiňte, trochu něco málo o výsleších na státní policii vím-i když, pravda z doslechu...kdo jednou nehtíkem zavadil, toho nepustili, natož aby na něj zapomněli. Ale to je jen můj povzdech, na kvalitě této knihy tato malá kosmetická závada naprosto nic neubírá, protože i já věřím, že nade mnou moje babičky a dědové také drží "tam nahoře" ochrannou ruku, protože vědí, že jsem živel a že bych občas mohla po sobě nechat spálenou poušť. TAkže -Haló, haló vy tam všichni nahoře.... děkujeme vám , my tady dole na vás moc a moc myslíme a přejeme vám zasloužený klid a nebojte se, my si své místo tady na tom světě nějak , snad s úctou k vám, čestně dobojujeme....
A vám, co se chystáte na tuto knihu - závidím vám,že máte před sebou nepoznanou knihu tohle čtení je opravdová nádhera.
Toto je literarne umenie samo o sebe, realne, zivotaschopne, putave, do poslednej nitky odmotane klbko pribehu - tlieskam, vazne dobre.
Další kniha od autorky a další nadšení, plný počet hvězdiček nemůžu dát jen proto, že jsem nedávno dočetla knihu Heřmánkové údolí (částečně podobné téma) a to mě nadchlo ještě o kapánek víc. Jinak paní autorka prostě umí, mě už se líbila její druhá kniha Hotýlek, má vytříbený styl psaní, nádherně umí vykreslit psychologii postav, navíc vícegenerační román se úžasně čte a já můžu určitě doporučit k přečtení.
Naše životy jsou plné okamžiků, kdy se musíme rozhodnout. A nic není černobílé!
Nejdůležitější asi je umět odpouštět, pamatovat si to dobré a se špatným se vyrovnat...
Přečteno téměř doslova jedním dechem během propršené neděle a nemohla jsem si vybrat lepší literární společnost. Je to opravdu velmi čtivé, uvěřitelné a přesně jak tady už několik z vás psalo, máte pocit, že vám to třeba vypráví babička, nebo někdo z rodiny. Myslím, že spousta z nás v tom může najít podobnost s osudy vlastních předků.Smekám s jak lehkým jazykem autorka líčí zrůdnosti událostí 20. století, na které nesmíme nikdy zapomenout. Díky téhle knížce se určitě líp přiblíží historie naší země i mladším generacím.
Skvělé. Už při četbě Hany mne napadalo, že témata Aleny Mornštajnové jsou natolik nosná, že by jim slušel i mnohem širší formát. A totéž si myslím o Slepé mapě... Pevně věřím, že se jednou dočkáme rozsáhlého románu, který bude stejně skvělý jako jsou její aktuální knihy. Doporučuji.
Paní Alena prostě umí vyprávět, čistě a lidsky často drastické okamžiky všedního života, proto jsou její knihy tak čtivé a krásné. Slepá mapa nebyla výjimkou. Doporučuji.
V knihách A.M. nepotřebujete stránkové popisy událostí. Stačí drobné naťuknutí, náznak nebo jen pár prostých slov. A stejně to s vámi zamává. Příběh "áčkových" žen byl strhující, každá drobná dějová linka zajímavá, politické pozadí dokonale vykreslené. Pro mě v současné době nejlepší česká próza!
Moc pěkně napsané.....netuším, jak to autorka dělá, ale každý její román je tak čtivý a přitom jsou to osudy žen, které nám často připomenou osudy ve vlastní rodině a našem bližším i vzdálenějším okolí. Možná právě proto.
Slepá mapa líčí na pozadí dějin našeho státu v minulém století osudy tří představitelek jedné rodiny. Babička Anna je krásná a upovídaná, maminka Alžběta naopak málomluvná, zato odvážná a praktická a nejmladší Anežka, která příběh vypráví, je nejsmutnější postavou. Mně nejvíc imponovala Alžběta se svojí bojovností, rázností, zkrátka svým přesným "tahem na branku".
Tyhle rodinné ságy autorka umí, dokáže vylíčit obyčejný život ve vztahu k velkým historickým událostem velmi čtivou formou. Románové osudy jsou podobné mnoha skutečným osudům žen i mužů ve stejné době, řeší podobné problémy, nejsou vyloženě kladní ani záporní a právě to dělá četbu tak poutavou.
U knih Aleny Mornštajnové mám vždy ten teplý domácí pocit, jako by všechny její příběhy vyprávěla moje babička. Tyhle příběhy jsou tak neuvěřitelně lidské, že v nich každý musí najít kus sebe. A já je všechny znám - jen s jinými lidmi v jiných městech. Nikdo by neměl zapomenout na historii a minulost. Už u Hany jsem psala, že jazyk autorky je nádherně čtivý, ale nikoli jednoduchý a laciný. Opět klobouk dolu za tuto knihu.
Ano, Hana je Hana. JENŽE! Příběh se četl sám. Nádherně napsáno, poutavě odvyprávěno. Paní Alena dokazuje, že je neskutečná spisovatelka.
Naprosto skvělá knížka, od které se nelze odtrhnout. Všem třem hlavním hrdinkám jsem fandila hned od začátku a od začátku se o ně i bála na jejich cestě životem. Četla jsem po Hotýlku a musim říct, ze toto bylo ještě lepší. Naprosto skvělé. Mrzí mě, že jsem už knížku dočetla.
Opět skvělé oddychove čtení mapující osudy "běžných smrtelníků" v průběhu 20 století. Tohle prostě paní Mornstajnova umí opravdu luxusně. Krásně napsáno, jednotlivé postavy velmi pestré a výborně vykreslené, skvělé mapování dobové reality. Moje autorčina druhá kniha a opět jsem okouzlen a velmi pozitivně naladěn.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Skrýt reklamy
Opět skvělá kniha, skvělé spisovatelky,kterou jsem si hned po první knize oblíbila a s dalšími knihami obliba stoupá. Nemůžu se dočkat až budu číst další knihu, zatím poslední.