Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532046/bmid_slepa-mapa-65c9dcbded670.png
5
6301
6301
„Lidé přicházejí na svět z různých důvodů – z lásky, náhodou, nebo omylem. Já jsem se narodila kvůli bytu,“ předesílá hlavní hrdinka Anežka na začátku ságy o trojici žen, která se začala psát už před první světovou válkou. Do Anežčina osudu se promítají nejen životní příběhy jejích rodičů a prarodičů, ale i krutý dopad dějinných událostí. Její babička Anna odjela přes odpor rodičů do pohraničního městečka na severu Čech, aby tam se svým vyvoleným začala nový život – ten se však záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později se pak s těžkými začátky potýká i jejich dcera Alžběta, donucená prchat před německou armádou zabírající Sudety. Po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu – tentokrát v podobě důstojníka StB – i život vypravěčky Anežky... celý text
Romány Pro ženy Literatura česká
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Interpreti: Veronika Gajerová
více info...
Přidat komentář
Skvělá, tato autorka opravdu umí psát. Krásně a věrohodně popsáno, člověk se musí zamyslet a popřemýšlet. Těším se na další její knihu, kterou jsem teď dostala jako dárek.
Knihu jsem měla doma už hodně dlouho a celou dobu na mne poctivě čekala a vyčkávala, až přijde na správná doba. Ta přišla až nyní a já jsem strašně ráda, že jsem si kdysi koupila knihu od tehdy (pro mne) neznámé autorky.
Krásný příběh jedné rodiny a třech žen-Anny, její dcery Alžběty a Anežky. Vyprávění o životních peripetiích od první války až po konec komunismu. Na pozadí důležitých historických událostí se dějí malé a velké výhry obyčejných lidí.
Zamilovanost, manželství, děti. Malé i velké starosti, malé i velké radosti. Zklamání, výhry...
Místy mi příběh přišel hodně depresivní, ale takový už život tehdy byl. Držela jsem palce Anně, Alžbětě i Anežce a přála jsem jim více štěstí, než kolik se jim dostalo... Každý dělá chyby, jen některé jsou větší než jiné... A je jen na každém z nás, jak se s nimi popereme. A Anežka toho na svých zádech nesla hodně...
Paní autorka opravdu umí a já už se hodně těším na její další knihu :)
Příběhy tří žen ve třech důležitých obdobích dějin naší země.
Kniha určitě stojí za přečtení a dozvíte se z ní jak se žilo v době první a druhé světové války a také v době před revolucí.
Alena Mornštajnová svými příběhy vždy dokáže zaujmout.
Knížka je moc pěkná, ale závěr slábl a slábl a useknutej konec mě teda vyloženě zklamal. Za přečtení ale i tak stojí. ????
Alena Mornstajnova je bezpochyby vyborna spisovatelka, je vyslovene radost se seznamovat s postavami, ktere vytvari zajimave a ctive, ale nikoliv nerealne. Protagoniste jejich pribehu, od tech hlavnich, az po ty "beckove", ktere dej dotvari jen okrajove, jsou nedokonali a zivi, jejich osud me pri cteni uprimne zajima. Na pomerne skromnem poctu stran vykresluje zivoty prislusniku nekolika generaci sahajicich az na uplny zacatek 20. stoleti, aniz by celek pusobil zkratkovite, aniz by ctenar dostal z jednotlivych pribehu mene, nez kolik potrebuje. Patou hvezdicku odebiram za zaver, ktery na me pusobil unahlene a v ramci postav, jichz se nejvice tykal, i neverohodne, coz me u tak skvele knizky obzvlast mrzi.
(podobny problem jsem mela i se zaverem knihy Besa od Dity Taborske)
Dlouho jsem se rozhodovala zda-li dát plný počet hvězd. Na druhou stranu jsem si říkala, že se mi u knihy nestalo, že bych se u nějaké stránky nudila či ztratila myšlenku! A to je přeci u knihy to hlavní. Občas jsem si říkala, že by se tato literatura hodila jako povinná četba na ZŠ, kde by žáci mohli pochopit nejen tehdejší omezenost režimu, ale i pokoru v rodině či vazbu k lidem, která v dnešní době chybí. Je to nenáročné čtení, ale vtáhne do děje.
V jednoduchosti je krása a to platí i pro knihy paní Mornštajnové. Její příběhy jsou vždycky tak civilní a neobyčejně obyčejné nebo obyčejně neobyčejné, že i když čas postupně a poklidně plyne, osudy postav Vás vtáhnou do děje a zajímá Vás, jak to celé skončí. Charaktery jsou uvěřitelně vykresleny se svými dobrými i horšími vlastnostmi a díky tomu se stávají uvěřitelnějšími a připadá Vám, že je to napsané podle skutečné události. Hanu zatím nic nepřekonalo, ale Slepá mapa mě velmi mile překvapila, po dočtení mám takový hořkosladký pocit. Teď mě i zpětně mrzí, že mi Hotýlek kdysi nesedl a tak nízko jsem ho hodnotila. Myslím totiž, že na knihy tohoto typu musí být nálada a určitý časový rozestup mezi jejich čtením. Nejde k nim přistupovat, jako k houskám na krámě, to si tyto příběhy nezaslouží.
Moje třetí setkání s knihou od Aleny Mornaštajnové. Velmi rychle jsem ji přečetla, bylo to milé i nemilé. Krásné i smutné. V třech příbězích se setkáváme pokaždé s jiným obdobím a zároveň nám vyprávění nastiňuje v jakých podmínkách lidé žili. Děj rychle ubíhá a s každým dalším řádkem chcete vědět, co bude dál. Určitě si
ráda přečtu další knihu od autorky.
Dlouho jsem se bránila ke čtení této knihy. Po knize Hana jsem měla strach, že mě opět hodně zasáhne. A stalo se. A jsem šťastná, že jsem ji mohla číst. A přečetla jsem ji jedním dechem. Paní Mornštajnová je královnou v psaní příběhů v příbězích. Prostě dokonalost a mě je teď trochu líto, že příběh skončil.
Maličko slabší než ostatní knihy, co jsem od autorky četla. Nicméně i tak je to jedna z nejlepších knih. Rodinné linie a osudy mě baví, je to fakt uvěřitelné a lidské. Jen možná potřebuju mezi jednotlivou knihou od této autorky větší pauzy, aby mě to stále bavilo v takovém tom zápalu, kdy člověk zapomene na čas.
Sázka na jistotu, krásně se čte. Po různých krimi a thrillerů, které ráda čtu úžasná oddechovka.
Autorka má skvělou fantazii jak osudy zaplétá...
Opravdu smekám před úžasným spisovatelským stylem, kdy máte pocit, že tu knih sami žijete. U jednotlivých postav jsem se opravdu cítila jako jedna z nich, ovšem celkově byla rodinná linie velice dlouhá se spoustou postav. Kdybyste po mně zpětně chtěli, abych vám povyprávěla, kdo, kdy, kde, s kým, tak si nejsem schopná na nic vzpomenout, protože mám z celého děje jednu velkou šmouhu.
Autorka je pro mě už vlastně sázka na jistotu. Opět velmi čtivé dílko plné různých lidských charakterů a osudů.
Pred touto knihou som od Mornštajnovej čítala Tiché roky a Hanu. Tento príbeh sa mi zdal slabší. Nečítal sa mi tak dobre, ako predošlé dve knihy a podľa mňa mal zbytočne veľké množstvo postáv, ktoré do deja až tak významne nezasiahli...
Tuto knihu mám v oblíbených. Prostředí dané doby skvěle vykresleno, měla jsem pocit jako bych tam opravdu byla. Příběh byl silný a měl to správné tempo.
Knížka má spád, nejsou tam hluché pasáže. Líbilo se mi, že ve chvíli, kdy je v knížce trocha napětí, autorka vás dlouho nenapíná a za několik odstavců vše vyřeší. Ne jako knížky, které vás napínají celou dobu, až vás v podstatě "přenapnou".
Moc se mi všechny knihy od autorky líbily a tak jsem neodolala a vypůjčila jsem si i tuto skvělou knihu a musím říct, že opět nezklamala. Od začátku se do knihy začtete, nebude vás nudit a spíše vás bude zajímat jak to všechno vlastně bylo, když my jsme ještě nebyli. Opět popsána těžká doba, její nevýhody a postupy. Skvěle to na sebe navazovalo a každá žena měla svůj zajímavý příběh. Knihu doporučuji, jestliže máte tuto autorku rádi tak vám nesmí ujít ani Slepá mapa. Těším se na další, nové knihy, které autorka napíše a určitě si je nenechám ujít.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Autorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2017 | Slepá mapa |
| 2023 | Les v domě |
Lidské osudy, které doba zahnala do určitých "koutů". Některé mě vyděsily víc, jiné méně, ale děs tam asi byl. Autorka si s historií protagonistů "vyhrála" a rozehrála tak neskutečnou dějovou "hru". Možná text byl místy méně svižný, než jsem od autorky zvyklá (obvykle knihu hltám, dokud mě poslední stránka "nevyplivne" zpátky do reality, zde jsem se musela dvakrát do knihy ponořit, leč nebylo to činěno s donucením), což ale není předmětem hodnocení, neb: 1) To může být jen můj subjektivní postřeh. a 2) Nejde napsat tak skvělou čtivou knihu jako např. "Hana" vždy. Autorce moc děkuji, že knihu napsala a myslím, že jsem ji četla i ve "vhodném" období v tom smyslu, že si tak nějak člověk, jež nebyl na světě v době Sametové revoluce, tak nějak ještě intenzivněji po přečtení uvědomí, jak je rád, v jaké době žije vůči tomu, co se dělo před...ne tak dávnou dobou, bohužel.