Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532046/bmid_slepa-mapa-65c9dcbded670.png
5
6301
6301
„Lidé přicházejí na svět z různých důvodů – z lásky, náhodou, nebo omylem. Já jsem se narodila kvůli bytu,“ předesílá hlavní hrdinka Anežka na začátku ságy o trojici žen, která se začala psát už před první světovou válkou. Do Anežčina osudu se promítají nejen životní příběhy jejích rodičů a prarodičů, ale i krutý dopad dějinných událostí. Její babička Anna odjela přes odpor rodičů do pohraničního městečka na severu Čech, aby tam se svým vyvoleným začala nový život – ten se však záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později se pak s těžkými začátky potýká i jejich dcera Alžběta, donucená prchat před německou armádou zabírající Sudety. Po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu – tentokrát v podobě důstojníka StB – i život vypravěčky Anežky... celý text
Romány Pro ženy Literatura česká
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Interpreti: Veronika Gajerová
více info...
Přidat komentář
Velmi čtivá knížka, jen trochu hůře jsem se orientovala v postavách... Dílo je plné emocí, občas jsem měla problém přestat číst..
Slepá mapa se mi hodnotí velmi těžko. Možná je to tím, že mou první přečtenou knihou od této autorky byla Hana a příběh Slepé mapy mi přišel poněkud slabší.
Ke stylu psaní nemám výhrady, paní Mornštajnová vládne perem a má velký cit pro jazyk.
K obsahu... První část knihy jsem přečetla jedním dechem a vlastně až po období odsunu Němců z pohraničí jsem byla nadšená. Vím, že je chyba i na mé straně - nemám moc v lásce období socialismu a tak jsem se u dalších stránek nutila do čtení. Dalším problémem bylo, že ačkoliv Anna i Boženka mi byly charakterově sympatické a Alžběta mi nějak zvlášť nevadila, Anežka mě nijak nezaujala a chvílemi mě i značně vytáčela. Vlastně od chvíle, kdy přestala vyprávět o osudech předchozích generací a začal její životní příběh, můj zájem klesal. Knihu jsem ale i přesto dočetla, prokousala se věčným stěžováním na migrény, nezájmem o život a (pro mě) nepochopitelnými činy a omyly.
Konec mě trochu zklamal, čekala bych zajímavější ukončení.
Celkově ale hodnotím kladně. Ačkoliv mi Hana sedla víc, pořád se jedná o skvost současné české literatury a o krásné, procítěné a lidské dílo.
Myslím, že už bylo všechno řečeno, asi nemá cenu nic dalšího psát. Opět přenádherné dílo plné... těžko vyslovit čeho plné. Plné prostě všech emocí, které je autor schopen v čtenáři vyvolat. Opakuji, že vůbec nevím, jak to paní Mornštajnová dělá.
Opět úžasná paní Mornštajnová, mně prostě její knížky baví. Děj příjemně ubíhá a já musím číst pořád dál - mám pocit, že na osudy lidí nahlížím jakoby zvenčí a jsem zvědavá, jak se jejich život bude dál vyvíjet
Autorka ma pro me velmi prijemny zpusob psani. Prvni cast se mi libila asi nejvic, ale obdobi posledni casti me osobne moc nesedi, takze mozna proto me to tolik nebavilo. Chvilema jsem se nutila do cteni a pak se to zase rozjelo. Nemam jednotny pocit po precteni, narozdil od Hany, tam byl clovek pripoutany k textu od zacatku do konce.
První dvě části knihy se mi líbily strašně, třetí část hodnotím jako slabší a konec mi nesedl.A jelikož nechci vyzradit spoiler, tak nepojmenuju to, co mi na něm vadilo. Ale celkově se kniha četla velmi hezky a nerada jsem od ní odcházela.
Slepá mapa je opravdu hodně smutná. Setkáváme se se sledem nešťastných událostí, z kterých doslova mrazí. Proto se mi příběh četl poněkud špatně, obzvláště když sami zrovna neprožíváte šťastné období zalité květinami. Asi nejlepší části se pro mě staly poslední kapitoly. Doktora Šimáka jsem si fakt oblíbila. Proto by mi nevadilo, kdyby byl konec o něco delší. Davam čtyři hvězdičky, protože Hana se mi líbila daleko více a oproti Slepé mapě mě uplně pohltila.
Kniha se mi velice líbila, byla čtivá a pořád se tam něco dělo. Příběh Anežky mě asi bavil nejméně ale i tak byl hodně dobrý. Nemůžu si pomoct ale připadá mi že tam bylo snad více postav než v Hotýlku ale mě to nijak nevadilo jak tady, tak i tam. V postavách jsem se neztrácela a číst mě bavilo, pořád jsem musela číst dál a dál, jak kdo dopadne. :) Rozhodně bych ale o pár stránek ještě natáhla konec. Dávám 4,75/5*.
Kniha mne bavila, autorka píše velmi čtivě. Ale - přece jenom je to prvotina, a tak konec knihy už mi o "fousek" přišel horší, hlavně ten kvapně dovyprávěný konec. Kniha prostě na úplném konci úplně vypadne z rytmu celého vyprávění. I tak se mi ale kniha moc líbila, a určitě si přečtu další knihy autorky.
Skvělá kniha popisující charakter postav a osudy několika generací rodiny s takovou čtivostí, že jsem knihu nechtěla odložit. Paní Mornštajnová se právem řadí mezi naše nejlepší současné autorky a stala se mou velmi oblíbenou. Dávám plný počet a doporučuji.
Docela zajímavé, dokud se probírá historie předků. Ale jak začne život vypravěčky, jde to z kopce. Také obsahuje dávku ženské vaty (zbytečné popisy vzhledu oblečení, bot, chování, atd.). Mezi touto knihou a o několik let mladší Hanou je velký posun k lepšímu.
Jsem z knihy strašně zmatená, co se týče hodnocení. Od autorky jsem četla pouze Hanu a byla jsem více než nadšená!
U této knihy jsem chvilkami myslela, že ji odložím, protože mi přišla extrémně nudná a o ničem, ale zase byly momenty, kdy jsem si říkala, že to je pecka a musela jsem číst dále. Začátek byl hrozný, ale po 30 stranách se to rozjelo a musím říci, že první část knihy mě bavila mnohem více než ta druhá.
Autorčin styl psaní mi velmi vyhovuje. Kniha se čte sama a vy ani nevíte, že už jste na konci.
Přišlo mi, že v knize se dělo více toho špatného, než toho dobrého.
Na 3 hvězdičky to rozhodně není, protože autorka je skvělá, ale na 5 také ne.
Alena Mornštajnová patří mezi moje nejoblíbenější spisovatelky a její knihy jsou zárukou kvality. Je totiž skoro jedno, co od této spisovatelky čtete, vždy je to strhující, svižně napsané, krásně čtivé a vždy mají její knihy obrovský přesah jak do oblasti historie, tak kultury, tak i společnosti, a co víc všechny její knihy jsou neskutečně lidské.
Vřele doporučuji a spisovatelce děkuji!
Tuto spisovatelku jsem dlouho odkladala a ani nevim proc? Toto je prvni kniha, kterou jsem precetla a urcite ne posledni. Styl psani je naprosto skvely [proste jiny] a mozna proto se to cte tak dobre. U nekterych pasazi cloveka az zamrazi z toho co nasi predci museli zazivat a stale se najde hromadka lidi, ktera na tuto dobu vzpomina v dobrem. Mozna jen zapomneli ty zle. Pokud je stale najde nekdo, kdo tuto knihu necetl, urcite doporucuji!
Osud tří žen z jedné rodiny protkaný skrz první světovou válku až po dobu krátce po převratu a pádu komunismu v naší zemi, je čtivě napsaný příběh, slabounko mi připomínající seriál Vyprávěj. Osudy, a ne zrovna snadné, třech hlavních hrdinek knihy, Anny, Alžběty a Anežky, vykresluje nejen těžkost doby, ve které žily, ale i jejich nelehké osudy, jejich manželů i rodinných příslušníků. Kniha se čte snadno, vtahuje Vás do děje a chcete znát, co bude dál, ale zároveň nemá nijaký spád, čí akčnost chcete-li a to ji trochu ubírá na zajímavosti. Upřít se však nedá, že paní Mornštajnová umí psát a udržet si své čtenáře.
Přestože si knihu už asi podruhé nepřečtu, tak přesto stojí za přečtení.
Alena Mornštajnová je úžasná vypravěčka lidských osudů.Rozplétá a zase splétá příběhy životů, které mě naprosto pohltily.Její schopnost vykreslit postavy a dobové poměry je obdivuhodná.Kniha mě nadchla, nemohl jsem jí pustit z ruky a po dočtení i dost dlouho z hlavy,a tak by to mělo být.Rozhodně doporučuji!
Souhlasím s těmi, kteří paní Mornštajnové vyčítají větší množství postav. Vzhledem k rozsahu románu jsem už na konci bohužel nevěděla, jaký byl osud první generace a obtíže mi dělalo i vybavit si osud některých postav v průběhu čtení. Vše ale autorce odpouštím, protože román je čtivý, dokáže chytit za srdce a ačkoli jsem to nečekala, s posledními větami přišlo i dojetí.
Příběh místy připomíná Hanu, ale je košatější a tolik nedrásá nervy. Na druhou stranu zpracovává velmi aktuální téma osobní odpovědnosti vůči sobě i druhým a v neposlední řadě přináší také pohled negativně vnímané postavy - Němce dozorujícího v koncentračním táboře, což nebývá v podobné literatuře obvyklé.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Autorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2017 | Slepá mapa |
| 2023 | Les v domě |
Stejně jako ostatní knihy od autorky. Napínavé, čtivé a zasazené do historického období.