Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532046/bmid_slepa-mapa-65c9dcbded670.png
5
6301
6301
„Lidé přicházejí na svět z různých důvodů – z lásky, náhodou, nebo omylem. Já jsem se narodila kvůli bytu,“ předesílá hlavní hrdinka Anežka na začátku ságy o trojici žen, která se začala psát už před první světovou válkou. Do Anežčina osudu se promítají nejen životní příběhy jejích rodičů a prarodičů, ale i krutý dopad dějinných událostí. Její babička Anna odjela přes odpor rodičů do pohraničního městečka na severu Čech, aby tam se svým vyvoleným začala nový život – ten se však záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později se pak s těžkými začátky potýká i jejich dcera Alžběta, donucená prchat před německou armádou zabírající Sudety. Po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu – tentokrát v podobě důstojníka StB – i život vypravěčky Anežky... celý text
Romány Pro ženy Literatura česká
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Interpreti: Veronika Gajerová
více info...
Přidat komentář
Smutné osudy tří žen, to jistě, ale nedokázala jsem k nim najít žádný vztah. Vyprávění bylo takové bez citu.
Nejprve mi chvilku trvalo než jsem se začetla, ale pak už mne vyprávění chytlo a nepustilo, nejvíce mne zasáhla poslední část knihy a příběh vypravěčky Anežky. Líbí se mi styl psaní paní Mornštajnové, je takový úpornější a přitom nevynechá žádný detail. Kdybych jako první nečetla Hanu, jistě by Slepá mapa dostala o jednu hvězdičku víc...
Během prvních pár stránek mě autorka vtáhla do postav tak mocně, že jsem si říkala, že bych si od ní ráda přečetla i nějaké lehčí téma. Ale postupem děje jsem byla spíše zklamaná. Respektive kniha se čte dobře, děj má víceméně spád. Ale tragédie popisované doby jsou dle mého názoru vyobrazeny tam plitce, že mě citově vůbec nezasáhly.
Tato knížka se mi od autorky líbila nejméně. Moc lidí, moc jmen a ani postavy mi nebyly příliš sympatické.
Autorčina prvotina. Někde jsem si přečetl, že sepsání knihy jí trvalo 10 let. A vyplatila se tak dlouhá příprava? Určitě ano!
Nebyla zrovna troškař a na paškál si vzala snad celé období Československa podané pohledem a osudy několika rodin a jejich generací. Nevynechala snad nic ze smutných a krutých zářezů pohnuté doby.
Teď budu trochu netaktní a srovnám dílo s televizními novinami Novy. Ta v necelé hodině do člověka napumpuje všechno špatné, co se na světě děje a na závěr přidá čerstvě narozené štěňátko kdesi v Hornídolní, abychom měli pocit, že život se točí kolem krutých věcí s občas šťastným koncem.
Mornštajnová to dělá taky, ale mnohem, mnohem lépe. Pečlivě si hraje s každým detailem a na rozdíl od Novy nejde po senzacích a přehnaných emocích, ale po nacítění lidského života se všemi konturami, které nabývá a ony kruté rány osudu jen dokreslují hloubku, která je na prvním místě.
S dalšími jejími díly hloubka přibývá, množství postav a časové období se zužuje, což přidává na hodnotě.
Doporučuji proto číst autorku chronologicky, protože toto je rozjezd a Hana je vrchol!
Příběh Anny, Alžběty a Anežky. 3 ženy, 3 různé životy. Asi nejvíc se mi líbil příběh Alžběty. Každá z nich žila v jiném období, v jiné politické situaci, každá však bojovala o přežití jiným způsobem. Po Heřmánkovém údolí, které je pro mě top s touto tematikou, se mi tahle kniha líbila nejvíc.
Tentokrát mi chvíli trvalo, než jsem se začetla. Příběhy jsou to zajímavé, hluboké a možná by si zasloužil každý svou knihu. Příběh Anny je nejkratší a je to škoda. Když začal příběh Alžběty, tak mi tam stále něco chybělo. Paní Mornštajnová umí krásně popisovat lidské vztahy a duše a myšlenky jednotlivých postav a to je její veliké plus. Už jsem přečetla všechny její knihy, tak uvidíme, co napíše dál.
Nebylo to nečitelné, respektive neposlouchatelné. Ale nic nového pod sluncem také ne.
Rodinné příběhy zasahující do několika generací se osvědčí vždycky a autorka pěkně vystihla atmosféru hned několika období, jimiž si naši předkové ve dvacátém století prošli. Jen z celku nemám pocit, že bych četla bůhvíco. Protože nakonec všechna ta období se vyznačovala nějakou zásadní změnou, kterou zasáhla lidi. Tady žádný zásadní zásah necítím, spíš takové šimrání.
Na knihu jsem si počkala v knihovně v rezervaci skoro půl roku, ale žádný zážitek ze čtení se nekonal...hodně postav, každou chvíli se někam stěhují, někdo umírá, někdo se znova vdá a znova přestěhuje... na konci jsem měla hrozny chaos. Za mne tedy jenom 3 hvězdy a nevím, jestli od autorky mám číst i Hanu...
Alena Mornštajnová je prostě sázka na jistotu. Slepá mapa je dalším silným příběhem, který se čtenářem zůstane i po jeho přečtení. Tři generace, tři ženy a tři režimy, díky kterým se jejich život vyvíjel jinak, než by si samy přály a představovaly. Autorce se opět podařilo přiblížit svým čtenářům část české historie, na kterou bychom neměli zapomínat.
Moje II. kniha od této autorky. Opět lehkost a nadhled. Je tu poměrně hodně postav, no každá bravurně zasahuje do děje a má své opodstatněné místo v dějí. Já osobně mám nejraději Anežku. Je to taková ustrašená (ne)hrdinka. Kniha se četla jedním dechem a opět mi dala krásné emoce. Je to o přijetí osudu, o bojovnosti a odhodlanosti žít lepší a šťastnější život. Nádherná kniha, ke které se ne jednou vrátím. Má své čestné místo v mé knihovně.
Moje první kniha od této autorky a určitě né poslední. Moc se mi líbí,že je to ten klasický román, který má v každé etapě života hlavní hrdinky nějaký náboj. Pořád se něco děje. Já jako generace, která už moc nezažila socialistický režim, obdivuji jak byli lidé v každé době naší historie stateční a odvážní.
Opět autorka nezklamala, kniha se mi líbila, hlavně první dvě generace Anna a Alžběta se četly jedním dechem. Kupodivu život hlavní hrdinky ( Anežky) se mi nelíbil, na mě měla moc depresivní povahu a to zdaleka neprožila tak hrozný zivot, proto 1 hvězda dolů. Ale jako celek kniha hezká a doporučuji
Kniha se mi moc líbila, ale v druhé části jsem se ztrácela... Věta maminka a hned Alžběta... Jinak pěkně napsána
Úžasná knížka. Četla jsem celý den. Nemohla jsem se odtrhnout. Příběh mi zůstal v hlavě. Za mě, o trochu lepší bez Hana (i když ta byla taky skvělá)..
Na tuhle knížku jsem se těšila a byla jsem hodně zvědavá, zatím jsem nic od paní Mornštajnové nečetla, vzala jsem to tedy od jejího debutu. Musím říct, že hned od začátku jsem se nemohla od knížky odtrhnout, četla jsem i do půl třetí do rána:) Zajímavé postavy na pozadí událostí minulého století, pestré osudy celých rodin, ani chvilku jsem se nenudila. Na konci mi bylo líto, že už je konec, i když překvapivě šťastný:) Rozhodně jdu pokračovat Hotýlkem.
Mornštajnová umí hezky vyprávět. I tato kniha byla pro mě čtivá, jen některé reakce postav mi přišly nepochopitelné a nedokázala jsem se s nimi ztotožnit. Jako by v tomto příběhu nebyl nikdo "normální" a když už se někdo jevil jako normální, tak udělal něco, co jsem vůbec nechápala :-) Takže pro mě od autorky zůstává nejlepší kniha Tiché roky.
Nemohu říct, že by to byla kniha špatná, ale asi jsem podle hodnocení ostatních čekala víc . Ani jedna z hlavních hrdinek si mé sympatie zrovna nezískala , možná i to je důvod, proč nesdílím nadšení ostatních . V každém případě jsem už četla jiné knihy podobného tématu a to mnohem povedenější.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Autorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2017 | Slepá mapa |
| 2023 | Les v domě |
Moje první knížka od této autorky a pecka. Smutné příběhy 3 generací žen, z níž mě nejvíc zasáhl příběh Anežky. Protože píšu komentář už s velkým časovým odstupem, úplně si nevybavuji, jestli mi bylo Anežky líto nebo jestli mě trochu neštvala. Rozhodně stojí za přečtení a myslím, že se k ní ještě vrátím.