Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532046/bmid_slepa-mapa-65c9dcbded670.png
5
6247
6247
„Lidé přicházejí na svět z různých důvodů – z lásky, náhodou, nebo omylem. Já jsem se narodila kvůli bytu,“ předesílá hlavní hrdinka Anežka na začátku ságy o trojici žen, která se začala psát už před první světovou válkou. Do Anežčina osudu se promítají nejen životní příběhy jejích rodičů a prarodičů, ale i krutý dopad dějinných událostí. Její babička Anna odjela přes odpor rodičů do pohraničního městečka na severu Čech, aby tam se svým vyvoleným začala nový život – ten se však záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později se pak s těžkými začátky potýká i jejich dcera Alžběta, donucená prchat před německou armádou zabírající Sudety. Po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu – tentokrát v podobě důstojníka StB – i život vypravěčky Anežky... celý text
Romány Pro ženy Literatura česká
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Interpreti: Veronika Gajerová
více info...
Přidat komentář
Skvělý průvodce politickou a sociální historií u nás a její odraz v generaci jedné rodiny. Nástin života v průběhu od první světové války až k sametové revoluci. Obrovský dějový záběr. Brilantně napsané.
Po přečtení Hany jsem byla zvědavá, zda bude Slepá mapa stejně tak skvělé čtení, no, byla!
Autorka ma dar vylíčit postavu očima nekoho, kdo ji nezna do vsech detailu, takze ji nejdriv nesnasite, ale pak ji pochopite, protoze odtajni jeji pohnutky a minulost. Získáte k ni najednou uplne jiny pozitivne-soucitny vztah. Ale hlavne píše uveritelne, skutecne. Samozrejme, ze cele vyznění je smutne, ale jiskricka nadeje tam je. Musim se jeste zamyslet, jak nazev souvisi s obsahem... asi uz vim, ale vy si na to prijdete sami :-P
Pohnuté osudy tří generací žen psány zvláštně jednoduchým stylem "pohnuly" i se mnou. Je dobré neustále připomínat nelehkou dobu minulého století. Tato kniha však není jen o té době, ale i rozhodování lidí na křižovatkách života a o tom, kam je tato rozhodnutí vedou.
Moje první kniha od této autorky. Zajímavé ,trochu depresivní čtení, ale taková byla doba. Doporučuji.
Monotónní až ukolébavkové vyprávění. Ale... osudy snad více než deseti hlavních postav a hlavně tvrdá realita dvacátého století plného likvidačních konfliktů, se kterými se ti človíčkové musejí neustále vypořádávat, jsou tak zajímavé a poučné, že četba probíhá stejně snadno, jako při hltání severské drsné školy. A tahle českoněmecká pohraniční tvrdá škola je často ještě mnohem drsnější: 85 % (aktuálné 1355 hodnotících s průměrem 91 %).
Perfektní kniha. Bála jsem se, že celou dobu budu srovnávat s Hanou, ale nestalo se. Kniha se mi líbila, je moc dobře napsaná, čtivá jako blázen. Líbily se mi charaktary postav. To jak byly dobře popsány, ale i to, že to nebyly tuctové "hlavní hrdinky" - měly svoje chyby, ale byly i něčím krásné. Jak napíše paní Mornštajnová novou knihu, určitě si ji zase přečtu.
Druhé setkání s autorkou a musím říct, že mě nezklamala. Jsou to dobře napsané knihy, který dávají smysl a čtou se samy.. Nebudu srovnávat s Hanou, protože je to zas něco jiného.. Za mě velká spokojenost
Opravdu skvěle napsané knížka. Asi jako většina jsem také první četla knihu Hana a až poté Slepou mapu, ale jsem nadšená úplně stejně. Knížka je zase popsána z jiného úhlu a vykresluje jinou situaci. Škoda, že v příběhu není více Anna, ale chápu, že to je spíš okrajově. Alžbětu jsem měla ráda byla to silná žena a šla si za svým i v nepřízni doby. Anežka oproti ní byla už semletá systémem a i když věděla co je a není správně její rozhodnutí mi v mnoha případech vadila. Dotkl se mě i příběh Ctirada a Boženy, na které mi přijde, že se tady v recenzích zapomíná. Doporučuji všem!
Slepá mapa je druhou knihou, kterou jsem od Aleny Mornštajnové četla. První kniha byla Hana a nastavila laťku poměrně vysoko, tudíž nešlo knihy nesrovnávat. Slepá mapa je příběh tří žen, který ale vesměs vypráví jedna z nich, čili emoce ostatních si můžeme jen domýšlet, což bylo pro mě možná trochu škoda, protože mi v důsledku toho přišla kniha emotivně poměrně slabší.
Autorčin styl vyprávění je však skvělý a kniha se čte s lehkostí, bez zbytečných hluchých míst. Osobně se mi dost motaly jména postav tak jsem s tím měla občas trochu problém, ale to je osobní problém, nikoliv problém knihy (četla jsem na čtečce a v ní se mi přece jen hůř listuje). :-)
Za mě ano. :)
Takový krásný příběh... i když slovo "krásný" nevystihuje pohnuté osudy, popisované v knize, ale víte, jak to myslím. Sága podobného typu jako Hotýlek, i když v něm hlavní roli hráli muži, tady to jsou zase ženy. Osudy jedné rodiny a jejího okolí od války až po sametovou revoluci, které se dotýkají snad všech problémů, se kterými se lidé v naší zemi museli potýkat.
A pak ten jazyk, styl vyprávění. Řekla bych, že to je přesně ta věc, za kterou jsou spisovatelé schopní upsat duši ďáblu. Vyprávění jen tak plyne jako potok - ale pod hladinou jsou jasně zřetelné všechny temné proudy a víry. Nádhera, požitek.
Jsou knihy které mne dokážou natolik pohltit, že když otáčím poslední stránkou propadám obavě "a co bude teď ?!" Jak budu moct chodit spát když už na mě nebudou čekat všichni, které tak znám a je mi s nimi dobře. Je to velice dobře napsané a je to třetí kniha od autorky. Pohled na život napříč generacemi. Anna , Alžběta a Anežka každý si v některé z nich najde kousek sebe. Skvělá kniha zařazuji mezi mé nejoblíbenější a určitě se budu těšit na další knihu od autorky.
Slepá mapa mě bavila rozhodně více než Hotýlek. Stále však ve mě převládal
můj osobní problém s tím, že jsem četl Hanu jako první.
Mám za sebou Hanu i Hotýlek a musím konstatovat, že Slepá mapa je opět bravurní. Výborně vykreslené charaktery postav, z nichž skoro každá je vám něčím blízká. Měla jsem celou dobu pocit, že jsem součástí příběhu. Opět názorná ukázka toho, že stačí moment, chybné rozhodnutí nebo krůček stranou a celý život máte naruby. Doporučuji.
Dechberoucí, pravdivé, melancholické čtení. Paní Mornštajnová je spisovatelka na svém místě! Děkuji
Knihu jsem četla jako druhou v pořadí po Haně, ačkoliv Hana byla lepší , tak slepá mapa byla velmi povedená.
Od Aleny Mornštajnové jsem četla zatím "jenom" Hanu. Slepou mapu jsem tedy brala do ruky jako něco se zárukou; to se člověk může docela dobře splést. Ale ne v tomhle případě...
Občas jsem vůbec nevěděla kdo jsem a kde jsem, zkoprnělá, jak se na mě valily dějové smyčky, historie jako na dlani, tak přehledná, tak věcná - všechen ten humus, který zahrnují všechny anexe a odsuny a totality, zabraná území států i životů, vlekoucí se následky strachu a nesvobody, a dilemata a špatná rozhodnutí pod tlakem, rezignace a úpadek. A tíha na prsou při přemítání - být tehdy na jejich místě, tak - co..? A pachuť zbabělosti. A úleva, že jsem nemusela...
A přitom je to napsáno tak poklidně a střídmě a dějinné reálie jsou tak nenásilně vpletené do smyšleného příběhu a - člověka to úplně ochromí.
Ale nejsilnějším dojmem je přesto naděje, kterou ta knížka nabízí...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Skrýt reklamy
Skvělá kniha. Ze začátku jsem měla trošku problém si zapamatovat postavy, protože všechny začínaly písmenem A, ale jinak se četla krásně. Na Hanu sice neměla, ale i tak velmi povedená kniha.