Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532046/bmid_slepa-mapa-65c9dcbded670.png
5
6286
6286
„Lidé přicházejí na svět z různých důvodů – z lásky, náhodou, nebo omylem. Já jsem se narodila kvůli bytu,“ předesílá hlavní hrdinka Anežka na začátku ságy o trojici žen, která se začala psát už před první světovou válkou. Do Anežčina osudu se promítají nejen životní příběhy jejích rodičů a prarodičů, ale i krutý dopad dějinných událostí. Její babička Anna odjela přes odpor rodičů do pohraničního městečka na severu Čech, aby tam se svým vyvoleným začala nový život – ten se však záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později se pak s těžkými začátky potýká i jejich dcera Alžběta, donucená prchat před německou armádou zabírající Sudety. Po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu – tentokrát v podobě důstojníka StB – i život vypravěčky Anežky... celý text
Romány Pro ženy Literatura česká
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Interpreti: Veronika Gajerová
více info...
Přidat komentář
Dostala jsem mnoho doporučení a trošku s obavami jsem knihu začala číst.Jediný den mi stačil, abych se nadchla osudy lidí, kteří si prožili své životy více ve zlém, než v dobrém.
První jsem četla Hanu, čímž jsem nasadila laťku nejvyšší. Slepá mapa je ale taky skvělá, velmi čtivá, občas malinko depresivní. Nejvíc mě děsí poslední část, život Anežky v komunismu. Asi proto, že vlastní vzpomínky jsou stále dost živé. Naštěstí nám fenomenální vypravěčka Mornsteinová ponechává laskavou naději a víru v dobro na světě. Už se mi po dočtení stýská.. Jdu na Hotýlek:-)
Kniha se úžasně čte, bez jakéhokoli klopýtání a prodlev. Na osudech tří generací žen - babičky, matky a dcery - dokumentuje každodenní život v konsekvenci zásadních politických a historických událostí 20.stoleti. Ukazuje, jak obě světové války, poválečný vývoj země a komunismus mohou ovlivnit běžný život, aniž by člověk do těchto událostí vědomě zasahoval. Všechny tři ženy a koneckoncu i jejich blízcí se snaží vyrovnat s danou situaci co nejlépe, po svém. I přesto, že některé příběhy končí tragicky, vine se celou knihou jakási neviditelná nit víry a naděje v sílu člověka a znovunacházení lásky k bližnímu.
Autorka rozehrává rozkošatělý příběh obyčejných lidí na pozadí dějinných událostí.
Po cca 100 stránkách znovu připomene, kdo že rodinnou historii vypráví...
Alena Mornštajnová má dar charakterizovat postavy. Fridrichův osud mi připomněl Rudolfa Langa v knize Smrt je mým řemeslem.
Podobně jako v Haně se objevují motivy dopisu, holokaustu, kukaččího dítěte a viny.
Zaujalo mě, jak naložila Alžběta s židovským majetkem v drážním bytě, kam se stěhovala. Překvapilo/ nepřekvapilo (?) mě, jak autorka motiv rozvedla...
Autorka umně zakomponovala dobové detaily: "V roce, kdy můj syn oslavil desáté narozeniny, zemřel vládce rudé půlky světa a obyvatelé jeho kolonií očekáváním nadzvedli víčka, aby se nenápadně rozhlédli, jestli se neblýská na lepší časy. Když při pohřbu, slavnostně přenášeném v přímém přenosu po celém socialistickém světě, vyklouzla vojákům rakev z rukou a s rachotem se zřítila do hrobu, Jakub poznamenal: »Už se jim to začíná hroutit.«" (s. 372)
Podobně jako po dočtení Hany jsem se musel podívat na jednu (klíčovou?) větu (úvodní na straně 365).
Kdybych četl znovu, dělal bych si genealogický strom Dvořákovy rodiny.
"Alžběta měla zvyk, který mi vždycky připadal dost zvláštní. V obývacím pokoji sloužícím zároveň i jako ložnice shromažďovala na prádelníku se čtyřmi dlouhými zásuvkami fotografie lidí, kteří tu už nebyli. jejich dni se buď naplnily, nebo odjeli a dávali o sobě znát jen dopisy a fotografiemi." (s. 283)
Mé druhé setkání s autorkou a znovu se jedná o výborně napsanou knihu. Osudy tří generací jsou v některých částech až příliš vykonstruované, ale to nic neubírá na čtivosti. Pro mě jde o další důkaz, že Alena Mornštajnová je rozená vypravěčka.
Velice čtivá knížka s poutavým dějem pojednávající o 3 ženách - 3 generacích - matky, dcery a vnučky. Svým popisem jak osudů samotných žen, tak rovněž doby, ve které žijí, vtáhne čtenáře a jen stěží se od ní odtrhne. Plánuji si přečíst další díla této autorky.
Ooravdu nádherná kniha, u které jsem si několikrát poplakala.
Krásně popsány příběh jedné rodiny, který se dostane hkuboko pod kůži, kniha nejde odložit a po přečtení jsem nemohla začít číst nic dalšího, musela jsem to vstřebat. Po Haně další várka emocí a teď už se těším na Hotýlek
Tato kniha mě opět nadchla, stejně krásná jako Hana. Knihy od A. Mornštajnové se čtou prostě samy. Už se těším na další... :)
Přečteno za jednu dlouhou noc.. Opět zážitek, zase budu mít problém najít další čtivo, které bude aspoň z poloviny tak dobré jako toto dílo :-)
Smutná, přesto opět úžasně krásná kniha. Jak s Hanou, tak ani s tímto příběhem mě paní spisovatelka nezklamala. Nádherně a čtivě vyprávěné osudy tří žen v jedné rodině, které se prolínají naší historií.
Mě osobně se líbila ještě více než Hana a to jsem si myslela, že se mi nemůže stát.
Za víkend přečteno,nebudu srovnávat s Hanou,protože každá kniha mi dala něco jiného.
Z této knihy jsem byla unešená a každou volnou chvilku jsem četla. Doplnění příběhů jednotlivých postav byl brilantní nápad. Jen ten konec.... za ten jsem musela ubrat hvězdičku. Protože mi to zkazilo cely dojem z knihy.
Tři ženy, tři osudy... výborně napsaný příběh, kdy si každá žena, která žila v jiné době se opravdu šikovně poprala s tím, co jí přišlo do cesty. Každá doba obsahovala vždy nějaké úskalí ( a snad už je svět poučen a nebude se opakovat minulost) , pro nás až třeba nepředstavitelné. Nebudu knihu srovnávat s Hanou jen snad v tom, že obě ve mě nechali nesmazatelnou stopu.
Moje první přečtená knížka od autorky a jsem naprosto nadšená. Styl autorčina psaní byl poutavý, takže ani nevím jak a hned jsem byla na konci knihy. Moc se mi na knize líbilo, že v ní byly popisovány 3 generace a ten konec byl dojemný :)
Čtení knížek od paní Mornštajnové je zážitek. Dokáže perfektně popsat každý okamžik a bez zbytečné omáčky okolo. Jen doufám, že už se nic podobného v našich životech nebude opakovat. I když mám pocit, že hodně lidí se nepoučilo a paměť jim neslouží.
Byla to druhá kniha, kterou jsem přečetla od autorky. První byla Hana, kterou nasadila vysokou laťku...dodnes ji mám v hlavě...Slepá mapa, byla taky moc skvělá, ale o trochu míň než Hana. Krásně čtivá kniha. Nutí k zamyšlení, zda by se člověk zachoval stejně jako Anežka v té době. Muselo to být opravdu těžké rozhodování...
Dokonalost sama. To, jak úžasně obsáhle a poutavě jsou lidské osudy líčeny, mě nepřestává bavit. Vypravěčka vtáhne čtenáře do děje tak, že ještě dlouho nepustí.
Stejně jako Hanu, i Slepou mapu jsem doslova zhltla. Dokonce mám pocit, že tenhle kousek je i lepší než Hana.
Příběhy umí paní Mornštajnová podávat plynule, něžně a přitom trefně. Nijak nezabíhá, nepíše ani čárku navíc, i tak ale podává krásný komplexní příběh plný malých detailů.
A pak je tu ten morální náhled na naši společnost - jak tomu bylo i u Hany, opět nám paní Mornštajnová předkládá takovou revizi české společnosti a jejího vývoje, úžasně vykresluje, jak je důležité vyrůstat v přirozeném a demokratickém uspořádání.
Knihu řadím i mezi ty, které doporučuji. Mám novou oblíbenou spisovatelku, respektive mezi své oblíbené spisovatele konečně přidávám i první ženu. =)
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Skrýt reklamy
Kniha mě strhla. Hlavní hrdinka mě šokovala, ale přála jsem jí šťastný konec. Chvílemi jsem se o ní až bála.