Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532046/bmid_slepa-mapa-65c9dcbded670.png
5
6286
6286
„Lidé přicházejí na svět z různých důvodů – z lásky, náhodou, nebo omylem. Já jsem se narodila kvůli bytu,“ předesílá hlavní hrdinka Anežka na začátku ságy o trojici žen, která se začala psát už před první světovou válkou. Do Anežčina osudu se promítají nejen životní příběhy jejích rodičů a prarodičů, ale i krutý dopad dějinných událostí. Její babička Anna odjela přes odpor rodičů do pohraničního městečka na severu Čech, aby tam se svým vyvoleným začala nový život – ten se však záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později se pak s těžkými začátky potýká i jejich dcera Alžběta, donucená prchat před německou armádou zabírající Sudety. Po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu – tentokrát v podobě důstojníka StB – i život vypravěčky Anežky... celý text
Romány Pro ženy Literatura česká
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Interpreti: Veronika Gajerová
více info...
Přidat komentář
Autorce se podaril zachytit kazdodenni zivot ve 20.stoleti. Osudy zen nejsou nijak kriklave, prestoze jsou zasazeny dejinnymi udalostmi. Kniha neni nijak kruta ci drasticka, jak je v soucasne dobe celkem moderni, dobre se cte, zajima vas, jak to cele dopadne.
Velice čtivě napsaná kniha, která čtenáře vtáhne do děje. Alena Mornštajnová psát rozhodně umí, o čemž mě ostatně přesvědčila již u Hany, která se mi sice líbila o něco víc a jejíž osud ve mně zanechal patrnou stopu o pár dní déle, ale ani Slepá mapa v žádném případě neurazí. Zpočátku mne sice tak trochu rušila všechna ta jména od 'A', ale brzy jsem se v nich zorientovala. V každém případě se již těším na další autorčina díla.
Znova musím konštatovať, tak ako pri Hotýlku, že Hana nastavila latku privysoko.
Začiatok knihy bol pre mňa trochu nudný, nevedela ma vtiahnuť do deja.
Niektoré pasáže si pýtali viac rozvinúť dej. Do príbehu som sa dokázala poriadne začítať až po niekoľkých stranách a potom to už išlo.
Dej je svojim spôsobom pútavý a pekný. Odohráva sa v dlhej časovej línii od začiatku 2.sv.vojny, až po pád komunizmu. Príbeh 3 žien, ktoré boli úplne odlišné, 3 generácií, vzťahov ich rodín a životných lekcií s ktorými sa museli popasovať. Kniha je ale svojím spôsobom smutná, pretože opisuje udalosti, ktoré sú v príbehu síce vymyslené, ale vo svete sa to naozaj dialo. Veľa smrti, straty blízkych, strata domova, útek z domova a strach z budúcnosti.
Aj v tomto diele ukázala Mornštajnová svoj talent opísať postavy tak, že čitateľ má pocit, akoby ich poznal už roky.
Po přečtení "Hany" jsem od této knihy čekala více. Autorka píše určitým stylem, díky němuž si získala ohlas od určité sorty čtenářů.
Kniha naprosto splnila mé očekávání. Kdybych ji měla popsat jednou větou, řekla bych, že je to souhrn 20. století pro ženy (hlavní postavy jsou ženy, autorka tedy logicky popisuje jejich pohled a ženskost z celé knihy dost sálá - z toho důvodu si myslím, že zatímco ženě takový příběh většinou problém nedělá, muž by to mohl brát jako zápor, ale bude to hodně individuální).
Když se v knize objevilo téma partyzánů, přišlo mi, že je málo rozpracované, ale jak děj postupoval, bylo jasné, že je to záměr.
Ráda bych vyzdvihla autorčinu schopnost přesvědčovat čtenáře. Postavy občas dělaly věci, které neuznávám, ale když autorka objasnila jejich pohnutky, dokázala jsem se se situacemi smířit.
Stejně jako u Hany se mi v této knize líbil popis osudů více generací jedné rodiny. Nese to s sebou samozřejmě i nevýhody - postav bylo poměrně hodně a musím se přiznat, že jsem v nich občas měla trochu chaos.
Nad koncem s Anežkou jsem pak musela chvilku zapřemýšlet, aby mi dával smysl - ale ano, nakonec jsem si ho dala do souvislostí s dobou a už jsem ho pobrala.
Velmi zajímavé osudy, velmi zajímavě napsané. Moc se mi líbilo, že to bylo vypravěné jednou osobou (přijde mi, že se pak zbytečně nesklouzává k nudným a nedůležitým věcem). A jo, Slepá mapa se mi líbila víc jak Hana.
Tři ženy, tři životy a tři způsoby, jak se svým životem naložit. Příběh hezky plyne a jednotlivé dějové linky na sebe hezky navazují. Opravdu jakoby Vám někdo vyprávěl příběh své rodiny. Každá z postav má jinou povahu a s těžkostmi života se vypořádávají po svém, tak aby přežily.
Jedna kniha lepší, než druhá. Vyprávění zdánlivě plyne a přitom je plničké napětí, citu, ponaučení, překvapení a naděje. Pro mne zatím nejlepši kniha od AM. Tahle autorka mě naučila pohlížet na okolnosti, na které jsem měla vyhraněný názor, také z jiných úhlů pohledu. Anna, Alžběta a Anežka, tři odlišné hlavní hrdinky, jejichž osudy naplnily tuto knihu. A mohu si dovolit prozradit, že na posledních stránkách Vás nebude čekat bolestný konec.
Alena Mornštajnová nezklamala, i tato kniha se mi moc líbila. Příběh tří žen tří generací je velice zajímavý, bohužel ani jedna z žen mi tak úplně k srdci nepřirostly. Knížka Hana a Hotýlek zatím nepřekonána, ale těším se na další.
Nezbývá mi než si přidat A. Mornštajnovou do oblíbených autorek, líbí se mi její styl psaní, její knihy jsem přímo "zhltla" a co víc, mám pocit, že si je ráda zase jednou přečtu znovu.
Kniha byla krásně napsaná a dobře se četla. Nebudu srovnávat s Hanou, ale jen maličkost a to, že Hana se mi vryla pod kůži do srdce!!! A měla krátký, jako by jen tak mimochodem, ale úplně uvěřitelný závěr, který prostě dostal nejednoho čtenáře.
Ve Slepé mapě mě zklamal závěr a taky ještě narození a život syna Antonína a Janinky, že byl odbyt v jednom odstavci.
Ale každopádně krásné čtení, které dále doporučuji.
Nemůžu jinak než dát plný počet hvězdiček. Moje druhá kniha od autorky po Haně a nemůžu se rozhodnout , která je lepší . Tolik zvratů ..... nemám slov.
První knížka od paní Mornštajnové byla Hana. A to byla pecka, tenkrát jsem byla mile překvapena, že i v dnešní době se najde český spisovatel, který napíše, krásnou a čtivou knihu. A teď skoro po roce jsem četla Slepou mapu a opět se mi kniha velmi líbila.
Je psaná poutavě, ani chvíli se nenudíte, chcete už vědět, jak to skončí a pak když už je konec, je vám to líto. Že už nebudete dál sledovat osudy hrdinů. V knize jsou různé zvraty, hodně postav a proplétá se děj tři generací. I tak se v ději neztratíte. Zkrátka doporučuji. Pěkné, čtivé.
Úžasná knížka, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Paní Mornštajnová je skvělá spisovatelka a Slepá mapa a Hana se rozhodně řadí mezi mé oblíbené knihy. Těším se až si od ní přečtu další :)
Přečetla jsem ji jedním dechem ostatně jako všechny její knížky. Super!!!!!!!!!!!!!!
Byla poslední knihou, z doposud vydaných, kterou jsem četla od této skvělé autorky. Dobře se četla, neotřelý námět, překvapivý závěr.
Myslela jsem, že Hanu už žádná knížka od Mornštajnové nepřekoná.. Překonala :) Slepá mapa byla naprosto úchvatná.. Miluju její příběhy..
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Skrýt reklamy
Život vám proteče mezi prsty/řádky .. ano na stránkách této knihy čas letí tak rychle, až vám to je líto. Kdo byl dítě, je najednou babi...nebo zemřel.
ALE
i tak čtenář dostane hodně. Hodně moc. Nahlédne do života 3 generací jedné rodiny. Zažije nevěru, soužití s alkoholikem, s násilníkem, setká se s krutostí války, zradou, nespravedlností, pocitem "nepatřím nikam..." , dostane se k výslechu STB .... A mohla bych pokračovat - seznam by byl hoooodně dlouhý.
AM má ohromný smysl pro detail, stačí jen málo řádků, a člověk si tu situaci nebo rozhovor hned představí naprosto dokonale díky těm mikrodetailům a pomlčkám... Taky nám autorka jasně sděluje, že chléb se jí o dvou kůrkách a co jednomu příjde jako nesmyslné jednání, je pro druhého nadějí. Cestou...
Velmi milé čtení i když plné tragédií, osobního selhání, ale i velmi krásných okamžiků plných malých i větších vítězstvích a rodinné pospolnosti.
Moc se mi v knížkách líbí jak přijde nějaká "rána" jako blesk z čistého nebe, a až za pár stránek je téma rozvedeno do široka. Člověk tak ví, že se zase může těšit na další zápletku a má to za následek to, že knihu po dočtené kapitole opět nepoloží na stolek a nezhasne lampičku, ale řekne si: "Tak ještě jednu, teda no" .
Určitě doporučuji. Není to žádné těžké čtení...